Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Politologie a mezinárodní vztahy Civilně – vojenské vztahy

Cíle přednášky Stručně seznámit studenty s obecnou charakteristikou armády jako organizace Nastínit možnosti i problémy při zajišťování apolitičnosti armády Představit základní modely vztahu mezi armádou a společností Vysvětlit pojem civilní řízení a demokratická kontrola ozbrojených sil – jeho obsah, charakteristiky a znaky

Obsah přednášky Charakteristika armády Problém apolitičnosti armády Modely vztahu armády a společnosti Civilní řízení a demokratická kontrola ozbrojených sil Znaky civilního řízení a demokratické kontroly OS

Charakteristika armády Armáda je nejlépe organizovanou, vycvičenou, vyzbrojenou skupinou ve státě primárně určenou k uplatňování státem organizovaného násilí. Moderní armády současnosti vznikají, na konci středověku, jako nástroje státní moci. Od středověkých armád se odlišují jistými typickými organizačními rysy. Můžeme za ně považovat především přísné hierarchické členění, centralizaci v jednotný celek, donucovací princip a převahu úřední autority nad osobní. E. Goffman: armáda jako totální instituce - označení vyjadřuje stav, že v ní vede větší počet relativně obdobně postavených jedinců po určitý časový okamžik uzavřený a zejména formálními pravidly přesně regulovaný život.

Charakteristika armády Armáda má především mnohem více centralizovanou a hierarchizovanou strukturu řízení než je typické pro civilní organizace, což se významně projevuje v mnohem větším důrazu na disciplínu. Odlišná je i role autority, jež je založena na dominanci důstojnického sboru. Ten se vyznačuje i poněkud odlišnými expertními znalostmi než civilní struktury, což vyplývá z faktu, že je cvičen v používání organizovaného násilí, s čímž se v civilním životě zcela běžně nesetkáváme. Důstojnický sbor má též vypěstovány zvláštní etické normy chování odlišné od norem civilních profesí, jejichž dodržování je striktně vyžadováno.

Problém apolitičnosti armády Každá armáda je ze své podstaty nástrojem určeným pro uplatňování státní moci. Armáda demokratického státu je politicky neutrální (nestranická) - není spojena s jednou určitou politickou stranou, nýbrž se státem jako jeho nástroj, jímž v mezích daných ústavou a zákony disponují ty politické síly, jež získají legitimitu a politickou moc obecně uznávanými demokratickými prostředky.

Modely vztahu armády a společnosti Dominance vojenské moci nad civilní Pro vojenské režimy je charakteristické relativně nezávislé rozhodování armády o základních politických problémech, jež je zaměřeno na takový způsob regulace společenských konfliktů, který je z hlediska armády nejvýhodnější. Autonomie moci vojenské a civilní Armáda stojí mimo společenskou kontrolu a je relativně uzavřenou složkou, což se projevuje mimo jiné i v rekrutačních kritériích a snahou o maximální nezávislosti armády na společnosti v ekonomické oblasti. Civilní struktury jsou nuceny svá rozhodnutí s armádními špičkami konzultovat a brát na ně při regulaci společenských konfliktů mimořádný zřetel.

Modely vztahu armády a společnosti Dominance jedné ze složek civilní moci nad vojenskou mocí Typické je svázání moci vojenské s jedním z institutů moci civilní. Klasickým příkladem je kontrola armády pomocí politické strany. V praxi se projevuje zejména důrazem na propojení stranické a důstojnické elity, což umožňuje efektivní ovlivňování dění v armádě prostřednictvím stranických organizací. Armáda se tím vlastně přímo účastní politického rozhodování, protože její představitelé jsou obvykle členy nejvyšších státních i stranických orgánů. Politická strana si i vytváří vlastní kontrolní mechanismy určené pro ozbrojené složky nezávisle na moci státní.

Modely vztahu armády a společnosti Vojenská moc je podřízena celé společnosti Typické pro demokratické státy. K armádě je přistupováno jako k politicky neutrálnímu nástroji, který si společnost dobrovolně buduje, aby mohla čelit případnému nebezpečí, vzdává se přitom části svých práv a prostředků, z čehož dle smluvní teorie vyplývá, že společnost má právo ji prostřednictvím nástrojů civilního řízení a demokratické kontroly ozbrojených sil řídit a kontrolovat.

Civilní řízení a demokratická kontrola OS Civilní řízení a demokratická kontrola ozbrojených sil patří k základům všech demokratických politických systémů a je nedílnou součástí civilně vojenských vztahů. V užším pojetí můžeme pod pojmem kontrola chápat, že na ozbrojené síly je dohlíženo prostřednictvím institucí civilní sféry, avšak tvorba programu ozbrojených sil je zcela v jejich kompetenci. Širší pojetí se rozšiřuje o zajištění primátu civilní sféry při vytyčování úkolů ozbrojených sil.

Civilní řízení a demokratická kontrola OS S. Huntington – cíle civilního řízení OS: Zajistit podřízení ozbrojených sil politickým cílům společnosti. Podřídit výstavbu, organizaci a výcvik ozbrojených sil národním zájmům země. Docílit efektivní a funkční integrace ozbrojených sil a společnosti. Zajistit politickou neutralitu armády.

Znaky civilního řízení a kontroly OS Jasné vymezení vztahů mezi ozbrojenými silami, společností a jejími nejvyššími orgány v právním systému země. Podřízení ozbrojených sil vládě práva. Primát společnosti při tvorbě rozhodnutí týkajících se ozbrojených sil realizující se prostřednictvím nositelů suverenity lidu (parlament, lidem volený prezident). Primát civilních osob při prosazování politických rozhodnutí vyjádřený nejčastěji civilním ministrem obrany. Kontrola ozbrojených sil prostřednictvím svobodného působení hromadných sdělovacích prostředků.

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/ Politologie a mezinárodní vztahy Civilně – vojenské vztahy