LEGISLATIVA PRO VETERINÁRNÍ LÉČIVA (VČETNĚ VAZBY NA LEGISLATIVU EU) Zákony a vyhlášky MVDr. Věra BILLOVÁ Ústav pro Státní Kontrolu Veterinárních Biopreparátů a Léčiv

LEGISLATIVA Zákony Vyhlášky Registrace ATB politika Lékopis a názvy léčiv Předepisování léčiv, receptura

VAZBA NA LEGISLATIVU EU (EU = politický proces; bylo zavedeno občanství EU, ale EU nemá právní subjektivitu) Právní název Evropské společenství (ES) dodržovat – jednotný evropský trh.

PRÁVO ES Právní aspekty jsou přijímány Radou a Evropským parlamentem (pokud mají příslušné kompetence). Nařízení – Regulation – všeobecně závazné a přímo aplikovatelné v každém členském státě (stanoví práva a povinnosti členským státům, evropským institucím, jednotlivcům). Stejně jako národní legislativa dává práva a povinnosti občanům EU. Vstup v účinnost je buď stanoven nebo 20. den po publikaci v OJEC (Official Journal of the European Communities) nebo je datum stanoveno v textu nařízení.

Směrnice – Directive – závazná pro členský stát pokud jde o výsledný stav, nikoli pokud jde o formu a metodu dosažení tohoto stavu. Členské státy tak mohou přihlédnout k některým národním specifikům. Obzvláště vhodné k harmonizaci právního systému. Účinnost nabývají oznámením členským státům, i když jsou také publikovány v OJEC. Rozhodnutí – Decisions – zavazují subjekty, kterým jsou adresovány, členské státy, osoby fyzické i právnické. Účinnost nabývají oznámením dotčeným subjektům.

OJEC Doporučení – Recommendations – navrhují určitý způsob jednání. Stanoviska – Opinions – hodnocení situace nebo stavu. OJEC Část communications Část legislation

PŘÍSTUPOVÝ PROCES ČESKÉ REPUBLIKY K EU ČR podepsala Evropskou dohodu o přidružení k EU v roce 1993 (vstup v účinnost 1995). Acquis Communautaire: Označuje zejména ve vztahu k uchazečům o členství v EU souhrn všech smluv tvořících primární právo ES a aktů přijatých za dobu dosavadní existence EU a ES institucemi EU, včetně rozhodnutí Evropského soudního dvora. Pro účely negociací je Acquis rozděleno do 31 kapitol. Zůstávají neuzavřené kapitoly Hospodářská soutěž, Zemědělství, Dopravní politika, Finanční a rozpočtová politika, Instituce, Ostatní. Všechny kapitoly by měly být uzavřeny do konce roku 2002.

LEGISLATIVA Základním legislativním podkladem k problematice léčiv (např. výzkum, výroba, distribuce, registrace, prodej apod.) je Zákon o léčivech Ministerstva zdravotnictví ČR.

LÉČIVÉ PŘÍPRAVKY (LP) Veterinární LP (= léčivé látky + pomocné látky, jakož i rostliny) Veterinární LP Dezinfekční a dezinsekční přípravky Diagnostické přípravky Imunobiologické přípravky Transfúzní přípravky a krevní deriváty Radiofarmaka Homeopatické přípravky Léčivé čaje a léčivé čajové směsi Léčebná dietetika

DALŠÍ DŮLEŽITÉ POJMY Hromadně vyráběné léčivé přípravky (HVLP) – LP vyráběné výrobcem v šaržích. Šarže – množství výrobku vyrobené najednou v jednom výrobním cyklu; základní znak = stejnorodost Souhrn údajů o přípravku (SPC) – písemné shrnutí všech informací o LP obsahující zejména léčebné indikace, kontraindikace, dávkování a podmínky skladování LP. Exspirace – lhůta, za kterou musí být přípravek spotřebován; je uváděna u očkovacích látek, také u některých celkových anestetik nebo antibiotik.

Medikované krmivo - směs medikovaného premixu nebo směs veterinárního LP s krmivem nebo s krmivy určená k přímému zkrmování zvířetem bez dalších úprav. Medikovaný premix - jakýkoliv hromadně vyráběný LP určený k přípravě medikovaného krmiva. Ochranná lhůta (OL) - doba od skončení podávání veterinárního LP, po kterou může LP nepříznivě ovlivňovat zdravotní nezávadnost živočišných produktů.

ZA LÉČIVA SE NEPOVAŽUJÍ Potraviny a krmiva Kosmetické přípravky Přípravky na ochranu rostlin Laboratorní diagnostika Dezinfekční a desinsekční přípravky (mimo výše uvedené) Tkáně a štěpy určené pro transplantaci

KONTROLA KVALITY LÉČIV Přísluší v ČR státním ústavům pro kontrolu léčiv. Je to SÚKL v Praze (humánní léčiva) jako zařízení Ministerstva zdravotnictví a Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL) v Brně (veterinární léčiva) jako zařízení Státní veterinární správy Ministerstva zemědělství. Náplň činnosti obou ústavů je v podstatě stejná, ústavy také v odborných otázkách včetně legislativních úzce spolupracují.

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY A ZÁVADY LÉČIV Nežádoucí účinek - nepříznivá a nezamýšlená odezva na podání LP dostavující se po běžné dávce. Závažný nežádoucí účinek - úmrtí léčené osoby nebo zvířete, účinek ohrožující život, vážně poškozující zdraví apod. Neočekávaný nežádoucí účinek - účinek neuvedený v souhrnu údajů o přípravku.

Lékař je povinen neprodleně oznámit ÚSKVBL podezření ze závažného či neočekávaného nežádoucího účinku použitého LP a jiné skutečnosti závažné pro zdraví léčených zvířat související s použitím LP, a to i jestliže přípravek nebyl použit v souladu se souhrnem údajů o přípravku nebo byl zneužit.

HLADINY KOMPETENCÍ

STÁTNÍ VETERINÁRNÍ SPRÁVA Povoluje používat neregistrované veterinární LP. Rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (ÚSKVBL).

ÚSKVBL (na základě §12) Vydává: Povoluje klinické hodnocení léčiv. rozhodnutí o registraci LP, povolení k činnosti, certifikáty na jakost léčiv, certifikáty provozovatelům a kontrolním laboratořím apod. Povoluje klinické hodnocení léčiv. Nařizuje v případě zjištění nežádoucího účinku LP aj.: pozastavení používání léčiva, stažení léčiva z oběhu, zneškodnění léčiva.

ÚSKVBL (na základě §12) Provádí namátkovou laboratorní kontrolu léčiv. Kontroluje u veterinárních lékařů dodržování podmínek. Ukládá pokuty za porušení povinností stanovených tímto zákonem. dále pak např.: Provádí monitorování nežádoucích účinků LP. Naplňuje a vede fond odborných informací o léčivech. Prověřuje ochranné lhůty LP. Zveřejňuje ve Věstníku ÚSKVBL seznam přípravků, které je možno vydávat i bez lékařského předpisu.

REGISTRACE Uvedení HVLP do oběhu (na trh) podléhá povolení vydaném na základě registračního, event. u některých druhů přípravků (veterinární kosmetika), schvalovacího řízení SÚKL, resp. ÚSKVBL. Požadavky na dokumentaci žádostí pro registraci humánních či veterinárních HVLP jsou v podstatě stejně přísné. Na základě provedených zkoušek a studií a po jejich posouzení odbornými experty zpracuje žadatel o registraci tzv. SPC, tj. přehledný souhrn údajů o přípravku a český text příbalové informace, která se stává pro uživatele závazným návodem pro používání registrovaného léčivého přípravku.

PODROBNOSTI O REGISTRACI Žádosti a další dokumentace se předkládají Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. K žádostem se přikládá potvrzení o zaplacení správního poplatku.

REGISTRAČNÍ ŘÍZENÍ Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv zamítne žádost v případě, že se v průběhu registračního řízení prokáže, že: veterinární LP určený pro aplikaci zvířatům, jejichž maso nebo produkty jsou určeny pro lidskou spotřebu, obsahuje léčivou látku nebo látky schopné farmakologického působení, které nejsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu a nemají stanoven maximální limit reziduí v souladu s tímto zvláštním právním předpisem, u veterinárního LP určeného pro aplikaci zvířatům, jejichž maso nebo produkty jsou určeny pro lidskou spotřebu, nebyla stanovena přiměřená ochranná lhůta.

VETERINÁRNÍ LÉČIVÉ PŘÍPR. Žadatel o registraci veterinárního léčiva určeného pro potravinová zvířata předkládá: návrh ochranné lhůty, tedy doby nezbytné mezi posledním podáním veterinárního přípravku zvířatům za normálních podmínek jeho používání a získáváním potravin z takovýchto zvířat tak, aby bylo zaručeno, že tyto potraviny neobsahují rezidua v množstvích přesahujících stanovené maximální limity reziduí (a to včetně rutinních analytických metod); v případě přípravků, které obsahují nové léčivé látky, které nejsou uvedeny ve vyhlášce č. 106/2002 Sb., se předkládají kopie dokumentů předkládané příslušným orgánům Evropského společenství.

REGISTRAČNÍ DOKUMENTACE Díl I: IA: Administrativní údaje IB: Souhrn údajů o přípravku, obaly a příbalové informace IC: Expertní zprávy Díl II: Analytické zkoušení veterinárních přípravků IIA: Údaje o složení přípravku IIB: Popis způsobu výroby IIC: Kontrola výchozích surovin IID: Kontrolní zkoušky prováděné na meziproduktech IIE: Kontrolní zkoušky finálního přípravku IIF: Stabilitní studie

Díl III: Zkoušení bezpečnosti a reziduí IIIA: Zkoušení bezpečnosti IIIB: Zkoušení reziduí Díl IV: Předklinické a klinické hodnocení Kapitola I – Požadavky na předklinické hodnocení Kapitola II – Požadavky na klinické hodnocení Kapitola III – Údaje a dokumenty

IIIA: Zkoušení bezpečnosti Prokazuje se možná toxicita a nežádoucí účinky přípravku. Dále se hodnotí zejména možné škodlivé účinky reziduí veterinárního přípravku v potravinách získaných od léčených zvířat vzhledem k průmyslovému zpracování potravin (studie bezpečnosti reziduí), rizika vznikající z vystavení osob přípravku a rizika pro životní prostředí. Kritéria (např.): NOEL u zvířat, volba bezpečnostního faktoru a přijatelné denní dávky (ADI)

III.B: Zkoušení reziduí Rezidua = veškeré látky obsažené v přípravku nebo jejich metabolity, které zůstávají v mase nebo dalších potravinách pocházejících ze zvířat po podání příslušného přípravku. Účel studia reziduí – zda rezidua v potravinách přetrvávají, popř. za jakých podmínek a v jakém rozsahu; dále pak zajištění údajů pro stanovení přiměřených ochranných lhůt tak, aby nevzniklo žádné riziko pro zdraví lidí a potíže při průmyslovém zpracování potravin.

EXPERT REPORT Studie se předkládají ve formě souhrnných zpráv, které mimo jiné obsahují: diskusi o získaných výsledcích a návrhy na maximální limity reziduí pro jednotlivé farmakologicky aktivní látky obsažené v přípravku, s uvedením indikátorového rezidua a příslušných cílových tkání a návrhy ochranných lhůt, jež zajistí, že v potravinách získaných od zvířat, kterým byl přípravek podán, nejsou rezidua představující možné riziko pro spotřebitele těchto potravin, závěrečnou expertní zprávu včetně podrobného shrnutí výsledků zkoušení reziduí a přesných odkazů na odbornou literaturu.

DALŠÍ LEGISLATIVNÍ NORMY

Zahájením provádění klinického hodnocení veterinárního léčiva se rozumí okamžik, kdy bylo klinické hodnocení povoleno Ústavem pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv.

Podnikatel, který uvádí potraviny do oběhu, je povinen při zjištění závad (blíže specifikováno v zákoně) vyřadit potraviny z dalšího oběhu. Dále je povinen uvádět do oběhu potraviny obsahující (mimo jiné) rezidua pesticidů a zbytků veterinárních léčiv dosud neuvedené ve vyhlášce pouze se souhlasem a za podmínek Ministerstva zdravotnictví.

Maximální limit reziduí se vyjadřuje v mg/kg suroviny. S ohledem na charakter stanoveného MLR se veterinární léčiva zařazují do skupiny I, II, III nebo IV.

Veterinární přípravky hromadně vyráběné diagnostické, dezinfekční, deratizační, dezinfekční, dietetické, vitamínové, minerální a kosmetické – nemají charakter léčivých přípravků a nepodléhají registraci podle zvláštních právních předpisů (zákon č. 79/1997 Sb.)

Zvířata jimž byly podány doplňkové látky a léčiva zanechávají nežádoucí rezidua v živočišných produktech, mohou být využívána k získání a výrobě produktů určených k výživě lidí až po uplynutí ochranné lhůty. Nebyla-li tato lhůta výrobcem stanovena, mohou být zvířata takto využívána až po uplynutí nejméně 60 dnů od skončení podávání doplňkových látek nebo léčiv, jde-li o maso, vnitřnosti a tuky, a nejméně 21 dnů, jde-li o mléko a vejce.

Stanoví podmínky pro výrobu, používání, balení, označování, dopravu a uvádění do oběhu krmiv, doplňkových látek a premixů a působnost orgánů odborného dozoru včetně oprávnění ukládat sankce.

LÉKOPIS (Vyhl. č. 1/1998 Sb.) Kvalita trvale do praxe zavedených léčiv je zabezpečována předpisy lékopisu, který má normativní charakter. (V ČR je vydáván jako ministerská Vyhláška ve Sbírce zákonů). V jeho obecné části jsou definovány základní pojmy, je uvedena řada metod zkoušení kvality léčiv s obecnějším uplatněním a různé tabulky, např. seznamy látek různých skupin (jedy aj.), včetně tabulky dávek léčiv pro člověka a přehledu dávek některých léčiv pro zvířata.

Podstatnou část obsahu lékopisu pak tvoří tzv Podstatnou část obsahu lékopisu pak tvoří tzv. články, což jsou podle latinského názvu léčiva abecedně seřazené kapitolky o jednotlivých léčivech (léčiva oficinální jsou léčiva uvedená v lékopisu). Vedle latinského a českého názvu léčiva jsou uvedeny jeho charakteristiky a požadavky na jeho kvalitu s příslušnými metodami zkoušek. Ne každý stát má svůj národní lékopis. V Československu se národní lékopis začal vydávat až po druhé světové válce. Československý lékopis se dočkal 4 vydání (Pharmacopoea bohemoslovaca, editio quarta – PhBs IV).

V současnosti platí Český lékopis 1997 Pharmacopoea bohemica MCMXCVII (má s vydanými Doplňky přes 7000 stran) a je připraveno vydání 2002. Toto vydání je svým obsahem úplným překladem lékopisu Evropského (vydávaného Evropskou lékopisnou komisí, na jejíž práci se ČR v rámci úmluvy o EL podílí) a navíc bude mít samostatnou část národních (specifických) statí a článků. Lékopis je využíván jako základní norma pro (oficinální) léčiva jak výrobci hromadně vyráběných léčivých přípravků (HVLP), tak samozřejmě i při přípravě léků v lékárnách. Z hlediska kvality léčiv nečiní lékopis zásadní rozdíly mezi léčivy používanými u lidí a u zvířat.

Většina léčiv nachází uplatnění v obou těchto oblastech Většina léčiv nachází uplatnění v obou těchto oblastech. V poslední době zařazované články léčiv i lékových forem, které mají výhradní použití u zvířat však jsou v lékopisu označovány v názvu dodatkem „ad usum veterinarium“. V současné době je snaha dosáhnout celosvětového sblížení lékopisných předpisů včetně názvosloví. Jde o harmonizaci předpisů Evropského lékopisu, lékopisu Spojených států a Japonského lékopisu.

DISTRIBUCE Léčiva a léčivé přípravky včetně veterinárních jsou vydávána veterinárními lékaři a v lékárnách, z nichž některé mají úplný, většina však jen omezený sortiment veterinárních léčiv. Je také za určitých podmínek možný i přímý odběr přípravku u výrobce, resp. u oprávněných distributorů.

NÁZVY LÉČIV Oficinální léčiva mají svůj lékopisný název (u nás latinský a český). Všechna léčiva mají samozřejmě i svůj název chemický a také zkrácený chemický. Vzhledem ke značné nepřehlednosti názvů chemických i lékopisných, je prakticky jediným obecně srozumitelným názvem léčiva tzv. název mezinárodní nechráněný (INN – International Nonproprietary Name) neboli generický, což je zpravidla podstatně zkrácená odvozenina chemického názvu v národním jazyce (v odborné literatuře převládá znění anglické) nebo v latinské verzi, která až na několik výjimek je shodná s latinskými názvy lékopisnými.

Ve snaze zabránit libovůli v tvorbě generických názvů (např Ve snaze zabránit libovůli v tvorbě generických názvů (např. u nových léčiv) doporučila SZO zachovávat při tom určitá pravidla. Hromadně vyráběné léčivé přípravky (HVLP) dostávají názvy v podstatě volně vymyšlené. Pod těmi jsou přípravky registrovány, některé názvy jsou patentované; u těch je možné, že mj. pro finanční nákladnost mezinárodní ochrany se název dále již nevyráběného přípravku použije k označení přípravku jiného, nového.

Pokud výrobce nepoužije pro přípravek zvláštní název, nýbrž jen generický, musí k němu připojit označení výrobce. Veterinární HVLP mají většinou svoje názvy, mohou však mít i název obsahově totožného přípravku pro humánní medicínu, ovšem s dodatkem „ad usum veterinarium“ – např. Narkamon 5 % inj. a Narkamon 5 % inj. ad us.vet.

RECEPT Je písemná žádost lékaře lékárně, aby byl vydán, resp. připraven a vydán, požadovaný lék (HVLP, resp. magistraliter připravený podle rozpisu). Je stanoveno (u HVLP při registraci), který lék může být vydán bez lékařského předpisu. Recept musí mít předepsané náležitosti, probírané v nauce o předepisování léčiv. Od obecných předpisů jsou různé odchylky, zvl. některá omezení, jak pokud jde o léčiva – omamné látky na zvláštních tiskopisech, tak postavení předepisujícího – předepisování některých léčiv je vázáno na určitou funkci předepisujícího lékaře, popř. i na charakter jeho pracoviště (nemocnice, specializované pracoviště apod.) nebo omezení doby platnosti receptu (např. u antibiotik).

PŘEDEPISOVÁNÍ LÉČIV PŘI POSKYTOVÁNÍ VETER. PÉČE Veterinární lékaři jsou povinni: používat, vydávat a předepisovat léčiva pouze v množstvích, která jsou nezbytná pro prevenci nebo léčbu konkrétního onemocnění zvířete či skupiny zvířat v rámci jedné léčebné kůry, používat pouze hromadně vyráběné veterinární LP, v souladu s rozhodnutím o registraci (údaji uvedenými na obalu přípravku popř. v příbalové informaci),

Pokud pro daná onemocnění nejsou zaregistrovány žádné veterinární HVLP, smí veterinární lékaři použít: registrované veterinární HVLP určené pro použití u jiného druhu či kategorie zvířat nebo pro jiné onemocnění u stejného druhu a kategorie zvířat, pokud neexistují registrovaná veterinární HVLP, registrovaná HVLP určené pro použití u lidí, v případě neexistence přípravku z bodu 2, léčivo připravené v lékárně.

U potravinových zvířat smí být použita výlučně taková léčiva, která obsahují farmakologicky aktivní látky pro které EMEA (v souladu s nařízením 2377/90; ČR vyhl. 106/2002) stanovila pro daný druh a kategorii zvířat maximální limit reziduí a která jsou uvedena v příloze I, II nebo III nařízení 2377/90, resp. vyhl. 106/2002.

Pokud není u příslušného léčiva pro daný druh nebo kategorii zvířat ochranná lhůta (OL) stanovena, stanoví veterinární lékař nejméně standardní OL: 7 dnů pro vejce, 7 dnů pro mléko, 28 pro maso, tuk a droby drůbeže, pernaté zvěře a savců, 500 stupňodnů pro maso ryb.