Medovníkový domček Perníková chaloupka Kde bolo, tam bolo žili raz Janko a Marienka. Raz šli do lesa na jahody.
Oberajú jahody. Behajú, výskajú a zrazu se začalo stmívat. Jeníček s Mařenkou se snaží najít cestu domů.
Je tmavá noc a oni sa začínajú báť. Nevedia nájsť cestu domov.
Zrazu zbadali v diaľke světýlko. „ Pojď, Mařenko. Půjdeme tím směrem. Určitě tam najdeme někoho, kdo nám pomůže.“
Dostali sa ku domčeku. Boli unavení a hladoví.
Když přišli až k domečku, zjistili, že je celý z perníku Když přišli až k domečku, zjistili, že je celý z perníku. A tak si uloupli kousek a pak ještě kousek, až se prehrýzli až do domčeka.
V okne sa zjavila babička. Děti jí řekli, že zabloudily a prosili ji o pomoc. Babička je pozvala dál.
V izbe ich pohostila a postlala im postieľky. Janko s Marienkou byli rádi, že mají kde přespat. Jen co se najedli a lehli do postýlky, usnuli.
Ráno sa dobre najedli a chceli sa vrátiť zpátky domů.
Ale zlá ježibaba Jeníčka zavřela do chlívka a Marienka mu každý deň nosila jesť.
Ježibaba kontrolovala, jak Jeníček tloustne.
Keď Marienka zistila, že ježibaba chce Janka zjesť, prikázala mu, aby nejedl. A když přijde Ježibaba zkontrolovat jeho prst, aby jí ukázal kost od kuřete.
Janko nepriberal. Zlá ježibaba nakázala Marienke, aby Janíčka povozila na čerstvom vzduchu.
Nechcelo sa jej už dlhšie čakať. V peci rozdělala oheň a zavolala děti. Už si představovala, jak si na Jeníčkovi pochutná.
Prikázala mu, aby se posadil na lopatu.
Múdry Janko povedal ježibabe, aby mu ukázala, jak se na lopatě sedí, protože se to ve škole neučili. Potom si ježibaba sedla na lopatu, a moc se divila, co že se to dnešní mládež v té škole učí, když neumí ani sedět na lopatě. Mařenka s Jeníčkem nečekali, chytili lopatu a milou Ježibabu strčili do pece.
Potom vzali nohy na ramena a utíkali od chaloupky pryč Potom vzali nohy na ramena a utíkali od chaloupky pryč. Našli zpáteční cestu a spoločne sa vrátili domov, kde už na ně čekala maminka.