Metody výběru variant Používají se pro výběr v případě více variant řešení stejného problému Lze vybírat dle jednoho nebo více kritérií V případě více kritérií mohou mít všechna stejnou důležitost nebo různou

Klasifikace rozhodovacích problémů Dobře strukturované X špatně strukturované za jistoty X za rizika X za nejistoty jednokriteriální X vícekriteriální

Prvky rozhodovacího procesu Cíl rozhodování Kritéria hodnocení Subjekt rozhodování Objekt rozhodování Varianty rozhodování a jejich důsledky Stavy světa (scénáře, rizikové situace)

Metody výběru variant Doporučený postup: Identifikace rozhodovacího problému Stanovení kritérií hodnocení Stanovení vah kritérií hodnocení Stanovení hodnot kritérií jednotlivých variant Výběr varianty

Identifikace rozhodovacího problému K řešení problému můžeme přistoupit pokud jsme jej přesně vymezili Musíme přesné vymezit čeho chceme rozhodnutím dosáhnout

Stanovení kritérií hodnocení Kritéria hodnocení variant se odvozují od stanovených cílů řešení problému. Kritéria mohou být kvantitativní – vyjádřené číselně (náklady, zisk, likvidita) kvalitativní – důsledky, dopady Požadavky na kritéria: úplnost – musí posoudit všechny příznivé i nepříznivé dopady variant kritéria se nesmí překrývat počet kritérií nesmí být příliš velký

Stanovení vah kritérií hodnocení Jednotlivá kritéria mohou mít stejnou nebo různou důležitost (váhu) Pro stanovení váhy kritérií se používají různé metody: Bodovací metoda Metfesselova alokace – alokace 100 bodů Metoda párového srovnávání ….

Bodovací metoda Postup aplikace: Krok 1: Volba bodové stupnice. Krok 2: Přiřazení bodů jednotlivým kritériím dle bodové stupnice s deskriptory, stanovení nenormované váhy. Krok 3: Normalizace.

Příklad – bodovací metoda Č. Funkce / kritérium Hodnotitel   A B C D E F G H I J Ki Vi 1. Reference 7 6 9 5 8 0,24 2. Platební podmínky 4 6,7 0,23 3. Záruky za jakost 3 1 5,3 0,18 4. Lhůta plnění 2 4,3 0,15 5. Podíl vlastních kapacit 5,8 0,20

Metfesselova alokace – alokace 100 bodů Postup aplikace : Krok 1: Přiřazení bodů jednotlivým kritériím, kontrola součtu 100 za soubor kritérií Krok 2: Stanovení nenormované váhy. Krok 3: Normalizace.

Příklad – Metfesselova alokace Č. Funkce / kritérium Hodnotitel   A B C D E F G H I J Ki Vi 1. Reference 30 25 10 50 20 40 35 27,5 0,27 2. Platební podmínky 15 20,5 0,21 3. Záruky za jakost 5 19,5 0,19 4. Lhůta plnění 16,5 0,17 5. Podíl vlastních kapacit 16,0 0,16 100 1

Metoda párového porovnání Postup aplikace : Krok 1: Vepsání kritérií do schématu (tabulky, matice). Krok 2: Párové porovnání – výběr preferovaného kritéria z dvojice a zápis jeho symbolu do příslušného políčka. Krok 3: Zjištění počtu preferencí pro jednotlivá kritéria fi. Krok 4a: Stanovení pořadí kritérií podle počtu preferencí (nejdůležitější kritérium s nejvyšším počtem preferencí je na 1. místě), aplikace vztahu ki = n + 1 – pi , ki představuje nenormovanou váhu Krok 4b: Výpočet normované váhy dosazením do vztahu

Příklad – párové porovnání Kritérium A B C D E F fi pi ki vi   1 5 1. 6 0,29 3 2 4. 0,14 4 2. 0,23 6. 0,05 5. 0,1 3. 0,19 Součet 15 21

Stanovení hodnot kritérií jednotlivých variant Zjištění předpokládaných dopadů a účinků jednotlivých variant z hlediska kritérií hodnocení. Ke zjištění se užívají výpočty, expertní odhady, Kvalitu stanovených dopadů lze zvýšit vhodným výběrem expertů

Výběr varianty Stanovení takové varianty řešení, která splňuje nejlépe cíle řešení – nejlepší z hlediska celého soboru kritérií. V první fázi se vyloučí nepřípustné varianty a ve druhé fázi se posuzuje celková výhodnost přípustné varianty. Výsledkem je určení nejlepší varianty neb stanovení tzv. preferenčního uspořádání variant, tj. jejich seřazení od nejlepší varianty. Lze použít více metod pro výběr optimální varianty

Výběr varianty - Prostá bodovací metoda Neuvažuje váhy jednotlivých kritérií Postup aplikace Krok 1: Přiřazení bodů variantám v jednotlivých kritériích. Krok 2 : Výpočet hodnoty variant. Krok 3: Stanovení pořadí variant

Příklad – prostá bodovací metoda Č. Kritérium V1 V2 V3 V4 V5 1 Reference 5 8 7 3 4 2 Platební podmínky 6 Záruky za jakost 9 Lhůta plnění 10 Podíl vlastních kapacit   Celkem 6,4 5,4 7,4 Pořadí 3. 2. 4. 5. 1.

Bodovací metoda s vahami Podobná předchozí metodě, ale počítá s různou vahou kritérií Postup aplikace Krok 1: Přiřazení bodů variantám v jednotlivých kritériích. Krok 2 : Výpočet hodnoty variant. Krok 3: Stanovení pořadí variant

Příklad - bodovací metoda s vahami Č. Kritérium Váha V1 V2 V3 V4 V5 1 Reference 0,30 1,5 2,4 2,1 0,9 1,2 2 Platební podmínky 0,25 1,75 3 Záruky za jakost 0,15 1,4 0,6 4 Lhůta plnění 0,10 0,5 0,8 5 Podíl vlastních kapacit 0,20 1,6 1,8   Celkem 6,3 7,1 5,8 4,7 6,9 Pořadí 3. 1. 4. 5. 2.

Metoda váženého pořadí Postup aplikace Krok 1: Přiřazení pořadí variantám v jednotlivých kritériích . Krok 2 : Převedení pořadí na body Krok 3 : Výpočet hodnoty variant. Krok 4: Stanovení pořadí variant

Přirazení pořadí jednotlivým variantám Č. Kritérium V1 V2 V3 V4 V5 1 Reference 3 2 5 4 Platební podmínky Záruky za jakost Lhůta plnění Podíl vlastních kapacit Převedení pořadí na body (hi = m+1 – pi) Č. Kritérium V1 V2 V3 V4 V5 1 Reference 3 5 4 2 Platební podmínky Záruky za jakost Lhůta plnění Podíl vlastních kapacit

Výpočet hodnoty variant Č. Kritérium Váha V1 V2 V3 V4 V5 1 Reference 0,30 0,9 1,5 1,2 0,3 0,6 2 Platební podmínky 0,25 0,8 1,3 0,5 3 Záruky za jakost 0,15 0,2 4 Lhůta plnění 0,10 0,4 5 Podíl vlastních kapacit 0,20   Celkem 3,05 3,95 3,15 2,15 3,55 Pořadí 4. 1. 3. 5. 2.

Další používané metody Metoda lineárních dílčích funkcí utility Metoda bazické varianty Metoda vzdálenosti od fiktivní varianty Ivanovičova vzdálenost Frechetova vzdálenost Hodnota varianty