NÁZVOSLOVÍ ANORGANICKÝCH LÁTEK

1. Chemická značka a vzorec Vyjadřují: O kterou látku jde, př.: O = kyslík HCl = kyselina chlorovodíková 2. Částicové složení látek, př.: 3 Au = 3 atomy zlata 2 H2O= 2 molekuly vody 3. Látkové množství Na = 1 mol sodíku 2 HCl = 2 moly chlorovodíku

2. Oxidační číslo = náboj, který nesou atomy v molekule sloučeniny. Značí se římskou číslicí vpravo nahoře u symbolu prvku a dosahuje hodnot: 1. kladných: +I - ný +II - natý +III - itý +IV - ičitý +V - ečný / ičný +VI - ový +VII - istý +VIII - ičelý 2. záporných: -I až –IV 3. nula Jestli je kladný nebo záporný určuje elektronegativita

Elektronegativita = schopnost atomu přitahovat k sobě vazebné elektrony Vyjadřuje se písmenem X a její hodnotu najdeme v periodické tabulce prvků pod prvkem (př. Na – 1,0) Vazba mezi dvěma atomy se uskutečňuje pomocí elektronů, které tvoří vazebné elektronové páry Atom, který má větší elektronegativitu má větší schopnost (sílu) k sobě přitáhnout vazebný elektronový pár a na tomto atomu je potom záporný náboj

Pravidla pro stanovení oxidačních čísel 1. Volné atomy a atomy v molekulách a krystalech prvků mají ox.číslo = 0 př. O20, C0…. 2. Vodík (H): ve sloučeninách s nekovy má ox.číslo +I (HICl-I) ve sloučeninách s kovy má ox.číslo –I (NaIH-I) 3. Kyslík (O) má ve sloučeninách oxidační číslo –II př. H2IO-II, SIVO2-II… Výjimku tvoří peroxidy, kde má ox.č. –I. 3. Nejvyšší možné oxidační číslo lze určit podle umístění prvku v periodické tabulce (určuje ho číslo periody) Na (I.A perioda = nejvyšší ox.č.I) Al (III.A perioda = nejvyšší ox.č.III) Cl (VII.A perioda = nejvyšší ox.č.VII) 4. Oxidační číslo iontu = náboj iontu př. (SO4)2- : SO4-II 5, Součet oxidačních čísel všech atomů ve sloučenině se musí rovnat nule

3. Dvouprvkové sloučeniny Dvouslovný název: 1.slovo = název prvku se záporným ox.číslem + koncovka -id 2.slovo = přídavné jméno odvozené od prvku s kladným ox.číslem + koncovka dle ox.čísla př. CaCl2 = chlorid vápenatý Na2S = sulfid sodný Al2O3 = oxid hlinitý Výjimky: Halogenvodíky: HCl, HF… (chlorovodík,fluoorovodík…) Voda: H2O Vodík+nekovy: H2S (sulfan, sirovodík), NH3 (amoniak), PH3 (fosfan), SiH4 (silan)

4. Hydroxidy Hydroxid + příd.jméno prvku s kladným ox.číslem - koncovka dle ox.čísla př. NaOH = hydroxid sodný Ca(OH)2 = hydroxid vápenatý Fe(OH)3 = hydroxid železitý

5. Kyseliny Bezkyslíkaté kyseliny(obsahují jen vodík a nekovový prvek) kyselina + přídavné jméno odvozené od názvu dvouprvkové sloučeniny se zakončením – ová: př. kyselina chlorovodíková kyselina sulfanová (sirovodíková) kyselina bromovodíková

2. Kyslíkaté kyseliny Kyselina + přídavné jméno odvozené od středového prvku s koncovkou podle oxidačního čísla. př. H2SVIO4 = kyselina sírová Pokud kyselina tvoří více těchto kyselin s odlišným počtem vodíků, rozlišují se předponou di-hydrogen-, tri-hydrogen-… př. H3PO4 = kys.trihydrogenfosforečná HPO3 = kys.fosforečná Pokud je v kyselině více atomů středového prvku, označí se předponou di-, tri-… př. H2S2O7 = kyselina disírová

6. Soli VZNIKAJÍ NAHRAZENÍM VODÍKU KYSELINY KATIONTEM. Soli bezkyslíkatých kyselin - viz dvouprvkové sloučeniny př. KCl = chlorid draselný 2. Soli kyslíkatých kyselin - základ přídavného jména kyseliny s koncovkou – an + kationt kovu s nábojem. př. Na2SO4 = síran sodný Ca3(PO4)2 = fosforečnan vápenatý

V případě, že nedojde k náhradě všech vodíků za kationty a ve sloučenině 1 nebo více iontů vodíku zbyde, vznikají HYDROGENSOLI: př. NaHCO3 = hydrogenuhličitan sodný ………………………………………………….. Pokud sůl vytvoří krystaly, ve kterých jsou vázány molekuly vody, nazývá se taková sůl HYDRÁT: př. K2CO3.5 H2O = pentahydrát uhličitanu draselného