Fiskální politika TNH 2 (S-8) Pavel Seknička

Obsah Úloha (funkce) státu (vlády) v ekonomice Ekonomika a vláda Ekonomie státních (vládních) zásahů Charakteristika fiskální (rozpočtové) politiky (FP) Typy fiskální politiky Nástroje fiskální politiky Monetární pohled na FP Neoklasický pohled na FP Keynesiánský pohled na FP

Úloha státu (vlády) v ekonomice Funkce státu (vlády) v ekonomice: Zvyšování ekonomické efektivity (náprava podstatných tržních selhání) Redukce (snižování) ekonomické nerovnosti Stabilizace ekonomiky prostřednictvím makroekonomických politik Provádění zahraniční hospodářské politiky

Ekonomika a vláda Vláda se podílí na řešení selhání trhu, zejména externalit. Otázka účelnosti a efektivity vládních zásahů do ekonomiky: Vláda má potenciál zvýšit produktivitu ekonomiky a v důsledku toho hodně zlepšit postavení občanů; Některé činnosti vlády velikost národního důchodu zmenšují, přesto však mohou být společensky žádoucí; Některé zásahy vlády do ekonomiky jsou čistě destruktivní.

Fiskální (rozpočtová) politika (1) Fiskální politika, resp. rozpočtová politika je součástí (nástrojem) hospodářské politiky, která je orientována jednak na vládní nákupy zboží a služeb a další výdaje státního rozpočtu a jednak na příjmy hlavně daně a poplatky. Cíle fiskální politiky: Bezprostřední: regulace agregátní nabídky a agregátní poptávky, hlavně se záměrem tlumit výkyvy hospodářského cyklu; Konečné: udržovat ekonomický růst a vysokou zaměstnanost, napomáhat zachování cenové stability.

Fiskální (rozpočtová) politika (2) Fiskální (rozpočtová) politika je považována za jednu z rozhodujících vládních aktivit při stabilizaci hospodářského vývoje. Základním cílem je realizace stabilizační funkce fiskální politiky, v návaznosti na tuto dominantní funkci zabezpečuje fiskální politika také: Poskytování veřejných statků veřejným sektorem, Redistribuci důchodů (v koordinaci se sociální politikou), Řešení tržních selhání. Uvedené aktivity souvisí s redistribuční funkcí fiskální politiky, zejména je však orientována na prevenci chudoby formou stanovení příjmového prahu (minimální mzdy).

Ekonomie státních (vládních) zásahů Intervence může realizovat vláda prostřednictvím fiskální politiky, ale i centrální banka prostřednictvím monetární politiky. Vláda provádí diskreční politiku pokud reaguje na vývoj ekonomiky. Může se jednat o politiku proticyklickou, kterou se vláda snaží zmírnit hospodářské výkyvy a ekonomiku stabilizovat. V některých případech se jedná o politiku jemného ladění, jelikož se vláda snaží stabilizovat ekonomiku drobnými změnami.

Typy fiskální politiky Expanzivní fiskální politika Neutrální fiskální politika Restriktivní fiskální politika

Nástroje fiskální politiky Vestavěné stabilizátory, jsou to většinou progresivní daně z příjmu, podpora v nezaměstnanosti, státní výkup zemědělských přebytků, subvence k cenám zemědělské produkce apod.; Záměrná opatření, která jsou většinou jednorázového charakteru (realizovaná prostřednictvím diskreční politiky).

Monetaristický pohled na fiskální politiku Monetaristé zdůrazňují monetární politiku, jejímž doplňkem je fiskální, resp. rozpočtová politika. Cílem je její pozitivní působení na HDP a inflaci. Monetarismus Miltona Friedmana – zabývá se otázkou jak stimulovat růst produktu – rozpočtová politika disponuje pouze s krátkodobými a dlouhodobými nástroji, lépe je působit ve stejném směru peněžní a úvěrovou politikou. Navíc deficitní financování vládních výdajů vede k nárůstu úrokových sazeb a tím se omezuje rozsah soukromých výdajů – vzniká tzv. vytlačovací efekt. Nelze tak podporovat nadprůměrné výdaje vlád, které způsobují deficity státního rozpočtu. Ty jsou příčinou inflace. Prioritou je protiinflační politika.

Neoklasický pohled na fiskální politiku Nová ekonomie orientovaná na stranu nabídky se orientuje v oblasti fiskální na oblast daňovou s cílem minimalizovat daňové zatížení ekonomických subjektů. Cílem je snižovat daňovou zátěž, Cílem je také snižovat podíl státního rozpočtu na národním důchodu – snaha o vyrovnaný státní rozpočet.

Keynesiánské hledisko na fiskální politiku Keynesiánský směr považuje fiskální politiku za nejdůležitější součást hospodářské politiky. Důležitou oblastí je oblast daní – má jak pasivní úlohu (krytí vládních výdajů), ale i aktivní (ovlivňují hospodářskou politiku). Důležité je zdanění kapitálových statků – je třeba si dát pozor na extrémní výkyvy daní v této oblasti. Druhou částí fiskální politiky jsou vládní výdaje – podpora efektivní poptávky, zavedení automatických či vestavěných stabilizátorů – progresivní daňová soustava a podpory v nezaměstnanosti, subvencování cen zemědělských produktů apod.

Použitá literatura Lipovská, H.: Moderní ekonomie. Jednoduše o všem, co byste měli vědět. Praha: Grada Publishing, 2017. Samuelson, P. A. – Nordhaus, W. D.: Ekonomie. Praha: Nakladatelství Svoboda, 2007. Wheelan, Ch.. Otevřená ekonomika. Praha: Bourdon, 2017. www.mfcr.cz