ATMOSFÉRA

složení atmosféry je proměnlivé atmosféra se člení na vrstvy Co je „atmosféra“? vzdušný obal Země složení atmosféry je proměnlivé atmosféra se člení na vrstvy

Složení vzduchu při povrchu země Atmosféra Země, která se začala formovat po vzniku naší planety, měla docela jiné složení než ta současná. Život, tak jak jej známe dnes, by v takové atmosféře nemohl existovat. Prvotní atmosféra byla tvořena mnoha látkami, které se uvolňovaly při intenzivní vulkanické činnosti. Hojně zastoupené byly oxid siřičitý (SO2) i další sloučeniny síry, oxid uhelnatý (CO) a uhličitý (CO2), vodní pára (H2O), chlorovodík (HCl), vodík (H2), dusík (N2) nebo čpavek (NH3). Během následujících stovek milionů let existence Země klesal podíl oxidu uhličitého, který se postupně usazoval v horninách, a především díky fotosyntéze rostlin postupně rostlo množství kyslíku až na současný stav.

vliv na koncentraci O2 a CO2 Fotosyntéza a dýchání vliv na koncentraci O2 a CO2

SKLENÍKOVÝ EFEKT Skleníkovými plyny přirozeného původu jsou vodní pára oxid uhličitý metan a oxid dusný. Člověk však svou činností vytváří a do atmosféry uvolňuje další skleníkové plyny!

Následky nárůstu množství skleníkových plynů v atmosféře

Ústup ledovce South Cascade Glacier v Kaskádovém pohoří ve státě Washington na západě USA.

Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře. Je vyvolaný rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Nejčastěji se energie větru využívá pomocí větrné turbíny. Zejména v minulosti turbína konala přímo mechanickou práci - větrný mlýn mlel obilí, větrnými stroji se čerpala voda. V současnosti se mechanická energie, získaná turbínou z energie větru, používá pro pohon alternátoru ve větrných elektrárnách. Vítr se také používá k pohonu dopravních prostředků, nejčastěji lodí (plachetnice).

Jaký je význam ozónové vrstvy?

Součástí stratosféry je pro život na Zemi velmi významná ozónová vrstva (vrstva tříatomového kyslíku O3). Tato vrstva je oproti stratosféře mnohem teplejší v důsledku absorpce ultrafialového slunečního záření. Právě tato absorpce ji činí nepostradatelnou pro život na Zemi. Ozónová vrstva se nachází mezi 20 a 30 km a reguluje množství procházejícího ultrafialového záření. Kdyby došlo k jeho zvýšenému průniku na povrch naší planety, mělo by to katastrofické následky pro život na Zemi.

FREONY Běžně využívané freony jsou plyny nebo nízkovroucí kapaliny. Jsou bezbarvé, bez zápachu, nehořlavé a při vdechováni nejsou toxické. Dříve se freony ve velkém měřítku používaly v chladicích zařízeních, jako hasicí prostředky nebo hnací médium ve sprejích. V dnešní době se od jejich používání upouští pro negativní vliv na ozónovou vrstvu zemské atmosféry. Ozónová díra

Záření UVB je pro živé organizmy zhoubné Záření UVB je pro živé organizmy zhoubné. Jeho energie je schopná rozkládat nebo narušovat bílkoviny s vážnými následky pro metabolismus postihnutého jedince, nebo je-li zasažena DNA vést ke vzniku rakoviny. Kromě kůže má UVB největší dopad i na oči - takto tvrdé záření dokáže poničit až zcela spálit tyčinky a čípky a nervová zakončení v rohovce (tzv. „sněžná slepota“). Ještě větší dopad má na jednobuněčné organizmy, které dokáže zničit zcela.

Kyselé deště

Průměrná 24hodinová úroveň znečištění ovzduší prachovými částicemi PM10 v roce 2005

AUTOMOBILOVÉ EMISE OBSAHUJÍ PŘEDEVŠÍM TYTO LÁTKY: oxid uhelnatý (CO) – blokuje přenos kyslíku krví oxidy dusíku (NOx) – některé z nich způsobují již při malých koncentracích pocit dušení a nucení ke kašli, zvyšují pravděpodobnost onemocnění dýchacích cest uhlovodíky (HC) – některé skupiny uhlovodíků dráždí sliznici a oči, některé skupiny uhlovodíků mohou být karcinogenní prachové částice (PM) – viz polétavý prach oxid uhličitý (CO2) – sice přímo neškodí zdraví člověka, ale přispívá k tvorbě skleníkového efektu, který má za následek klimatické změny na Zemi oxid siřičitý (SO2) – vstřebává se v horních cestách dýchacích; automobilové emise obsahují sice jen malé množství SO2, ale může násobit efekt dalších látek přízemní ozón (O3) – chemickými reakcemi výfukových plynů za účasti slunečního záření vzniká fotochemický smog, který kromě dalších škodlivých látek obsahuje i ozón – ten je pro člověka jedovatý a např. snižuje schopnost plic vykonávat normální funkce polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) – mnohé z nich jsou mutagenní a karcinogenní (rakovinotvorné) aldehydy – jsou vstřebávány v dýchacím a trávicím ústrojí, dráždí oči, sliznice, způsobují poruchy dýchání, kašel, nevolnost, astma, kožní alergie, zvyšují riziko rakoviny a leukémie olovo (Pb) – olovnatý benzín byl v ČR od 1.1.2001 zakázán; olovo v emisích automobilů předtím desítky let způsobovalo především poškození mozku u dětí včetně poklesu jejich inteligence

teplotní inverze

Smog je chemické znečištění atmosféry způsobené lidskou činností Smog je chemické znečištění atmosféry způsobené lidskou činností. Název pochází z anglického spojení dvou slov smoke (kouř) a fog (mlha). Jedná se o jev typický v zimním období, během kterého je atmosféra obohacena o složky, které v ní normálně nejsou a které jsou zdraví škodlivé. SMOG Zimní, neboli londýnský smog, vzniká sloučením mlhy s oxidy síry a dalšími látkami, které se tvoří spalováním. U lidí může jeho následkem docházet k dýchacím potížím, pálení očí, malátnosti, problémům s kůži či ke snížení obranyschopnosti organismu. 

Fotochemický smog Původní "londýnský" smog však není zdaleka tak nebezpečný jako fotochemický "losangeleský" smog, který se naopak vytváří za krásného slunného počasí působením slunečních paprsků na nahromaděné výfukové plyny automobilů. Tento smog se vyskytuje zejména ve velkých městech Severní i Jižní Ameriky, v Japonsku, ale také v Evropě. Fotochemické reakce, odehrávající se v teplém, prachem a škodlivými zplodinami prosyceném vzduchu, jsou velmi složité. Oxidy síry či dusíku se působením světla rozkládají. Z oxidů se uvolňuje nadbytečný kyslík, vytvářející ozón. Ozón ve větší koncentraci je prudce jedovatý nejen pro živočichy, ale i pro rostliny. Ve spojení se sloučeninami uhlíku je ozón zvlášť nebezpečný - jeho působením se vytváří celá škála velmi škodlivých radikálů a sloučenin.

13. ATMOSFÉRA Atmosféra – vzdušný obal Země. Život – ve spodní vrstvě - v troposféře. Proudění vzduchu = vítr. Složení vzduchu (není stálé): 78% dusíku, 21% kyslíku, 1% vzácné a skleníkové plyny , např. vodní pára a téměř 0,04% CO2. Skleníkové plyny brání úniku tepelného záření do vesmíru ohřátí povrchu Země  život. Koncentrace oxidu uhličitého a kyslíku je významně ovlivňovaná fotosyntézou a dýcháním. Nárůst skleníkových plynů (hlavně CO2 ) v atmosféře vyvolává zvýšený skleníkový jev  globální oteplování - projevuje změnami klimatu, táním ledovců, výkyvy počasí… Nad troposférou – stratosféra – její součástí je ozónová vrstva – zachycuje životu nebezpečnou část UV záření a umožňuje život na souši. Freony (sloučeniny chloru) např. ve sprejích a chladicích zařízeních ozón rozkládají  ozónová díra. Poškození ozónu – životu nebezpečné! Znečištění ovzduší – a) přírodní, např. ze sopečné činnosti, při požárech b) vlivem člověka, např. spalováním fosilních paliv, průmyslovou výrobou - některé látky jsou jedovaté vznik nemocí. Ovzduší často znečisťují prach, oxidy síry a dusíku. Při teplotní inverzi – vznik smogu – roste koncentrace škodlivých látek v ovzduší. Fotochemický smog – vzniká působením slunečního záření na výfukové plyny  zvýšená koncentrace přízemního ozónu – zdraví škodlivé.

Co je „atmosféra“? Jaké vrstvy atmosféry znáš?

Jaké je složení atmosféry při povrchu Země? Je složení atmosféry stálé? Svou odpověď zdůvodni. Co jsou „skleníkové plyny“ a proč jsou důležité? Které děje výrazně ovlivňují koncentraci kyslíku a oxidu uhličitého v atmosféře?

K čemu vede nárůst množství skleníkových plynů v atmosféře? Jak se do atmosféry skleníkové plyny dostávají? Co je „ozón“? Jak vzniká a proč je důležitý? Čím je ozón ohrožený a jaké to má důsledky?

Čím člověk ohrožuje atmosféru? Které látky nejčastěji znečišťují atmosféru? Co je „kyselý déšť“? Co způsobuje teplotní inverze? Co je „fotochemický smog“?

Polární záře Jevy v atmosféře

Polární záře (aurora) je souhrnný název pro světelné úkazy nastávající ve vysoké atmosféře ve výškách od 80 do 1000 km, nejčastěji kolem 100 km. Běžně se vyskytují v polárních oblastech, zatímco ve středních zeměpisných šířkách a zejména v tropech jen výjimečně. Dva hlavní faktory pro vznik polární záře jsou sluneční vítr, ten se ve velkém množství uvolňuje při slunečních erupcích, které jsou způsobovány nerovnostmi v magnetickém poli Slunce, a magnetické pole Země. To většinu slunečního větru odrazí dál do vesmíru, ale část ho zachytí a stáčí po spirálách směrem k magnetickým pólům Země. Tam se sluneční vítr setká s atmosférou a vzniká polární záře.

Polární záře