Demokracie Úvod do politologie

Co je to demokracie?

Pojem demokracie Z řečtiny „vláda lidu“ Démos = lid Kratein = vládnout Co vše může být, nejlépe vyjadřuje výrok Abrahama Lincolna z r. 1863 Je to „vláda lidu, prostřednictvím lidu a pro lid“

Vláda lidu Vláda vládne se souhlasem lidu Kdo je to lid? V současnosti dospělí občané, kteří jsou si rovni Politická rovnost = každý jednotlivec má ve společnosti stejnou váhu. „jeden člověk, jeden hlas; jeden hlas, jedna hodnota“

Vláda prostřednictvím lidu Lidé se účastní procesu vládnutí Jakým způsobem? Přímo → přímá demokracie Prostřednictvím volených zástupců → zastupitelská demokracie

Vláda pro lid Cílem vlády je zajištění obecného blaha všech členů společenství

Transformace demokracie podle Roberta A. Dahla Demokracie a její kritici Tři transformace demokracie = shrnutí vývoje demokracie

První transformace Spojená s tzv. klasickou demokracií Typický příkladem jsou Atény v 4. a 5. století př. Kr. Malé homogenní městské státy Občané se přímo účastní na vládě Republikánská tradice Příklad Římská republika a malé městské italské státy ve středověku

Druhá transformace 18. a 19. století Spojená se vznikem národního státu Prosazení zastupitelského principu → velké heterogenní státy Prosazení omezení vlády (systém brzd a protivah) → vznik republik + transformace absolutní monarchie v konstituční Rozšiřování volebního práva Vzniká liberální demokracie

Třetí transformace Přelom 20. a 21. století Rozšíření liberální demokracie ve světě, ale rozdíl mezi praxí a ideálem Dahl navrhuje rozdělit ideál (demokracie) a praxi (polyarchie = vláda mnoha) Výzvy: Další rozvoj demokracie v liberálních demokraciích (využití informačních technologií) Demokratizace nadnárodních struktur

Klasická demokracie Její atributy: Malé homogenní městské státy Politická rovnoprávnost Přímá účast občanů na vládě Volba do veřejných funkcí shromážděním nebo losem Krátká funkční období – obvykle 1 rok Malé homogenní městské státy Omezené občanství na muže nad 20 let, jejichž rodiče byli Atéňané Mimo ženy, otroci a cizinci Z asi 300 000 obyvatel Atén mělo občanství jen 40 000

Kritika demokracie Platón a Aristoteles Demokracie = špatná forma vlády Platón: Demokracie je vláda chudých, kde každý si může dělat co chce → nevládne zde zákon Vede k anarchii a ta k tyranii Neuznává svobodu a rovnost → přirozená je nerovnost lidí, proto by občané neměli mít stejná práva Nejlepší formou vlády je monarchie nebo aristokracie

Kritika demokracie Aristoteles Jde o vládu chudých v zájmu chudých a ne celé společnosti Nejlepší ze špatných forem vlády Negativní hodnocení Platóna a Aristotela převážilo až do 18. století, taktéž spojení demokracie pouze s přímou účastí občanů na vládě

Liberální demokracie Klasické liberální myšlení se formovalo na konci 18. a v průběhu 19. století. Ranné liberální myšlení se formovalo již v 17. století, a to v Anglii → reagovalo na boje mezi králem a parlamentem Na demokracii liberálové pohlíželi stále negativně a nepovažovali ji za reálnou formu vlády.

John Locke (1632-1704) Dvě pojednání o vládě Nejvyšší hodnotou člověka je svoboda. Člověk má řadu přirozených práv. Stát existuje pouze za účelem ochrany jedinců, kteří v něm žijí (ochrana soukromého vlastnictví). Účelem státu je zabránit, aby občan nebo skupina občanů porušovali práva jiných, stát ale sám musí práva občanů respektovat.

John Locke (1632-1704) Vláda vládne pouze se souhlasem lidu a za jasně stanovených podmínek. Občané ji tudíž mohou změnit, pokud vláda zneužívá moc. Dělba moci Zákonodárná, výkonná, federativní a soudní Občané volí své zástupce. Volební právo je ale omezené majetkem.

Montesquieu (1689-1755) O duchu zákonů Dělba moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní Moci musí být rozděleny i personálně, nesmí dojít ke koncentraci moci jednou osobou. Jeho cílem je dosáhnout maximální kontroly moci. Ovlivnil především tvůrce americké ústavy a konstitucionalistické myšlení v Evropě.

Americká ústava (1789) Otci zakladatelé byli v prvé řadě liberálové, a ne demokraté → jak omezit moc vlády? Na ústavodárném shromáždění ve Filadelfii (1787-1788) diskuze mezi federalisty a antifederalisty Prosazení systému brzd a protivah Instituce jsou voleny na různou dobu a mají odlišné pravomoci, vzájemně se kontrolují

Spojení liberalismu a demokracie Protektivní demokracie Jeremy Bentham (1748-1832) a James Milla (1773-1836) Navazují na Lockovy myšlenky Hlavní prvky: Dělba moci Garance politických práv občanů Oddělení státu a občanské společnosti Občanská společnost je založena na soukromém vlastnictví a tržní ekonomice

Spojení liberalismu a demokracie Jednoznačně preferují zastupitelský princip → nejlepší záruka proti svévoli státu. Vypracovali koncept „zastupitelské demokracie“. Chtěli rozšířit volební právo → to by vedlo k posílení parlamentu vůči králi. Důraz na ochranu soukromého vlastnictví.

Spojení liberalismu a demokracie Vývojová demokracie John Stuart Mill (1806-1859) a Alexis de Tocqueville (1805-1859) Odlišuje se od protektivní důrazem na rovnost občanů Spojení svobody občana (i předchozí myslitelé) a politické rovnosti občanů → liberalismus + demokracie

Spojení liberalismu a demokracie John Stuart Mill (1806-1859) Úvahy o zastupitelské vládě Demokracie je dobrá forma vlády, protože se v ní maximálně a harmonicky rozvíjí schopnosti jednotlivce Demokracie vede k občany k účasti na veřejném životě → zlepšuje se jejich smysl pro občanství Demokracie zdokonaluje člověka tím, že na něj klade požadavek, aby občas zastával veřejnou funkci. Veřejná funkce má vliv na jeho morální výchovu a zdokonalení, neboť musí zvažovat zájmy jiných lidí, než jen své vlastní.

Spojení liberalismu a demokracie Je pro rozšíření volebního práva (i pro ženy), ale neuznává politickou rovnost občanů. Hlasy by se proto vážily. Počítá již se zastupitelskou demokracií skrze parlament (pojítko mezi vládou a občany) Obavy z demokracie: Vláda se může dostat do rukou neschopných a neznalých. Mohou se prosadit třídní zájmy a ne zájmy všech. Demokracie proto musí poskytnout záruky ochrany menšin.

Spojení liberalismu a demokracie Alexis de Tocqueville (1805-1859) Demokracie v Americe Zabýval se slučitelností politické rovnosti (demokracie) a ochrany svobody (liberalismus) → důležité hodnoty, ale mohou být v rozporu Pokud ve společnosti existuje rovnost, ale neexistuje omezení moci, je zde tendence vládnout despoticky. Podstata demokratické vlády spočívá ve svrchovanosti většiny a této tyranii se nemůže nic postavit. Jen rovnost bez svobody není demokracie → nutná ochrana menšin, brzdy a protiváhy v systému

Liberální demokracie Je to demokracie nepřímá postavená na zastupitelském principu. Pravidelně se konají volby a občané jsou si politicky rovni (všeobecné volební právo). Je to demokracie konkurenční → existence politických stran. Stát je jasně odlišen od občanské společnosti. Vládnoucí moc je omezena, existují zde záruky ochrany občanů před státem. Tržní hospodářství.

Participační demokracie Jean-Jacques Rousseau (1712-1778) Úvahy o demokracii, ale bez liberalismu Demokracie je nástrojem, skrze něhož lze dosáhnout svobody občanů. Lidé jsou svobodní jen tehdy, pokud se podílí na veřejném životě → formulují zákony a provádí je.

Participační demokracie Důležitý je koncept „obecné vůle“ Je to to, co by lidé chtěli, kdyby nejednali sobecky. Svrchovanost lidu je absolutní. Důležitá je i vysoká míra ekonomické rovnosti, která povede i k rovnosti politické a svobodě. Rovnost je předpokladem pro vznik obecné vůle.

Totalitní demokracie Hlavní problém představuje: co je to obecná vůle? Ta může být definována i diktátorem. Rousseau je proto považován i za otce tzv. totalitní demokracie. Vůdce vyjadřuje skutečné zájmy lidu. Demokratické prvky jsou soustředěny na masové rituály (masová shromáždění, pochody, manifestace) Nacistické Německo, fašistická Itálie.

Procedurální demokracie Joseph A. Schumpeter (1883-1950) Kapitalismus, socialismus a demokracie Hlavní myšlenkou je, že demokracie je metoda, nikoliv cíl Demokratická praxe je střet mezi konkurenčními politickými lídry, seskupenými v politických stranách, o mandát voličů vládnout. Role občanů spočívá v poskytnutí mandátu vládnout.

Procedurální demokracie Klíčovým prvkem jsou volby = prostředek zvolení vládnoucí elity a zdroj legitimity rozhodování vládnoucí elity. Demokracie není vládou lidu, ale vládou, kterou lid akceptuje. Synonymum k minimalistické demokracii, demokratickému nebo kompetitivnímu elitismu

Polyarchie Robert A. Dahl (1915-) Demokracie a její kritici Koncept polyarchie (= liberální demokracie) x demokracie (= ideál) Výčet prvků, které by polyarchie měla splňovat

Polyarchie Volení úředníci Svobodné a spravedlivé volby Všeobecné volební právo Právo ucházet se o úřad Svoboda projevu Alternativní zdroje informací Svoboda sdružování

Deliberativní demokracie Posun v pojetí demokracie po r. 1990 Vymezuje se vůči pojetí demokracie soustředěné jen na akt voleb. Je založena na schopnosti občanů komunikovat, naslouchat a obhajovat své názory ve veřejné diskuzi.

Deliberativní demokracie Řešení problému politické legitimity (např. demokratizace nadnárodních struktur). Nutnost rozvinout instituce veřejné sféry, které by umožnily spontánní tvorbu veřejného mínění. Jedním z představitelů je Jürgen Habermas V deliberativní demokracii musí existovat místo veřejné sféry pro neformální politickou komunikaci. Její institucionální bází jsou uskupení občanské společnosti.

Modely demokracie podle A. Lijpharta Majoritní (westminsterský, většinový) Příkladem je politický systém Velké Británie Jednobarevné vlády Dominance exekutivy (převaha nad parlamentem) Dvoustranický systém Většinový volební systém založený na principu „vítěz bere vše“ Unitární a centralizovaná vláda Flexibilní ústava Chybějící posuzování ústavnosti zákonů

Modely demokracie podle A. Lijpharta Konsociační demokracie Malé evropské státy (Nizozemí, Belgie, Švýcarsko, Rakousko) do 60. let 20. století Východiska: Vnitřně rozdělená heterogenní společnost → vytváření segmentů, které mají vlastní identitu a mezi sebou nekomunikují.

Modely demokracie podle A. Lijpharta Charakter politického systému: Konflikty mezi segmenty se řeší na politické úrovni Typická je spolupráce a dohoda elit Vytváří se zde velké koalice Proporcionalita → proporční volební systém, ale i proporcionalita v jiných rovinách Menšinové veto Segmentální autonomie

Modely demokracie podle A. Lijpharta Konsensuální demokracie Reforma konsociační demokracie ve smyslu její větší univerzálnosti Východisko: heterogenní společnost Parlamenty odrážejí složení obyvatelstva – jsou zrcadlem společnosti

Modely demokracie podle A. Lijpharta Charakteristické prvky: Koaliční vlády Vyvážený vztah mezi vládou a parlamentem Vícestranický systém Poměrný volební systém Korporativismus Federální a decentralizovaná vláda Dvoukomorový parlament Rigidní ústava Ústavnost zákonů posuzuje nezávislý soud