Cizí zdroje – rozhoduje především: cena, za kterou lze požadovaný kapitál pořídit (náklady kapitálu) doba splatnosti kapitálu stupeň rizika vliv zdanění

Krátkodobé cizí zdroje: Dlouhodobé cizí zdroje: dlouhodobé bankovní úvěry, dlouhodobé půjčky, hypotéční úvěry, obligace (dluhopisy vlastní), leasing, forfaiting, rizikový kapitál, frančísing Krátkodobé cizí zdroje: bankovní úvěry, obchodní úvěr, zálohy odběratelů, nezaplacené daně, výdaje příštích období, nevyplacené mzdy, faktoring, dotace Základní druhy bankovních úvěrů: kontokorentní, lombardní, revolvingový, eskontní, akceptační, ručitelský

Banka zkoumá a vyhodnocuje žádosti o poskytnutí úvěru z hlediska: Úvěruschopnosti klienta – způsobilost uzavírat právoplatné úvěrové obchody, právně účinným způsobem se zavázat Úvěryhodnost klienta – schopnost klienta dostát závazkům z úvěrového vztahu, uhradit úroky a splátky dle podmínek sjednaných v úvěrové smlouvě

Žádost o poskytnutí úvěru obsahuje: požadovaný druh úvěru, částka a měnu úvěru, dobu splatnosti, způsob splácení úvěru, způsob zajištění úvěru, účel použití, údaje o finanční situaci klienta, údaje o čerpaných úvěrech a obchodních spojeních k jiným bankám. Součástí žádosti jsou požadovány následující přílohy: doklad o právní subjektivitě, podnikatelský záměr, doklady o vlastnictví majetku, doklady k navrhovanému zajištění, účetní výkazy, daňová přiznání, přehled závazků a pohledávek, smlouvy mající vztah k úvěru, auditorské zprávy.

Z podnikatelského záměru musí být zřejmé: kdy podnik vznikl jaká je jeho podnikatelská činnost ekonomický výhled rozvahy a výkazu zisku a ztrát (5 let ) počet pracovníků, organizační struktura jací jsou konkurenti podniku jaké jsou možnosti odbytu, jaký je podíl na trhu jaká je odborná kvalifikace vedení podniku jaký je očekávaný přínos úvěru pro podnikání jaké jsou další záměry a předpoklady vývoje podniku

Způsoby umořování úvěru: Úvěr – poskytnutí peněžní částky na určitou dobu za odměnu zvanou úrok. podle doby splatnosti: krátkodobé úvěry ( doba splatnosti do 1 roku) střednědobé ( doba splatnosti od 1 roku do 4 let ) dlouhodobé ( doba splatnosti delší než 4 roky ) Způsoby umořování úvěru: úvěr – splatný najednou včetně úroků za určitou dobu, jde o výpočet splatné částky ( budoucí hodnoty ) z poskytnuté částky ( současné hodnoty ) na základě dohodnuté úrokové sazby a doby splatnosti. úvěr – sjednán na neurčitou dobu, musí být splacen najednou po výpovědi, úroky se platí ve lhůtách splatnosti v pravidelných intervalech z celkové zapůjčené částky umořování úvěru – od začátku pravidelnými platbami, - platby stále stejné - část platby jde na úmor úvěru, část na zaplacení úroku, jde o konstantní anuitu - výše plateb není stejná – je většinou stejná částka, která snižuje úvěr tj. úmor ( jde o konstantní úmor )

Umořovací plán : stejné anuity, úrok klesá, úmor stoupá UK , úrokový koeficient, násobek přeplacení úvěru = suma anuit/výše úvěru = 149 000/100 000 = 1,49

Umořovací plán : stejné anuity, úrok klesá, úmor stoupá

Umořovací plán : stejné ÚMORY, platba bance je součtem úroku a úmoru, liší se v letech (klesá, protože klesají i úroky) UK , úrokový koeficient, násobek přeplacení úvěru = suma plateb bance/výše úvěru = 144 000/100 000 = 1,44

Umořovací plán : stejné ÚMORY, platba bance odlišná

Umořovací plán : Překlenovací úvěr, úmory odloženy do 10. roku, 1-9 Umořovací plán : Překlenovací úvěr, úmory odloženy do 10. roku, 1-9. rok platím pouze úroky. UK , úrokový koeficient, násobek přeplacení úvěru = suma plateb bance/výše úvěru = 180 000/100 000 = 1,88

Umořovací plán : Překlenovací úvěr, úmory odloženy do 10. roku, 1-9 Umořovací plán : Překlenovací úvěr, úmory odloženy do 10. roku, 1-9. rok platím pouze úroky. Výhoda překlenovacího úvěru : malý požadavek na likviditu 1-9 rok Nevýhoda : nejvyšší hodnota zaplacených úroků.

Splácení úvěru: obvykle pravidelnými platbami banky – umořovací plány pro klienty, stanovena výše splátek úvěru včetně úroků z hlediska jejich časového rozložení, stanovena výše anuity (splátky), výše úroku z úvěru, výše úmoru (částky, o kterou je v každém období snížen úvěr) a zůstatek úvěru. Umořovací plány slouží: k výpočtu a přehledu o výši jednotlivých plateb ( úmor, úrok, anuita ) v průběhu splácení úvěru k odlišení úmoru a úroku za účelem správného zaúčtování (úmory se platí ze zisku a úroky se zahrnují do nákladů ) ke zjištění stavu dosud nesplaceného úvěru z hlediska výpočtu úrokové platby např. při prodlení ve splácení - mohou se lišit způsobem úročení ( dekursivní-polhůtné, anticipativní-předlhůtné) a obdobími splátek ( stejná nebo odlišná od úrokového období)

dekursivní-polhůtné : použití u úvěru, anuity Splácení úvěru: způsob úročení dekursivní-polhůtné : použití u úvěru, anuity anticipativní-předlhůtné : použití u leasingu, leasingové splátky Výše úvěru a a a a a období ls ls ls ls ls Výše leas. období

Typy úvěrů: 1. Kontokorentní úvěr – banka dohodne s klientem určitou výši debetu ( úvěrový rámec ), do kterého může klesat záporný stav na jeho běžném účtu 2. Revolvingový úvěr – banka po dohodnutou dobu vyčerpaný úvěr na žádost podniku do sjednané výše doplňuje za poplatek, jedná se o krátkodobý úvěr s možností obnovování a o účelový úvěr Předmětem financování bývají oběžná aktiva, především bonitní pohledávky, doplňkově i zásoby. Pokud zákazník splatí část dlužné částky, může si opět - za předpokladu dodržení podmínek úvěrové smlouvy, půjčit znovu až od výše úvěrového rámce. Díky účelovosti bývá úroková míra u revolvingového úvěru výrazně nižší, než u úvěru kontokorentního. Revolvingovým úvěrem je možno získat prostředky na překlenutí období mezi fakturací a splatností pohledávek. Čerpat úvěr je možno opakovaně prostřednictvím jednotlivých tranží (dílčích čerpání) na základě předloženého seznamu pohledávek.

Typy úvěrů: 3.Lombardní úvěr – úvěr poskytnutý na základě zajištění movitou zástavou ( např. cenné papíry ) V užším smyslu je lombardní úvěr poskytovaný centrální bankou komerčním bankám oproti zástavě cenných papírů (za lombardní sazbu). 4.Eskontní úvěr – banka odkupuje cenné papíry (nejčastěji směnky) před jejich dospělostí, sráží si tzv. eskont – úrok za dobu, která uplyne od eskontu do dospělosti cenného papíru. V případě neproplacení směnky v den dospělosti hlavním dlužníkem se banka obrací o proplacení zpět na klienta, od kterého směnku odkoupila, v mezinárodním obchodě se nazývá negociační úvěr 5.Akceptační úvěr – banka akceptuje cizí směnku, kterou na ni klient jako výstavce vydal, banka neposkytuje dlužníku platební prostředky, jde o půjčku úvěru ne peněz. V mezinárodním obchodě se nazývá rembousní úvěr

5.Akceptační úvěr Banka se prodávajícímu zaručuje, že pokud směnku nesplatí dlužník (kupující) tak ji proplatí sama. Banka akceptuje cizí směnku, vystavenou na ni klientem, příjemcem úvěru s podmínkou, že klient musí před splatností směnky u ní složit peníze. Banka se tak stává hlavním směnečným dlužníkem a je tedy povinna v den dospělosti proplatit směnku, a to i přesto, že by klient svoji podmínku nedodržel. Akceptační úvěr slouží většinou k financování oběhu zboží ve vnitřním i zahraničním obchodu, má krátkodobý charakter. Za poskytnutí úvěru si banka účtuje tzv. akceptační provizi. Takový úvěr je mnohem jistější, když ručí banka a nikoliv kupující. Směnky, které se v u akceptačního úvěru používají – bankovní akcepty – se řadí mezi kvalitní cenné papíry.

6. Ručitelský úvěr – banka se zaručuje za svého klienta uhradit v případě jeho insolventnosti dohodnutý závazek. Banka je v postavení vedlejšího dlužníka.(avalový úvěr –banka přejímá ručení za směnečného dlužníka) 7. Obchodní úvěr – vzniká nákupem na úvěr, poskytuje ho dodavatel ( věřitel ) odběrateli ( dlužník ) tím, že dodávku platí odběratel až po uplynutí lhůty sjednané mezi dodavatelem a odběratelem ( např. 30,60,90 dní ) Další specifické formy financování: 8. Faktoring - metoda financování krátkodobých úvěrů poskytnutých při dodávkách zboží a služeb, podstatou je odkup krátkodobých pohledávek (zpravidla bez postihu vůči původnímu věřiteli) , které vznikly v důsledku poskytnutí nezajištěného dodavatelského úvěru, Formy: - bez možnosti zpětného regresu na dodavatele - s možností zpětného regresu (riziko nezaplacení zůstává na dodavateli )

Pohledávky, které jsou předmětem odkupu při faktoringu musí splňovat následující podmínky : musí existovat možnost postoupení pohledávky doba splatnosti pohledávek nesmí být delší než 180 dní pohledávka vznikla na základě dodavatelského nezajištěného úvěru nesmí s ní být spojena jiná práva třetích osob (např. vzájemná kompenzace pohledávek) pohledávka je za subjektem pro faktoringovou společnost s akceptovatelnou bonitou a z přijatelné země

Důvody pro použití faktoringu: Cena faktoringu – faktoringová provize – tvořena rizikovou složkou a náklady souvisejícími se zpracováním faktoringu, výše faktoringové provize se pohybuje přibližně mezi 0,8 – 3% z výše faktorované pohledávky Úrok – vyskytuje se jen tehdy, je-li faktoring spojen s předfinancováním, odpovídá úrokovým sazbám v bance, záleží na refinančních nákladech faktoringové společnosti Důvody pro použití faktoringu: eliminace úvěrového rizika u bezregresního faktoringu ( majitel prodá pohledávku včetně rizika jejího nezaplacení ) u předfinancování –profinancování pohledávky před jejím vznikem (získává peníze na nákup zásob, pohledávky, které vzniknou prodejem zboží postoupí factorovi ) !!! Při porovnání výhodnosti s úvěrem – faktoringová provize je placena předem a její výše není uváděna na roční bázi !!!

Korunové úvěry klientům poskytované bankami podle odvětví v mld Kč 1997 2000 2002 2004 Průmysl 301,5 236,5 147,9 148,9 z toho: Zpracovatelský průmysl 254,2 194,1 115,6 120,5 Zemědělství a lesnictví 31,8 21,8 18,6 22,2 Obchod, pohostinství 209,6 147 100,4 105,7 Stavebnictví 31,2 18,8 11,3 16 Peněžnictví a pojišťovnictví 67,4 117,8 197,7 149,6 Domácnosti 48,5 120,3 177,5 311 Úroková sazba v roce 2004 : 7,5 % ostat.úvěry, 15 % úvěry na spotřebu

Korunové úvěry klientům poskytované bankami podle odvětví v mld. Kč 1997 2000 2002 2004 2006 2008 Průmysl z toho: 301,5 236,5 147,9 148,9 241,5 321 Zpracovatelský průmysl 254,2 194,1 115,6 120,5 194,4 244,6 Zemědělství a lesnictví 31,8 21,8 18,6 22,2 26,8 36,6 Obchod, ubyt.,stravování 209,6 147 100,4 105,7 163,3 190,4 Stavebnictví 31,2 18,8 11,3 16,0 28,7 36 Peněžnictví,pojišt., finanč. zprostřed. 67,4 117,8 197,7 105,8 110,6 177,7 Domácnosti 48,5 120,3 177,5 311 530,8 851,5 Úroková sazba v roce 2008 : 6,9 % ostat.úvěry, 13,5 % úvěry na spotřebu, nefinančním podnikům 5,4 %

Leasing: metoda financování investic, další varianta ve vztahu k bankovním úvěrům Formy: operativní finanční zpětný Výhody leasingu: není nutná celá suma a splátky lze rozvrhnout tak, aby kopírovaly výnosy vzniklé danou investicí leasingové splátky se zahrnují do nákladů ( daňový efekt) jednoduché a rychlé vyřízení, odpadá ručení (sepsání smlouvy, doložení potvrzení o příjmu a podle volby složení akontace)

Nevýhody leasingu: může být drahý z pohledu subjektů mající přístup k úvěrům ( dotovaný úrok) ve splátkách je nutno zaplatit finanční službu a zisk společnosti koeficient navýšení může být zavádějící ( není striktně stanoveno co zahrnuje) nutný souhlas pronajímatele jakožto vlastníka v případě provádění jakékoliv úpravy možnost odstoupení od smlouvy pouze za úhradu sankčního poplatku nelze předmět prodat jako v případě pořízení na úvěr

Leasingová společnost Nájemce Majitel VÝROBCE kupní smlouva nájemnísmlouva kupní smlouva Leasingová společnost „první majitel“ Nájemce „uživatel“ Majitel splátky BANKA Leasingová marže 2% p.a. Leasingové úročení 10%+2%= 12% p.a. Úrok z úvěru 10% p.a Akontace Vlastní pojištění vozidla Hromadné pojištění vozidel Přeregistrace vozidla- velký TP Registrace vozidla – velký TP

Leasingový koeficient Leasingový koeficient vyjadřuje poměr mezi pořizovací cenou majetku a tím, co celkově zaplatíme za jeho pronájem plus zůstatkovou cenu. Nejprůhlednější je, pokud čitatel leasingového koeficientu obsahuje akontaci, poplatky a všechny splátky (příp. zůstatkovou hodnotu). Ve jmenovateli je cena předmětu leasingu. LK =

Forfaiting –odkup střednědobých až dlouhodobých pohledávek v souvislosti s vývozem strojů, investičních celků, splatnost do 8 let Při odkupu pohledávky přecházejí na subjekt kupující pohledávku (forfaitera) veškerá rizika – tzn. riziko nezaplacení pohledávky, riziko měnové a úrokové Pohledávky bývají zpravidla ve formě směnek opatřených avalem důvěryhodné banky.Výši pohledávek lze snížit vedle diskontu o další provize a poplatky. Forfaiter uzavírá předem smlouvu s vývozcem, kde se stanoví podmínky budoucího odkupu pohledávky. Po realizaci dodávky zboží do zahraničí vývozce odprodá pohledávku forfaiterovi a získá okamžitou úhradu (sníženou o odměnu forfaiterovi) Od faktoringu se forfaiting liší především zaměřením na zahraniční obchod, větší délkou ručení a běžným financováním vyšších pohledávek (mil.Kč).

Rizikový kapitál Investoři se zaměřují na prudce se rozvíjející podniky, zpravidla se nepůjčují peníze, vkládá se technologie ( do základního kapitálu), stávají se společníky. Poté co dojde k rozvoji podniku investor zhodnocený podnik prodá buď většinovému majiteli, nebo na veřejném trhu. Jako společník získává významné kontrolní pravomoci, ví jak se zachází s jeho investicí. Vyžaduje se zhodnocení 25 – 30 %.

Rizikový kapitál je partnerství podnikatele a investora – investor rizikového kapitálu získává dohodnutý podíl na základním kapitálu. Prostředek pro financování zahájení činnosti společnosti, jejího rozvoje, expanze nebo odkup celé společnosti Výhody: Poskytuje solidní kapitálový základ Během investičního období firma neplatí žádné splátky ani úrokové náklady Investor poskytuje praktické a odborné znalosti Nevýhody : Fondy rizikového kapitálu nesou riziko nezdaru jako akcionáři Participují na základním kapitálu a jsou odměňováni v závislosti na úspěchu firmy

Co potřebuje firma, aby si mohla opatřit rizikový kapitál Musí prokázat: Kvalitní manažerský tým s vysokou odborností v odvětví Záruku, že může dosáhnout pevné postavení na trhu Podnikatelský záměr z oblasti marketingu, výroby a financí, kde je výstižně dokladováno, proč by měly být investovány peníze a jakou formou poskytnou investorovi výnosy

Dotace pro zemědělství - přímé platby , strukturální platby programy podpory malého a středního podnikání Přímé platby na plochu (od roku 2004 - 25% úrovně EU 15) Národní doplňkové platby tzv. top-up (podpora osiv, pícnin a lnu, KBTPM, ovce a kozy, skot ( VDJ) HRDP - horizontální plán rozvoje venkova, podpora LFA, oblasti s enviromentálními omezeními Operační program rozvoj venkova a multifunkční zemědělství – 3 stanoveny priority - investice do zemědělského majetku rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání technická pomoc OP: podporují rozvoj zaostávajících regionů ( HDP 75 % pod prům. EU) Průmysl a podnikání, Rozvoj lidských zdrojů, Infrastruktura, Společný regionální OP

Přímé platby a národní doplňkové platby v zemědělství v roce 2008 SAPS 2009  3 710,1 Kč/ha  TOP UP 2008/ 2009   Zemědělská půda 1341,4/1184,0 Len na vlákno 1631,2 Pěstování chmele (coupling) 2959,2 Chmel (decoupling) 3680,8 Přežvýkavci 1669,4/1461,3 Kč/VDJ Krávy bez tržní produkce mléka 2939,7/3280,4 Ovce/kozy 1344,8/1362,1 Brambory pro výrobu škrobu (coupling) 1635,2 Kč/t Brambory pro výrobu škrobu (decoupling) 659,1

Operační program Průmysl a podnikání Poskytnuté dotace na programy: Prosperita - pro průmyslový výzkum, vývoj a inovaci, Reality -pro rozvoj podnikatelské struktury, Školící střediska - pro rozvoj lidských zdrojů, Klastry -pro rozvoj informačních a poradenských služeb, Rozvoj , Marketing– pro zakládání a rozvoj malých a středních podniků Start a Kredit – úvěry pro zakládání a rozvoj malých a středních podniků Start – 0,5 mil. Kč bezúročný úvěr na 6 let (356mil.Kč dostalo795 firem) Kredit – úvěr do 2 mil. Kč s 4 % úrokem ( 1,6 mld. Kč získalo 794 firem) Od roku 2007 OP Podnikání a inovace – podobná struktura podpory

Zdroje financování z EU v období 2007 -2013 Celkem 24 operačních programů pro 3 Cíle Politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU Cíl Konvergence – OP podnikání a inovace, OP Životní prostředí, OP Vzdělávání, OP Výzkum a vývoj pro inovace, OP Doprava, OP Lidské zdroje a zaměstnanost, Integrovaný OP, Regionální OP Cíl Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost – OP Praha- Adaptabilita, OP Praha – Konkurenceschopnost Cíl Evropská územní spolupráce – OP Mezinárodní spolupráce, OP Nadnárodní spolupráce, OP Přeshraniční spolupráce

Evropský fond rozvoje venkova - EAFRD Od roku 2007 Osa I ( tzv. investiční) - modernizace podniků a infrastruktury, podpora forem prodeje, pozemkové úpravy Osa II (krajinotvorná) – neproduktivní investice v zemědělství, biodiverzita, kompenzace horších přírodních podmínek Osa III – zlepšení kvality života na venkově, diverzifikace aktivit včetně cestovního ruchu a propagace, posílení venkovské infrastruktury, lepší využití kulturního dědictví LEADR – zlepšení kvality života, zhodnocení přírodních a kulturních zdrojů

Veřejné zdroje 13 365 10 407 2 958 Osa I celkem 3 107 2 330 100 777 Priority / osy Veřejné zdroje Celkem EZFRV ČR mil. Kč % z osy 1. Modernizace, inovace a kvalita 2 864 2 148 92,18 716 2. Přenos znalostí 243 182 7,82 61 Osa I celkem 3 107 2 330 100 777 1.Biologická rozmanitost, zachování a rozvoj zemědělských a lesnických systémů s vysokou přírodní hodnotou a tradičních zemědělských krajin 5495 4396 76,51 1099 2. Ochrana vody a půdy 1237 990 17,23 247 3. Zmírňování klimatických změn 424 339 5,91 85 Osa II regiony Konvergence celkem 7 156 5 725 99,65 1 431 OSA II region Konkurenceschopnost 36 20 0,35 16 Osa II celkem 7 192 5 745 1 447 1. Tvorba pracovních příležitostí 851 638 36,20 213 2. Podmínky růstu a kvalita života na venkově 1 345 1 009 57,27 336 3. Vzdělávání a místní partnerství 153 115 6,53 38 Osa III celkem 2 349 1 762 587 Osa IV LEADER 650 520 130 1. Příprava, řízení, sledování, hodnocení, informování a kontrola v rámci PRV 32 24 48,00 8 2. Zřízení a provoz Celostátní sítě pro venkov 35 26 52,00 9 Technická pomoc celkem 67 50 17 13 365 10 407 2 958

Provozní kapitál ( pracovní kapitál) Běžné financování provozu : financování oběžného majetku ( optimální potřeba a zdroje financování ) Provozní kapitál ( pracovní kapitál) = OA – KZ nebo = (dlouhodobé závazky + vlastní kapitál) – dlouhodobý majetek Dlouhodobý majetek Vlastní kapitál Oběžná aktiva Pracovní kapitál Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky

Změna forem oběžného majetku v podniku

Zásoby: materiál, nedokončená výroba a polotovary, výrobky, zvířata, zboží, poskytnuté zálohy na zásoby Stanovení potřebné výše zásob zahrnuje usměrňování: objemu zásob struktury zásob míry využívání zásob

Do materiálu náleží : suroviny, tj. základní materiál, které při výrobním procesu přecházejí zcela, nebo jen zčásti do výrobku, nebo tvoří jeho podstatu, pomocné látky, které přecházejí také přímo do výrobku, netvoří však jeho podstatu (např. lak na výrobky), látky, kterých je zapotřebí pro zajištění provozu účetní jednotky (mazadla, paliva, čistící prostředky), náhradní díly, obaly a obalové materiály, pokud nejsou zachyceny jako dlouhodobý majetek nebo zboží, další movité věci s dobou použitelnosti jeden rok a kratší bez ohledu na výši ocenění.

Množství a struktura oběžných aktiv závisí na charakteru a délce provozního cyklu podniku, tj. na průměrné době nutné k přeměně peněžních prostředků na nákup zásob, jejich zpracování ve výrobě a prodej hotových výrobků včetně doby potřebné k inkasu pohledávek od zákazníků (odběratelů). Schopnost různých druhů oběžných aktiv přeměnit se v peníze a sloužit tak k úhradě závazků podniku je označována jako likvidita. Za optimální výši oběžných prostředků se považuje taková výše, která zabezpečuje bezproblémový chod podniku s co nejnižšími náklady (hlavně výrobními).

Z hlediska funkce rozlišujeme zásoby: obratovou (běžnou) zásobu – pořízení se uskutečňuje v dávkách, čerpání je v častějších a menších dávkách pojistná zásoba – tlumí výkyvy na straně vstupu (ve velikosti a intervalu dodávek), výstupu zásoby (velikost a čas čerpání) zásoba pro předzásobení – má vyrovnávat větší výkyvy na vstupu či výstupu (dovolená dodavatele, očekávané potíže v dopravě) zásoba strategická – má zajistit přežití podniku v nepředvídaných událostech (kalamita v zásobování, stávka) zásoba spekulativní – za účelem dosažení mimořádného zisku vhodným nákupem ( dočasné snížení ceny, vhodný budoucí prodej beze změny)

Nejčastěji se sleduje: okamžitá zásoba faktická fyzická zásoba – skutečný stav zásob ve skladu dispoziční zásoba – faktická zásoba zmenšená o již uplatněné požadavky (doklady k výdaji) bilanční zásoba – tj. dispoziční zásoba zvětšená o velikost nevyřízených, ale potvrzených objednávek zásobovací rovnice: zásoba konečná = zásoba na začátku + nákup – spotřeba Z konečná = Zpoč. (200) + nákup (50) – spotřeba (80) = 170 (kusů)

(max.zásoba + min.zásoba)/2 2. průměrná zásoba – pro sledování a analýzu vázanosti prostředků v zásobách -aritmetický průměr denních stavů fyzické zásoby normativ zásob, (průměrná výše zásob, v Kč): N0 = q * cq * ( Dc/2 + PZ ) Dc – dodávkový cyklus (dny) q*cq – denní spotřeba zásob (množství*cena …v Kč) PZ – pojistná zásoba (dny) nebo při rovnoměrné spotřebě: (max.zásoba + min.zásoba)/2

(max.zásoba + min.zásoba)/2 2. průměrná zásoba – příklad N0 = q * cq * ( Dc/2 + PZ ) Dc – dodávkový cyklus (16 dní ) q*cq – denní spotřeba zásob (30 kusů výrobků*5Kč) Pojistná zásoba (2 dny) N0 = 150Kč * (16 dní /2 + 2 dny ) N0 = 150 Kč *10 dní = 1 500 Kč Vázanost prostředků v zásobách nebo při rovnoměrné spotřebě: (max.zásoba + min.zásoba)/2

t = 360 *celková průměrná zásoba / roční spotřeba Další ukazatele: rychlost obratu zásob (O) – počet obrátek průměrné zásoby za určité období O = roční spotřeba / celková průměrná zásoba (výdej ze zásoby) doba obratu zásoby ( t ) - vyjadřuje dobu ve dnech, po kterou postačí průměrná zásoba krýt průměrnou spotřebu t = 360 / O ….. nebo t = 360 *celková průměrná zásoba / roční spotřeba

Optimalizace zásob – matematicko statistická základna , teorie zásob Při uplatnění optimalizačních metod je základním kriteriem minimalizace celkových nákladů na pořízení a udržování zásob Náklady spojené s tvorbou a využíváním zásob. 1. náklady na objednávku, dodávku a přejímku – tzn. náklady na průzkum a volbu dodavatele, kvalitativní a kvantitativní kontrola, zavedení do evidence 2. náklady na udržování, skladování a správu zásob náklady vázanosti prostředku v zásobách ( úroky z úvěrů na zásoby ) náklady na skladování a správu ( provoz skladu, evidence zásob, klimatizace, mzda ostrahy, pojištění budov a zboží ) náklady z rizika – souvisí s vyřazením nevyužitelných zásob ( zničení, poškození, neprodejné v důsledku změn výrobního programu )

3. náklady nedostatku - zásoba nestačí ke krytí potřeby výroby - vícenáklady při urychleném zajišťování náhradního plnění ( vyšší ceny, cestovné ) - prodlužování doby výroby - náklady vyplývající z nesplnění závazku vůči odběratelům, ze ztráty zákazníka

N =(Np * S)/Q + (Ns*Q)/2+ C*S Optimalizace vychází z funkce celkových nákladů, kterou lze vyjádřit takto: N =(Np * S)/Q + (Ns*Q)/2+ C*S N – celkové náklady spojené s pořizováním a hospodařením se zásobami Np – náklady pořizovací na jednu dodávku (objednávku) Ns – průměrné náklady na skladování jedné jednotky ( hmotné ) za určité období C – cena za jednotku ( materiálu, suroviny ) S – plánovaná spotřeba v technických jednotkách za příslušné období Q – velikost dodávky (objednávky) v hmotných jednotkách S:Q – počet dodávek (objednávek) za příslušné období Q:2 – průměrná zásoba ( běžná, pojistnou zásobu a jiné složky zde neuvažujeme ) (Np*S):Q – vyjadřuje celkové náklady na pořizování zásob (Ns*Q):2 – vyjadřuje celkové náklady na skladování C*S – vyjadřuje celkovou cenu pořizovaných zásob

N =(Np * S)/Q + (Ns*Q)/2+ C*S N – celkové náklady spojené s pořizováním a hospodařením se zásobami Np – náklady pořizovací na jednu dodávku (objednávku) Ns – průměrné náklady na skladování jedné jednotky ( hmotné ) za určité období C – cena za jednotku ( materiálu, suroviny ) S – plánovaná spotřeba v technických jednotkách za příslušné období Q – velikost dodávky (objednávky) v hmotných jednotkách S:Q – počet dodávek (objednávek) za příslušné období Q:2 – průměrná zásoba ( běžná, pojistnou zásobu a jiné složky zde neuvažujeme ) (Np*S):Q – vyjadřuje celkové náklady na pořizování zásob (Ns*Q):2 – vyjadřuje celkové náklady na skladování C*S – vyjadřuje celkovou cenu pořizovaných zásob

účelem modelu je nalezení optimální velikosti objednávky (dodávky) – tj. celkové náklady na dodávku budou minimální.

Optimální výše dodávky je závislá na poměru pořizovacích a skladovacích nákladů a velikosti spotřeby na pořizovacích nákladech přímo (čím vyšší náklady, vyšší optimální dodávka) na velikosti spotřeby přímo závislá na skladovacích nákladech nepřímo závislá (vyšší skladovací náklady, nižší velikost optimální dávka)

Další přístupy k řízení zásob: Metoda JUST-IN-TIME Cílem – nulové zásoby a stoprocentní kvalita Charakteristika a využití: přísná kontrola kvality pravidelné a spolehlivé dodávky blízkost výroby spolehlivé komunikace poskytování bezprostředních plánových informací princip jediného zdroje společná spolupráce, úzké vztahy mezi dodavateli a odběrateli

Metoda ABC vychází z toho, že je pracné a neúčelné věnovat se všem druhům nákladů rozdělení zásob podle jejich podílu na celkové výši celoroční spotřeby východiskem této metody je rozdělení materiálových druhů většinou na tři skupiny. Nejdůležitějším kritériem pro rozdělování do jednotlivých skupin je především podíl hodnot na výši celoroční spotřeby. Každé ze tři skupin se pak věnuje odlišný přistup a pozornost. - například ve výši pojistné zásoby, objednacího množství atd.

Metoda ABC Metoda ABC je založena na známém Paretově principu 80:20, který předpokládá, že 80 % jevů je ovlivněno 20 % nejvýznamnějších potenciálních příčin. Metoda (analýza) ABC má v logistice široké uplatnění.

Metoda ABC : vzorový příklad zásoby se rozdělí do 3 skupin: A = ty druhy materiálu, jejichž hodnota představuje rozhodující podíl na celkové roční spotřebě => 15 % druhů mat. + 60 % podíl na spotřebě v této skupině se plánuje stav zásob na základě propočtu norem B = ty druhy materiálu, u nichž je krátká lhůta mezi vyhotovením objednávky a jejím vyřízením => 20 % druhů materiálu + 20 % podíl na spotřebě; v této skupině se plánuje stav zásob na základě minimální zásoby, při které je třeba vystavit objednávku C = 65 % druhů materiálu + 20 % podíl na spotřebě; jejich zásoba se plánuje souhrnnou peněžní částkou; nákup zásob se provádí podle požadavků jednotlivých útvarů podniku Signalizační úroveň stavu zásob = je třeba vystavit objednávku

Finanční analýza – dva základní přístupy fundamentální analýza – rozbory založené na vzájemných souvislostech mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků a jejich subjektivních odhadech ( zpracovává údaje kvalitativní povahy, kvantitativní informace využívá bez algoritmizovaných postupů) technická analýza –opírá se o použití algoritmizovaných metod ( matematické, statistické, ekonometrické aj.)ke kvantitativnímu zpracování dat s následným kvalitativním posouzením výsledků. Oba přístupy mají své klady a zápory !!

Uživatelé finanční analýzy: management – pro finanční řízení podniku vlastníci – výnosnost, stabilita, dividendy,perspektiva banky - rozhodování o poskytnutí úvěrů odběratelé – informace pro výběr dodavatele státní orgány – statistika, daně, privatizační záměry zaměstnanci – stabilita podniku, mzdové a sociální perspektivy konkurence – porovnání výsledků obchodníci s cennými papíry – skladba portfolia

Postup jednotlivých etap FA: výběr a příprava dat, výběr metod výpočty na základě zvolených metod posouzení výpočtů- rámcové a podrobné hlubší analýza příčin jevů návrhy na opatření, zhodnocení rizik a předností

Metody finanční analýzy Analýza absolutních a rozdílových ukazatelů Procentní rozbor, analýza trendů, finančních fondů Poměrové ukazatele Finanční stability, rentability, likvidity, aktivity, tržní hodnoty Soustavy ukazatelů Pyramidální rozklad (Du Pontův diagram), Spider analýza, modely predikce finanční situace ( ukazatel bankrotu, IN 95, IN 99), ekonomický normál, EVA