Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) JUDr. Ing. Jiří Klavík Ing. Jiří Klavík

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 1. Obchodní závazkové vztahy

Pojem „obchodní závazek“ Obchodní závazek – závazkový právní vztah mezi: –věřitelem – má právo (oprávnění, pohledávku) vůči dlužníku, –dlužníkem – má povinnost (závazek, dluh) vůči věřiteli. Tento závazkový vztah je upraven obchodním zákoníkem (zák. č. 513/1991 Sb.). Z hlediska právní úpravy můžeme závazkové právní vztahy rozlišit: –občanskoprávní – upraveny obč. zák., –obchodní (obchodněprávní) – upraveny obch. zák.

Vztah občanského a obchodního zákoníku Občanskoprávní úprava je obecná, úprava v obch. zák. je zvláštní (speciální). V právu platí zásada speciality – speciální úprava má přednost před obecnou úpravou a tato úprava se použije pouze tehdy, nestanoví-li speciální úprava jinak. Právní vztahy upravené v obchodním zákoníku se řídí tímto zákonem. Nelze-li některé otázky řešit podle obchodního zákoníku, řeší se podle předpisů práva občanského (§ 1 odst. 2 obch. zák.).

Právní úprava závazků Podle právní úpravy můžeme závazkové vztahy rozdělit: –závazky občanskoprávní (v občanském zákoníku), –závazky obchodní (v obchodním zákoníku). Občanskoprávní úprava je obecná. U obchodních závazků se jedná o speciální úpravy, která se použije pouze v případech stanovených v obchodním zákoníku. Obchodní zákoník obsahuje dvojí právní úpravu: –obsahuje-li příslušný nadpis (rubrika) slova „některá ustanovení o …“, použije se příslušné ustanovení a podpůrně úprava v občanském zákoníku, –neobsahuje-li v příslušném nadpisu (rubrice) uvedená slova, použije se výlučně obchodní zákoník.

Obchodní závazky (obchody) Obchodní závazky (obchody) vznikají: –mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.) – není-li požadavek podnikatelské činnosti splněn u obou podnikatelů, nejedná se o obchodní závazkový vztah, –mezi státem nebo samosprávnou jednotkou (tj. obcí nebo krajem) při zabezpečování veřejných potřeb na jedné straně a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 2 obch. zák.) – např. smlouva o tom, že podnikatel bude zajišťovat svoz komunálního odpadu, vybudování veřejného vodovodu nebo veřejné kanalizace apod. (ze strany obce se jedná o zabezpečování veřejných potřeb, zatímco ze strany podnikatele jde o podnikatelskou činnost).

Obchody – pokračování Obchodní závazky (obchody) dále vznikají v případech stanovených v § 261 odst. 3 obch. zák. – bez ohledu na povahu účastníků. Patří sem např.: –závazky mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, závazky mezi společníky navzájem (pokud jde o vztahy týkající se účasti ve společnosti), vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka, –závazky z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, –závazky z taxativně určených obchodních smluv (např. ze smlouvy o prodeji podniku, smlouvy o nájmu podniku, smlouvy o úvěru, smlouvy o běžném účtu, smlouvy o vkladovém účtu).

Obchody – pokračování Obchodní závazky (obchody) dále vznikají, pokud se strany písemně dohodly, že se jejich závazkový vztah, který nespadá mezi stanovené případy, bude řídit obchodním zákoníkem (§ 262 obch. zák.). Tím dochází ke změně právního režimu – místo občanského zákoníku se použije obchodní zákoník. Je zde stanovena zvýšená ochrana účastníka smlouvy, který není podnikatelem – pokud dohoda o použití obchodního zákoníku směřuje ke zhoršení jeho právního postavení, je neplatná. Dohodou nelze vyloučit použití ust. o spotřebitelských smlouvách a jiných formách ochrany spotřebitele.

Obchody – pokračování Obchodní závazky (obchody) rovněž vznikají při uzavírání smluv, které jsou upraveny pouze v občanském zákoníku (např. kupní smlouva o převodu nemovitostí, darovací smlouva, nájemní smlouva o nájmu nebytových prostor). Jsou-li tyto smlouvy uzavírány mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (nebo podnikatelem a státem či jednotkou územní samosprávy), postupuje se dle § 261 odst. 6 obch. zák.: –podle občanského zákoníku, –zároveň se použije obecná úprava závazkových vztahů podle obchodního zákoníku. Výjimku představuje pojistná smlouva, kdy se postupuje pouze podle občanského zákoníku a zák. o pojistné smlouvě (č. 37/2004 Sb.).

Dispozitivní charakter obchodních závazků Právní normy mohou být: –kogentní – subjekty právního vztahu se nemohou dohodnout na odchylné úpravě práv a povinností, –dispozitivní – subjekty právního vztahu se mohou dohodnout na odchylné úpravě práv a povinností, přičemž se dispozitivní normy se použijí pouze tehdy, pokud se subjekty nedohodnou na odchylné úpravě, Většina ust. o obchodních závazcích má dispozitivní charakter – strany si proto mohou ve smlouvě sjednat odchylnou úpravu práv a povinností. Kogentní normy jsou výslovně (taxativně) stanoveny v § 263 obch. zák.

Obchodní zvyklosti V obchodním závazkovém právu mají velký význam obchodní zvyklosti – zvyklosti, které jsou zachovávány obecně v příslušném obchodním odvětví (§ 264 odst. 1 obch. zák.). Obchodní zvyklosti se použijí: –nelze-li obchodní závazky řešit podle obchodního zákoníku, ani podle předpisů občanského práva (§ 1 odst. 2 obch. zák.), –mají přednost před dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku (nikoliv před kogentními ustanoveními). –nestanoví-li smlouva jinak – obsah smluvního ujednání má přednost před obchodními zvyklostmi.

Poctivý obchodní styk Výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany (§ 265 obch. zák.). Zásady poctivého obchodního styku obchodní zákoník nedefinuje – záleží na posouzení soudu. Jde o obdobu dobrých mravů (§ 3 odst. 1obč. zák.) – existují rozdíly: –právní úkon v rozporu s dobrými mravy je neplatný (§ 39 obč. zák.), –výkon práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku je sice platný, ale nepožívá právní ochrany.

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 2. Právní úkony v obchodním styku

Projev vůle Projev vůle při právních úkonech se vykládá (§ 266 obch. zák.): –především se vykládá podle úmyslu jednající osoby, –nelze-li vyložit podle úmyslu jednající osoby, vykládá se podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen, –zřetel se vezme ke všem okolnostem, které s projevem vůle souvisejí (včetně praxe, kterou strany mezi sebou zavedly a následného chování stran).

Neplatnost právních úkonů Pro obchodní závazky platí zpravidla relativní neplatnost právních úkonů – tzn. je-li neplatnost stanovena pouze na ochranu některého účastníka, může se této neplatnosti dovolávat pouze tento účastník (§ 267 odst. 1 obch. zák.). Právní úkony v rámci obchodních závazků se tedy považují za platné, pokud se účastník, který je tím dotčen, neplatnosti nedovolá u soudu. Jinak soud z úřední povinnosti k této neplatnosti nepřihlíží. Jde o rozšíření relativní neplatnosti dle § 40a obč. zák.

Obchodní smlouvy upravené a neupravené Obchodní smlouvy lze členit: –smlouvy upravené (nominátní) – obsah zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (§ 269 odst. 1 obch. zák.) – jde o první ustanovení pod označením smlouvy, –smlouvy neupravené (inominátní) – nejsou upraveny jako typ smlouvy, pokud si účastníci dostatečně určí předmět svých závazků (§ 269 odst. 2 obch. zák.) – jde o obdobu § 51 obč. zák.

Písemně uzavřené smlouvy Obchodní smlouvy musí mít písemnou formu, vyžaduje-li to (§ 272 odst. 1 obch. zák.): –zákon (např. smlouva o prodeji podniku, smlouva o nájmu podniku, smlouva o obchodním zastoupení), –dohoda stran – projeví-li vůli alespoň jedna strana, aby byla smlouva uzavřena písemně, a druhá strana s tím nebude souhlasit, k uzavření smlouvy nedojde. Jde o obdobu ust. § 46 obč. zák.

Změny nebo zrušení písemně uzavřené smlouvy Změny nebo zrušení písemně uzavřené smlouvy musí být provedeny písemně (§ 272 odst. 2 obch. zák.): –musí-li mít smlouva ze zákona písemnou formu, –v ostatních případech pouze tehdy, obsahuje-li písemně uzavřená smlouva ujednání, že smlouva může být měněna nebo zrušena pouze písemně. Jde o odlišnou úpravu oproti ust. § 40 odst. 2 obč. zák., podle kterého písemně uzavřená dohoda může být změněna nebo zrušena pouze písemně.

Obchodní podmínky Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky (§ 273 odst. 1 a 2 obch. zák.): –všeobecné – vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi (např. hospodářskou komorou) – považují se za všeobecně známé, –jiné – je nutné prokázat, že jsou stranám známé nebo musí být připojeny ke smlouvě. Text smlouvy – má přednost před zněním obchodních podmínek. Přesto obchodní podmínky zjednodušují a usnadňují obchodní styk. Nezaměňovat s obchodními zvyklostmi (§ 1 odst. 2, § 264 obch. zák.).

Další odlišnosti obchodních smluv Obchodní zákoník připouští tzv. formulářové smlouvy – k uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku (§ 273 odst. 3 obch. zák.). Strany mohou ve smlouvě použít některou z doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech (§ 274 obch. zák.) – např. Incoterms 2008 (místo způsob dodání zboží, balení zboží, placení cla a poplatků).

Uzavírání obchodních smluv Pro uzavírání obchodních smluv platí obecná úprava uzavírání smluv (§ 43a-45 obč. zák.): –návrh na uzavření smlouvy, –přijetí návrhu. Obchodní zákoník stanoví další dvě varianty uzavírání obchodních smluv: –veřejný návrh na uzavření smlouvy, –obchodní veřejná soutěž.

Veřejný návrh na uzavření smlouvy § obch. zák. Veřejný návrh – projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření smlouvy. Na základě veřejného návrhu je smlouva uzavřena s osobou, která nejdříve navrhovateli oznámí, že návrh přijímá a navrhovatel jí uzavření smlouvy potvrdí. Navrhovatel je povinen bez zbytečného odkladu: –potvrdit „nejrychlejšímu“ příjemci uzavření smlouvy, –oznámit ostatním příjemcům, že s nimi smlouvu neuzavře.

Obchodní veřejná soutěž § obch. zák. Obchodní veřejná soutěž – soutěž o nejvhodnější návrh na uzavření smlouvy. Vyhlašovatel vyhlásí neurčitým osobám podmínky soutěže – obecné vymezení předmětu požadovaného závazku, způsob podání návrhu a lhůty pro podání návrhu a pro oznámení vybraného návrhu. Vyhlašovatel vybere nejvhodnější návrh a oznámí jeho přijetí způsobem a ve lhůtě stanovené v podmínkách soutěže. Vyhlašovatel je povinen bez zbytečného odkladu: –potvrdit „nejvhodnějšímu“ navrhovateli přijetí návrhu, –oznámit ostatním účastníkům soutěže, že v soutěži neuspěli a že jejich návrhy byly odmítnuty.

Kontraktační povinnost V soukromém právu (občanském, obchodním apod.) platí princip smluvní svobody – každý právní subjekt se může svobodně rozhodnout –zda s druhým subjektem uzavře nějakou smlouvu, –pokud ano, o jakou smlouvu, co bude obsahovat a jakou bude mít smlouva formu. Kontraktační povinnost = povinnost jedné nebo obou stran uzavřít mezi sebou smlouvu. Může vyplývat: –ze zákona – např. zvláštní zákony stanoví dodavatelům elektřiny, plynu, tepla, vody povinnost uzavřít smlouvu s každým, kdo o plnění projeví zájem (zákaz diskriminace některých odběratelů), –ze smlouvy o uzavření budoucí smlouvy.

Smlouva o uzavření budoucí smlouvy § obch. zák. Touto smlouvou se zavazuje jedna nebo obě smluvní strany uzavřít ve stanovené době budoucí smlouvu s předmětem plnění alespoň obecně určeným způsobem. Podstatné části smlouvy o uzavření budoucí smlouvy: –vymezení stran (účastníků), –určení zavázané a oprávněné strany – jinak platí, že obě strany jsou jak zavázané, tak oprávněné, –vymezení předmětu plnění alespoň obecným způsobem, –doba, ve které má být budoucí smlouva uzavřena. Zavázaná strana pak má kontraktační povinnost, tj. povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, kdy k tomu byla vyzvána oprávněnou stranou – v souladu se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy.

Smlouva o uzavření budoucí smlouvy - pokračování Na základě této smlouvy oprávněná strana v době určené ve smlouvě zavázanou stranu k uzavření budoucí smlouvy: –vyzve – zavázaná strana má povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, kdy k tomu byla vyzvána oprávněnou stranou (v souladu se smlouvou o uzavření budoucí smlouvy) – jinak má oprávněná strana právo požadovat, aby: obsah smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě, náhradu škody způsobené neuzavřením budoucí smlouvy. –nevyzve – závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Obdobnou smlouvu upravuje ust. § 50a obč. zák.

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 3. Zajištění obchodních závazků

Zajištění obchodních závazků Zajištění obchodních závazků v obchodním zákoníku: –komplexně – občanský zákoník se nepoužije: ručení, bankovní záruka, uznání závazku, finanční zajištění, –dílčím způsobem – občanský zákoník se použije pouze podpůrně (zásada speciality): smluvní pokuta. Ostatní způsoby zajištění závazků se řídí výlučně občanským zákoníkem (dohoda o srážkách ze mzdy, zástavní právo, zadržovací právo, zajišťovací převod práva, zajištění postoupením pohledávky).

Smluvní pokuta § obch. zák. + § obč. zák. Pro obchodní vztahy se neplatí, že dlužník není povinen zaplatit smluvní pokutu, jestliže porušení povinnosti nezavinil. Podle obchodního zákoníku má povinnost platit smluvní pokutu charakter: –objektivní – bez ohledu na zavinění dlužníka, –absolutní – vyšší moc (okolnosti vylučující odpovědnost) nemá vliv na povinnost platit smluvní pokutu.

Ručení § obch. zák. § 303 obch. zák.: „Kdo věřiteli písemně prohlásí, že ho uspokojí …“. Obdobně jako podle občanského zákoníku vzniká i zde ručení dohodou mezi věřitelem a ručitelem. Prohlášení ručitele – musí mít písemnou formu. Také zde se je věřitel oprávněn domáhat se plnění na ručiteli jen v případě, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek v přiměřené době poté, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván (§ 306 odst. 1 obch. zák.). Jestliže ručitel splní závazek za dlužníka, nabývá vůči dlužníku práva věřitele. Úprava o „smluvním“ ručení se přiměřeně použije pro zákonné ručení (§ 312 obch. zák.).

Bankovní záruka § obch. zák. Bankovní záruka vzniká dohodou mezi věřitelem a bankou. Písemné prohlášení banky – záruční listina. Jde o obdobu ručení, kdy ručitelem je banka. Rozdíl mezi ručením a bankovní zárukou: –ručitelem je banka – jde o kvalitní zajištění pohledávky, –banka je povinna plnit, když k tomu byla písemně vyzvána věřitelem – není nutné, aby věřitel k plnění nejprve písemně vyzval dlužníka a ten v přiměřené době závazek nesplnil. Dlužník je povinen zaplatit bance její plnění dle záruční listiny.

Uznání závazku § 323 obch. zák. Jednostranný úkon dlužníka, kterým uznává určitý závazek vůči věřiteli. Forma uznání závazku: –písemné prohlášení – o tom, že dlužník uznává určitý závazek vůči věřiteli (§ 323 odst. 1 obch. zák.), –zaplacením úroků – ohledně částky, z níž se úroky platí (§ 407 odst. 2 obch. zák.), –částečné plnění – plnění má účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (§ 407 odst. 3 obch. zák.).

Uznání závazku - pokračování Následky uznání závazku: –předpokládá se, že závazek v době uznání trval (vyvratitelná právní domněnka), –nová promlčecí lhůta – 4 roky (§ 407 odst. 1 obch. zák.). Uznání závazku – obdoba uznání dluhu (§ 558 obč. zák.).

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 4. Zánik obchodních závazků

Zánik obchodních závazků Zánik obchodních závazků v obchodním zákoníku: –komplexně – občanský zákoník se nepoužije: splnění závazku, odstoupení od smlouvy, odstupné, zmaření účelu smlouvy, –dílčím způsobem – občanský zákoník se použije pouze podpůrně (zásada speciality): nemožnost plnění, započtení pohledávek. Ostatní způsoby zániku závazků se řídí výlučně občan. zákoníkem (uplynutí doby, výpověď, smrt dlužníka nebo věřitele, neuplatnění práva, splynutí, narovnání).

Zánik závazků splněním § obch. zák. Obchodní závazek zanikne, pokud je splněn: –řádně a včas (§ 324 odst. 1 obch. zák.: „včas a řádně“), –řádně, nikoli včas (§ 324 odst. 2 obch. zák.: „pozdním plněním“). Vadné plnění nezpůsobuje splnění závazku – obsah závazku se mění způsobem, který odpovídá nárokům věřitele vzniklým z vadného plnění a závazek zaniká jejich uspokojením (§ 324 odst. 3 obch. zák.).

Způsob splnění závazku Způsob splnění závazku: –vzájemné závazky – splnění závazku se může domáhat jen ta strana, která svůj závazek splnila nebo je připravena (a schopna) splnit, –několik způsobů splnění – právo volby má dlužník, –věc určená podle druhu – dlužník je povinen poskytnout věc „vhodnou“ (která se hodí pro účely, pro něž se zpravidla užívá), –částečné plnění závazku – věřitel je povinen přijmout i částečné plnění,

Způsob splnění závazku – pokračování –více závazků – nestačí-li poskytnuté plnění nestačí, – je splněn závazek určený při plnění dlužníkem, jinak závazek nejdříve splatný (při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky, potom na jistinu), –pomocí jiné osoby – plní-li dlužník svůj závazek pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by závazek plnil sám, –potvrzení o plnění – při převzetí plnění je věřitel povinen vystavit dlužníkovi potvrzení o předmětu a rozsahu plnění.

Místo plnění K řádnému splnění závazku se vyžaduje, aby závazek byl splněn ve stanoveném místě (§ 335 obch. zák.). Není-li ve smlouvě místo plnění určeno jinak, platí: –u nepeněžitého závazku – odnosná doložka, kdy je dlužník povinen splnit závazek v místě, kde měl v době uzavření smlouvy své sídlo, místo podnikání nebo bydliště (§ 336 obch. zák.) –u peněžitého závazku – donosná doložka, kdy je dlužník povinen splnit závazek (na své nebezpečí a náklady) v sídle, místě podnikání nebo bydlišti věřitele (§ 337 odst. 1 obch. zák.), jde-li o závazek placený prostřednictvím banky – viz § 339 odst. 2 obch. zák.

Doba plnění Dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě (§ 340 odst. 1 obch. zák.). Není-li doba plnění ve smlouvě určena: –věřitel – oprávněn požadovat splnění ihned po uzavření smlouvy, –dlužník – povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

Odstoupení od smlouvy § obch. zák. Jde o jednostranný právní úkon. Odstoupením od smlouvy zanikají všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy (§ 351 odst. 1 obch. zák.). Odstoupení od smlouvy se nedotýká např. nároků na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy. Strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí (§ 351 odst. 2 obch. zák.). Při vrácení peněžního závazku náleží též úroky ve výši, která je obvyklá u smlouvy o úvěru.

Odstoupení od smlouvy - pokračování Od smlouvy lze odstoupit pouze v případech, které stanoví smlouva nebo zákon (§ 344 obch. zák.). Podle obchodního zákoníku lze odstoupit od smlouvy zejména: –při prodlení dlužníka nebo věřitele –v rámci nároků z vad zboží nebo díla V obou případech může strana odstoupit od smlouvy: –při podstatném porušení smlouvy (viz § 345 odst. 2 obch. zák.), –při nepodstatném porušení smlouvy – není-li splněna povinnost ani v dodatečné přiměřené lhůtě.

Dodatečná nemožnost plnění § obch. zák. + § obč. zák. Obchodní závazek se považuje za splnitelný též v případě, lze-li jej splnit pomocí jiné osoby (např. pozbude-li podnikatel své oprávnění, může plnění zabezpečit pomocí jiného podnikatele). Závazek se stává nesplnitelný, jestliže právní předpisy vydané po uzavření smlouvy: –zakazují dlužníkovi chování, ke kterému se ve smlouvě zavázal, –vyžadují úřední povolení, jež dlužníkovi nebylo vydáno.

Odstupné § 355 obch. zák. Strany si do smlouvy zahrnou ujednání, že jedna nebo obě strany jsou oprávněny smlouvu zrušit zaplacením odstupného. Závazek pak zaniká, pokud oprávněná strana: –oznámí druhé straně, že využívá svého práva, –zaplatí stanovené odstupné.

Zmaření účelu smlouvy § obch. zák. Ve smlouvě musí být výslovně vyjádřen základní účel smlouvy. Dojde-li v důsledku podstatné změny okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, může strana dotčená zmařením účelu smlouvy od ní odstoupit. Za podstatnou změnu okolností se nepovažuje změna hospodářských poměrů (majetkové poměry stra, situace na trhu apod.).

Započtení pohledávek § obch. zák. + § obč. zák. Obchodní závazky lze započíst: –jednostranně – oznámením druhé straně k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu, proti pohledávce splatné nelze započítat pohledávku nesplatnou (to neplatí, jde-li o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky), –dohodou – pro započtení nejsou stanovena žádná omezení.

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 5. Porušení smluvních povinností

Porušení smluvních povinností Mezi porušení smluvních povinností obchodní zákoník řadí: –prodlení dlužníka, –prodlení věřitele, –náhrada škody. Vedle toho obchodní zákoník upravuje: –vady zboží, –vady díla.

Prodlení dlužníka § a obch. zák. Dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek (§ 365 odst. 1 obch. zák.). Prodlení dlužníka trvá: –do doby poskytnutí řádného plnění nebo –do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Není-li lhůta splatnosti ceny dodávky stanovena smlouvou, nastává uplynutím 30 ode dne, kdy dlužník obdrží fakturu nebo jinou obdobnou žádost o zaplacení (§ 369a odst. 2 písm. a) obch. zák.).

Následky prodlení dlužníka Při prodlení dlužníka může věřitel zejména: –trvat na řádném plnění závazku, –požadovat náhradu škody nebo zaplacení smluvní pokuty (pokud byla pro tento případ smluvní pokuta písemně sjednána), –odstoupit od smlouvy – v případech, které stanoví zákon nebo smlouva, –u peněžitého závazku úroky z prodlení – nevyplývá- li výše úroků z prodlení ze smlouvy, náleží podle předpisů občanského práva: ročně ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů (repo sazba platná pro 1. den příslušného kalendářního pololetí).

Prodlení věřitele § obch. zák. Věřitel je v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu: –nepřevezme řádně nabídnuté plnění, –neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek.

Následky prodlení věřitele Při prodlení věřitele může dlužník zejména: –požadovat splnění povinností, –požadovat náhradu škody nebo zaplacení smluvní pokuty (pokud byla pro tento případ smluvní pokuta písemně sjednána), –odstoupit od smlouvy – v případech, které stanoví zákon nebo smlouva.

Náhrada škody § § 757 obch. zák. Náhrada škody podle obchodního zákoníku – škoda na věcech a náklady, které musela poškozená strana vynaložit v důsledku porušení povinností povinné strany (tj. škůdce). Jde o náhradu škody způsobenou porušením povinností: –ze závazkového vztahu (§ 373 obch. zák.), –stanovených obchodním zákoníkem (§ 757 obch. zák.).

Odpovědnost za škodu Charakter odpovědnosti za škodu v obchodním zákoníku: –objektivní – bez ohledu na zavinění škůdce, –s možností liberace – škůdce se odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost (tj. vyšší mocí).

Okolnosti vylučující odpovědnost Okolnosti vylučující odpovědnost = vyšší moc. Jde o překážku: –nastala nezávisle na vůli povinné strany (škůdce), –brání povinné straně ve splnění její povinnosti, –povinná strana ji nemůže odvrátit nebo překonat, –v době vzniku závazku nebyla předvídatelná. Účinky vylučující odpovědnost jsou omezeny pouze na dobu, pokud trvá uvedená překážka.

Povinnosti stran Poškozená strana: –jednat tak, aby povinná strana mohla splnit své povinnosti (např. poskytnout potřebnou součinnost), –učinit opatření k odvrácení nebo zmírnění škody. Povinná strana: –při svém jednání předcházet vzniku škody, –oznámit poškozené straně překážku, která povinné straně brání nebo bude bránit v plnění povinností, –nahradit škodu řádně a včas, –nahradit škodu společně a nerozdílně (solidárně), je-li k náhradě škody zavázáno několik osob.

Rozsah a způsob náhrady škody Rozsah náhrady škody (§ 379 obch. zák.): –skutečná škoda – to, o co se zmenšil majetek poškozené strany, –ušlý zisk – to, čeho by poškozená strana dosáhla, pokud by nenastala škoda (místo skutečně ušlého zisku může poškozená strana požadovat náhradu obvyklého zisku dle § 381 obch. zák.). Způsob náhrady škody (§ 378 obch. zák.): –v penězích – platí obecně, –uvedením v předešlý stav – pouze požádá-li o to poškozená strana a je-li to možné a obvyklé.

Nárok na náhradu škody Nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout (§ 386 odst. 1 obch. zák.). Jde o speciální úpravu ve vztahu k ust. § 574 odst. 2 obč. zák. Náhradu škody nemůže soud snížit.

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 6. Kupní smlouva, smlouva o dílo

Kupní smlouva § obch. zák. Účastníci smlouvy: prodávající a kupující –prodávající se zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci, –kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu a zboží převzít.

Podstatné části kupní smlouvy Podstatné části kupní smlouvy: –strany (účastníci) – prodávající a kupující, –zboží – movitá věc určená jednotlivě, co do množství a druhu, –kupní cena ve sjednané výši, stanoven pouze způsob jejího dodatečného určení (např. cenou za jednotku), cena obvyklá – pokud strany projeví vůli uzavřít kupní smlouvu i bez určení kupní ceny.

Forma kupní smlouvy Forma kupní smlouvy – smlouva může být uzavřena jakýmkoliv způsobem.

Nabytí vlastnického práva Kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno (§ 443 odst. 1 obch. zák.). Strany si mohou v kupní smlouvě sjednat výhradu vlastnického práva, která musí být sjednána písemně. Kupující pak nabývá vlastnické právo: –před převzetím zboží, –po převzetí, zejména po úplném zaplacení kupní ceny. Oproti občanskému zákoníku stanoví obchodní zákoník možnost nabytí vlastnického práva od nevlastníka (§ 446 obch. zák.).

Vedlejší ujednání Kupní smlouva může obsahovat vedlejší ujednání: –výhrada vlastnictví (§ obch. zák.), –koupě na zkoušku (§ obch. zák.), –cenová doložka (§ obch. zák.). Vedle toho může kupní smlouva obsahovat vedlejší ujednání dle § obč. zák.

Smlouva o dílo § obch. zák. Účastníci smlouvy: zhotovitel a objednatel –zhotovitel se zavazuje k provedení určitého díla, –objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za provedení díla a dílo převzít.

Podstatné části smlouvy o dílo Podstatné části kupní smlouvy: –strany (účastníci) – zhotovitel a objednatel, –dílo zhotovení věci, montáž věci, údržba nebo oprava anebo úprava věci, hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. –cena za dílo ve sjednané výši, stanoven pouze způsob jejího dodatečného určení (např. cenou za jednotku, podle rozpočtu), cena obvyklá – pokud strany projeví vůli uzavřít smlouvu o dílo i bez určení ceny.

Forma smlouvy o dílo Forma smlouvy o dílo – smlouva může být uzavřena jakýmkoliv způsobem.

Provedení díla Zhotovitel je povinen provést dílo: –na svůj náklad, –na své nebezpečí, –samostatně – není vázán pokyny objednatele, –opatřit si věci potřebné k provedení díla, –ve sjednané době, jinak v době přiměřené s přihlédnutím k povaze díla.

Rozlišení kupní smlouvy a smlouvy o dílo Rozlišení kupní smlouvy a smlouvy o dílo spočívá ve třech kritériích: –budoucí vyrobení věci – má-li být věc teprve vyrobena a podstatnou část věcí k výrobě dodá prodávající, jedná se o kupní smlouvu (§ 410 odst. 1 obch. zák.), –vykonání činnosti, montáž – pokud spočívá převážná část závazku ve vykonání činnosti nebo závazek zahrnuje montáž věci, jedná se o smlouvu o dílo (§ 410 odst. 2 obch. zák.), –stavba – jde-li o zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části, jedná se o smlouvu o dílo (§ 536 odst. 2 obch. zák.).

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 7. Smlouva mandátní, smlouva komisionářská, smlouva o obchodním zastoupení

Smlouva mandátní § obch. zák. Účastníci smlouvy: mandatář a mandant –mandatář se zavazuje pro mandanta na jeho účet zařídit s odbornou péčí za úplatu určitou obchodní záležitost – uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, –mandant se zavazuje zaplatit za zařízení obchodní záležitosti úplatu.

Podstatné části smlouvy mandátní Podstatné části smlouvy mandátní: –strany (účastníci) – mandatář a mandant, –obchodní záležitost právní úkony (např. při zastoupení mandanta v soudním řízení) jiná činnost (např. právní poradenství). Úplata není podstatnou částí smlouvy mandátní. Není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobnou činnost.

Forma smlouvy mandátní Forma smlouvy mandátní – smlouva může být uzavřena jakýmkoliv způsobem.

Rozdíl smlouvy mandátní oproti smlouvě o dílo Smlouva mandátní – „smlouva o úsilí“. Mandatáři vzniká nárok na úplatu, když řádně vykoná svou činnost bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek (§ 571 odst. 2 obch. zák.). Smlouva o dílo – „smlouva o výsledek“. Nárok na cenu vzniká provedením díla (§ 548 odst. 1 obch. zák.).

Smlouva komisionářská § obch. zák. Účastníci smlouvy: komisionář a komitent –komisionář se zavazuje pro komitenta zařídit vlastním jménem na jeho účet a za úplatu s odbornou péčí určitou obchodní záležitost, –komitent se zavazuje zaplatit za zařízení obchodní záležitosti úplatu.

Podstatné části smlouvy komisionářské Podstatné části smlouvy komisionářské: –strany (účastníci) – komisionář a komitent, –obchodní záležitost prodej věci komitenta, koupě věci pro komitenta zařízení jiné činnosti (zejména různé služby). Úplata není podstatnou částí smlouvy komisionářské. Není-li výše úplaty ve smlouvě sjednána, přísluší komisionáři úplata, která je přiměřená uskutečněné činnosti a dosaženému výsledku.

Forma smlouvy komisionářské Forma smlouvy komisionářské – smlouva může být uzavřena jakýmkoliv způsobem.

Rozdíly smlouvy mandátní oproti smlouvě komisionářské Smlouva mandátní –mandatář jedná jménem mandanta (přímé zastoupení), –„smlouva o úsilí“ – mandatáři vzniká nárok na úplatu, když řádně vykoná svou činnost bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek (§ 571 odst. 2 obch. zák.). Smlouva komisionářská –komisionář jedná vlastním jménem (nepřímé zastoupení), –„smlouva o výsledek“ – nárok na úplatu vzniká splněním povinnosti komisionáře (§ 587 odst. 2 obch. zák.).

Smlouva o obchodním zastoupení § a obch. zák. Účastníci smlouvy: obchodní zástupce a zastoupený –obchodní zástupce se jako nezávislý podnikatel zavazuje s odbornou péčí ddlouhodobě pro zastoupeného vyvíjet činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv (např. kupních smluv o prodeji určitého zboží) nebo sjednávat a uzavírat obchody jménem zastoupeného a na jeho účet, –zastoupený se zavazuje za činnost obchodního zástupce zaplatit úplatu.

Podstatné části smlouvy o obchodním zastoupení Podstatné části smlouvy mandátní: –strany (účastníci) – obchodní zástupce a zastoupený, –obchodní záležitost – uzavírání smluv určitého druhu. Úplata není podstatnou částí smlouvy o obchodním zastoupení. Není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, má obchodní zástupce nárok na provizi odpovídající zvyklostem podle místa jeho činnosti a s ohledem na druh zboží, jehož se zastoupení týká.

Předmět závazku Předmětem závazku obchodního zástupce –obecně: vyhledávání zájemců o uzavření obchodu, –stanoví-li smlouva: činit právní úkony jménem zastoupeného, tzn. sjednávání a uzavírání obchodů jménem zastoupeného. Má-li obchodní zástupce činit právní úkony jménem zastoupeného, musí k tomu mít plnou moc (podpůrně se pak použije smlouva mandátní).

Forma smlouvy o obchodním zastoupení Forma smlouvy o obchodním zastoupení – smlouva vyžaduje písemnou formu.

Povinnosti stran Obchodní zástupce: –uskutečňovat činnost poctivě, s vynaložením odborné péče, v dobré víře, –dodržovat pokyny zastoupeného, –sdělovat zastoupenému nutné informace o činnosti. Zastoupený: –jednat poctivě a v dobré víře, –poskytnout obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci a informace k plnění závazků, –platit obchodnímu zástupci odměnu.

Obchodní zastoupení Obchodní zastoupení: –Nevýhradní (obecně): zastoupený může pověřit i jiné osoby obchodním zastoupením, obchodní zástupce může vykonávat činnost i pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, –Výhradní (stanoví-li tak smlouva): Zastoupený je povinen ve stanovené územní oblasti a pro určité obchody nepoužívat jiného obchodního zástupce, Obchodní zástupce není oprávněn vykonávat obchodní zastoupení pro jiné osoby nebo uzavírat obchody na vlastní účet nebo na účet jiné osoby.

Konkurence, odškodnění Konkurenční doložka – je-li sjednána ve smlouvě –obchodní zástupce nesmí po stanovenou dobu (nejdéle 2 roky po ukončení smlouvy) vykonávat na stanoveném území činnost, která byla předmětem obchodního zastoupení nebo jinou činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalovaného (§ 672a odst. 1 obch. zák.). Právo na odškodnění – při ukončení smlouvy –výše odškodnění nesmí překročit roční provizi vypočítanou ročního průměru odměn získaných zástupcem během posledních 5 let (§ 669 obch. zák.).

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 8. Podnik a nakládání s ním

Podnik Podnik se v obchodním právu rozumí soubor složek: –hmotných – pozemky, stavby, stroje, materiál, zboží, –osobních – struktura a kvalifikace zaměstnanců, –nehmotných – pohledávky, právo k duševnímu vlastnictví. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit (§ 5 odst. 1 obch. zák.) Podnik je věc hromadná. Na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu (§ 5 odst. 2 obch. zák.).

Nabývání vlastnictví podniku Podnik lze nabýt z důvodů uvedených v ust. § 132 odst. 1 obč. zák. Nejčastější důvody nabytí vlastnického práva k podniku: –smlouva kupní (smlouva o prodeji podniku), darovací, –dědění.

Smlouvy o podniku V obchodním zákoníku jsou upraveny dvě smlouvy, které se týkají podniku: –smlouva o prodeji podniku, –smlouva o nájmu podniku. Uvedené smlouvy lze použít také na prodej či nájem části podniku, které tvoří samostatnou organizační složku.

Smlouva o prodeji podniku § a obch. zák. Účastníci smlouvy: prodávající a kupující –prodávající se zavazuje odevzdat kupujícímu podniku a převést na něj vlastnické právo k podniku, –kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu.

Podstatné části smlouvy o prodeji podniku Podstatné části smlouvy o prodeji podniku: –strany (účastníci) – prodávající a kupující, –podnik, –závazky související s podnikem, –kupní cena.

Práva a závazky Na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje (§ 477 odst. 1 obch. zák.). –přechod pohledávek se řídí ust. o postoupení pohledávek (§ obč. zák.), –k přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele (který je podle obecné úpravy nutný (§ 531 odst. 1 obč. zák.) – prodávající však ručí za splnění převedených závazků kupujícím. Na kupujícího přecházejí všechna práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, které se týkají podnikatelské činnosti prodávaného podniku. Na kupujícího přecházejí práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku.

Forma smlouvy o prodeji podniku Forma smlouvy o prodeji podniku – smlouva vyžaduje písemnou formu. O předání a převzetí podniku se sepíše zápis.

Smlouva o nájmu podniku § 488b-488i obch. zák. Účastníci smlouvy: pronajímatel a nájemce –pronajímatel se zavazuje přenechat svůj podnik nájemci, aby jej samostatně provozoval a řídil na vlastní náklady a nebezpečí a aby z něj bral užitky, –nájemce se zavazuje pronajímateli nájemné.

Podstatné části smlouvy o nájmu podniku Podstatné části smlouvy o nájmu podniku: –strany (účastníci) – pronajímatel a nájemce (nájemcem může být pouze podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku), –podnik, –závazky související s podnikem, –nájemné v dohodnuté výši, alespoň způsob určení Smlouva nemůže nabýt účinnosti přede dnem zveřejnění (uložením do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem).

Práva a závazky Na nájemce přecházejí práva a závazky, které náležejí k pronajatému podniku (§ 488e odst. 2 obch. zák.). To platí i pro práva povinnosti z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku. Pronajímatel ručí za závazky, které náležejí k pronajatému podniku a vznikly před účinností smlouvy. Na základě smlouvy o nájmu podniku je nájemce oprávněn užívat průmyslové vlastnictví (např. označení, know-how) náležející pronajímateli a související s pronajatým podnikem. Podnik nelze přenechat do podnájmu.

Vlastnické právo Po dobu nájmu přechází na nájemce vlastnické právo ke zboží na skladě, k materiálu určenému ke zpracování, k náhradním dílům a k jiným věcem určeným podle druhu. O předání a převzetí věcí jsou strany povinny sepsat zápis. Vlastnictví k uvedeným věcem přechází na pronajímatele okamžikem skončení nájmu. O tom jsou opět strany povinny sepsat zápis.

Doba nájmu Doba nájmu podniku: –na dobu určitou, –na dobu neurčitou. Smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou lze vypovědět nejpozději 6 měsíců před uplynutím účetního období k poslednímu dni účetního období.

Forma smlouvy o nájmu podniku Forma smlouvy o nájmu podniku – smlouva vyžaduje písemnou formu.

Smluvní právo (Obchodněprávní závazky) 9. Mezinárodní obchodní právo

Mezinárodní právo soukromé Mezinárodní právo soukromé – řeší střet právních řádů jednotlivých zemí prostřednictvím: –kolizních norem – kolizní normu tvoří tzv. rozsah (stanoví okruh, na který se právní norma vztahuje) a navázání (pomocí tzv. hraničních ukazatelů stanoví právní řád), –přímých norem – jsou aplikované bezprostředně a mají přednost před normou kolizní. Vyskytují se v oblastech: lidských práv, nehmotných práv (autorské právo, patentové právo), obchodního práva (mezinárodní kupní smlouva, smlouvy o dopravě železniční, námořní, letecké, automobilové).

Mezinárodní obchodní právo Mezinárodní obchodní právo zahrnuje zejména: –mezinárodní kupní smlouvu (tzv. Vídeňská úmluva z r. 1980), –promlčení při mezinárodní kupní smlouvě (tzv. Newyorská úmluva z r. 1974), –smlouvy o dopravě železniční, námořní, letecké, nákladní automobilové.

Mezinárodní kupní smlouva Mezinárodní kupní smlouva je upravena tzv. Vídeňskou úmluvou z r (Úmluvou o smlouvách o mezinárodní koupi zboží). Vídeňská úmluva obsahuje 101 čl. a vedle úvodní preambule se člení do čtyř částí: –vymezuje předmět úpravy a společná obecná ustanovení, –upravuje uzavírání mezinárodní kupní smlouvy (převzata do našeho občanského zákoníku (§ 43a a násl.), –upravuje práva a povinnosti stran z mezinárodní kupní smlouvy nebo z jejího porušení (převzata do našeho obchodního zákoníku (zejména § 409 a násl.), –závěrečná ustanovení a pravidla pro učinění prohlášení a výhrad při podpisu Vídeňské úmluvy.

Promlčení při mezinárodní kupní smlouvě Promlčení při mezinárodní kupní smlouvě je upravena tzv. Newyorskou úmluvou z r (Úmluvou o promlčení při mezinárodní koupi zboží). Newyorská úmluva stanoví základní promlčecí lhůtu 4 roky, která běží dnem, kdy lze právo uplatnit v právním řízení. Newyorská úmluva byla zapracována do našeho obchodního zákoníku (§ ).

Zásady UNIDROIT Zásady mezinárodních obchodních smluv vydal v r Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva (UNIDROIT) se sídlem v Římě. Na rozdíl od uvedených mezinárodních úmluv, které jsou pro členské státy (včetně ČR) závazné, nemají Zásady závazný charakter. Proto se použijí pouze tehdy, pokud se strany ve smlouvě dohodnou na použití obecných zásad právních (lex mercartoria). Zásady se netýkají pouze mezinárodní koupě zboží, ale také jiných mezinárodních obchodů. Zásady byly zapracovány do našeho právního řádu, zejména do obchodního zákoníku.

Zásady UNIDROIT – pokračování Mezi Zásady patří: smluvní svoboda – strany mohou svobodně uzavřít smlouvu, stanovit její obsah a formu, dobrá víra a slušné jednání– každá strana musí zachovávat zásadu dobré víry a slušného jednání v mezinárodním obchodu, zvyklosti a praxe – strany jsou vázány zvyklostmi, na kterých se dohodly, a praxí, kterou mezi sebou zavedly, způsob uzavření smlouvy – smlouva může být uzavřena buď přijetím nabídky, nebo chováním stran, které dostatečně vyjadřuje jejich souhlas, pravidla pro plnění závazku (doba a místo plnění), práva při nesplnění závazku (např. náhrada škody).