Morfologie italštiny I (3) Člen Jan Radimský

Člen - Articolo Základní morfologické vlastnosti Funkce slovo ohebné (variabile) synsémantikum (parola vuota) Funkce nemá vlastní syntaktickou funkci („DET“) aktualizuje podstatné jméno: u každého substantiva užitého v kontextu musí být zřejmé, jakým způsobem označuje „objekt“ (konkrétní – jasně vymezený, nekonkrétní, typ, zástupce typu...). Srov.: Pes je zvíře. Psi jsou zvířata. (chápáno jako typ - změna čísla nemá vliv) To zvíře mě pokousalo. (jasně vymezený referent) Náš pes je nemocný. (jasně vymezený referent) Děti by chtěly psa. (nejasně vymezený referent) Alenka viděla v obchodě psa. A chtěla by toho psa k vánocům? 1 – referent pro mluvčího jasně vymezený, pro posluchače neurčitý 2 – referent jasně vymezený pro mluvčího i posluchače Sousedovi psi nás v noci budí. (ref. jasně vymezený – všichni sousedovi psi) Viděl jsem sousedova psa (ref. jasně vymezený - pokud má jen jednoho) člen je schopen substantivizovat jakýkoli jiný slovní druh il dovere, il potere... (cf. úvodní hodina)

Typy členů Určitý: determinativo, řidč. definito (Salvi-Vanelli) pochází z latinského ukazovacího zájmena ille (tento) Neurčitý: indeterminativo, řidč. indefinito gramatikalizovaná číslovka uno (jeden) Dělivý: partitivo formálně shodný s předložkovým členem DI+člen určitý funkčně odpovídá neurčitému členu (bez předložky) u nepočitatelných jmen (neurčitý člen tu nelze použít) Nulový: zero takto lze nazývat případy, kdy se člen nepoužije v užším smyslu: nepoužití členu tam, kde by použít šel, ale s příslušnou změnou významu (=tj. nepoužití členu má význam) např.: ci incontriamo lunedì X ci incontriamo il lunedì = v pondělí = každé pondělí

Tvary členů Determinativo Indeterminativo Partitivo Singolare Plurale il, lo, l‘ i, gli un, uno -, dei, degli -, del, dello, dell‘ F la, l‘ le una, un‘ -, delle, dell‘ -, della, dell‘ Pomlčka (-) označuje, že v daném případě lze člen zcela vypustit, aniž by to ovlivnilo význam Základní tvary jsou vyznačeny tučně, ostatní jsou poziční alomorfy (uplatňují se v případě, že následuje určitá specifická hláska / hlásky) – viz. S. Hamplová většinou jde o samohlásky nebo tzv. nečisté S, Z, GN, PS, X a polosouhláskové J Dělivý člen prakticky nemá plurál, třebaže ho některé gramatiky uvádějí. Fakticky se může vyskytnou pouze u nepočitatelných jmen pomnožných Určitý člen se navíc stahuje s předložkami a, da, di, in, su, dříve též con a per (viz. S. Hamplová, s. 44)

Použití členů Základní opozice: určitý vs. neurčitý Dělivý člen má platnost členu neurčitého: neurčitý: pouze u jmen počitatelných (etymologicky má význam „jeden“) Vuole ancora un caffè? (ještě jeden šálek kávy) dělivý: pouze u jmen nepočitatelných („trochu“, n. „nějaké neurčité množství“) Vuole ancora del caffè? (trochu kávy – např. dolít do šálku z konvice) Klíčový parametr pro použití členu u obecných jmen: jednoznačná reference může (podle mluvčího) příjemce (posluchač) jednoznačně identifikovat referent (objekt, osobu...), k němuž se daný pojem vztahuje?

Určitý člen (1) Posluchač může jednoznačně identifikovat referent. Toho lze docílit různými způsoby – ať už v rámci kontextu jazykového (anafora) nebo mimojazykového (ostatní případy): Anafora (odkaz do předchozího jazykového kontextu): referent je v předchozím textu jednoznačně identifikován (i v rámci širšího kontextu) Stavo aspettando uno studente. Quando lo studente è arrivato... Hai scritto il compito? Abbiamo visitato la mostra che ci hai raccomandato. Jméno označuje celek – celou třídu věcí (obecně) L’acqua bolle a 100 gradi. (voda jako taková, tj. každá) Il gatto vive in casa. I gatti vivono in casa. Lo squalo è un pesce pericoloso. Sem patří i jména abstraktní a látková chápaná obecně (jako celek): La modestia è una gran virtù. L’argento è meno apprezzato dell’oro

Určitý člen (2) Deixe: referent je zřejmý v komunikační situaci, mluvčí na něj „ukazuje prstem“ Dammi la sedia ! Prendi la palla. Sdílení mimojazykových vědomostí Il Presidente ha avuto un incidente. Il gatto ha graffiato Giulia. (= naše kočka, máme jen tuto jednu) Unika (předměty existující v přírodě pouze 1x) Il sole / la luna tramonta alle 7. La terra gira intorno al sole. Nezcizitelný referent (zejm. části těla apod.) Mi fa male la schiena. (= moje záda) Ho perso i guanti. (= moje rukavice)

Určitý člen (3) Referent bývá jednoznačně určen většinou u posesiv: La mia borsa è più bella della tua borsa. Ale: C'è un ragazzino con un suo amico. (tj. jeden jeho kamarád – není pro posluchače jednoznačně určen) Vynechání členu v kombinaci s posesivem – cf. Hamplová, s. 46. U superlativu (3. stupeň adjektiv): È la più grande attrice italiana. (největší, tj. nutně jediná) Ale: È stata una delle più grandi attrici italiane. (Jedna z největších)

Určitý člen (4) Specifické případy použití určitého členu: U dní označuje opakování Il direttore riceve il mercoledì. Před tituly (+ vlast. jméno) il signor Rossi, la regina Anna V ustálených výrazech (idiomy) fare la spesa, prendere il sole... Zájmenné použití – nahrazuje substantivum (pouze ve spojení s adjektivem) Di queste gonne mi piace la nera. (=quella nera) Povinné u hodin – kde může mít i funkci zájmennou È l’una. Sono le due. Ci vediamo alle tre. (... zájmeno) Sono le due ore. (... člen)

Neurčitý člen (1) Principy platné pro neurčitý člen platí i pro člen dělivý. Posluchač nemůže jednoznačně identifikovat referent. Jméno tedy označuje blíže neurčený referent (jednotku), který je členem nějaké třídy / skupiny. U dělivého členu jde o „nějaké neurčené množství“. Typický příklad použití: Ieri è venuto a cercarti uno studente. (nějaký student, tj. jeden, pro posluchače blíže neurčený zástupce kategorie „studenti“). È andato da uno specialista di malattie di cuore.

Neurčitý člen (2) Pozor: „kategorizační funkci“ má zejm. neurčitý člen u jména, pokud referenta tohoto jména zařazujeme adjektivem mezi nositele dané vlastnosti (bez ohledu na to, jestli se o dané věci/osobě „mluvilo“) – cf. Hamplová (s. 56, body 3 a 4): Il direttore, l’ingegner Rossi, è già nel suo studio e telefona. È un uomo intelligente ed energico. (ing. Rossi patří do kategorie inteligentních a energických lidí) Anche il signor Boschi, ragioniere, ... È un uomo anziano che lavora per la ditta da vent’anni. (pan Boschi patří do kategorie starších lidí) È un bel film. X È il film più bello ch’io abbia mai visto. Eva fa un lavoro difficile. Come ti piace la casa di Marisa? – La casa di Marisa? È una bella casa. (patří do kategorie „hezkých domů“)

Neurčitý člen (3) Specifické použití: jeden referent je prezentován jako typický příklad dané kategorie – zde neurčitý člen alternuje se členem určitým (u určitého lze obvykle použít i plurál bez změny významu). Un bambino educato non mette i gomiti sul tavolo. (= il bambino educato / i bambini educati...) Un cittadino deve rispettare le leggi. (=il cittadino, i cittadini, ogni cittadino, tutti i cittadini...)

Neurčitý člen (4) Neurčitý (nikoli dělivý) člen lze užít jako zájmeno (tj. místo substantiva): Ha scelto due rose rosse e una bianca. Ho voglia di un caffè. Me ne fa uno? / Me ne fa uno con latte? U číslovky označuje přibližný počet Un cinquanta chilometri (asi 50 km)

Dělivý člen (1) Neurčitý člen je současně číslovka (uno), proto se používá pouze u počitatelných jmen. K vyjádření neurčitého množství u látkových jmen se užívá člen dělivý. Ho comprato del pane, dell’acqua e del latte. Ci vuole dell’intelligenza, del talento e della pazienza. Dělivý člen lze téměř vždy vynechat (nahradit členem nulovým)

Dělivý – neurčitý člen Tvary PL dei, degli, delle formálně odpovídají členu dělivému, ale funkčně jde o plurál členu neurčitého (cf. Hamplová, s. 58) In questo museo ci sono dei quadri famosi. (SG: c’è un quadro famoso, nikoli: c’è *del quadro famoso.) Plurálový tvar lze téměř vždy vynechat, kromě případů, kdy determinuje podmět věty: Degli amici sono venuti a salutarmi.

SN bez členu Zde shrnujeme hlavní případy, kdy člen nelze použít (kromě výše uvedených) – podrobněji viz. Hamplová, s. 50-53. Ve zvolání Signore ! Caro ragazzo ! Fuoco ! Aiuto ! Ve jmenné části přísudku / v doplňku, pokud není jméno dále rozvito (nemá referenční platnost) u názvů povolání (viz také test „negací“). Carlo è ingegnere. Carlo è un bravo ingegnere. Carlo è l’ingegnere che ti potrà aiutare. (ten /jediný/, který ti bude moci pomoct) Hanno nominato Carlo presidente. srov.: Carla ha già 30 anni, non è più una ragazza. (není povolání) V přístavku (nemá referenční platnost) Michele Cortelazzo, preside della facoltà, ... V řadě případů ve spojení s předložkami (viz dále)

Neužití členu po předložce (1) DI: různé případy, zejm.: struktura N-di-N, kde druhý člen blíže určuje první na obdobném principu, jako adjektivum anello d’oro, sedia di legno, libro di geografia po kvantifikátorech (byl by tam člen dělivý, který je s předložkou DI nekompatibilní) pieno di pulci, un chilo di carne, un po’ di pane DA: podobně jako DI (bod 1) salla da pranzo, abito da viaggio, scarpe da tennis, vino da pasto... CON: platnost přísloveč. určení způsobu con intelligenza (intelligentemente), con gentilezza (gentilmente)

Neužití členu po předložce (2) IN, A: jako určení místa, pokud není jméno blíže rozvito Ve funkci příslovečného určení místa (typy stato in luogo, moto a luogo) se IN/A+SN užívá zejm. v jedné ze tří kombinací: IN / A / A+det. (cf. Bahníková, s. 62). Velmi idiomatizované, nelze předvídat ! a casa, a letto, a scuola, a teatro... al cinema, allo stadio... in Italia, in ufficio, in albergo...

Členy u vlastních jmen Komplexní otázka, řada výjimek a nepravidelností. Vlastní jména jsou z povahy svého významu determinována určitou determinací (označují jeden referent – tedy automaticky známý) Relativně spolehlivý princip: ve spojení s vlastním jménem osoby člen rekategorizuje vlastní jméno jako jméno obecné, referent představuje jako zástupce takto vymezené kategorie. Platí zejm. pro člen neurčitý: Si vende un Picasso. Ho letto un Moravia. Un Leonardo non nasce tutti i giorni. Un Carlo così triste non l’avevo mai visto. Il Carlo che hai conosciuto tu è molto diverso da quello che conosco io. Avrei voluto vivere nella Parigi della Belle Époque Stejný princip se uplatňuje, je-li vlastní jméno doprovázeno přívlastkem l’affascinante Venezia, Podrobněji viz S. Hamplová

Poznámka k neurčitému členu Co znamená, že posluchač (nikoli mluvčí) nemůže jednoznačně identifikovat referent? Vorrei invitare un cantate alla festa... ... Ma a mia moglie non piaciono molto le sue canzoni. ... Mi potresti suggerire qualche nome? cf. Dušková L. Mluvnice současné angličtiny..., s. 72

Cvičení http://www.initalia.rai.it/esercizi.asp?contId=7&exId=61 http://www.initalia.rai.it/esercizi.asp?contId=7&exId=62

Cvičení: vytvořte větu obsahující - neurčitý člen: referent je přitom kontextově zapojený (už se o něm mluvilo) - určitý člen: referent je kontextově nezapojený (nemluvilo se o něm) - neurčitý člen: generické užití (neodkazuje ke konkrétnímu referentu) - neurčitý člen: identita referentu je mluvčímu známa - neurčitý člen: identita referentu je mluvčímu neznámá - urč. i neurč. člen použitý jako zájmeno