Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/

Organizace veřejné správy I. Prof. Vladimír Sládeček

Principy organizace veřejné správy 1.  a/ územní  b/ věcný 2.  a/ centralizace  b/ decentralizace 3.  a/ koncentrace (horizontální, vertikální)  b/ dekoncentrace (horizontální, vertikální)

Rozlišení decentralizace a vertikální dekoncentrace  rozlišovacím hlediskem je přípustnost (míra a možnosti) ingerence vyšších správních úřadů do činnosti  dekoncentrace - zůstává služební podřízenost, míra ingerence vysoká  decentralizace - neexistuje služební podřízenost, míra ingerence omezená (právními předpisy)

4.  a/ kolegiální  b/ monokratický 5.  a/ volební  b/ jmenovací 6.  a/ podřízenosti (a nadřízenosti)  b/ nepodřízenosti

Právní základy organizace VS  1. Ústava  2. úst. zákon č. 347/1997 Sb.  3. úst. Zákon č. 100/1998 Sb.  4. zákon č. 2/1969 Sb.  (zákon č. 101/2000 Sb., zákon č. 49/1997 Sb., zákon č. 231/2001 Sb. a další…)

Subjekty veřejné správy  Subjekt veřejné správy – nositel veřejných práv a povinností a odpovědnosti z toho vyplývající  A. Stát (originární, hlavní subjekt)  B. Jiné subjekty (odvozené subjekty) 1. Veřejnoprávní korporace 2. Veřejné ústavy a veřejné podniky 3. Státní fondy 4. Nadace a nadační fondy 5. Obecně prospěšné společnosti 6. Veřejné výzkumné instituce

Veřejnoprávní korporace  Korporací se rozumí sdružení osob za účelem sledování společného cíle jako samostatný právní subjekt, na nějž (nikoliv na jednotlivé členy) jsou vztažena práva a povinnosti; je to jedna z forem právnické osoby (korporace soukromoprávní).  Korporace veřejnoprávní je zvláštním druhem korporace, která plní (především) úkoly veřejného zájmu (charakteru).  Definice: člensky organizovaný subjekt veřejné správy, kterému byla svěřena moc samostatně plnit veřejné úkoly

Znaky:  1. členský princip  2. právní subjektivita  3. zřízení vrchnostenským aktem  4. svěření rozhodovací (samosprávné) pravomoci  5. poskytnutí určité míry autonomie a nezávislosti na státní správě Druhy:  1. územní  2. zájmové (profesní)  3. věcné

Vykonavatelé veřejné správy  Vykonavatel veřejné správy – ten, kdo jménem subjektu veřejné správy jedná, tj. fakticky vykonává veřejnou správu  A. Přímí vykonavatelé státní správy 1. Vláda 2. Prezident 3. Ministerstva 4. Jiné ústřední správní úřady 5. Další správní úřady s celostátní působností 6. Regionální správní úřady 7. Veřejné bezpečnostní sbory 8. Nezávislé správní úřady

 B. Nepřímí vykonavatelé státní správy 1. orgány krajů 2. orgány obcí 3. právnické a fyzické osoby soukromého práva  C. Ostatní vykonavatelé veřejné správy 1. Vykonavatelé samosprávy (orgány obcí, krajů, hl. města Prahy, stavovských komor, základních škol a veřejných vysokých škol) 2. Vykonavatelé ostatní veřejné správy (zbytkové) (nesamosprávné instituce, které plní veřejné úkoly)

Správní úřad  Pojetí: 1. institucionální, 2. funkční, 3. pomocného orgánu Ad 1. institucionální:  organizační jednotka, která je zřízena a její působnost stanovena zákonem, navenek ohraničená a vystupující vůči veřejnosti prostřednictvím svých orgánů nebo zástupců, kteří jednají jménem subjektu, jehož je správní úřad organizační součástí

Znaky:  1. organizační složka zřízená zákonem  2. úřad jako "technická jednotka" ("budova")  3. disponuje pravomocí, tj. určitými právními prostředky, které má k dispozici pro výkon působnosti

Složkami pravomoci jsou zejména oprávnění a/ vydávat nařízení (normativní správní akty) b/ vydávat správní akty (rozhodnutí, individuální správní akty) c/ vydávat opatření obecné povahy d/ uzavírat veřejnoprávní smlouvy e/ provádět výkon správního rozhodnutí (exekuci) f/ provádět úkony správního dozoru.

 4. disponuje působností, tj.  zákonem (věcně a prostorově) vymezená oblast v jejímž rámci, resp. kde uplatňuje především - ale nikoliv pouze - svou pravomoc a/ věcná (všeobecná, dílčí) b/ územní (celostátní, místní) c/ osobní

 Funkční pojetí – okruh záležitostí (působnost a pravomoc) přiřazený nějaké organizační jednotce (zpravidla úřadu v institucionálním pojetí) Stavební úřad, matriční úřad  Správní úřad jako pomocný orgán Kancelář prezidenta republiky Kancelář Poslanecké sněmovny

Vláda  řídící prvek každého systému státní správy, v Ústavě je charakterizována jako "vrcholný orgán výkonné moci" (čl. 67)  je kolegiálním orgánem, skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů  orgánem se všeobecnou věcnou působností  zároveň se jmenováním členem vlády prezident republiky na návrh předsedy vlády pověřuje příslušného člena vlády řízením ministerstva nebo jiného úřadu (čl. 68 odst. 5 Ústavy)  ministr bez portfeje  člen vlády x ministr

Rozhodování vlády  má formu usnesení vlády, k jehož přijetí je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů 1. vydání nařízení vlády (čl. 78 Ústavy) 2. vydání interního normativní aktu (směrnice) vlády (srov. např. legislativní pravidla vlády), 3. individuální právní akt, tj. např. jmenování do funkce nebo odvolání z funkce (např. jmenování do funkce vedoucího Úřadu pro průmyslové vlastnictví), 4. vládní návrh zákona, kterým vláda využívá právo zákonodárné iniciativy (čl. 41 odst. 2 Ústavy), 5. vyjádření vlády k návrhu zákona (který nepředložila vláda) (čl. 44 odst. 1 Ústavy), 6. program vlády nebo žádost o vyslovení důvěry apod.

Prezident republiky  formálně součástí moci výkonné  vykonává jednak v podstatě nezávislou "prezidentskou" moc, tj. vydává akty ústavní (prerogativy), kdy rozhoduje zcela samostatně (podle čl. 62 Ústavy)  jednak se účastní na aktech moci výkonné, v některých případech vykonává i veřejnou správu, resp. správní činnosti (vydává správní akty) (některé akty podle čl. 63 Ústavy)

 Článek 63 Ústavy 1) Prezident republiky dále a/ zastupuje stát navenek, b/ sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, c/ je vrchním velitelem ozbrojených sil, d/ přijímá vedoucí zastupitelských misí, e/ pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, f/ vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a Senátu, g/ jmenuje a povyšuje generály, h/ propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, i/ jmenuje soudce, j/ nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, k/ má právo udělovat amnestii.

(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

 jmenování soudců  jmenování soudních funkcionářů  další akty prezidenta republiky  Závěr (názor): - všechny rozhodovací akty prezidenta republiky, které jsou založeny pouze na ustanovení obyčejného zákona - akty správní (přezkoumatelné ve správním soudnictví) - pravomoci založené výslovně Ústavou - ať již jde o věci podléhající či nepodléhající kontrasignaci - akty ústavní (nepřezkoumatelné ve správním soudnictví)

Literatura:  Sládeček, V. Obecné správní právo. 3. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR