 obsah vyučování nebo vzdělávání

 Tento obsah potom můžeme rozdělit do tří základních skupin:  vědomosti,  dovednosti,  hodnotová orientace žáka (jeho zájmy, přesvědčení, postoje)

 rozlišujeme:  fakta ▪ fixují empirické poznání, zachycují jevy popisem jejich podoby, vlastností, počtu,místa, pohybu apod. ▪ jsou získávána pozorováním, experimentem, dotazováním a rozborem produktu činnosti  pojmy ▪ umožňují uvažovat o množství jednotlivých dílčích fakt najednou, zobecňovat důležité a odhlížet od nedůležitého, rozpoznat v neznámé situaci, čím je podobná něčemu, co už známe apod. ▪ dovolují nám tak odpovědět na otázky typu: co to je?

 zákony ▪ všeobecné, nevyhnutelné a opakující se vztahy mezi jevy nebo vlastnostmi objektů, kdy změna jedněch vyvolává změnu jiných  principy ▪ významné, klíčové zákony, které sjednocují poznatky do celku  teorie ▪ systém zobecněného poznání určité vědní oblasti ▪ teorií se stává potvrzená hypotéza ▪ teorie zahrnuje fakta, pojmy i zákony

 procesuální generalizace popisuje zejména průběh přírodních jevů, neobsahuje přímo výpovědi o příčinách (např. semeno hrachu vyklíčí),  kauzální (příčinná) generalizace popisuje příčinný vztah mezi dvěma nebo více změnami (např. růst poptávky vyvolává vzestup ceny zboží).  Tyto principy zobecnění umožňují určité porozumění situaci, odpovídají na otázku: proč?

 Struktura dovedností zahrnuje:  cíl činnosti,  volbu prostředků,  postup činnosti,  kontrolu výsledků

 dovednosti pracovní (potřebné k výkonu profese),  dovednosti sociální komunikace a jednání (vztah k ostatním lidem, osvojení mateřského a cizího jazyka, spolupráce, organizace, řízení, analýza sociální situace atd.),  dovednosti pohybové a zdravotní (odolávání zátěži, péče o zdraví),  dovednosti poznávací (osvojení metod pozorování, logického myšlení, vědeckého výzkumu i uměleckého odrazu skutečnosti).

 Hodnoty = odraz významu skutečnosti pro člověka, pro jeho potřeby a zájmy.  Vyjadřují vztah člověka ke společnosti, k přírodě a k sobě samému.

 Jsou úzce spjaty s vědomostmi, dovednostmi a hodnotami a jsou rovněž výstupy učení.  Patří mezi ně např. kapacita slovní paměti, intenzita a soustředění pozornosti, píle, vytrvalost, sociabilita, přesvědčení a další.

 = vzdělávací projekt určující:  záměry, cíle a konkrétní úkoly vzdělávacího působení,  metody, prostředky a aktivity k dosažení těchto cílů,  způsoby a nástroje požadované ke zhodnocení úspěšnosti vzdělávacího působení.

 tzv. dvojúrovňová koncepce kurikula:  národní kurikulum (RVP) stanoví východiska, na jejichž základě si školy tvoří  vlastní školní kurikula (ŠVP)

 kurikulární tvorba dává odpověď na sedm základních otázek: proč, koho, co, kdy, jak, za jakých podmínek a s jakými očekávanými efekty vzdělávat?

 kurikulum by správně mělo být psané z pozice žáka, tedy jako systém jeho zkušeností, jeho výstupních dovedností, významů, zatímco  osnovy sledují učitele, tedy to, co on vykládá a dělá

 doporučené (řeší základní koncepční otázky)  předepsané (závazné pro určité typy škol nebo pro celý vzdělávací systém)  realizované (to, co učitel skutečně realizuje ve třídě)  podpůrné (podporuje předepsané kurikulum- učebnice, vzdělávání učitelů, časové dotace, vybavení školy atd.)  hodnocené (testy, zkoušky a další nástroje měření)  osvojené (to, co se žáci skutečně naučí)

 formální (komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků a organizace vzdělávání)  neformální (mimotřídní a mimoškolní aktivity organizované školou- výlety, exkurse, ale také domácí příprava žáka apod.)  skryté (postihuje další souvislosti života a školy, např. klima ve škole, vztahy mezi učiteli a žáky, mezi učiteli a rodiči, charakter školního prostředí, vzdělávací hodnoty atd.)  nulové (též chybějící, označuje to, čemu se ve vyučování nevěnuje pozornost, co tedy jakoby pro školu neexistovalo, např. dřívější cenzura učebnic, kdy byla některá fakta záměrně vynechávána)  metakurikulum (do kurikula určitého předmětu jsou zařazovány informace, jak se předmětu učit a řídit své učení, čili metakognitivní témata- učení o učení)