Daňová teorie a politika Daňové příjmy

Hledisko území (daňové pravomoci) Veřejné příjmy celostátní - jsou vybírány na celém území státu - v zásadě plynou do státního rozpočtu Veřejné příjmy municipální (místní) - plynou do místních (municipálních) rozpočtů - v ČR např. místní poplatky, daň z nemovitosti

Hledisko rozpočtu, kam plynou Veřejné příjmy fiskální - veřejné příjmy, které plynou do veřejných rozpočtů Veřejné příjmy parafiskální - povinné příspěvky, dávky a poplatky podle zákona, které neplynou přímo do veřejných rozpočtů, ale do mimorozpočtových státních fondů (tzv. parafiskálních fondů) - mají účelové zaměření a tvoří paralelní oblast veřejných příjmů - v ČR povinné veřejné zdravotní pojištění, které je subjekty placeno do fondů zdravotních pojišťoven

Daňové příjmy Rozhodující část příjmů veřejných rozpočtů Daně, cla a obvykle i povinné příspěvky na sociální zabezpečení Daň je povinná (obligatorní), nenávratná, neekvivalentní, neúčelová a zpravidla se opakující platba do veřejného rozpočtu.

U každé daně je zákonem stanoveno: - subjekt daně (poplatník nebo plátce daně), - objekt daně (předmět), - daňová sazba, způsob výpočtu daně, - slevy na dani, případně osvobození od daně, - nezdanitelné minimum ze základu daně, - způsob placení, platnost daně, - místo výběru daně.

Clo má povahu nepřímé selektivní spotřební daně (daně uvalené na vývoz a dovoz). Cla jsou odváděny do státního rozpočtu. Sazby cel a způsob vybírání cla určuje celní zákon, jehož součástí je celní sazebník.

Daňové příjmy souvisejí s přerozdělováním (redistribucí) HDP a důchodů (příjmů). Daňová kvóta (míra daňového zatížení) – podíl daní a cel na HDP Složená daňová kvóta – podíl daní, cel a sociálního pojistného na HDP

Klasifikace daní Podle daňového přesunu: - daně přímé – daně, u nichž se předpokládá nemožnost jejich přesunu na jiný subjekt - daně nepřímé – daně placené a vybírané v cenách zboží, služeb a převodů práv. Poplatníkem je konečný spotřebitel, plátcem výrobce, obchod, dovozce apod.

Přímé daně Daně důchodové - z příjmu fyzických osob - z příjmu právnických osob Daně majetkové - daň z nemovitosti (z pozemků a ze staveb) - daň silniční - daň dědická - daň darovací - daň z převodu nemovitostí

Nepřímé daně Daně universální (všeobecné) - daň z přidané hodnoty Daně selektivní - spotřební daně (z uhlíkových paliv a maziv, z lihovin a destilátů, z vína, z piva a z tabáku) - daně k ochraně životního prostředí

Klasifikace daní Podle rozpočtového (daňového) určení: - daně sdílené – jejich výnos je dle určitého klíče rozdělen mezi jednotlivé úrovně státní správy. V ČR např. daň z příjmů právnických i fyzických osob a DPH. - daně svěřené – daně, jejichž celý výnos plyne do určitého rozpočtu . V ČR např. daň z nemovitosti – celý výnos plyne do místních rozpočtů.

Poznámky Hlavní zdroj daňových příjmů bývá výsledkem nejen daňové politiky sátu, ale i tradic. Důchodové daně bývají vysoké ve vyspělých zemích s dobrou daňovou morálkou. Vysoké nepřímé daně bývají vyšší v zemích s nízkými důchody a v zemích s horší nebo dokonce špatnou daňovou morálkou (výjimku tvoří Norsko). Vysoké příspěvky na sociální zabezpečení znamenají, že vlády kladou důraz na sociální zabezpečení prostřednictvím povinného pojištění (mohou ale rovněž znamenat úsilí vlád přesunout břemeno daní na daně s možnými nižšími úniky).

Literatura Základní: - KUBÁTOVÁ, K. : Daňová teorie a politika. 3. přeprac. Vydání. Praha, 2003. ISBN 80-8639-584-7.