Zánik říše západořímské 476 poslední římský císař odevzdal vládu germánskému náčelníkovi Odoakerovi a západořímská říše tak zaniká ve skutečnosti se však říše rozpadala dlouhý čas, protože nedokázala odolávat náporu germánských kmenů, které se na přelomu 4 a 5 století pronikali na její území a postupně se na něm usazovali příchod germánských kmenů do oblasti západořímské byl součástí takzvaného stěhování národů.

Stěhování národů velké stěhování národů změnilo osídlení Evropy začalo přesuny kmenů na území východní Evropy ve 2. století a skončilo usazením Maďarů v Podunajské nížině na přelomu 9. a 10. století Germáni byli nuceni opustit území, na kterých se zabydleli a ustupovali před nájezdy kočovných asijských Hunů na troskách římské říše začala už ve 4 století vznikat barbarská království, zakládali je většinou jednotlivé germánské kmeny mnohé z těchto říší neměly dlouhého trvání, část podlehla silnějším říším – byzantské a arabské, některé se staly součástí franské říše

Barbarské říše

Barbaři a římské dědictví výrazem barbar označovali Římané všechny cizince, kteří měli jiné zvyky a vyznávali jiné hodnoty z jejich pohledu to byli lidé nevzdělaní a nekulturní Germáni a původní římské obyvatelstvo však spolu jen nebojovali, žili také vedle sebe, vzájemné soužití obě strany ovlivnilo způsobu, jakým Germáni přebírali římské kulturní dědictví nazýváme romanizace: přijímání křesťanství převzetí písma (později se z něj vyvinula latinka) latina se stala základem románských jazyků (italština, francouzština, španělština, portugalština,..)

Barbarizace západní Evropy spolu s romanizací germánských kmenů probíhala také barbarizace bývalého západořímského území: výroba odlišných zbraní, šperkařství zaniká význam měst, hospodářský život se přesouvá na venkov úpadek některých řemesel a změna stavebního materiálu (kámen typický pro antiku vystřídalo dřevo)

úpadek měst stěhování národů barbarizace společnosti pokles významu vzdělání těžké životní podmínky v porovnání se zaniklou antickou civilizací jsou důvodem, proč se pro toto období vžilo pojmenování temná staletí

Středověk předěl mezi jednotlivými historickými obdobími se v různých pramenech liší jako začátek středověku je obvykle označován zánik západořímské říše roku 476 za jeho konec je považováno: objevení Ameriky roku 1462 dobytí Cařihradu (Istanbulu) Turky roku 1453 v našich dějinách je tímto předělem nástup Habsburků na český trůn roku 1526

Středověk dělíme na: raný středověk (476 - 11. století) vrcholný středověk (12. - 14. století) pozdní středověk přechod k novověku

vliv zaniklých antických civilizací (kultura, umění, vzdělanost) Vlivy na utváření středověké Evropy mělo několik faktorů: vliv zaniklých antických civilizací (kultura, umění, vzdělanost) křesťanství způsob života; lenní věrnost (vazalská věrnost) společenské rozvrstvení (šlechta, svobodní a nesvobodní obyvatelé)

feudální systém základem přídavného jména feudální je latinské slovo feudum, což znamená půda včetně poddaných feudální společnost byla založena na vlastnictví půdy, zemědělství a naturálním hospodářství společenské uspořádání bylo založeno na lenních (vazalských) vztazích jejím hlavním principem byla věrnost leníci (držitelé léna) slíbili králi věrnost a vojenskou pomoc, on jim za to propůjčil feudum (půdu i s dělníky) leníci žili z práce těch, kteří na půdě pracovali, nutili je k odevzdávání určité dávky (část výnosů z půdy), za to byli chráněni před voj. nebezpečím leníci museli vydržovat krále i jeho dvůr (panovník a dvůr se stěhovali) později se z leníků stala šlechta a z půdy jim propůjčené se stala jejich vlastní dědičná půda a z poddaných, kteří vznikli z původně svobodných rolníků se stali otroci poddaní museli pracovat, odevzdávat daň králi, rentu šlechtici (pův. naturálie, později peníze) a později ještě desátky církvi

Organizace křesťanské církve v 5. století začali křesťanství přijímat i pohanští Germáni a postupně pronikalo do dalších evropských zemí staré pohanské zvyky, např. uctívání pramenů, stromů a kamenů jako božstev a zaklínání si však prostí lidé zachovali ještě po celá staletí v průběhu středověku se křesťanství stalo součástí života lidí - s křesťanskými obřady byly spojeny všechny důležité události v životě člověka – křest, svatba i smrt člověka protože se nové náboženství rychle šířilo, bylo potřeba zorganizovat křesťanské společenství toto organizované společenství se nazývá církev v čele stojí od 5. století papež, následují kardinálové, arcibiskupové, biskupové a faráři už na počátku středověku se vytvořila dvě hlavní centra, první v Římě. druhé v Konstantinopoli v 11. století (1054) došlo k definitivnímu rozdělení církve na: západní – katolickou – hlavou je papež, sídlil a dodnes sídlí v Římě východní – pravoslavnou (ortodoxní) – hlavou byly a jsou dodnes patriarchové v jednotlivých zemích.