záznam a reprodukce zvuku

Pojem zvuku Každé zvučící těleso kmitá a vysílá do vzduchu podélné vlnění čili zvukové vlny. Zvuk tedy není nic jiného než mechanické vlnění. Fyzikální děje, které vnímáme sluchem, patří do nauky o zvuku čili akustiky. Akustika je jen zvláštní oddíl nauky o vlnění. Aby vznikl zvukový vjem, musíme rozkmitat v pružném prostředí zvukový zdroj (pružné těleso). Od zdroje se šíří vzduchem k našemu uchu zvukové vlny. Ve vzduchoprázdnu se zvuk nešíří!

Tón, jeho výška a intenzita. Pravidelným, periodickým rozkmitáváním vzduchu vznikají zvuky pravidelné čili hudební. Zvuk působený harmonickým kmitáním těles se nazývá tón. Vydává ho např. ladička. U tónů mluvíme o jejich výšce. Výška tónů souvisí s kmitočtem zvučícího tělesa, tj. s počtem kmitů, které koná zvučící těleso za sekundu. Kmitočet udáváme v hertzech (Hz). Je-li kmitočet = 100 Hz, koná těleso 100 kmitů za sekundu.

Výška a intenzita zvuku Výška zvuku je určena kmitočtem kmitavého pohybu zvučícího tělesa. Intenzita zvuku se rovná zvukové energii, jež projde za jednu sekundu plošnou jednotkou, kolmou ke směru, v kterém se vlnění šíří. Oblast slyšitelných kmitočtů je mezi 16 až 20 000 Hz. Prahová intenzita závisí na kmitočtu.

Vlnová délka je struny závislá na její délce a počtu uzlů mezi krajními body struny. Stojaté vlnění napjaté struny upevněné na obou koncích. Výška zvuku je určena kmitočtem kmitavého pohybu zvučícího tělesa. Intenzita zvuku se rovná zvukové energii, jež projde za jednu sekundu plošnou jednotkou, kolmou ke směru, v kterém se vlnění šíří.

Záznam zvuku Američan Thomas Alva Edison zkonstruoval přístroj na záznam zvuku zvaný fonograf. Základem byly především zjištěné vlastnosti membrány (velmi tenké plechové destičky) a přenos jejího chvění na řezací jehlu, která vyřezávala drážku do změklého asfaltu. Zpětně jehla pohybující se v drážce ztvrdlého asfaltu přes ramínko rozechvívala membránu a pomocí ampliónu bylo možné naslouchat zaznamenanému zvuku. Tento přístroj dal vzniknout i gramofonu (T.A.Edison 1877), který pracoval na obdobném principu mechanického záznamu zvuku.

VIDEOUKÁZKA

Fonograf

Magnetický záznam zvuku Druhá polovina 20. století je ve znamení rozvoje magnetického záznamu zvuku (samotný vynález magnetického záznamu se traduje od roku 1898 – Waldemar Poulsen).

Světelný záznam zvuku na filmovém pásu.

Laserový záznam zvuku K moderním technologiím záznamu zvuku patří záznam laserový. Na kompaktním disku se pomocí laserového paprsku vypalují mikroskopické prohlubně, které uchovávají data o stereofonním zvuku, informace o ovládání rychlosti pohonu přehrávače, poziční a chybová hlášení (kódované stopy záznamu). Říkáme, že data jsou uložena na kompaktním disku CD v digitální formě.

SCHÉMA ČTENÍ CD POMOCÍ LASERU

Reprodukce zvuku zaznamenaného na CD je založena na čtení digitalizovaného záznamu laserovou čtečkou (viz obr.). Laserový paprsek jdoucí soustavou čoček a zrcadel dopadá na točící se disk. V případě, že dopadne na rovnou plošku, pak se odráží zpět, projde polopropustným zrcadlem a dopadne na detektor (fotodioda). Pokud dopadne na prohlubeň, pak dojde k pohlcení paprsku a detektor neregistruje žádné osvětlení. Tyto stavy registruje mikroprocesor ve dvojkové soustavě a převádí tento tok dvojkových informací na zvuk.