Účelem vzdělávání je nepochybně nějaká přidaná hodnota. Zákazníci vzdělávání mohou být studenti, rodiče, sponzoři, podniky nebo stát (tj. daňoví poplatníci). Zákazník má právo vyžadovat kvalitu vzdělávacího produktu. Produktem vzdělávání je výdělečně zaměstnaný nebo sebe zaměstnaný absolvent (nikoliv titul nebo diplom). Největší ekonomickou ztrátou je vzdělávací systém, který nevede k odpovídající zaměstnanosti absolventů.
Příprava na VŠ vzdělání by měla začít již v předškolním věku: logika, jazyky, základní etické hodnoty. Nikdo neumí lépe odhadnout přidanou hodnotu absolventa než trh práce. Abychom mohli měřit hodnotu vzdělávacího procesu, musíme měřit míru uplatnění absolventů. K zajištění přidané hodnoty je tudíž potřebné vzdělávání pro zaměstnání (pro praxi), nikoli vzdělávání pro vzdělávání. Aktivní účast podniků, podnikatelů i zaměstnavatelů je nutná.
Počet vysokých škol v ČR: 26 veřejných, 2 státní, 44 soukromých. Převis nabídky vzdělání nad poptávkou, klesající demografická křivka. Na VŠ studuje více než 60% populace (důsledek politiky tzv. „masifikace VŠ vzdělávání“). Uchazeči, kteří se nedostanou na státní VŠ, chodí na soukromé. Velký nárůst počtu absolventů „měkkých“ (humanitních a ekonomických oborů), stagnace počtu absolventů technických a přírodovědných oborů. Poměr absolventů a volných míst (z nedávné prezentace M. Kopicové): technické a přírodovědné obory 1 : 1, humanitní obory 12 : 1.
Dosažené vzdělání není zárukou zaměstnání. Některé vysoké školy produkují budoucí nezaměstnané (avšak s VŠ titulem). Zrádné statistiky: absolventi některých oborů mohou vykazovat nižší nezaměstnanost, než absolventi žádaných technických oborů. Důvod: vezmou i méně kvalifikovanou práci (recepční, call centrum), protože práce v oboru není. Aktuální problém v ČR: ◦ nedostatek lidských zdrojů (technicky vzdělaných) pro firmy i pro vybudované výzkumné kapacity VaVaI. ◦ Nedostatek doktorandů pro technické VŠ: vybudovaná výzkumná centra se o ně přetahují s firmami. Firmy přeplácejí absolventy vysokými nástupními platy: průměrný nástupní plat absolventa FSI je Kč.
◦ Paradox: firmy ze svých daní platí vzdělávání i v oborech, jejichž absolventy nepotřebují. ◦ Neexistuje analýza potřeb absolventů v jednotlivých oborech. Pokud přesto nějaká analýza existuje, tak nemá vliv na financování VŠ. Některými školami (středními i vysokými) lze projít bez jakékoli intelektuální námahy. ◦ Vzdělání je nahrazováno „uměním prohledávat internet“. ◦ Domácí příprava je považována za překonanou. ◦ VŠ musí učit prváky, že studium je práce, která někdy bolí. Asi jedna třetina studentů VUT jsou začátečníci v angličtině.
Absolventi pochybné kvality obsazují pozice ve veřejném sektoru, řídí úřady a nakonec i stát. Malé využití výzkumu a vývoje jako zdroje konkurenční výhody ČR. ◦ Slabá inovační poptávka ze strany aplikační sféry. ◦ Nedostatečné zacílení VaV na VŠ na praktické problémy a výzvy. Kdo má zodpovědnost za výchovu technické inteligence? Jsou to jen vysoké školy? ◦ Analogie: vzdělávání mediků probíhá jak na lékařských fakultách, tak i na klinikách. ◦ Firmy (tj. budoucí zaměstnavatelé) by měly převzít svůj díl spoluodpovědnosti. ◦ Některé firmy chtějí po VŠ pouze absolventy.
Vláda ČR: verbální podpora technického vzdělávání. Viz fórum průmyslu na 56. strojírenském veletrhu. Motorem růstu HDP je průmysl. VUT: Oblast spolupráce s aplikační sférou ve vzdělávání. Rada pro průmyslovou spolupráci VUT - poradní orgán rektora VUT: představitelé nejvýznamnějších firem s dosahem přes více fakult. Cíle: Získat podporu a strategické partnery při podpoře technického vzdělávání. VUT firmám nabízí např. možnost ovlivnit systém vzdělávání, „vzdělávání na míru“, exkluzivnější přístup ke studentům a absolventům apod.
Pořádání diskusních fór vedení VUT a fakult se zástupci praxe. Tato diskusní fóra však zaměřovat tématicky (aby to nebylo nekonkrétní). Aktivní účast zástupců vedení VUT na činnosti hospodářských komor. Praxe, stáže studentů ve firmách: Motivace fakult, aby podporovaly praxe a stáže studentů ve firmách. Příkladem je volitelný předmět „průmyslový projekt“, který studentům přinese kredity. praxe nebo stáž ve firmě by měla být pro studenta časem povinná. Příkladem je model „kooperativního vzdělávání“.
Závěrečné práce studentů, zapojení odborníků z firem do výuky. Vedení závěrečných prací odborníky z praxe (školitel nebo školitel – specialista). Zapojení odborníků z firem do výuky (např. vybrané přednášky, bloky). Zadávání odborných témat závěrečných prací (bakalářských, diplomových, disertačních) pocházejících z praxe.