Hospodářská politika

Hospodářská politika (HP) je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality Nositelem hospodářské politiky je stát Stát je tvořen řadou institucí a organizací, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se (Parlament, Vláda, Centrální banka, Mezinárodní organizace, Nadnárodní organizace)

Cíle hospodářské politiky Vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost – cílem není 100% zaměstnanost, ale dosažení přirozené míry zaměstnanosti; indikátor: míra nezaměstnanosti Stabilita cenové hladiny – snaha o minimalizaci výkyvů cenové hladiny; indikátor: úroveň inflace Vysoká úroveň a dynamika produktu – reálný produkt by měl růst rovnoměrně a tempem, které zajistí dostatečnou zaměstnanost a cenovou stabilitu; indikátor: HDP, HDP/obyv., růst HDP Vyrovnaná bilance zahraničního obchodu – snaha státu o dosažení vyrovnané platební bilance a stability měnových trhů; indikátor: saldo zahraničního obchodu

Nástroje hospodářské politiky 4 základní nástroje Fiskální politika Monetární politika Důchodová politika Zahraniční obchod a měnová politika Tvoří vnitřně strukturovanou soustavu

Fiskální politika Fiskální politika (FP) je realizována prostřednictvím státního rozpočtu (SR) resp. soustavou veřejných rozpočtů Výdaje státu zvyšují poptávku (agregátní) → na zvýšení poptávky firmy reagují zvýšením produkce, což vede: –A) růstu zisků, ze kterých se odvádějí daně do SR na další fiskální výdaje –B) zaměstnání více lidí a dalších výrobních faktorů, což zvyšuje důchody domácností → vzrůstá spotřeba (poptávka), ale i úspory domácností (uloženy např. v bankách), což zlevňuje cenu peněz (snižují se úroky) –C) firmy mají zájem investovat (nízké úroky) a půjčují si proto více kapitálu (od bank) a zvyšují produkci Vložením peněz do ekonomiky skrze SR vede k nastartování těchto procesů a zpětně k růstu důchodů (a tedy daní jako příjmu SR). Proces se cyklicky opakuje a tímto podporuje ekonomický růst.

Monetární politika Vychází z předpokladu, že ovlivňováním množství peněz v ekonomice a jejich ceny (úroky) na optimální úroveň lze dosáhnout rovnováhy a požadovaného růstu ekonomiky (tato opatření však musí odpovídat reálným požadavkům a stavu ekonomiky). Příklad: Snížení ceny peněz podněcuje firmy k investicím (nízké úroky z úvěrů), což zvyšuje produkt a důchody a přispívá k hospodářskému růstu MP je realizována prostřednictvím centrální banky (skrze emisi peněz); ovlivňuje množství peněz v oběhu a tím ovlivnění dynamiky růstu ekonomiky a rovnováhy platební bilance a měnových kurzů - tím bude ovlivněna úroveň cen a zaměstnanosti

Důchodová a zahraniční obchodní a měnová politika Důchodová politika – zaměřena na stabilizaci cenové hladiny působením na vývoj nominálních mezd a cen vládou –Stát působí na ceny výr. faktorů – např. stanovení max. a min. mezd a cen, resp. jejich zmrazení Zahraniční obchodní a měnová politika – závisí na otevřenosti ekonomiky –V uzavřené ekonomice uplatňovány vysoké dovozní cla a kvóty –V otevřené ekonomice podporován pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu

Keynesiánská ekonomie Výchozím předpokladem je názor, že ekonomika je vnitřně nestabilní systém, jež není schopen využívat disponibilní ek. zdroje jen působením tržních sil  nutné zásahy státu Základní zdroj nestability a neefektivnosti je nedostatečná agregátní poptávka (AD) → při odpovídající nabídce nejsou využity všechny zdroje  ekonomika funguje pod úrovní svých skutečných možností (potenciálem) Díky nízké poptávce (agregátní) je nízká úroveň produkce (vzhledem k potenciálním možnostem), existují nevyužité zdroje a je značná nezaměstnanost  snaha o stimulaci AD především skrze FP (např. vládní nákupy statků a služeb) a případně i monetární politiku (změny úr. sazeb) Státní zásahy

Keynesiánská ekonomie Keynesiánská teorie vznikala v období hospodářských krizí mezi světovými válkami a proto má „pesimistický pohled“ na ekonomiku → předpokládá, že je pod potenciálem (existuje nezaměstnanost a nejsou využity všechny zdroje) Tyto předpoklady platily ve válkami či jinými faktory narušených ekonomikách. Určité defekty samozřejmě vykazují i současné světové ekonomiky, a proto jsou považovány přístupy Keynesiánců za stále aktuální.

Neoklasická (monetární) ekonomie Prosazuje tradiční tržní ekonomiku. Prezentuje „optimistický pohled“ na ekonomiku, kdy předpokládá, že ekonomika je zdravá a funguje na potenciálu  díky působení tržního mechanismu jsou využity všechny zdroje, tržní autoregulační síly zajišťují dlouhodobou výkonnost a efektivnost ekonomiky (efektivní využívání zdrojů) bez nutnosti výrazných zásahů. Hlavním zdrojem neefektivnosti ekonomiky jsou státní zásahy, hlavně ty, které podporují přesun zdrojů ze soukromého do veřejného sektoru (podpora vládních investic na úkor soukromých, které jsou efektivnější) Státní zásahy

Neoklasická (monetární) ekonomie Nechtějí stimulovat AD, její zvýšení by vzhledem k tomu, že ekonomika je na potenciálu (tedy „fixní agregátní nabídka“) vedlo pouze k růstu cen – inflaci. Jde jim o stranu nabídky. Cílem je vytvořit stabilní ekonomické prostředí (motivace k práci, podnikání a spoření). Významným nástrojem je monetární politika

Expanzivní vs. restriktivní HP