Návykové a impulzivní poruchy F 63

Impulzy (impulse) a nutkání(compulsion) Návykové a impulzivní poruchy jsou poruchami schopnosti člověka vzdorovat vlastním impulzivním činům nebo chování, které poškozuje sebe samotného. Člověk není schopen kontrolovat své chování. Činy nejsou předem plánované, promyšlené, v jejich průběhu má člověk nad nimi minimální nebo žádnou kontrolu. Návykové a impulzivní poruchy mohou mít za následek nelegální, kriminální jednání.

Dlouhodobá, osobnostně hluboce zakotvená behaviorální porucha Neschopnost odolat impulzu nebo pokušení přestože si je vědom společenské nebo osobního nežádoucího nebo nebezpečného jednání. Člověk si je vědom narůstajícího napětí před provedením činu (neklid, pocit tlaku). Napětí zmírní pouze realizace činu. Jednání samo je spojeno s pocitem vzrušení, uvolnění a uspokojení ve chvíli realizace tohoto činu. Někdy také s pocitem viny a výčitek.

příčiny Biologické abnormity v nálezech EKG, raná poškození CNS, temperament, impulzivita, tendence k dobrodružnosti, zvýšená potřeba nových impulzů, egocentrizmus, nízká míra empatie, zvýšená závislost na odměně, dysfunkce v serotoninových a dopaminových neurotransmitterů v mozku. Důsledky psychické deprivace z dětství, izolace, odmítání okolím, frustrovaná sexuální infantilita, existence hlubšího nevyřešeného psychického konfliktu… Naučené nežádoucí sociální vzorce chování z původní rodiny, vrstevnických part, pasivní trávení volného času, společenská nabídka jako hra..

Dle mezinárodní klasifikace MKN-10. revize. Praha UZIS ČR, 1992. syndrom F 63.0. Patologické hráčství – gambling, gamblerství F 63.1. Patologické zakládání požárů – pyromanie F 63.2. Patologické kradení – kleptomanie F 63.3. Trichotillomanie – škubání ochlupení těla F 63.8. Jiné návykové a impulzivní poruchy Oniomanie - nakupování, dromomanie -tuláctví, intermitentní explozivní porucha –agresivní jednání, závislost na sexu. Nové formy závislostného chování: netomanie na internetu, závislost na televizi, závislost na práci,…

Patologické hráčství Opakované epizody hráčství, které dominují v životě jedince na úkor sociálních, rodinných a materiálních hodnot a vedou k zadlužení. Lidé s touto poruchou (slangově "gambleři") mohou riskovat své zaměstnání, zadlužit se, lhát, porušovat zákon (padělání, podvody, krádeže), aby získali peníze nebo unikli placení dluhů. Popisují intenzivní puzení ke hře, jsou zcela zaujati myšlenkami na hraní nebo okolnostmi, které tuto činnost doprovázejí. Hrají bez ohledu na prohrané částky peněz. Čím více ztrácejí, tím více hrají. Patologický hráč cítí neodolatelné napětí ve chvíli, kdy má možnost hrát. Porucha je častější u mužů a zhoršuje se při stresu. Léčba: Je zahajována až v okamžiku, kdy postižený definuje svoje chování jako problémové. Individuální psychoterapie, metody podobné těm, které se používají při odvykání návykovým látkám. Rizikové faktory: příslušnost k minoritní skupině, nižší socio-ekonomický status, gamblerství rodičů.

Patologické zakládání požárů - pyromanie Opakované zakládání nebo pokusy o zakládání požárů bez zřetelného motivu nebo abnormální zájem o předměty se vztahem k ohni a hoření. Jedná se o vzácnou poruchu, která se častěji vyskytuje u mužů než u žen. U dospělých pyromanů se najdou začátky jejich patologického chování už v dětství. Pyromani jsou fascinováni zakládáním požárů a sledování hořících věcí. Jediným motivem zakládáním požárů je sebeuspokojení, nesledují finanční prospěch. Často bývají diváky u požárů, hlásí se jako dobrovolní hasiči. Jsou si vědomi nebezpečnosti svého jednání, ale nejsou schopni odolat nutkání založit oheň. Obvykle se bojí odhalení, zahlazují stopy. Léčba: Individuální psychoterapie zaměřená na získání náhledu na poruchu a získání kontroly nad patologickým chováním.

kleptomanie Osoba nemůže opakovaně odolat impulsům ukrást předměty, které nejsou určeny k osobní potřebě nebo pro finanční zisk. Obvykle začíná v adolescenci, ale může začít i v dospělosti. Jedinec pociťuje napětí před krádeží a uvolnění po ní. Ukradené věci pro něho obvykle nemají žádný význam, často bývají zahazovány nebo tajně vraceny na původní místo. Čin není prováděn s komplicem. Kleptoman mívá dostatek peněz ke koupi předmětů, ale krade jen pro požitek z kradení. Přestože se snaží svůj čin utajit, nevyužije všech možností. Ke zhoršení poruchy dochází při stresu. Léčba: Individuální psychoterapie.

Trichotillomanie Trichotillomania se projevuje tím, že si nemocní vlivem nutkání vytrhávají vlasy, vousy nebo obočí. Existuje forma dětská a dospělá. Dětská se vyvíjí ve věku 2-10 let u obou pohlaví. Dítě si v nervózním "tiku" tahá za vlasy a vytrhává je. Dělá to často před usnutím, starší dítě při čtení, psaní. Vlasy vyrůstající na vytrhaných ploškách, nemají stejný sklon a ční na různé strany. Kůže je normální nebo mírně šupinatá. U dospívajících a dospělých je trichotillomania bez těžké emoční poruchy vzácná. Převažuje u žen. Je typické, že si vlasy vytrhávají z prostřední části lebky, snad proto, že je zde práh bolestivosti vyšší než na okrajích. Dorůstající vlasy bývají maximálně 3 cm dlouhé, delší vlasy je snadné vytrhnout. Nevzhlednost vede k emočním poruchám, sociální izolaci a omezuje životní styl. TTM patří do spektra obsedantně-kompulzivních poruch. Terapie: symptomy TTM mohou být odstraněny s pomocí psychotropních farmak (včetně selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu) nebo behaviorální terapií.

Behaviorální závislosti Behaviorální závislosti (lépe řečeno závislostní chování) nebo též nelátkové závislosti, závislosti bez substancí představují pro adiktologii relativně nové pole působnosti. Kromě závislosti na návykových látkách se v populaci stále častěji vyskytují nové typy závislostního chování, které souvisejí zejména se změnou životního stylu a využíváním nových technologií. Patří sem např. patologické hráčství (gambling - závislost na hazardu), závislost na internetu nebo počítačových hrách a mnoho dalších v současné době velmi populárních závislostí.

Pro skupinu sledovaných poruch existuje mnoho různých pojmenování Pro skupinu sledovaných poruch existuje mnoho různých pojmenování. Kromě pojmu behaviorální závislosti se používají také názvy nelátkové závislosti, nedrogové závislosti, závislosti bez substancí nebo závislosti na procesech. Situace je ještě komplikovaná tím, že se v anglicky psané literatuře používají nejednotně dvě označení: dependance a addiction, navíc někdy samostatně, jindy ve spojení s pojmy porucha (disorder) nebo syndrom (syndrome). Označení návykové poruchy, které používá MKN-10, by mohlo představovat univerzální pojmenování, které by v sobě zahrnovalo jak látkové, tak nelátkové závislosti, nicméně vzhledem k jeho současnému významu se jeví jako nejvhodnější spíše jednotící pojem závislostní chování.

Odborníci definují závislostní chování jako: „…opakující se vzorec chování, který zvyšuje riziko vzniku nemoci a/nebo osobních či společenských problémů. Závislostní chování bývá subjektivně prožíváno jako 'ztráta kontroly' – objevuje se i přes volní snahu abstinovat nebo užívat (chovat se daným způsobem, pozn. autora) s mírou. Typicky je takový vzorec chování charakterizován okamžitým uspokojením (krátkodobá odměna) a často je doprovázen zpožděnými škodlivými účinky (dlouhodobé náklady). Pokusy změnit závislostní chování (léčbou nebo svépomocí) jsou obvykle charakterizovány vysokou mírou relapsů“.

Návykové, impulzivní, závislostní chování Libovolná aktivita naplňující všechna kritéria může být definována jako závislost. Je zřejmé, že se někdo může intenzivně věnovat potenciálně návykové činnosti, aniž by se u něj rozvinula plnohodnotná závislost. Pokud někdo nemá abstinenční příznaky po ukončení určité excesivní aktivity (např. chatování, hraní online her nebo nakupování), může být závislý? Pokud nezpůsobuje excesivní chování konflikty s čímkoliv jiným v životě jedince, můžeme říct, že se jedná o závislost? Rozdíl mezi zdravým entusiasmem a závislostí je v tom, že zdravé zanícení životu něco dává, zatímco závislost mu něco zásadního bere. Pokud vyjdeme z bio-psycho-socio-spirituální teorie závislosti, pak jsou behaviorální závislosti patologickým způsobem chování, který má z klinického hlediska negativní vliv na zdraví člověka, ať už v oblasti somatické, psychické, sociální, nebo spirituální. Mechanizmus jejich vzniku a účinku je v řadě aspektů podobný jako u drogových závislostí, i když zpravidla přímo nepoškozují tělo člověka, jak se děje v důsledku akutní či dlouhodobé intoxikace psychoaktivní látkou. A stejně jako látkové mohou mít i nelátkové závislosti fatální následky.