AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková SOCIÁLNÍ DEVIACE VY-32-INOVACE-OSZ-119 AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková ANOTACE: Tento modul slouží jako výukový materiál pro žáky 1. ročníku gymnázia na předmět OSZ KLÍČOVÁ SLOVA: Deviace, norma, asociální jednání, sociálně patologické jednání, aberantní chování

Pojem sociální deviace Pojetí deviace ve smyslu sociálním je širší než v oblasti morálky či práva Jedná se o narušení kterékoliv sociální normy Lze tedy dokonce hovořit o odchylkách ve směru negativním i pozitivním (přehánění dodržování norem až do krajnosti)

Problém spočívá ve vymezení normality Normy je třeba vztahovat : k dané společnosti, její kultuře, historické epoše Dále existuje v každé společnosti jistý toleranční limit. Míra tolerance je různá k různým jevům. Od toho se pak odvíjí jednání lidí konformní a deviantní Jestliže člověk vědomě porušuje normy hovoříme o aberantním chování

Teorie sociálních deviací Existují čtyři základní obecné teorie deviantního chování: Teorie kulturního přenosu tvrdí, že deviantní chování je naučeno stejným způsobem jako chování konformní, totiž interakcí s ostatními lidmi. Vzniká v určitých subkulturách, v nichž je pokládáno v zásadě za normální. Teorie strukturálního tlaku, která předpokládá, že v každé společnosti vznikají situace, na něž určitá část populace reaguje chováním odchylným od norem (chudoba plodí zločin, bída vede k prostituci).

Teorie kontrolní vysvětluje deviantní chování oslabením či absencí sociální kontroly. Vychází z předpokladů, že lidé jsou konformní, pokud působí sociální kontrola. Teorie etiketizační chápe deviaci jako výslednici efektivního označování některých lidí za devianty jinými sociálně významnými lidmi.

Vzhledem ke vztahu mezi subjektem a objektivní situací existují v zásadě tři pohledy: Biosociální - existují určití jedinci (subjektivní typy lidí), kteří mají tendenci volit chování mimo normu. Situační - v určitých situacích, které navozují možnost deviantního chování "může každý udělat totéž", tedy klopýtnout. Konjunktivní - (hybridní pohled) předpokládá, že v určitých situacích se určitý druh lidí bude chovat určitým způsobem.

Rozdělení sociálních deviací 1)Negativní sociální jevy jsou jevy, které se objektivně vyskytují prakticky v každé společnosti a které nabírají na závažnosti až ve chvíli, kdy jejich výskyt překročí jistou únosnou hranici. Pak se stávají pro společnost jistou zátěží a způsobují řadu problémů. Jako příklad bychom mohli uvést nezaměstnanost, feminismus, homosexualitu, rozvodovost, úrazy, nemocnost, pokles porodnosti, bída

2) Asociální jednání je již závažnější, protože (ať již záměrně či nezáměrně) narušuje zájmy politické, ekonomické, morální základy společnosti. Patří sem výtržnictví, pornografie, šikana, působení extrémních hnutí, sekt. Jestliže jedinec či skupina porušuje normy jaksi vědomě, aniž přitom zpochybňuje platnost těchto norem, pak hovoříme o jednání aberantním.

3) Sociálně patologické jevy jsou ty, které z hlediska fungování společnosti pokládáme za nejproblematičtější, nejnebezpečnější a mají největší negativní důsledky. Často mají souvislosti chorobné. K těm nejtypičtějším řadíme kriminalitu, toxikomanii, prostituci, sebevražednost

Příčiny sociálních deviací Příčiny endogenní poznatky z humánní genetiky poslední doby naznačují, že je možné, že někdo si přivede na svět jisté dispozice, aby skončil na „šikmé ploše“ známé jsou výzkumy jednovaječných dvojčat s dvojvaječnými. Všechny tyto výzkumy se shodují v tom, že kriminální chování je mezi jednovaječnými dvojčaty dvakrát častější než u dvojvaječných známé jsou i studie rodokmenů sebevrahů, kde se jistá rodová zátěž často objevuje

stejně tak přítomnost jednoho chromozomu XY navíc u lidí, kteří selhávají v zátěžových situacích dalším faktorem je lehká mozková dysfunkce či lehká dětská encefalopatie projevující se jako hyperaktivita. Zde nejde ani tak o záležitost dědičnou, ale vrozenou jiné studie si všímají adoptivních dětí. Rozsáhlá studie opřená o data ze všech adopcí provedených v Dánsku v letech 1927 – 1947 prokázala, že kriminalitu hochů v těchto rodinách lze předpovědět zřetelně lépe na základě údajů o kriminalitě biologických otců než podle trestního rejstříku otců adoptivních

Příčiny exogenní 1)Rodina - je jednoznačně na prvním místě jako primární sociální skupina výzkumy manželů Glueckových srovnávaly dvojice utvořené z 500 delikventních a 500 nedelikventních mladistvých u rodičů delikventních hochů se našlo významně více emočních poruch, duševních retardací, alkoholismu i kriminálních deliktů tyto rodiny byly také častěji v ekonomicky špatném postavení, řada manželství byla rozvedených, mnoho delikventních hochů žilo s nevlastními rodiči

z hlediska výchovy se ukázalo, že jednoznačně v rodinách delikventů převládaly přístupy buď extrémně tvrdé nebo zanedbávající, vyznačující se netečností dnes k tomu připisují ještě fakta hovořící o negativním vlivu nízkého věku matek a situace, kdy přibývá dětí, které se rodí mimo manželství aktuální je dnes i časová zaneprázdněnost rodičů

2) Parta a vrstevnická skupina - zdrcující většina kriminálního chování, ale také alkoholismus, drogy, se objevuje v partách, nikoli v rodinách tlaky ze strany vrstevníků jsou velmi významným faktorem o samotě pije alkohol pouze 5,2% mladistvých, zatímco s kamarády a ve skupině vrstevníků 77,5%, v organizované partě 11,2% party a různé další sociální skupiny vytváří velmi často prostředí rizikové

80% dětí, které zkouší kouřit, uvádí jako vzor starší kamarády sebeprosazení ve skupině, získaný respekt, dává pocit tolik touženého odtržení od primární rodiny jsou některá hnutí ( sekty ), které mají např. proti drogám odmítavý postoj, ovšem některé rituály naopak užití drog předpokládají

3) Hromadné sdělovací prostředky - řada pořadů dané jevy popularizuje či přímo propaguje (v reklamách) nejde jen o kouření, alkohol, ale v poslední době násilí, agresivitu, hrubost je známa řada případů, kdy závažná trestná činnost, brutalita se odehrává přímo podle vzorů z obrazovky problém se komplikuje navíc tím, že hrdinové na obrazovce jsou nesmrtelní, byť jsou vystaveni tvrdým útokům a násilí

pod tímto dojmem se pak jeví důsledky takového jednání v jiném světle a vytváří představu, že následky nejsou tak tragické a drastické další faktory: školní prostředí, příliš vysoké požadavky učitelů ( sebevraždy ) prostředí ubytoven, internátů, velkoměsta nuda, neschopnost užitečně a účelně naplnit volný čas

POUŽITÉ ZDROJE: KRAUS,B., HRONCOVÁ,J. a kol. Sociální patologie. Hradec Králové, Gaudeamus, 2007, 2.vyd. 2010. MUNKOVÁ, G.: Sociální deviace. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0279-2 MATOUŠEK, O.; KROFTOVÁ, A.: Mládež a delikvence. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-226-2 www.glassschool.cz