ROSTLINY A ŽIVOČICHOVÉ V ZAHRADĚ A NA POLI MULTIMEDIÁLNÍ VÝUKOVÝ PROGRAM Vypracovala: Iveta Matoušková Učitelství pro 1. stupeň ZŠ a Německý jazyk 2. ročník

ROSTLINY V ZAHRADĚ A NA POLI: - HRÁCH SETÝ, HRÁCH ROLNÍ - LEN SETÝ - PŘESLIČKA ROLNÍ ŽIVOČICHOVÉ V ZAHRADĚ A NA POLI: - KRTEK OBECNÝ - ŽÍŽALA OBECNÁ - VČELA MEDONOSNÁ - BĚLÁSEK ZELNÝ - VLAŠTOVKA OBECNÁ, JIŘIČKA OBECNÁ - STŘEVLÍK MĚDĚNÝ Konec Literatura

HRÁCH SETÝ Stonek hrachu setého je tenký a poléhavý. Aby se udržel vzpřímený, musí se upnout úponkami zpeřených listů na nějakou oporu. Proto bývá v zahradách často vyséván k plotu nebo se k němu dávají tyčky a je veden po provázku. V létě hrách setý kvete bíle, z květů se vyvýjejí plody – lusky se semeny. Po dozrání semen rostliny hynou i s kořeny. Žijí tedy pouze jedno léto, tzn. Jedná se o jednoleté byliny. Na jaře se musí vyset nová semena, abychom získali opět rostliny s plody a semeny. HRÁCH ROLNÍ Jedná se také o jednoletou bylinu, lišící se od hrachu setého barvou květů a zejména červeným proužkem na rozhraní stonku a dvou palistů. Hrách rolní neboli peluška je dobrým krmivem pro hospodářská zvířata, pěstuje se na poli.

LEN SETÝ Je jednoletá bylina stejně jako hrách. Pochází z jihovýchodní a východní Asie. Má pěkné, blankytně modré, volnokorunné květy. Pěstuje se již asi 6000 let pro olejnatá semena, ale také pro lněná vlákna. Ze semen se lisuje kvalitní jedlý olej používaný i v lékařství. Lněný olej se uplatňuje také při výrobě tiskařských barev. Z vláken (to jsou části cévních svazků mze stonků) se v textilním průmyslu tkají látky a vyrábějí motouzy.

PŘESLIČKA ROLNÍ Jedná se o obtížný plevel našich polí, ale najdeme ji i na železničních náspech, na loukách a křovinatých pastvinách,… Přeslička je vytrvalá oddenkatá bylina. Na jaře vyrůstá z oddenku plodná žlutohnědá nerozvětvená lodyha. Po jejím odumření vyroste ze stejného oddenku letní, zelená, rozvětvená a neplodná rostlina.

KRTEK OBECNÝ Je velmi dobře přizpůsoben pro život v půdě. Má válcovité tělo pokryté hustou krátkou černou srstí. Rytí chodeb mu umožňuje hlava s ostrým tuhým rypákem a lopatkovitě rozšířené přední nohy. Na prstech předních noh má mohutné drápy. Zeminu z chodeb vytlačuje na povrch, čímž vznikají tak známé krtiny (neboli krtince). Krtek obecný má dobře vyvinutý hmat, čich a sluch, ale oči má zakrnělé, protože pro život pod zemí je nepotřebuje. Živí se žížalami a hmyzem, kterých spotřebuje velké množství. Pro zahrádkáře je však cizopasný, protože rytím chodeb porušuje kořeny rostlin, které potom hynou.

ŽÍŽALA OBECNÁ Patří mezi bezobratlé živočichy. Je citlivá na světlo, a proto se při vyrytí na povrch půdy snaží co nejrychleji znovu zavrtat do země. V přední části těla má žížala několik ztlustlých širších článků těla, které se nazývají opasek. Opasek valučuje sliz a je významný pro její rozmnožování. Malé žížaly se líhnou z drobných, slizem obalených vajíček. Žížaly se živí rozkládajícími se rostlinami s částečkami půdy. Nestrávené zbytky rostlin se i s půdou vracejí jako výkaly do půdy a mají velký význam při tvorbě humusu (zvyšuje úrodnost půdy). V zimě žížaly zalézají hlouběji do půdy, kde nedochází k jejímu promrzání. Žížaly jsou potravou mnohých živočichů, ale jsou velmi užitečné.

VČELA MEDONOSNÁ Je bezobratlý živočich. Není schopna žít sama. Vždy jich musí být velký počet pohromadě. Vytvářejí tak společenstvo, které nazýváme včelstvo. Včelstva se chovají v úlech, v každém úlu je jedno včelstvo a v každém včelstvu je jedna matka, mnoho dělnic a malý počet trubců. Včelí dělnice lízají z květů sladké šťávy – nektar, který přeměňují v med. Kromě nektaru sbírají i pyl, který ukládají do košíčku na zadním páru nohou. Při vyhledávání květů se řídí převážně výborným zrakem. Ze svého těla vylučují vosk, z něhož stavějí plásty s komůrkami – buňkami. Do některých buněk ukládají dělnice med, do některých klade včelí matka vajíčka. Z vajíček se pak líhnou larvy, které dělnice krmí. Kromě larev krmí dělnice i matku. Po určité době se larvy zakuklí a z kukel se pak líhnou včely dělnice, z některých trubci. Matka se také líhne z kukly. Při sběru nektaru a pylu se dělnicím na těle zachycuje pyl, kterým při letu z květu na květ opylují rostliny a tím se zvyšuje množství semen. Trubci žijí jen krátce, na podzim hynou, živí se medem, nemají žihadlo, na rozdíl od dělnic, které při bodnutí žihadlem vypouštějí do rány včelí jed a pak hynou. Matka se vyvíjí ve zvláštních protáhlých buňkách (=matečníky). Krátce před vylíhnutím nové matky vyletí stará matka s částí včel z úlu a vytvoří roj. Většinou se usadí na stromě, odkud je včelař setřese do bedničky a usadí je do jiného úlu.

BĚLÁSEK ZELNÝ Je motýl. Samice běláska klade drobná žlutavá vajíčka na spodní stranu listů zeleniny jako je zelí, kapusta, květák nebo brukev. Vajíčka jsou tak chráněna před deštěm, sluncem i nepřáteli. Z vajíček se líhnou žlutozelené larvy, kterým říkáme housenky. Housenky spotřebují velké množství listů zejména košťálové zeleniny, rychle rostou a několikrát se svlékají. Před posledním svlékáním si housenka najde chráněné místo, kde se připoutá pevným vláknem a postupně se přeměňuje v nepohyblivou kuklu, která nepřijímá potravu. V kukle se housenka přemění v motýla. V noci nebo za deště se bělásci zavěšují pod listy s křídly složenými k sobě jako desky zavřené knihy.

VLAŠTOVKA OBECNÁ Je zákonem chráněný pták. Je velmi vytrvalý a hbitý letec, ve vzduchu prožije téměř celý život. V letu loví potravu, pije, dokonce se i koupe. Má slabé nohy s krátkými prsty, po zemi téměř nechodí. Má bystrý zrak i sluch. Mouchy a jiný hmyz chytá krátkým širokým zobákem, je to hmyzožravý pták. Charakteristický je její dlouhý vidlicovitý ocas. Na podzim, když ubývá potravy, táhnou vlaštovky do teplých krajin, nejvíce do jižní Afriky. Je to stěhovavý pták. Na jaře se starší vlaštovky vracejí do svých miskovitých hnízd, které si postavily z bláta a hlíny promísené slinami již v předchozím roce. Většinou si vlaštovky staví hnízda v chlévech, vzácně i pod střechami lidských obydlí. O mláďata se stará samec i samice. Na krmení mláďat spotřebují velké množství potravy. Je to krmivý pták. Často si lidé vlaštovku pletou s jiřičkou obecnou. JIŘIČKA OBECNÁ Je tažný pták, stavějící si kulovitá a uzavřená hnízda z jílu. Často jsou přilepena v prostředí vesnických budov, ale i ve městech a sídlištích, mnohdy u oken. Má bílé břicho a krátký ocas.

STŘEVLÍK MĚDĚNÝ Je velmi hojný bezobratlý ivočich. Najdeme ho na loukách i v polích a zahradách. Ve dne bývá ukrytý pod kameny, v noci vylézá, rychle běhá a chytá různý hmyz a jeho larvy, drobné měkkýše,… V bramborových polích je velmi vítaný, protože zahubí velké množství mandelinky bramborové.

LITERATURA: Mladá, J., Podroužek, L. Přírodověda pro 4. ročník základní školy, dotisk 1. vydání Praha: SPN, 2003, 80s, ISBN 80-7235-029-3. Mladá, J., Podroužek, L., Randa, M., Šolc, M., Přírodověda pro 5. ročník základní školy, 1. vydání Český Těšín: SPN, 1998, 96s, ISBN 80-7235-030-7.