Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační.

Prezentace na téma: "Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační."— Transkript prezentace:

1 Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 Politologie a mezinárodní vztahy Systém mezinárodních vztahů a jeho charakteristiky Mgr. et Mgr. Jakub Fučík

2  Mezinárodní systém: definice a vlastnosti  Typologie mezinárodních systémů R. Kaplana  Vývoj mezinárodního systému

3  Systém :  1. soubor interagujících jednotek, které určitým způsobem vytváří celek  2. celek, jehož jednotlivé časti jsou seřazené určitým způsobem  Mezinárodní systém (MS) = objekt zkoumání disciplíny mezinárodní vztahy / analytický koncept  Systémový přístup  úrovně analýzy  struktura vs. aktér (agent)  Subsystémy  teritoriální  funkční

4  „Obecný vzorec politických, ekonomických, sociálních, geografických a technologických vztahů, které určují světové dění." (Pearson - Rochester)  „Soubor nezávislých politických jednotek, které pravidelně vstupují do interakce na základě určitého regulovaného procesu.“ (Holsti)  „Systém dvou nebo více států, které mezi sebou udržují kontakty a jejich vliv na rozhodovaní jiných států je na takové úrovni, že se chovají jako součásti jednoho celku.“ (Bull)

5  anarchie vs. hierarchie  heterarchie  sítě  dyáda  polarita

6

7

8

9  unipolarita (uni-multipolarita)  bipolarita (tripolarita)  multipolarita  difuzní / rozptýlená distribuce

10

11

12  povaha aktérů  distribuce moci  distribuce bohatství  stupeň polarizace  cíle aktérů  prostředky dostupné aktérům  stupeň vzájemně závislosti

13  System and Process in International Politics (1957).  Heuristické modely uspořádání mezinárodního systému: 6 modelů odvozených z 5 proměnných:  základní pravidla  transformační pravidla  typ aktéra  mocenské kapacity  informace

14  rovnováha moci  volný bipolární systém  těsný bipolární systém  univerzální systém  hierarchický systém  systém s jednotkovým právem veta

15  Minimálně pět relevantních státních aktérů  Absence nestátních aktérů  6 zákl. pravidel systému  1) snaha o zvyšování vlastních mocenských kapacit (vyjednávání preferováno před bojem)  2) boj preferován před možností snížení mocenských kapacit  3) preferování ukončení boje před zničením jiného významného aktéra  4) opozice vůči snahám o hegemonii a 5) vůči nadnárodním organizacím  6) akceptování poraženého aktéra jako člena systému

16  Dva bloky, nezúčastněné státy a mezinárodní organizace  Základní pravidla:  1) základem je bloková logika  2) preference univerzálního aktéra před druhým blokem  3) univerzální aktér se snaží o odstranění nepřátelství mezi bloky

17  Dva bloky bez relevantního univerzálního aktéra  Neexistence mediátora, nízká míra integrace mezi bloky

18  Jedna univerzální mezinárodní organizace  zahrnutí řady politických subsystémů (státy, NGOs apod.)  Integrovaný solidární systém  Pravidla:  1) snaha o posílení vlastního postavení i celkové zdrojové báze  2) Konfliktní situace se řeší bez užití síly s ohledem na fungování celého systému

19  Politický systém  Národní státy ztrácejí relevanci  Spíše funkcionálně zaměření aktéři

20  Každá jednotka – schopnost odvetným úderem zničit jakoukoliv jinou jednotku  Extrémní důraz na svépomoc  Otázka důvěryhodnosti hrozby

21  systém řeckých polis (5. – 4. století p.n.l.)  Římská říše (5. století p.n.l. - 395)  středověký systém (476 – 1648*)

22  Princip politické svrchovanosti / suverenity.  1648 – 1789/1815  1815 – 1914/1945  1945 – 1989/1991  1992  ?

23  Hranice: Evropa  Jednotky: (homogenní) suverénní státy  Polarita: vysoký počet aktérů  Interakce a závislost: časté vojenské konflikty  Pravidla: suverenita aktérů

24  Hranice: Evropa, kolonie a bývalé kolonie, mimoevropské státy  Jednotky: národní/multinárodní státy  Polarita: pentarchie  Interakce a závislost: industrializace, nacionalismus, ideologický konflikt, intervence, růst interdependence  Pravidla:  Zákaz jednostranných změn MS  Společná zodpovědnost velmocí na stabilitě MS  Rovnováha moci  Stabilita dynastického systému  Změna na základě konsenzu

25  Hranice: globální  Jednotky: národní státy, globální organizace, „blokové“ organizace  Polarita: bipolární (tripolární)  Interakce a závislost: 2 bloky + nezávislé státy  Pravidla: vzájemné zastrašování

26  Hranice: globální  Jednotky: národní státy, globální organizace, MNCs, regionální organizace…  Polarita: unipolarita (USA), ale postupné oslabování  Interakce a závislost: globální interdependence  Pravidla: suverenita vs. (humanitární) intervence

27