"KLÁRA" - Křemešník Slavnostní smuteční pochod ke 123. výročí tragické smrti Ludvíka II., krále bavorského
Jak vidíte, toto není BLÁRA: ano, je to KLÁRA, mimořádná blárská pochodová sestava bez primy BLanky, zato ale s vzácným a čestným hostem K (vlevo) až z dálných Dačic. Na obrázku vidíte páteční přípravu na pochod ve vile GERRA v Kamenici nad Lipou, na stole stojí pochodový dar primy B - ryzlink vlašský z moravského sklípku. Děkujeme, primo, chutnal sladce, ale dobře!
Pochod začal v sobotu v 8 hodin ráno, za překrásného slunečního svitu, následujícího po páteční bouři. Vítr trochu pofukoval, takže teplejší oděv byl zpočátku příjemný, ale ten lesní vzduch, ten zpěv ptactva a nažhavující se kamenické sluneční paprsky…!
Pochopitelně, cesta neprobíhala bez nebezpečí: všude kolem číhala podivuhodná monstra…ale ve srovnáním s prvním (nočním) křemešnickým pochodem Lály a Radky to byla procházka růžovým sadem…
Přestávka na vegetariánské občerstvení…
A když KLÁRA po 10 km vyšla poprvé z lesa a vstoupila do Drážďan, bylo podivuhodných zvířat čím dál více…byla pestrá, vydávala tajuplné zvuky…ale to všechno nebylo nic. Pak přišla koťátka. 100 m za posledním drážďanským domem, kde začal znovu les, se začalo ozývat tenké mňoukání. Nedaleko od cesty v lese bylo 6 batolících se a pištících koťátek a Kláře to trhalo srdce, ale koťátka zůstala na svém místě - Klára doufá, že jejich maminka jim zrovna jen odskočila pro myš…
Ach……..sponko primy Radky, ty věrná, odpočíváš již více než rok na olšičce u stavidla (u hájovny Barborka), kam jsi byla umístěna po svém nešťastném rozlehnutí primou Radkou při minulém pochodu…ne tedy při pochodu, ale při odpočinku na stavidle…Hm, jak ráda Tě prima pozdravila, ty skvělá společnice, nejkrásnější ze všech sponek…Za rok se zase uvidíme!
U Barborky, u sponkového rybníka, byla opravdová jídelní přestávka, ne jako u krmelce. Slunce svítilo, podávala se káva, K. vybalila cukrátka a hlavním chodem byly výborné chleby s máslem a pepřem primy R
Jediný, kdo zlobil a měl výhrady, byla prima L. Nejenže vylila kávu a znečistila tak celé stavidlo: navíc ještě stále mumlala (až do konce cesty), že ony výtečné chleby nejsou DOST namazané …!!!
Ale posuďte sami : viděli jste někdy namazanější chleba???
Když po cca 15 km Klára vystoupila z lesa podruhé, spatřila v dálce již Křemešník a před sebou ves Mezná. Tam bylo ovocné občerstvení. (Na drobné fotografii to není patrné, ale na stromě rostly třešně chřupky.)
A prošlo se ještě vsí Houserovkou (tam se K začalo ozývat koleno), vsí Dobrá voda, kde se modernizuje kravín, a toto je již ve vsi Letny, kde na břeh nového (teprve rok starého a hlubokého!) rybníka zavěsili obyvatelé houpačku. Ač po vydatné svačině na hrázi, přece primy R a L neodolaly pokušení…
A bylo to velmi pěkné pohoupání, prima B by záviděla…
Pak přišla krásná louka. Byla to navíc zkratka.
Taková vysoká jarní louka se už jen tak nevidí.
Člověk nemohl si do ní nelehnout…
… a nedívat se na nebe s malými bílými mráčky… (prostě : blau-weiss, jako erbovní barvy Ludvíkova bavorského království )
Pak se na nebi objevila i prima Lála.
Kdo to tam leží? Na koho se prima Lála dívala?
A přišla poslední ves před Křemešníkem, Lešno.
Na konci je krásně opravená hráz rybníka se skvělými kameny.
Kameny posloužily jako fotoateliér i jako stůl jídelní.
Zde důkaz o zdolání vrcholu Křemešnika. K projevila velkou statečnost a sebezapření a přes bolest kolena vystoupila pěšky až na vrchol. Primy L a R pak vyšplhaly až nahoru na rozhlednu Pípalka.
Vylezl tam s nimi i řidič M; ten již KLÁRU očekával i s novým automobilem na Křemešníku a stačil před příchodem KLÁRY sehrát vítěznou partii šachu.
M vyhlíží do širého kraje vojenským objektivem, R dalekohledem JAGUAR.
A prima L hleděla do kraje svým jestřábím okem.
Rozhled byl skvělý, vítr rozfoukal během dopoledne všechny pobouřkové mlhy.
Pak už následovalo jen obligátní foto u poutního kříže…
To je prostě tradice.
M = Mučedník
Poslední posezení za kostelíkem a pak zpátky do villy GERRA na poutní zelnici…
To byl KŘEMEŠNÍK 2009 … pRF 2009