IONIZACE Ionizační energie atomu je definována jako práce potřebná k odtržení a úplnému vzdálení nejslaběji poutaného elektronu z atomu v základním stavu. Nejnižší ionizační energie mají alkalické kovy (Na, K, Rb, Cs) jsou též označovány jako elektropozitivní

ELEKTRONOVÁ AFINITA Elektronová afinita je energie, která se uvolní při připoutání elektronu k atomu za vzniku aniontu. Nejvyšší elektronovou afinitu mají halogeny (vůbec nejvyšší fluor) a dále chalkogeny (O, S atd.) Elektronegativita je empiricky nalezené číslo vyjadřující schopnost atomu prvku přitahovat vazebné elektrony kovalentní vazby.

PERIODICKÝ ZÁKON Fyzikální a chemické vlastnosti prvků jsou periodickou funkcí jejich protonového čísla. Prvky jsou sestaveny do tabulky, kde jsou řazeny podle - protonového čísla - nová perioda začíná, když se začne zaplňovat nová nejnižší elektronová vrstva s; - pod sebou ve skupinách jsou prvky řazeny podle: počtu elektronů ve vnější sféře (prvky bloku s- a p- nepřechodné) b) počtu elektronů v předposlední vrstvě (prvky bloku d- přechodné) c) počtu elektronů na hladině f (vnitřní f- přechodné) Na konci každé periody je vzácný plyn - t.j. prvek o nejnižší reaktivitě, jehož valenční sféra je plně obsazena.

Dmitrij Ivanovič Mendělejev PERIODICKÝ ZÁKON Dmitrij Ivanovič Mendělejev (1834-1907) 1868-1870 «Основы химии»

PERIODICKÝ ZÁKON Objevy prvků předpovězených Mendělějevem Paul-Émile Lecoq de Boisbaudran (1838-1912) 1875 - Ga Lars Frederik Nilson (1840-1899) 1879 - Sc Clemens Alexander Winkler (1838-1904) 1886 - Ge

PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ Podle umístění prvku v periodické soustavě můžeme usuzovat na jeho vlastnosti: elektropozitivitu - kovový charakter elektronegativitu - nekovový charakter Elektronegativita roste v tabulce zleva doprava a zdola nahoru. Elektropozitivita vzrůstá naopak, nejelektropozitivnější prvky jsou v levém dolním rohu tabulky.

PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ Mezi strukturou elektronového obalu a chemickými a fyzikálními vlastnostmi existuje řada souvislostí, které lze shrnout následovně: Podobné chemické chování je dáno podobným uspořádáním vnějších (valenčních) elektronových vrstev (alkalické kovy, kovy alkalických zemin, halogeny, vzácné plyny). Stálost - nejstálejší (nejméně reaktivní) jsou atomy prvků s plně obsazenými valenčními vrstvami (vzácné plyny). Reaktivita - nejreaktivnější jsou ty prvky, které svým uspořádáním elektronového obalu se nejvíce blíží k vzácným plynům.

PERIODICKÁ SOUSTAVA PRVKŮ Přítomnost nepárových elektronů ovlivňuje chování látek v magnetickém poli. Látky, které obsahují nepárové elektrony, zvyšují intenzitu magnetického pole – jsou to látky paramagnetické (jsou vtahovány do magnetického pole); Látky diamagnetické jsou magnetickým polem odpuzovány, magnetizují se opačně – zeslabují intenzitu magnetického pole. Látky ferromagnetické – vykazují magnetismus v nepřítomnosti vnějšího magnetického pole, příčinou je neúplně obsazená vnitřní vrstva (Fe, Co, Ni).

Směrové trendy vlastností prvků v periodické soustavě

Kovový a nekovový charakter prvků

Skupenství prvků při 20 °C

Valenční orbitaly – vedlejší kvantové číslo

Radioaktivní prvky

Zvláštní skupiny prvků

Elektronegativita prvků