Výletek kolový 17. června LP 2008

Tak jsem se odpoledne rozhodl, že se projedu na kole, v terénu, o kterém jsem již delší dobu uvažoval. Auto jsem nechal v Policích a na kole švihal do lesa, kdy jsem pak chtěl vyjet u pískoviště, které je trochu dál k Brankám. Zamýšleno bylo jen takové lesní kolečko. Ponořil jsem se do lesa, počasí bylo mírně slunečné, žádné horko, jelo se fajn. Tak si to tak pomalu stoupám a jedu a jedu. Podle mapy měla být právě k tomu pískovišti podle mapy odbočkou dobrá cesta, takže by to neměl být problém. Ale ouha, žádná takové cesta vlevo není, jedu furt a dál.

Po nějaké době, co mi to bylo již divné, že žádná slušná odbočka není, se zastavuji na místě, kde je nějaká skála, vypadá to jako zvětralý beton, obcházím to, dělám pát fotek. Pod tím pěkný sráz. Dole přichází nějaká rodinka, zřejmě je tam studánka. Tak si říkám, že bych slezl dolů, ale pak to zavrhuji, smýkat dolů kolo a tak se jede dál mírně do kopce.

A po nějaké chvíli se otevírá pohled do krajiny směrem severním, nakonec jak jinak, když se plahočím po severní straně kopců, že ano. A co vidím – hrad Starý Jičín a Petřkovickou Hůrku. Fotím a pokračuji dále, s pocitem, že odbočku jsem již asi minul a jsem za pískovištěm.

Asi dvakrát se pokouším odbočit, ale po chvíli se vždy vracím zpět, protože cesta je nevalná. U posledního pokusu si všímám červené turistické značky, která před tím na cestě nebyla, takže mi vrtá hlavou, jak se tam objevila. Předpokládám, že už jsem dost daleko, abych pomalu narazil na cestu Branky – Oznice, kde bych sjel do Branek. Tak pokračuji po červené, která však pak odbočuje vpravo, co se mi nehodí a tak se jede dál a naráz rozcestí a turistické značky.

Pak se rozhoduji, že si kousek, pokud je ještě světlo, ani nevím kolik hodin vlastně je, hodinky nenosím, ještě zajedu po zelené značce, jak to tam vypadá. Po nějakých málo set metrů objekt, mrkám na něj, fotím.

Ze zvědavosti popojedu ještě dál a další značky. V rukách nemám stabilizátor a podle toho snímek vypadá. Pak se vracím a jede se dál v očekávání, že bych už tedy měl sjet dolů.

Takže se jede dál, a furt žádná obočka vlevo. Pak začíná klesání a sjíždím a sjíždím, v očekávání, že tedy vyjedu v Brankách. Ale ouuuha, vyjíždím z lesa, před seboou Valmez a zatáčka vlevo a vpravo domek, o který jsem kdysik měl zájem a to je mi jasné, že jsem v Poličné. Pak jeden objekt obytný, o kterém bude zmínka jinde, při jiné souvislosti.

Zdá se, že se začíná pomalinku šeřit. Vyjíždím u hospody U Slunce, odbočuje se vlevo a jede se do Polic. U auta skoro z kola padám. Je 20,55 hod. a po výletě. No trochu jsem dostal do těla, ale nic proti tomu.

The END