Středověká společnost

trojí lid středověká společnost –– kastovní společnost nárůst obyvatelstva v 11. – 13. stol. ustálení středověké hierarchie učení - Bůh rozdělil lidi do tří hlavních společenských skupin: duchovní stav světský stav dělný lid

kněžský – duchovní stav povinnost duchovních bylo seznamovat společnost se zásadami křesťanské víry a dbát o spásu lidských duší

válečníci – světský stav příslušníci světského stavu, kam patřili panovníci a šlechtici, měli řídit nejen panství, ale zajišťovat také ochranu proti nepřátelům a bránit a šířit křesťanskou víru

dělný lid mezi dělný lid náleželi všichni, kdo se živili prací, lidé svobodní nebo v poddanském vztahu dělný lid zároveň musel vytvářet dostatečné množství peněžních, případně naturálních dávek, jimiž v podobě daní zajišťoval existenci obou stavů

pouze příslušníci dvou prvních vrstev se mohli podílet na politickém rozhodování a měli přístup k vysokým státním úřadům (Y) toto rozdělení bylo považováno za platné od počátků až do konce trvání pozemského života učení o trojím lidu naznačuje, jak fungovaly evropské středověké státy a jak se v nich uplatňovala dělba práce středověk nestavěl mezi příslušníky jednotlivých vrstev nepřekročitelné překážky - nadaný vesničan se mohl stát knězem, měšťané pronikali do řad šlechty, pokud získal například za zásluhy rytířský titul

kdo nikam nepatřil, byl podezřelý a žil na okraji společnosti: tuláci, kejklíři, nevěstky… osoby, které neměli žádný domov a byli těžko kontrolovatelní často se mezi nimi pohybovali zločinci mimo křesťanskou společnost stáli také kacíři, vyvržení pro odchylky od oficiální víry pohané a jinověrci (muslimové, židé)

Židé Židé měli v křesťanské Evropě zvláštní postavení židovská víra se opírá o Starý zákon, křesťanský nový zákon neuznává v evropských zemích byli Židé přímými podanými panovníka a stáli pod jeho ochranou, kterou jim zaručovaly královské výsady v českých zemích bylo jejich postavení určeno privilegiem Přemyslem Otakarem II. (vydaným roku 1254 a platným až do 19. století) křesťané Židy nechovali v lásce, spatřovali v nich viníky umučení Ježíše Krista Židé byli ale uznávanými lékaři a učenci byli i zdatnými obchodníky, půjčovali peníze na úrok, což křesťanské učení odsuzovalo jako lichvu. Židé obývali vlastní ulice a čtvrti, zde měli své synagogy, školy, hřbitovy i další instituce

nesnášenlivý postoj vůči Židům zaujala křesťanská společnost ve vrcholném středověku, v době křižáckých výprav na počátku 13. století vyhlásila katolická církev, že je třeba Židy z křesťanské společnosti vyloučit docházelo také k rabování židovských čtvrtí – tzv. pogromy na základě církevního výnosu z počátku 13. století byla řada židovských čtvrtí ve velkých městech ohrazena a uzavřena v tzv. ghetta

Křižácké výpravy

křížové výpravy směřovaly na východní pobřeží Středozemního moře – do Palestiny Palestina – svatá země, zde počátkem našeho letopočtu působil Ježíš Kristus Palestina byla součástí Římské, později Byzantské říše v 7. století ji dobyli arabové V polovině 11. století začali na Palestinu útočit Turci obsadili Palestinu, vydrancovali poutní místa a vyvraždili křesťanské poutníky

Byzantský císař požádal o radu papeže ten vyhlásil koncem 11. století první křižáckou výpravu do Palestiny Cíl - osvobodit tato původně křesťanská území od Turků účastníci tažení měli na svých oděvech kříž, nazývaly se tyto výpravy křížové první křížová výprava byla úspěšná - Jeruzalém byl od Turků osvobozen v následujících stoletích byly do oblasti Palestiny vyslány ještě další křížové výpravy při průchodu Evropou se křižáci dopouštěli útoků na místní židy mnoho židovských obcí bylo v této době vyhlazeno.

na dobitých území křižáci zabírali půdu, budovali hrady a usazovali se tam vytvořili dokonce i několik států, které později zanikly jejich území znovu obsadili Turci, kteří přijali islám a založili vlastní stát v Malé Asii

druhé křížové výpravy se účastnil také kníže Vladislav II druhé křížové výpravy se účastnil také kníže Vladislav II., se svou družinou za pomoc císaři Fridrichu II Barbarossovi obdržel 1185 královský titul - platný pouze pro jeho osobu