Realizátorem projektu je Střední odborná škola ekologická a potravinářská, Veselí nad Lužnicí, Blatské sídliště 600/I Název projektu: Zkvalitnění vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti udržitelného rozvoje na školách Jihočeského kraje ČP: CZ.1.07/1.3.06/ Projekt je financován ze státního rozpočtu České republiky a Evropského sociálního fondu v rámci Globálního grantu CZ.1.07/ Zvyšování kvality ve vzdělávání v Jihočeském kraji, Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Kulturní dědictví Jihočeského kraje Zámecká zahrada Český Krumlov

Dominanta města zámecká věž s renesančním palácem, který dnes slouží jako Hradní muzeum. Věž i muzeum jsou celoročně přístupné veřejnosti.

Budovu zámeckého barokního divadla se zahradou spojuje plášťová chodba (dnes je veřejnosti nepřístupná).

Díky dochovaným plánům můžeme porovnávat vývoj zahrady v letech 1779, 1816 a 1910.

Formální část zámecké zahrady, podélná hlavní osa s kaskádovou fontánou (1765)

Letohrádek Bellarie Název letohrádku je převzatý z italského slova bella/bello, tedy slova označujícího něco krásného, čistý vzduch či krásnou píseň. V obecném kontextu se bellariemi však nazývaly zahradní rekreační stavby v dobách baroka patřící k palácům šlechty.

Letohrádek Bellarie Letohrádek Bellaria byl postaven v raně barokním slohu za časů Jana Kristiána z Eggenbergu v letech 1690–1692. V místě došlo nejprve k vylámání skály. Hned v roce 1690 byla celá stavba dokončena v hrubých rysech a zastřešena. V letech následujících se pracovalo na dekoracích. Jedenáct oken ze skleněných koleček bylo v roce 1692 doplněno malířem Melicharem Hoffengutem šestnácti slepými okny. Každé z oken pak neslo jedno číslo. Ten samý malíř také natřel na zeleno chrliče a pozlatil je. Jinak byla stavba zdoben štuky s rostlinými motivy a monogramy Jana Kristiána I. z Eggenberku a Marie Arnoštky z Eggenberku od štukatéra Michaela Bianco. Za Jana Kristiána z Eggenberku došlo ještě k výstavbě nového schodiště a kamen. Později za Schwarzenbergů několikrát přestavěn ve stylu rokoka pod dohledem stavitele Andrease Altomonteho (1699–1780). První rekonstrukce proběhla v roce 1746, kdy byl zřízen výtah na jídlo. V roce 1748 pak došlo k výzdobě sala terreny. Štuky provedl Matyáš André, nástropní fresku Josef Lederer. Další rekonstrukce pak proběhla v letech 1755–1757, kdy došlo k celkové přestavbě letohrádku ve stylu dolnorakouského rokoka.. Všechny tyto přestavby se udály za časů knížete Josefa Adama ze Schwarzenbergu. Zásadní změnou byla nástavba druhého patra. V dalších stoletích pak již nebyla Bellarie výrazně přestavována. Měnila se pouze barevnost fasády, byl zřízen hromosvod. Část letohrádku byla rekonstruována v roce 1993 s dokončením dnešní podoby otáčivého hlediště. Došlo k rekonstrukci střechy, fasád a k vybudování prostor pro herce. Fresky obou podlaží a výzdoba grotty stále čekají na rekonstrukci.

Výzdoba interiéru letohrádku Bellárie (1757, F. J. Portyš)

Dnes už pohled z okna letohrádku nenabízí nic z původní romantické kompozice zahrady. Konstrukce otáčivého hlediště byla necitlivě zasazena do hlavní osy parku přímo před průčelí letohrádku.

Kompozici zahrady uzavírá čtvercový rybník se středovým ostrůvkem plný leknínů.