SKAUTI ZA DOB KOMUNISMU

Úvod do skautingu Založen roku 1907 generálem Robertem Baden-Powellem v Anglii,dnes má celkem téměř 40 milionů členů ve 214 státech světa (kromě některých totalitních států - Afghánistán, Andorra, Čína, Kuba, Severní Korea, Laos a Barma) Do České republiky se dostal zásluhou Antonína Benjamina Svojsíka. Roku 1910 se setkal v Anglii s R. Baden-Powellem a o rok později založil u nás první skautský oddíl. Pro spolupráci získal i mnoho významných osobností jako T. G. Masaryka, nebo Karla Kramáře. Svojsík se nejprve pokusil začlenit vznikající skautské oddíly do Sokola, kde ale neuspěl. Založil tedy 15. června 1914 samostatný skautský spolek Junák – český skaut.

„Sotva se stačil po válce zotavit z ran, jež mu zasadila nacistická okupace, stal se český skauting obětí rozsáhlého tažení proti všem složkám občanské společnosti, započatého záhy po únoru 1948. Zásady skautského hnutí a jeho postoje pociťoval komunistický režim jako bytostně nepřátelský. Byly protichůdné komunistické ideologii, jejíž šíření muselo být znemožněno, museli být zneškodněni ti, kdo byli ocejchováni jako protivníci, ti, kteří nebyli ochotní se podrobit komunismu.“ Vilém Prečan

Předúnorová doba Již od roku 1945 byla skautská organizace sledována bezpečnostními složkami a KSČ se ji snažila začlenit do SČM. Sledovány byly návštěvy zahraničních skautů a skautek. Byl zdokumentován celý jejich program. Svého člověka mělo ministerstvo vnitra i v Československé skautské výpravě na prvním poválečném mezinárodním skautském setkání: na Jamboree míru ve Francii 1947.

Účast StB na pronásledování skautů Před únorem 1948 byl vytvořen speciální oddíl StB, pro který si vypůjčili název „Skaut“. Jeho úkolem bylo proniknout do různých ilegálních skupin, zevnitř na ně působit a posléze je zlikvidovat. Zásadní rozhodnutí o osudu skautského hnutí v Československu měla komunistická strana rozmyšlené už před únorem 1948. Názor státní bezpečnosti na skauting je vyjádřen v řadě jejich dokumentů. V jednom je to formulováno takto: „ třemi cestami skauting vnášel svůj neblahý vliv do naší mládeže a ve spojení s dalšími okolnostmi vytvořil vlastně řadu mladých protistátních zločinců, svedených a neuvědomělých, avšak někdy velmi nebezpečných: ideologii, výchovou a přímou zločinnou činností reakčních skautských vůdců.“

Skautský protikomunistický odboj Na území československé republiky byly vybudovány rozsáhlé protistátní buňky z řad bývalých funkcionářů Junáka za účelem uspíšení politického zvratu v ČSR. Dochází k jejich propojování a hledání napojení na odbojové skupiny vedené vojáky i civilisty (pomoc pronásledovaným osobám, převaděčská činnost, zpravodajská činnost, shromažďování zbraní).

Státní bezpečnost zachytila pokusy skautů proniknout do organizací řízených KSČ. Skauti byli díky svému výchovnému systému a vysoké morálce značně imunní proti pokusům o ovlivnění či zastrašení.

Snaha o udržení činnosti Značná část skautského výboru Junák se snažila o jeho postupnou přeměnu v organizaci pionýrského typu a zachování názvu Junák. Dále bylo roku 1951 vytvořeno ilegální ústředí, to pracovalo na přípravě a obnově činnosti Junáka.

Postup státních složek proti Junáku Komunistický režim využíval při trestním pronásledování skautingu různých druhů provokací. Do hnutí dosazoval svoje agenty a neváhal rozvracet hnutí i zevnitř, pověřováním členů strany zvláštními úkoly. V obžalobách často sdružoval do protistátních skupin lidi, kteří se nikdy neviděly. Pronásledování bylo vlastně preventivním terorem proti možným odpůrcům.   Nikdo ze státního aparátu se nepozastavoval nad tím, že byly porušovány veškeré předpisy o uvalení vazby a o dodržování zákonných lhůt k realizaci obhajovacího procesu. Řada soudců byla přímo agenty, důstojníky STB. „Pravda je jenom jedna - a tu máme jedině my.“ Toto poučení bylo zaklínací formulkou pro každého vyšetřovatele. Po roce 1948 docházelo k násilnému obsazování skautských kluboven, zabírání majetku, rozpouštění oddílů, či nedobrovolné převádění do svazu mládeže.

Procesy Politické procesy 50. let tvrdě zasáhly i český skauting. Proti skautingu se postavili i na konferenci mládežnických organizací, členů Informbyra v Budapešti. Maďaři, určující výsledky konference, byli toho názoru, že je skauting pro výchovu dětí nepřijatelný. Díky tomu přestal Junák za půl roku prakticky existovat. V roce 1952 byla zkonstruována organizace protistátních rozvratných buněk ze skautských funkcionářů. Obžalovací spis proti vedoucí skupině hovořil o nepřátelství Baden-Powellovy ideologie. Žaloba však mluvila hlavně o přípravě skautských oddílů, které měli zahájit svou činnost při vypuknutí očekávané světové války. Počet všech skautských politických procesů, stejně jako jimi postižených jednotlivců nebude nikdy zcela dohledán.

Vlastimil Železný(1928-1952) Emanuel Čančík(1916-1949) Alois Pokorný(1928-1952) Vratislav Polesný(1923-1949) Jaroslav Borkovec(1906-1949) Květen 1949 Proces s Dr. Jaroslavem Borkovcem a spol. Prostřednictvím V. Polesného a E. Čančíka byli napojeni na organizaci, která připravovala státní převrat. Skauti byli označeni za „vůbec nejnebezpečnější skupinu“. Podařilo se přitom utajit většinu zapojených dospělých skautů a skautek, kterých bylo přes 200. Před soudem se jich ocitlo pouhých dvacet. Tresty byly velice vysoké, 20,30 let i doživotí. Červen 1952 Proces s tišnovskými katolickými skauty. Vedle dlouhých trestů 14 let až doživotí byli V. Železný a A. Pokorný odsouzeni k trestu smrti oběšením.

Monsterprocesy V roce 1952 uspořádal komunistický režim monstrózní protiskautská představení. StB přivedla před soud 2 skupiny skautů. Na jedné straně šlo o známé osobnosti českého skautingu, v druhém případě se jednalo o mladé odchovance. Obě skupiny byly obviněny z nejtěžších úkladů proti režimu. Od vlastizrady, plánování násilného zvratu režimu až po špionáž. Do čela první skupiny byl postaven Karel Průcha, do čela druhé Pavel Křivský. V průběhu soudního řízení a jistý čas po něm byl veřejnosti předkládán skauting jako zcela jiné hnutí, než jak jej dosud znala a vnímala. Proces byl široce medializován. Junák dostal nálepku „agentury zrádců, špionů a zaprodanců politické emigrace.“ Režimu šlo o zlomení vlivu a obliby skautingu u mladé generace. Silná mediální kampaň měla vyvolat strach a nejistotu a měla ukončit tajné skautské aktivity. Vyvolal však pravý opak…

Karel Průcha Narodil se 3. dubna 1908 v Klatovech. Zde v oddíle Baden-Powellových skautů poznával nové výchovné hnutí-skauting. Studoval na Karlově univerzitě francouzšinu a tělesnou výchovu. Setkává se s A.B. Svojsíkem, který přednášel brannou výchovu a skauting. Společný zájem o skauting a tělesnou výchovu je sblížil. V r 1931 byl vyslán na universitu do Lyonu ve FRA. Nedlouho po r 1935 byl zvolen poprvé do náčelnictva Svazu. V roce 1936 je promován doktorem filosofie. V roce 1936 založil první vodní oddíl. Průcha byl zatčen roku 28.září 1951.

Komunisti v řadách Junáka V roce 1948 byl Karel Průcha vyobcován z Junáka a byl vytvořen ústřední akční výbor Junáka složen převážně z komunistů a jejich sympatizantů. Jeho prvním krokem bylo vypracovat a uveřejnit prohlášení věrnosti vládě Klementa Gottwalda. Prohlášení dále ujišťovalo, že příští cesta Junáka je možná pouze v pevném spojení s SČM.

Druhé obnovení Junáka V roce 1968 se velká většina skupiny Dr. Karla Průchy dočkala významného politického uvolnění. Dostala také možnost k obnovení skautské organizace. Karel Průcha byl u většiny jednání, která vedla středisková rada pražského junáckého klubu-Psohlavci se zástupci ÚV ČSM. Ministerstvo vnitra se nemělo příliš ke schválení stanov Junáka, ale F. Němec ve funkci tajemníka toho nakonec dosáhl v polovině listopadu 1968. Ivan Mikšovič se stal tiskovým zpravodajem Junáka. Náčelnictvu sloužil i F. Jandus, K. Průcha a M. Stržinek a ke skautské činnosti se vrátil také Jaroslav Tomsa.

Druhé rozpuštění Junáka Roku 1970 je československý skauting opět zrušen, tentokrát se jeho likvidaci říká „integrace“. Junák byl sjednocen s Pionýrem, a tak vznikla pionýrská organizace SSM. A to všechno za pomoci osob i ze skautských řad, byli to ti, kteří měli marxistické přesvědčení. Postupně sílil i vliv stranické skupiny v Junáku, nakonec se i nejvyšší představitelé organizace stali poslušnými loutkami. Skauting byl v roce 1970 opět zakázán.

Třetí obnovení Junáka Dr. Karlu Průchovi bylo v roce 1989 v době 3. obnovy českého skautingu 81 let. Ústřední orgány Junáka obsazují stejné osoby, které se opakovaně podílely na jeho obou likvidacích. Průcha vystoupil z Junáka a založil se stejně smýšlejícími skauty Svaz skautů a skautek České republiky. Dr. Karel Průcha zemřel 22. července 1991.