Kanada 2003 pobyt u tety TOMÁŠ WORTNER Student kvinty
I přes hrozbu nemoci SARS, která se v několika případech vyskytla i v Torontu, jsem v létě přece jen do Kanady vycestoval. Byl to můj první samostatný výlet do ciziny.
Letěl jsem z Prahy s mezipřistáním ve Frankfurtu. Frankfurtské letiště bylo o poznání větší než pražské, ale díky anglickému značení jsem zdolal nástrahy letiště a dostal se ve správný čas na správný terminál Let trval osm hodin a já si stačil uvědomit, že se tentokrát budu muset spolehnout jen na sebe.
Můj nejemotivnější zážitek byl výlet do kanadské divočiny. Rozhodli jsme se s tetou Pavlou, že si vyrazíme na loďce a pod stan do nedalekého Národního parku.
Po pěti hodinách jízdy autem jsme se dostali na místo. Původně to sice divočina být neměla, ale počasí tomu tak chtělo. Poprvé jsme začali pochybovat o tom, zda se nevrátíme zpět do Toronta, když jsme stáli s naloženou kánoí na břehu rozbouřeného jezera. Nakonec jsme se rozhodli, že i přes velké vlny, déšť a přítomnost medvědů vyrazíme. Věci v lodi jsme přikryli plachtou a s pádly v rukách jsme nasedli do kanoe.
Po chvíli urputného pádlování jsem se kouknul ke břehu a s hrůzou v očích jsem zjistil, že jsme ujeli sotva metr. Po dvou hodinách náročného pádlování jsme se přece jen dostali na naše místo na kempování. Ihned jsme našli vhodné místo na stan a postavili ho.
K večeru se udělalo trochu lépe a tak jsme si uvařili večeři. Po jídle jsme si šli celí unavení lehnout.
Ráno nás vítalo slunce a klidná hladina jezera. Rychle jsme vyndali mokré věci na usušení a vyjeli na malý výlet po jezeře.
Další dny v přírodě už jsme si užili bez komplikací a v pořádku se vrátili do Toronta.