Teplice Lázně v Čechách Teplitz Schönau

Vážení, když se mi nedávno dostaly do rukou fotografie z historie Teplic, poněkud se mi zamlžily brýle. Narodil jsem se v Zuckmantelu, nyní Pozorka, který je od Teplic vzdálen asi 3km, ale převážnou část svého života jsem prožil v Teplicích, a proto se považuji za Tepličáka. Mnohým lidem toto moje vyznání nic neřekne, ale pamětníkům, kteří v tomto městě bydleli, jistě připomene dávnou dobu, kdy Teplice byly světoznámými lázněmi, ve kterých se scházely významné osobnosti o kterých se hovoří ještě dodnes. Dovolte mi, abych vám předložil několik zajímavých obrázků z doby dávno minulé a rovněž něco ze současnosti.

Tehdejší Školní náměstí a budova vlevo je škola, kterou jsem tehdy navštěvoval

Škola v Alejní ulici, do které nás přemístili ze školy na Benešově náměstí (Školní náměstí), tř. uč. pan Adamec

Škola v Trnovanech, ve které jsem svou školní docházku ukončil (třídní učitel byl pan Studnička)

V této části prezentace vám nabízím několik velmi starých obrázků Teplic, ještě z doby, kdy ve městě značně převládalo německé obyvatelstvo. V té době žilo v Teplicích pouze asi jen kolem 4500 Čechů.

Café Concordia na tehdy Dlouhé ulici, která byla později přejmenována na Masarykovu ulici.

Tržní náměstí, později přejmenované na Stalinovo Náměstí a v současné době „Náměstí svobody“

Zelená ulice, která byla později zcela zlikvidována

V této ulici jsme bydleli v rohovém domě vpravo za svítilnou. Vchod byl z Hornické ulice č.2. Proti nám byl v Dubské ulici koloniál pana Bohumila Sekery

Celkový pohled na bývalé Tržní náměstí. Vpravo je Zelená ulice a vlevo Dlouhá ulice. Toto bylo nejdůležitější náměstí v Teplicích.

Ještě jeden pohled na toto náměstí od Dlouhé ulice. Ta budova s hodinami je Teplická radnice.

Dlouhá ulice

Takto vypadalo tehdy Městské divadlo

Pohled na divadlo z jiné strany, kde vidíte také kavárnu „Šlauch“

Na podzim roku 1919 došlo v teplickém divadle k velkému požáru a budova byla zcela zničena. Po této neradostné události byla vypsána soutěž o nejlepší návrh na divadlo nové, přestože poválečné finance města nebyly právě nejrůžovější. Jak je ale vidět, když se o něco hodně usiluje, peníze se nakonec vždy najdou. V tomto případě také vyhrál nejnákladnější projekt architekta Rudolfa Bitzana z Drážďan. Velkoryse pojaté představy o společenském a kulturním stánku města zpracoval do svého návrhu městský stavební inženýr Hans Kellner. Nové městské divadlo se začalo stavět po odklizení trosek na místě vyhořelého a k jeho slavnostnímu otevření došlo v roce 1924. Velký sál měl původní kapacitu pro 1300 a malý pro 600 osob. Kromě toho budova disponovala i dalšími velkými prostory a restauračními podniky. Krušnohorské divadlo lze zařadit k poměrně moderním scénám u nás, které patří dodnes k největším v republice.

Pohled na bývalou Zelenou a Dlouhou ulici a část Tržního náměstí po jejich destrukci

Toto zbylo ze Zelené ulice. Vpravo již vidíte „novou“ výstavbu

A to je zase rozkopaná Dlouhá ulice před jejím rozbouráním. Touto ulicí jezdívala tramvaj směrem na Řetenice kolem teplické nemocnice.

K Teplicím patřila neodmyslitelně jejich další část, Trnovany. Když jste jeli tramvají, nepoznali jste, kde končí Teplice a začínají Trnovany. V této části Teplic se nacházely nádherné unikátní stavby, které rozhod- nutím tehdejších „konšelů“ byly rozbourány. Snad největším barbarstvím bylo zničení tehdejšího Zeleného kostela, který byl zcela unikátní a měl dokonce vlastní ústřední vytápění. Tento kostel měl věž vysokou 76m. Na tento kostel mě vážou nezapomenutelné osobní prožitky o kterých se ještě zmíním později.

Zahájení stavby Zeleného kostela v Trnovanech. 23. ledna 1901

Stav stavby 1.srpna 1901

Takto pokročila stavba 1.října 1901

I když je to k nevíře, tak takto vypadal kostel po dvou letech stavění. Musím se ptát, jak dlouho by tento kostel stavěli v dnešní době s pomocí moderní techniky?

Takto vypadal trnovanský „Zelený kostel“ po dokončení. Výška věže byla 76m. Prostranství před kostelem bylo vyretušováno

Kolem tohoto krásného a moderního kostela jsem denně chodil do školy na Metelkovo náměstí. Když tento kostel na krátkou dobu převzala Československá církev a začala opravovat jeho interiér, ukradl můj spolužák Karel Svoboda dělníkům klíč od věže a tak se vydalo pět lupínků na výlet až na samý vrchol kostelní věže. S Karlem Svobodou to byl Karel Trubač, Láďa Janáč, Jarda Palán a moje maličkost, Ruda Arnold. Protože jsme si zazvonili na zvon a točili vrát- kem, na jehož laně byl zavěšen lustr, který dělníci opravovali, snadno nás tehdy dělníci odhalili. Za asistence hasičů a pří- slušníků VB jsme tehdy lezli dolů po střeše chrámové lodi, protože Karel Svoboda zahodil klíč od věže. Lezli jsme v místě, kde byl vchod k ústřednímu topení a měli jsme štěstí, že jsme se nenapíchli na kovový plot kolem vchodu do kotelny. Tenkrát nás tato legrace stála 1000,-Kčs pokuty a ve škole to byla trojka z mravů. Ještě mám vysvědčení schované. V roce 1973 byl tento krásný kostel z nepochopitelných důvodů odstřelen a zničen a Trnovany tak přišly o jedinečnou památku.

Když krátce tento kostel převzala do své správy Československá církev a opravila jeho interiér, byl hojně navštěvován. Na obrázku je farář Jiří Kopa při svém kázání. Tenkrát začala do kostela chodit i moje matka a já našel fotku, kde jsem ji objevil na schodech tohoto kostela

Zde, na čtvrtém schodu vpravo, nad dívkou v bílých šatech stojí moje maminka. Domnívám se, že maminka tento obrázek nikdy neviděla

Z kostela byl později vytvořen sklad Domácích potřeb a byl oplocen drátěným pletivem. Myslím, že všem těm lidem, kteří se na stavbě tohoto skvostu podíleli, se musel obracet žaludek nad tím, jak se tehdy zacházelo s kulturními památkami. Mně je z toho smutno ještě dnes

Tohle zbylo z har- monia

Zničený vchod do kostela

Zbytek kostelních varhan, které byly rovněž zcela zničeny

V roce 1973 došlo již k postupné likvidaci kostela a na snímku je již jen věž bez chrá- mové lodi

Takto vypadal odstřel chrámové věže v roce 1973. V pozadí vidíte ještě spoustu secesních domů, které byly později také zlikvidovány a nahrazeny paneláky

Další snímek odstřelené chrámové věže. Kdo tam tehdy nežil, nikdy nepochopí, co to tehdy pro pamětníky znamenalo a ti, kteří pamatují, nikdy na to nezapomenou.

A je hotovo. Co myslíte, soudruzi, bylo to nutné? Jsem naprosto přesvědčen, že jste zničili velký kus historie Trnovan a Pán Bůh vás za to jistě již potrestal

V roce 1891 požádal hrabě Aldringer, majitel Šanovského panství o povolení stavby elektrické dráhy v Teplicích ve Vídni. Za čtyři měsíce toto povolení obdržel a začala stavba městské elektrické dráhy v Teplicích.Bylo to v době, kdy v Praze ještě jezdila koňka. Narodil jsem se v roce 1939 a v této době byla tato doprava již v plném provozu a vedla od Řetenic až do Dubí. Osobně jsem tramvají velice často jezdil a rozčiloval svého strýce Rudolfa Arnolda, který byl tehdy řidičem soupravy. Šlapal jsem totiž na pedál v podla- ze vozu, který ovládal zvonek ve spodní části vozu. Tato doprava sloužila léta k plné spokojenosti uživatelů až do doby, kdy ji nahradily trolejbusy a následně autobusy. Nepamatuji se, že by někdy byly s touto dopravou nějaké problémy. Na rozdíl od jiných měst, kde zůstala dodnes zachována, ji městští zastupitelé zrušili.

Tramvaj, projíždě- jící kolem radnice směrem na Tržní náměstí

Úprava kolejí na Stalinově náměstí

Tramvaj na Školním náměstí

Tramvaje v depu mezi Trnovanami a Novosedlicemi

Když v roce 1962 přišel Karel Kryl do Teplic a vyučil se keramikem, neměl jsem o tom ani tušení, protože jsem v té době už byl ženatý na Vysočině. Karel pracoval v bývalé keramičce Dittmar Urbach v Trnovanech a bydlel v malé místnosti na svobodárně této fabriky. Tato svobodárna se nacházela vlevo na konci Zemské ulice, před železničním přejezdem. Karel se vyjadřoval velmi pochvalně o tehdejších Teplicích, kde znal spoustu významných lidí, ale později, když již byla velká část domů zbourána a rozšířila se těžba hnědého uhlí, nazval toto město „Městem duchů“

Na obrázku je známá keramička Dittmar Urbach, kde Karel Kryl pracoval u vypalovací pece

Vlevo nahoře byla svobodárna Karla Kryla

Restaurace „Městské sály“, kterou Karel Kryl též navštěvoval

Když v roce 1981 bylo rozhodnuto postavit na bývalém Tržním náměstí, dnes Náměstí svobody, obchodní dům Prior, byl tím narušen ráz celého tohoto krásného náměstí. Já jsem neměl tu „čest“, někdy tento obchodní dům navštívit, ale nijak toho nelituji. V současné době, po 30ti letech, byl tento objekt zbourán a začne se se stavbou dvou obchodních center naráz. Nevím sice proč, protože pokud to půjde s touto republikou takto dále, není mi jasné, komu budou co prodávat. Životní úroveň a tím i kupní síla našeho obyvatelstva neustále klesá a mnoho lidí má již dnes problémy s placením nájmu, elektřiny, plynu a dalších poplatků. Přes ujišťování některých vládních činitelů, že se máme jako nikdy a žijeme si jako prasata v žitě, mám pocit, že zanedlouho budeme jako ta prasata žít. Čili, co si nevyhrabeme a neukrad- neme, nebudeme mít. V současné rozkradené republice nám toho totiž už moc nezbývá. Co by tomu asi říkal Karel Kryl? Na následujících snímkách vidíme Prior v plné kráse a také jeho bou- rání po 30ti letech.

Takto vypadal Prior na Náměstí svobody. Je to jistě krásná stavba za mnoho peněz

Bourání obchodního domu Prior

A toto zbylo z onoho krásného Prioru

Současné lázeňské domy, které jsou velice krásné a zaplať Pán Bůh, že je rovněž nezlikvidovali jako jiné památky. Předpokládám, že jsou ještě českým majetkem , i když jistý si nejsem

Císařské lázně

Hadí lázně

Jedna z budov Beethovenu

Kamenné lázně

Lázně Judita

Nové lázně

Sadové lázně

Nad Trnovanami je kopeček, na kterém je krásný zámeček a ten kopeček se jmenuje Doubravka. Když jsem se dověděl, že ten zámeček konšelé prodali za symbolickou korunu místním svazarmov- cům, málem mě ranila mrtvice. Když jsem ale viděl, co tito hoši dokázali udělat, musím před nimi smek- nout. Na obrázkách je několik leteckých záběrů této památky i jeho vzhled v současnosti

Celkový letecký snímek Doubravky

Ještě jednou tento snímek zvětšený

V pozadí jsou vidět již „Nové Trnovany“

A ještě jeden snímek Doubravky

Doubravka v plné své kráse

Na samý konec této prezentace vkládám několik obrázků lázeňských domů, které jsou jistě krásné a pro které byly vlastně Teplice nazvány Lázněmi. Není mi sice jasné, zda budou tyto lázně sloužit našim občanům, když poslouchám jaké další kroky současná vláda chystá. Již teď tyto lázně slouží hlavně pacientům z Ruska a Německa, kteří ještě mají peníze, ale tato péče se lidem z České republiky značně omezí. Když dělám tuto prezentaci po poslechu nejnovějších zpráv, zcela jasně se přitom jaksi ožírám. Ono mi totiž nic jiného nezbývá, protože si nejsem jistý, zda ještě žiji v České republice. Vše, co zde bylo vybudováno, je rozkradeno, peníze zmizely do nenávratna a již nemám být proč hrdý na to, že jsem Čechem. Naopak se za to již stydím. Stydím se za to, že jsme dopustili, aby tuto zemi ovládli lidé, kteří ji ožebra- čili, vykradli a doslova zlikvidovali. Bude ještě dlouho trvat, než se najdou lidé, kteří této zemi vrátí to, co jí patří a než se zbavíme oněch „reformátorů“, kteří tuto zemičku dostali do tohoto stavu. Protože mi je již 73 let, nedožiji se toho, ale věřím, že mladí, kteří prokouk- nou a přestanou věřit bludům, které jim tyto vlády předkládají, tuto zemičku opět navedou na cestu, která bude spravedlivá a prosperující a vrátí jí renomé, které jí patří. Berte, prosím, tuto prezentaci pouze jako vyznání a vzpomínky starého člověka, který již něco pamatuje a který se stále cítí být Tepličákem. Ruda Arnold