LSTIVÝ JAKO LIŠKA LIŠKA OBECNÁ Latinský název: Vulpes Vulpes Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s krátkýma špičatýma ušima a dlouhým tlustým ocasem Od slabšího psa se neliší stavbou těla a lebky

STAVBA TĚLA A ROZLIŠENÍ 1 Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg. Pohlavní dimorfismus (rozdíl mezi jedinci založený na základě pohlaví) je nevýrazný.

STAVBA TĚLA A ROZLIŠENÍ 2 Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. U domestikovaných forem se vyskytují i další zabarvení. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují.

STUPEŇ OHROŽENÍ A VĚDECKÁ KLASIFIKACE Říše: živočichové (Animalia)‏ Kmen: strunatci (Chordata)‏ Třída: savci (Mammalia)‏ Řád: šelmy (Carnivora)‏ Čeleď: psovití (Canidae)‏ Rod: liška (Vulpes)‏ Liška není ohrožená

Rozšíření Přirozený výskyt v Euroasii, Severní Americe a Severní Africe Jako nebezpečný invazní druh je vedena v Austrálii kde byla zavlečena v 19. století

PŘÍBUZNÉ LIŠKY Liška Šedá, Liška Ostrovní, Liška Džunglová, Liška Kama, Liška Chama, Liška Horská, Liška Písečná, Liška Pouštní, Liška Šedohnědá, Liška Polární

LIŠKA A JEJÍ INTELIGENCE Liška vystupuje v mnoha pohádkách (např. O chytré kmotře lišce, O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, atp. ), zároveň se dostala do znaků a log firem a nakonec i do názvů vojenských operací a přezdívek vojenských velitelů. Liška je oblíbenou postavou různých bajek a bájí, kde často vystupuje v roli chytrých a lstivých vítězících nad hloupějšími siláky. Ve zvířecí symbolice evropských národů ztělesňuje lstivost a vychytralost.

LIŠKA A NEMOCI Lišky trpí prašivinou a též i vzteklinou; ty mohou přenést i na hospodářská zvířata a domácí mazlíčky. Vzhledem k nebezpečnosti druhé nemoci se pro její potlačení ve většině civilizovaných zemí praktikuje program očkování skrze imunizační návnadu. Nepříjemné je, že slouží jako vektor různých nemocí, zejména vztekliny a že se někteří jedinci mohou (zejména v období, kdy krmí mláďata) specializovat na vykrádání kurníků či králíkáren.

STAROST O MLÁĎATA Matka obstarává mláďatům masitou potravu zhruba podobnou, jako je ta, kterou konzumuje sama. Najdeme v ní různá mláďata zajíců, srnek či další zvěře nebo i nějakou uloupenou drůbež. Hlavní podíl ale tvoří většinou myši a hraboši. V chudších časech se může liška živit (resp. přiživovat) i brouky, žížalami a měkkýši. Potravu si občas zpestřuje a doplňuje různými plody. Není striktní lovec, vezme zavděk i zdechlinou.

MYSLIVOST Liška obecná je myslivci považována za škodnou a je povolen její celoroční odstřel. Sdružení lidových myslivců argumentují jejím přemnožením a rizikem přenosu vztekliny na jiná zvířata nebo člověka. Faktem ovšem je, že od doby zavedení orální vakcinace byla u lišek vzteklina zaznamenána naposledy v roce 2002, a i řadu let předtím se jednalo spíše o ojedinělé případy. Za příčinu vyšších stavů lišek je považováno vyhubení větších šelem v uplynulých letech.

JAK JSME PRACOVALI S tímto jsme začínaly Později se to už začalo rýsovat Už jsme skoro u cíle Hotovo!!!!!!

DĚKUJEME ZA SLEDOVÁNÍ NAŠI PREZENTACE Fotky nafotil Jan Večeřa (4 poslední) Wikipedia (4 první)‏ Prezentaci vytvořil Jakub Dohnal