O nezaměstnanosti …

Nezaměstnanost (psycholog. kontexty) Nezaměstnanost v členských státech Evropské unie postihuje zhruba 7,2 procent (u nás 4,7 procent). V poslední době dochází k snižování nezaměstnaných v České republice (2004=8,3/2006=7,1 procent), přičemž do budoucna se prioritou stává řešení problému dlouhodobé nezaměstnanosti. Rizikové skupiny (nejvíce ohrožené…): Lidé ze ZPS (osoba zdravotně postižená), matky s dětmi, mladiství, absolventi škol, lidé předdůchodového věku, Rómové

Několik otázek k zodpovězení… Chtějí nezaměstnaní vůbec pracovat? Jak dlouho by měli pobírat podporu? Za jakých podmínek? V jaké výši? (% z původního platu) Jaké kontrolní mechanizmy máme k dispozici?

Poznámka Podle názorů expertů jen asi třetina dlouhodobě nezaměstnaných měla zájem trvale pracovat a každý pátý chtěl pracovat pouze krátkodobě. Zbývající část (zhruba 45 %) neměli zájem na získání trvalého a legálního zaměstnání (důvody nízká mzda, nutnost dojíždění, práci na směny, mzda je nízká vzhledem k sociálním dávkám). Uchazečům se základním vzděláním také často chybí touha po seberealizaci a jediný důvod, proč pracovat je získání více finančních prostředků než ze soc. dávek.

„Nedobrovolná nezaměstnanost“- když zaměstnavatel odmítá uchazeče z důvodů: zdravotních, věkových, etnických uchazeči mají vysoké mzdové nároky a ztrácí pracovní návyky nedostatečná kvalifikace pracovníků špatná struktura absolventů škol, která je dána nekontrolovaným otevíráním nových škol počátkem 90. let nelegální zaměstnávání cizinců za minimální mzdu, kterou by náš občan odmítnul

3 stádia nezaměstnanosti (a jejich řešení?) 1. Nezaměstnanost juvenilního věku – práci vůbec nedostaneme (máme plnou kvalifikaci, nemáme potřebnou praxi a trh práce je v našem oboru nasycen). Řešení: v tomto případě máme velkou psychickou podporu v naději na budoucnost, kterou máme ještě před sebou.

3 stádia nezaměstnanosti (a jejich řešení?) 2. Nezaměstnanost v dospělosti – psychický dopad je zde již podstatně nepříznivější (zodpovědnost za jiné - rodinu, byly jsme zvyklí na úspěch…). Dopadá na nás spousta depresivních faktorů - fronty na pracovním úřadě, prosby o sociální dávky, skutečnost, že si nemůžeme téměř nic dovolit, často ani řádně uživit rodinu. Mnoho lidí končí svoji faktickou existenci tím, že tuto situaci nezvládne. Začnou se litovat, mnohdy navštěvovat hospody, situaci řeší alkoholem a jinak, psychicky se rozpadají, což navíc rozbíjí rodinu, jejich nejdůležitější zázemí.

3 stádia nezaměstnanosti (a jejich řešení?) – Stadium 2. Řešení: Zde je hlavním léčebným faktorem aktivita. Učení cizích jazyků, další vzdělávání, rekvalifikační kurzy, neboť žádné znalosti ještě nikoho nepoškodily. I když se nakonec neuplatní, nevadí - v každém případě nám je tato činnost ku prospěchu. Sociálně se snažíme zapojit rodinu

3 stádia nezaměstnanosti (a jejich řešení?) 3. Nezaměstnanost pokročilejšího věku – nejméně příznivý stav!. V mnohých činnostech je věk nad 45 již kritický. Zaměstnavatel dává přednost mladším, protože jsou pro něho obvykle lacinější a přizpůsobivější. Psychické dopady jsou tak mnohem větší. Na druhé straně je duševní resistence i celková adaptabilita staršího člověka již mnohem menší, navíc se přidružují pro věk běžné choroby a jiné obtíže. Sociální odpovědnost je veliká, zejména jsou-li děti na studiích a životní družka nemocná, neschopná, zúčastnit se řešení nastalé situace.

3 stádia nezaměstnanosti (a jejich řešení?) - Stadium 3. Řešení: je především reálný odhad situace. Nemá cenu vyčkávat, až nás potká nepravděpodobná náhoda a dostaneme odpovídající práci. Opět je nutná co největší pracovní aktivita, i když finančně třeba neohodnocená. Je nezbytná pro naše fyzické i duševní zdraví. Princip je nepromarnit ani jediný den, kdy můžeme ještě něco pozitivního vykonat. Radovat se z každého i malého úspěchu, z každé dobře vykonané práce, z každého dobrého skutku.