Kur domácí autor: Vítek Dytrych https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcQTjjudFzAeys38-xElryQy3JV-5FLlEYlotl4IIrdIZjqBBnK5 Kur domácí autor: Vítek Dytrych

Vědecké klasifikace Říše-živočichové Kmen-strunatci Třída-ptáci Podtřída-letci Řád-hrabaví Čeleď-bažantovití Rod-kur Druh-kur bankivský

Historie je domestikovaný pták. Všechna plemena kuru domácího pocházejí pravděpodobně z kuru bankivského, lesního kurovitého ptáka žijícího v jihovýchodní Asii. Domestikace proběhla před několika tisíci lety - kolem roku 3 200 př. n. l. byl kur bankivský chován v Asii, především v Indii. Kolem 1 400 př. n. l. chovali kury Číňané a Egypťané a v 7. stol. př. n. l. již byly domestikované slepice chovány mnichy v Evropě pro vejce a maso. První domestikovaní kurové se však pravděpodobně chovali hlavně pro kohoutí zápasy. Ve středověku slepice volně pobíhaly na dvorku statků, šlechta je chovala v parcích jako okrasnou zvěř.

Výstavy, trus První výstavy, stejně jako první intenzivní chovy, začínají od konce 19. stol. V roce 2003 bylo na světě chováno přes 24 miliard domácích kurů, což z nich činí nejpočetnější ptačí druh vůbec. Slepičí trus, se oblastně označuje jako kuřinec, kuřina, slepičinec či slepičák. Jedná se o jedno z nejkvalitnějších přírodních hnojiv, jež je právě pro svou kvalitu i prodáváno a distributováno.

Proč se chová ? Kur domácí se chová hlavně kvůli produkci kuřecího masa a pro vejce. Svazy odborných chovatelů zabezpečují plemenitbu zvířat, ochranu genofondu a zvyšování úrovně plemen, zvláště hezká zvířata splňující standard bývají chovateli předváděna na výstavách. V některých státech se slepice stále chovají kvůli kohoutím zápasům.

Vzhled Kohouti jsou hezčí a více zbarvenější než slepice. Kurové mají různé barvy, od uhlovitě černých až po čistě bílé, záleží na plemenu. Mají krátký zobák uzpůsobený k zobání potravy.

Potrava 1 Slepice je všežravec. Dává se jí zrní (směs pšenice, ovsa, kukuřice a ječmene, někdy doplněná semínky slunečnice), zelené krmení (bobuloviny, např. ostružiny nebo maliny; zelenina, např. salát, brokolice, mrkev, nať cibule nebo česneku, jetel, vojtěška, mladé kopřivy, tráva, pampelišky; nebo ovoce, např. jablka či hrušky), hledá si taky žížaly, ponravy, slimáky a různý hmyz.

Potrava 2 V obchodech je k dostání grit (vypálené a pomleté skořápky ústřic, které obsahují vápník nutný k tvorbě skořápky) a kamínky na trávení, které slepici v žaludku pomáhají rozmělňovat potravu. Základ krmení v chovech bývá kompletní krmivo, které bývá k dostání ve formě sypké směsi nebo granulí. Denně by se slepicím mělo dávat 30-100g této potravy, v závislosti na výdeji energie a na druhu plemene. Důležité je zajistit slepicím přístup k čerstvé studené vodě. Slepice spotřebují dvakrát více vody než krmiva. Pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší.

Rozmnožování 1 Kohouti bývají plodní od zhruba 7 měsíců a slepice může snášet vajíčka od 4-6 měsíců věku, nicméně kvočnou, tj. slepicí natolik duševně vyzrálou, aby vyseděla vejce a postarala se o kuřata, se však stává až později (kolem 12 měsíce). Páření probíhá tzv. naskočením kohouta. Zatímco se kohout na slepici přidržuje zobákem, dojde k spojení kloak obou zvířat a přenosu spermií, které si slepice uloží do semenných schránek a opakovaně je využívá. Proto může slepice ještě 14 dní po spáření snést oplodněná vejce. Slepice však nesnášejí vejce pouze po páření, v reprodukčním období v nějaké úžeji vymezené části roku jako je tomu u většiny ostatních ptáků.

Rozmnožování 2 Tato vlastnost byla šlechtěním potlačena, takže snášejí i vejce neoplozená a to obvykle po celý rok. Po snesení oplozených vajec začíná období kvokání, kdy slepice přestane snášet, neústupně sedí na vejcích a nechce je opustit; chceme-li ji vejce odebrat, reaguje zlostně. Kvočna taky přijímá málo krmiva a často vydává kvokavé nebo naříkavé zvuky, může působit jako by byla nemocná. Na břiše slepice vzniká hnízdní nažina, tj. místo bez peří, díky kterému se zlepší přenos tepla ze slepice na vejce.

Rozmnožování 3 Sezení na vejcích (kvokavost) trvá asi 21 dní, u větších vajec o 1-2 dny déle, z menších vajec se líhnou kuřátka dřív. Jejich pípání, kterým se kontaktují s matkou, lze slyšet už den před vyklubáním. Líhnutí trvá několik hodin a probíhá pod tělem kvočny. Po vyklubání kuřat kvočna mladé po asi 6-7 týdnů vodí sem a tam, aby jim ukázala jejich životní prostor. Kuřata se od ní učí nápodobou správnému chování. Při hrozícím nebezpečí, chladu či dešti je kvočna schovává pod sebe do teplého peří. Kvokavost byla u mnohých plemen šlechtěním potlačena. Plemena pověstná kvokavostí s jistým odchovem potomstva jsou např. brahmanky, wyandotky nebo zakrslé rousné.

Rozmnožování 4 Plemena pověstná kvokavostí s jistým odchovem potomstva jsou např. brahmanky, wyandotky nebo zakrslé rousné. Plemena, které kvokají zřídka nebo nikdy jsou např. fréské slepice, barneveldky, leghornky a hlavně všichni užitkoví kříženci. Jejich kuřata se proto musí nechat vylíhnout pod kvočnou jiného plemene nebo v umělé líhni. Počet vajec, které slepice za život snese je dán počtem jejích vaječných buněk, který zůstává od narození slepice fixní. Výkonné nosnice tuto zásobu spotřebují během několika let, méně výkonné nosnice můžou snést vejce i ve velmi vysokém věku (ojediněle např. i v 10 letech).

Rozmnožování 5 Obvykle však po dosažení 5-6 let slepice již téměř vejce nesnáší nebo snáší málo a nepravidelně, v této době také přestává být plodný i kohout. Slepice snesou nejvíce vajec v prvním snáškovém období (cyklu), které je ukončeno pelicháním, což je periodicky se opakující období přirozeného fyziologického klidu, kdy u slepice dochází k výměně peří a slepice nenese; trvá asi 1-2 měsíce. Ve druhém snáškovém cyklu snáší slepice méně vajec, která jsou však větší než vejce z prvního cyklu, takže výsledná hmotnost všech vajec z prvního a druhého cyklu je prakticky stejná.

Potrava Slepice je všežravec. Dává se jí zrní (směs pšenice, ovsa, kukuřice a ječmene, někdy doplněná semínky slunečnice), zelené krmení (bobuloviny, např. ostružiny nebo maliny; zelenina, např. salát, brokolice, mrkev, nať cibule nebo česneku, jetel, vojtěška, mladé kopřivy, tráva, pampelišky; nebo ovoce, např. jablka či hrušky), hledá si taky žížaly, ponravy, slimáky a různý hmyz.V obchodech je k dostání grit (vypálené a pomleté skořápky ústřic, které obsahují vápník nutný k tvorbě skořápky) a kamínky na trávení, které slepici v žaludku pomáhají rozmělňovat potravu. Základ krmení v chovech bývá kompletní krmivo, které bývá k dostání ve formě sypké směsi nebo granulí. Denně by se slepicím mělo dávat 30-100g této potravy, v závislosti na výdeji energie a na druhu plemene. Důležité je zajistit slepicím přístup k čerstvé studené vodě. Slepice spotřebují dvakrát více vody než krmiva. Pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší.

Plemena následující výčet je neúplný. Ne všechny svazy chovatelů uznávají všechna plemena. V průmyslu se chovají speciálně vyšlechtění hybridi, kteří výkonností předčí i nejlepší z dále uvedených plemen - např. je levnější si vejce nebo maso kupovat než si kvůli tomu chovat několik slepic. Uvedená plemena lidé chovají obvykle primárně pro pěstitelské potěšení a okrasu. Plemena se liší charakterem - masná bývají větší a těžší než nosná, dále špatně létají a jsou klidnější, ale dožívají se menšího věku. Většinu bojových plemen není vhodné chovat v hejnu nebo s jinými zvířaty, neboť se často napadají, nicméně k chovateli jsou důvěřivé a dají se snadno ochočit. K většině plemen existují i jejich zakrslé varianty.

Obrázky