Vzdělávací politika a Evropská unie

Vzdělávací politika souhrn konkr é tn í ch činnost í a opatřen í, kterými zejm é na st á t, ale i dal ší subjekty ovlivňuj í celou vzděl á vac í oblast

Základní principy EU subsidiarita – probl é my se ře ší na t é nejniž ší možn é ú rovni solidarita – c í lem je zvy š ov á n í úrovně v š ech členů, systematicky vyrovn á vat rozd í ly mezi nejbohat ší mi a nejchud ší mi regiony a st á ty zaji š těn í lidských pr á v a vyloučen í jak é koliv diskriminace respektov á n í kultury, tradice a sv é bytnosti nejen každ é země, ale i každ é ho regionu

Strategické směry a cíle EU ve vzdělávání c í l 1: Zvý š it kvalitu a efektivitu vzděl á vac í ch syst é mů členských zem í c í l 2: Usnadnit v š em př í stup ke vzděl á v á n í c í l 3: Otevř í t vzděl á vac í syst é my š ir ší mu světu

Lisabonský summit- březen 2000 Konkr é tn í c í le do roku 2010: podstatný každoročn í n á růst investic do lidských zdrojů sn í žen í počtu osob ve věku 18 – 24 let se z á kladn í m vzděl á n í m na polovinu přeměna š kol na v í ce ú čelov á vzděl á vac í střediska, napojen í na internet, vazba na podniky a výzkum definov á n í nových z á kladn í ch dovednost í roz ší řen í mobility studentů a učitelů, transparentnost v uzn á van í kvalifikac í a studia vypracov á n í společn é ho evropsk é ho formul á ře pro curriculum vitae k usnadněn í mobility

Terciární vzdělávání Boloňský proces- 6 hlavn í ch c í lu: přijet í srozumiteln é ho a srovnateln é ho syst é mu titulů přijet í syst é mu založen é ho v podstatě na dvou hlavn í ch cyklech zaveden í kreditn í ho syst é mu podpora mobility pos í len í Evropsk é spolupr á ce v zaji š ťovan í kvality pos í len í evropsk é dimenze ve V Š vzděl á v á ní

Vzdělávací soustavy zemí EU jsou rozmanit é z á sady rozvoje š kolstv í v jednotlivých zem í ch: z á sada rovn é ho př í stupu ke vzděl á v á n í zvy š ov á n í průchodnosti syst é mu zvy š ov á n í kvality vzděl á v á n í podpora ú časti st á le š ir ší ch vrstev populace na vy šší ch ú rovn í ch vzděl á v á n í budov á n í možnost í celoživotn í ho učen í sepět í s potřebami společnosti a trhu pr á ce

Základní (povinné) vzdělávání

Děti se zvláštními potřebami

Evropské fórum pro transparentnost kvalifikací

Co je to kvalita? Kvalitou (vzděl á vac í ch procesů, vzděl á vac í ch instituc í, vzděl á vac í soustavy se rozum í ž á douc í (optim á ln í ) ú roveň fungov á n í anebo produkce těchto procesů či instituc í, kter á může být předeps á na určitými požadavky (např. vzděl á vac í mi standardy) a může být tud í ž objektivně měřena a hodnocena

Kvalita Hodnocení kvality = je proces posouzení kvality Zajišťování kvality – termín, který zahrnuje nejen hodnocení kvality a akreditaci, ale všechny aktivity a mechanismy, pomocí kterých je vysoké školství (vysoké školy) udržováno a rozvíjeno.

Kvalita může být chápana jako: absolutn í pojem- v š echno pěkn é, dobr é a pravdiv é (ide á l), o kter é m nemůže být pochyb relativn í pojem (2 aspekty): porovnan í se specifikaci- jak vyhovuje z á měrem, pro kter á byla určen á ? jak vyhovuje potřeb á m z á kazn í ků- kvalita jako souhrn faktorů, kter é vedou k spokojenosti z á kazn í ka

Kvalita vysokého školství Cíle Vstupů Procesů Výstupů

Pojetí kvality podle Harveyho a Greena Kvalita jak: znak dokonalosti- snaha o dosažen í co nejlep ší ch výsledků dosažen í „ nulov é chyby “ „ vhodnost pro daný ú čel “ - bere v ú vahu potřeby „ klientů “ proces transformace mezn í hodnota- např. minim á ln í standard proces zlep š ov á n í

Kvalitu vzdělávání můžeme hodnotit z těchto pohledů: pohled celostátní (vláda) pohled zaměstnavatelů pohled pedagogů pohled studentů

Hodnocení Vnitřní rozměr (vlastní hodnocení) Vnější rozměr (hodnocení externími odborníky nebo inspektory)

Hodnocení, sebehodnocení, autoevaluace Hodnocen í – se častěji už í v á v š ir ší ch kontextech běžn é š koln í praxe Sebehodnocen í - nepl á novan é a nec í len é nahodil é hodnocen í každodenn í praxe, kter é prov á d í každý jedinec bez dlouhodoběj ší př í pravy autoevaluace – systematicky připraven é a pl á novit é hodnocen í, směřuj í c í podle předem stanovených krit é ri í k předem stanoveným c í lům, prov á děn é pracovn í ky š koly

Vlastní hodnocení Vlastní hodnocení je proces vedený školou, při kterém sbor systematicky získává a analyzuje podklady zahrnující i zpětnou vazbu od řady zúčastněných, a používá je k hodnocení a evaluaci aspektů školního vzdělávání vzhledem ke stanoveným standardům. Tento proces by měl přinést výstupy, které napomáhají škole efektivně zaměřit plánování svých aktivit tak, aby vedly ke zlepšování školy. Pieter van Petegem

Otázky: 1.Co podle Vašeho názoru obsahuje pojem „kvalita vysokých škol?“ 2.Co považujete za silné stránky českého vysokého školství naší školy v různých směrech a co může přispět k dalšímu zvýšení jeho kvality? 3.Co považujete za slabé stránky českého vysokého školství a naší školy a co může snížit kvalitu vysokoškolského vzdělávání u ostatních důležitých činností vysokých škol?

HodnoceníEvaluace krit é ria nejsou vymezen é, indik á tory výkonu nejsou stanoven é evaluačný pl á n nen í stanoven metody nejsou předem stanoven é kritéria jsou vymezené explicitně, indikátory výkonu jsou formulované evaluačný plán jasně strukturovaný metody systematické

Zákon 561/2004 Vzdělávání je založeno na zásadách hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů stanovených zákonem a vzdělávacími programy. Hodnocení školy se uskutečňuje jako vlastní hodnocení školy a hodnocení ČŠI. Ministerstvo stanoví strukturu, pravidla a termíny vlastního hodnocení.

Vyhláška 15/2005 Vlastní hodnocení je vždy zaměřeno na: Cíle, které si škola stanovila Posouzení, jakým způsobem cíle plní Dobré výsledky a prostor ke zlepšení Účinnost přijímaných opatření Hlavní oblasti vlastního hodnocení jsou vždy: Podmínky Průběh Podpora žákům, spolupráce s rodiči Výsledky Řízení, personální práce, další vzdělávání Úroveň výsledků vzhledem k podmínkám a zdrojům

Akreditace Znamená udělení určitého statutu. Znamená potvrzení a uznání. Akreditační rozhodnutí může být založeno na procesu hodnocení kvality, ale také nemusí.

Akreditace (zákon č. 111/1998 Sb.) udělen í určit é ho statutu, schv á len í a uzn á n í určit é ho postaven í a někdy tak é opr á vněn í k určit é činnosti Z á kladem hodnocen í jsou: struktura studijn í ch pl á nů a požadovan é znalosti; person á ln í zabezpečen í studijn í ch programů na standardn í dobu studia; vědeck á a výzkumn á, vývojov á, uměleck á nebo dal ší tvůrč í činnost; kvantitativn í i kvalitativn í ú roveň podpůrných zdrojů studia (př í stroje, knihovny, informačn í technologie).

Akreditační komise m á 21 členů předsedu, podpředsedu a členů komise jmenuje vl á da na n á vrh ministra na 6 let, max. na 2 funkčn í období zased á nejméně 3-kr á t ročně pečuje o kvalitu V Š vzděl á van í a v š estranně posuzuje vzděl á vac í a vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou a dal š í tvorčí činnost V Š hodnot í činnost V Š a kvalitu akreditovaných činnost í a zveřejňuje výsledky hodnocení posuzuje a vyd á vá stanovisko k dal ší m z á ležitostem vysok é ho š kolstva, kter é ji předlož í ministr

Činnost AK ČR administrativně, materi á lně a finančně zabezpečuje ministerstvo prostřednictv í m sekretari á tu komise sekretari á t komise je organizačně začleněný do skupiny vědy a V Š na čele sekretari á tu je tajemn í k komise

Akreditační komise se zaměřuje především na: kvalifikaci š koly, odborn í aktivitu š koly studijn í program, person á ln í zabezpečen í, efektivitu vysoko š kolsk é ho vzděl á v á n í, informačn í zabezpečen í.

Působnost předsedu je odpovědný za činnost komise, předkládá ministrovi: výsledky o hodnocení institucí komisí a stanoviska komise stanoviska k žádostem o akreditaci studijního programu k žádostem o oprávnění konat habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem a stanoviska k žádostem o udělení státního souhlasu pro právnickou osobu předkládá ministrovi případné podněty na změny ve složení komise další stanoviska související s péčí komise o kvalitu akreditovaných činností vysokých škol předkládá rektorovi stanovisko k návrhu na zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakulty VŠ

Jaká je úspěšná škola? Caldwell popisuje ú spě š nou š kolu pomoc í 42 charakteristických znaků v oblastech: kurikulum rozhodov á n í zdroje výsledky ředitel kl í ma š koly

Kurikulum 1.Š kola m á jasně vymezeny výchovně vzděl á vac í c í le. 2.Š kola m á dobře pl á novaný, vyv á žený a ř í zený program, který zahrnuje potřeby ž á ků. 3.Š kola m á program, který poskytuje ž á kům požadovan é dovednosti. 4.Program zahrnuje vysokou spolupr á ci s rodiči ve vzděl á vac í ch aktivit á ch ž á ků.

Rozhodování 1.Vysok á ú roveň rozhodov á n í učitelsk é ho sboru při uskutečňov á n í c í lů š koly. 2.Vysok é zapojen í jednotlivých učitelů v rozhodov á n í ve š kole. 3.Vysok á ú roveň zapojen í společnosti v rozhodov á n í.

ZDROJE 1.Š kola m á motivovan é a schopn é učitele. 2.Ve š kole jsou adekv á tn í zdroje schopn é doc í lit, aby učitelský sbor učil efektivně. VÝSLEDKY 1.N í zký počet propadaj í c í ch ž á ků. 2.Velmi dobr é hodnocen í ve standardizovaných testech. 3.Vysoký počet ž á ků, kteř í jsou přijati na dal ší studium, či ú spě š ně z í skaj í odpov í daj í c í pr á ci.

úspěšný učitel ú spě š ný učitel komunikuje se ž á ky o tom, co od nich oček á v á a proč, ú spě š ný učitel poskytuje svým ž á kům strategie pro monitorov á n í a zlep š ov á n í jejich vlastn í ho vzděl á vac í ho ú sil í, poskytuje jim př í ležitosti pro samostudium, ú spě š ný učitel nejenže zn á obsah, kter é mu se ž á ci maj í učit, ale zn á tak é možn é miskoncepty, kter é mohou ovlivnit učen í ž á ků, ú spě š ný učitel použ í v á výukov é materi á ly, kter é přisp í vaj í ke zkvalitněn í výuky.

Ředitel 1.Schopnosti k zaji š těn í efektivn í ho ř í zen í š koly. 2.Schopnosti k zaji š těn í povinnost í a zdrojů nutných k efektivn í mu ř í zen í. 3.Schopnost zajistit, že východiska a povinnosti budou adekv á tn í k dosažen í efektivn í ho ř í zen í. 4.Je odpovědný za zaji š těn í a podporu potřeb učitelů. 5.Orientuje se na svůj profesion á ln í rozvoj. 6.Podporuje profesion á ln í rozvoj učitelsk é ho sboru. 7.M á vysokou ú roveň odpovědnosti za to, co se děje ve š kole. 8.Zav á d í a udržuje efektivn í vz á jemn é vztahy mezi učitelským sborem, ž á ky, rodiči, společnost í. 9.M á přizpůsobivý administrativn í styl. 10.Je ochotný riskovat. 11.M á kontinu á ln í přehled o výukov é m programu a jeho rozvoji a průběžně hodnot í dosažen é c í le.

Klíma školy Š kola m á vytvořený soubor hodnot, kter é považuje za důležit é. Ředitel, učitel é a ž á ci respektuj í c í le a hodnotový syst é m š koly. Š kola nab í z í př í jemn é, vzru š uj í c í a měn í c í se prostřed í pro ž á ky a učitele. Existuje klima důvěry a respektu mezi učiteli a ž á ky. Existuje oček á v á n í, že v š ichni ž á ci budou prosp í vat velmi dobře. Ve š kole je klima důvěry a otevřen é komunikace. Je kladen silný důraz na vyučovac í proces. Učitel é a ž á ci maj í vysok é oček á v á n í vzhledem k dosaženým výsledkům.

Klíma školy (2) Ve š kole je vysok á mor á lka. Ž á ci maj í í respekt k ostatn í m a k ú spěchu ostatn í ch. Ž á ci maj í odpovědnost ke svým výsledkům. Ve š kole je dobr á discipl í na. Ve š kole je n í zk á absence. Ve š kole je malý počet ud í lených trestů. Ve š kole je zanedbateln á delikvence. Ve š kole je n í zk á absence učitelů. Ve š kole je vysok á mor á lka učitelů. Ve š kole je duch spolupr á ce mezi učiteli. Ve š kole je malý počet ž á dost í o přeložen í.

Celoživotní učení

Vzdělávání dětí a mládeže Vzdělávání (učení dospělých

Vzdělávání (učení) dospělých Vzdělávání dospělých ve školách Další vzdělávání

Občanské vzdělávání (k rodičovství, občanství, ke zdravému živ. Stylu) Zájmové vzdělávání (umělecké, seniorů) Další profesní vzdělávání

Kvalifikační vzdělávání (zvyšování kvalifikace) Rekvalifikační vzdělávání (cílená) Normativní školení (kursy) – odborná způsobilost

Celoživotní učení Spojuje individuální i společenský rozvoj ve všech směrech a prostředcích – v rámci formalizovaném, v prostředí neformálním. Jedná se o systémový přístup: zaměřuje se na standardy vědomostí a dovedností, které platí pro všechny, všude a bez ohledu na věk.

V rámci celoživotního učení rozlišujeme: Formální vzdělávání Neformální vzdělávání Informální učení

O oblasti celoživotního učení v ČR pojednává několik strategických dokumentů: · Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha (2001)Bílá kniha (2001) · Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR (2002)Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR (2002) · Memorandum o celoživotním učení – Závěrečná zpráva o konzultačním procesu v ČR (2001) · Strategie rozvoje lidských zdrojů v ČR ( 2003) · Národní akční plán zaměstnanosti · Sektorový operační program (2002)