Nebezpečí internetu Květa Pínová

Co je to internet? Internet je nejen studnice vědomostí a zábavy, ale může se stát i nebezpečím, číhajícím na naše data a peníze. Nebezpečný není internet jako takový, ale lidé, kteří internet využívají, lépe řečeno zneužívají pro svůj vlastní prospěch a to ať už finanční nebo prostě jen pro zvýšení svého pochybného ega.

Negativa Internetu pro nejmladší generaci Kybersvět má své stinné stránky, které mohou negativně zasáhnout do dětského světa. Velkou kapitolou je například ochrana osobních údajů. Hned, jak se dítě naučí psát vzniká nebezpečí, že vyzradí některé soukromé informace třetí osobě.

Své děti většinou učíme, aby neotvírali cizím lidem, nechodili nikam s cizími lidmi, ale náš malý hrdina si často neuvědomí rizika číhající na něj za monitorem. Je potřeba s dětmi mluvit o nebezpečích na internetu o (spamech, phishingu apod.). S těmi nejmenšími raději u obrazovky i sedět.

Internet dítě spojuje se světem, to znamená nejen s dobrými, ale také se špatnými lidmi. Rozhovor na chatu se může z klidné konverzační hry změnit na slovní pronásledování přes několik místností. Problém se může vystupňovat až do sexuálního obtěžování, což může dítě i dlouhodobě narušit. Je třeba děti o podobné možnosti informovat a dále zjistit, jaké prostředky konkrétní weby (programy) nabízí jako obranu proti takovým útokům.

Závislosti na internetu Dnes se často mluví o tzv. „internetových nemocech“. Jedná se konkrétně o závislost na Internetu a přehlcení informacemi. Tyto „nemoci“ nejsou uznávané odpovědnou většinou odborníků a nejsou uvedené v mezinárodní klasifikaci nemocí. To, že dítě sedí chorobně dlouho před počítačem, nelze svádět na nějakou „nemoc“, naopak si rodiče musí uvědomit, že právě oni by měli něco začít dělat. Základní zásady

Velký vliv internetu Základní zásady Rodiče by při výchově dítěte dnes neměli zapomínat na velký vliv Internetu. Při dohlížení na práci dítěte se světovou sítí je dobré dbát několika základních rad.

Rozčlenění podle stáří dětí 0 – 2 roky - dítě učí se zacházet se svým tělem, tvoří první slova a na konci tohoto období začne chápat pojem „já“. Je zřejmé, že v tomto věku se ještě dítě o Internet nezajímá a ani by se o něj zajímat nemělo. 2 – 7 let - dobré je vybírat dětem správné weby. Také je vhodné dítěti pomoci s vymýšlením přezdívky, aby neuvádělo všude své pravé jméno. Podobně je dobré dítě upozornit na rizika Internetu, popřípadě nainstalovat program rodičovské kontroly.

7 – 11 let - jsme u stádia konkrétních operací 7 – 11 let - jsme u stádia konkrétních operací. V tomto věku se dítě chová jako malý logický pozitivista a nezpochybňuje autoritu. Doporučuje se sestavit si řád používání Internetu, popřípadě se dohodnout na konkrétních webových stránkách, které bude mít dítě dovoleno navštěvovat. Dítě by se také mělo naučit vás upozornit, jakmile by někde mělo uvádět své osobní údaje. Počítač by se měl nacházet na dobře kontrolovatelném místě a potomek by měl mít možnost s vámi o všem mluvit. Nedoporučuje se dětem zřizovat jejich vlastní emaily nebo IM účty.

11 let a dále - dítě se intelektově dostává do dospělé fáze formálních operací. Také přichází puberta a s ní prudké hormonální i psychické změny. Dospívající touží po komunikaci a po soukromí. Asi tak do 13 let si zajistěte přístup k účtům dětí, ale dále už ztráta z narušování osobního prostoru převýší zisk z ochrany. Varujte děti před schůzkami s cizími lidmi, poučte je o nebezpečích a výhodách internetové anonymity, mluvte s nimi o etickém chování na Internetu (děti si nesmí myslet, že jde jen o „počítačovou hru“).

Viry Další velkou hrozbou internetu jsou viry, které napadají disk počítače, nebo zjišťují důležitá data. Do systému se mohou dostat právě také přes internet. Stahování neověřených souborů, může obsahovat tyto viry. Dále máte rozepsány několik druhů virů.

Boot viry - napadají systémové oblasti disku. Souborové viry - napadají pouze soubory. Přesněji řečeno soubory - programy. V napadeném programu přepíší část kódu svým vlastním, nebo vlastní kód k programu připojí a tím změní jeho velikost a chování. Makroviry- jsou v současné době nejčastěji se vyskytující druh viru. Jsou také největší hrozbou do budoucna a napadají především dokumenty MS Office.

Multipartitní viry - napadají soubory i systémové oblasti disku Multipartitní viry - napadají soubory i systémové oblasti disku. S výhodou kombinují možnosti boot virů i souborových virů. Stealth viry - jsou viry, které se chrání před detekcí antivirovým programem použitím tzv. stealth technikem Polymorfní viry- se pokouší znesnadnit svou detekci tím, že mění vlastní kód. V napadeném souboru není možné najít typické sekvence stejného kódu. Rezidentní viry - zůstávají po svém spuštění přítomny v paměti.

Spyware Spyware je program, který využívá internetu k odesílání dat z počítače bez vědomí jeho uživatele. Někteří autoři spyware se hájí, že jejich program odesílá pouze data typu přehled navštívených stránek či nainstalovaných programů za účelem zjištění potřeb nebo zájmů uživatele a tyto informace využít pro cílenou reklamu. Existují ale i spyware odesílající hesla a čísla kreditních karet nebo spyware fungující jako zadní vrátka.

Hesla a jejich zneužitelnost Je to z jednoho prostého důvodu a to z toho, že existuje program, který se jmenuje Keylogger (je volně k dispozici na internetu) a ten po nahrání do počítače monitoruje všechny stisknuté klávesy. V praxi to znamená, že pirát vám do počítače nahraje keylogger, vy si třeba něco píšete a najednou potřebujete nutně do e-mailové schránky. Naťukáte tedy uživatelské jméno a heslo a hacker si potom jen projede výpis a tam má všechno..

Sexualita na internetu Celých 14,7 % kluků a holek ve věku 10-15 let se během posledního roku setkalo s nechtěným sexuálním nátlakem na Internetu. Tím autoři rozumí situaci, kdy mě někdo navádí k nechtěnému sexuálnímu rozhovoru nebo sexuálnímu chování anebo ode mě požaduje poskytnutí intimních sexuálních informací proti mé vůli. Nejčastějším uváděným místem, kde k tomuto nechtěnému sexuálnímu nátlaku dochází, jsou podle výzkumníků "instant messengers", tedy sítě jako ICQ, Skype a nesmíme samozřejmě zapomínat na Facebook.

Facebook Jak už jsem předem zmiňovala, další velkou hrozbou na internetu je sociální síť Facebook. Je to místo, kam chodí několik miliónů lidí i s falešnými profily, je to virtuální prostor, do kterého se může zaregistrovat a přihlašovat kdokoliv s přístupem na internet, a to odkudkoliv. Všechna data jsou uložena na centrálním serveru. Není třeba nic stahovat ani složitě upravovat. Cílem takové sítě přitom je, přivést na jednu hromadu co možná nejvíce lidí z celého světa. Z nich si potom každý vybere své přátele, ať už z reálného či virtuálního prostředí a sdílí s nimi své pocity, aktivity, fotky, videa atd. Hezky se všemi najednou, v reálném čase.

Věc došla tak daleko, že před několika týdny varovala od příliš ochotného využívání služeb Facebooku ústy komisaře pro spravedlnost Jacquese Barrota Evropská komise. Zejména mladí lidé nedokážou zcela domyslet důsledky zveřejňování soukromých a intimních informací, které se mohou jednoduše obrátit proti nim. Problém Facebooku je to, že mnohé klame svým zaměřením. Jistě, je to virtuální prostor, ale ne takový jako oblíbený svět, kde žijete druhý život a jeho prostřednictvím vstupujete do nejrůznějších vztahů. Na Facebooku totiž žádný druhý život nemáte. Je ale třeba si uvědomit, že to, co na Facebooku děláte, může mít na reálný život dopad.

Je s podivem, jak lidé v reálném životě hájí právo na svobodu a soukromí, když se například vzpírají rozmisťování bezpečnostních kamer do ulic, vyplňování zvláštních údajů do cestovních víz či stále větší kontrole ze strany státu. Na tom by samo o sobě nebylo nic divného a mělo by to být přirozené. Jenže mnohdy ti samí lidé vyplňují na Facebooku poctivě svůj profil naprosto důvěrnými detaily, informacemi a údaji. Nikdo je po nich sice nechce, ale jakýsi exhibicionismus je k tomu nutí. Neuvědomují si přitom, že v současné informační společnosti mají tato data hodně vysokou cenu.

Je internet nebezpečný? Bezesporu ano, ovšem pokud uvážíme jeho přínosy, jistojistě dojdeme k tomu, že se vyplatí riskovat a dítě k počítači pouštět. S dobrým přístupem rodičů lze minimalizovat nebezpečí a malý hrdina s přístupem k počítači bude daleko lépe prospívat nejen ve škole, ale taky mezi kamarády a v dalším životě.

Konec