POPIS OSOBY A CHARAKTERISTIKA

POPIS OSOBY zvláštní druh popisu všímá si vnějších znaků, tj. stáří, postavy, obličeje, vlasů a jiných typických znaků, ale i způsobu chůze, stylu oblékání, řeči aj. má být přesný, postupně uspořádaný sleduje nejdříve základní a nejnápadnější rysy začíná celkovým vzhledem, pak se přechází k jednotlivostem postupuje se od nápadných znaků k méně nápadným podle vnějšího popisu lze částečně usuzovat i na povahu a zvyky, např. podle toho, jak se tváří, pohybuje, jak se obléká apod.

POPIS OSOBY Jazykové a stylistické prostředky: různá přídavná jména – označují vlastnosti přímo, např. postava může být malá, vyšší, střední, štíhlá, statná, plnoštíhlá, urostlá, drobná atd.; chůze může být pomalá, rychlá, kolébavá, loudavá, zpomalená atd. můžeme klást i několik přídavných jmen za sebou, např. má statnou, dobře rostlou postavu; velké jasné modré oči apod.

POPIS OSOBY přirovnání – označují vlastnosti nepřímo, např. urostlý jako jedle, štíhlá jako laň rčení, např. je jako za groš kudla (= hubený) vhodná podstatná jména, která už mnohdy sama o sobě naznačují určitou vlastnost, např. silák, krasavice, mrňous různá slovesa

CHARAKTERISTIKA vystihuje povahu (charakter) člověka, a to z jeho chování, z činů, tedy podle toho, jak mluví a jedná všímá si duševních a povahových vlastností a) charakteristika vnější – popisuje vzhled osoby (jak osoba vypadá) b) charakteristika vnitřní – popisuje duševní vlastnosti (povahové rysy, schopnosti, zájmy), které se projevují ve vztahu k lidem, v jednání, ve vztahu k práci apod. mnohdy se obě vzájemně prolínají, bývá mezi nimi však věcná souvislost, vyjadřování je obrazné, někdy jen v náznacích

CHARAKTERISTIKA Vlastnosti se vyjadřují přímo (konstatováním), a to vhodnými přídavnými a podstatnými jmény, např. je milý, hodný, dobrosrdečný, dobrák, samotář) = přímá charakteristika nepřímo (popisem řeči, chování, jednání v určité situaci, které o povaze osoby hodně napovídá), např. vždy je ochoten pomoci; nebyla schopná mluvit potichu – ona prostě křičela apod. = nepřímá charakteristika (je přesvědčivější) můžeme využívat srovnání s jinou osobou, případně formu vyprávění (pokud pomáhá blíže vystihnout charakter popisované osoby

CHARAKTERISTIKA Kompozice vhodný postup (uvést příznačné rysy) nejdřív první informace (stáří, celkový vzhled, zaměstnání) rysy povahy (kladné i záporné) : temperament, nadání, schopnosti (je sečtělý, zajímá se o literaturu, hudbu, tanec, sport, vyniká v matematice, má těžkosti s…, je cílevědomý X povrchní, nestálé zájmy, zanedbává zevnějšek, nemá jasný životní cíl) vnější projevy povahy (popisné prvky –výraz obličeje, pohyby, gesta, způsob řeči, chůze) způsob jednání s lidmi, vztah k lidem (prostý, skromný, nenáročný X domýšlivý, ješitný; společenský, srdečný, vlídný, zdvořilý X bezohledný, hrubý, samotářský, obětavý, iniciativní X pohodlný, vzdorný, kritický apod.) vztah k práci (svědomitý, pilný, snaživý, zodpovědný X nestálý, lhostejný, lenivý, nezodpovědný)

CHARAKTERISTIKA Osnova I. Úvod – seznámení s charakterizovanou osobou (skupinou), jméno, popř. přezdívka, náš vztah k ní, povšechné údaje – stáří, celkový zevnějšek, zaměstnání II. Stať (obsahuje vnější i vnitřní popis) a) jak osoba vypadá b) povahové rysy (kladné i záporné) c) vnější projevy povahy (výraz obličeje, gesta, způsob řeči, chůze) d) vztah k lidem, způsob jednání s lidmi e) Vztah k práci, přírodě, prostředí f) temperament, nadání, schopnosti g) vztah k sobě, zájmy III. Závěr – zobecnění, shrnutí, např. proč osobu popisujeme, v čem je pro nás vzorem, co kritizujeme, doporučujeme

CHARAKTERISTIKA Jazyk volba výstižných výrazů, zvl. hodnotících převaha přídavných jmen (vyjadřují vlastnosti), případně slovesa spojená s přídavnými jmény, několikanásobné větné členy nebo postupně rozvíjející přívlastek shodný i neshodný (např. je milá, upřímná a dobrosrdečná) častá přirovnání – k vystižení vnějších znaků (má oči jako pomněnky, tváře jako slabikáře, je jako tyčka) rčení k vystižení povahových rysů (např. má srdce na dlani, pro druhého by do ohně skočil, jedl vtipnou kaši)

ZÁPIS - POPIS OSOBY A CHARAKTERISTIKA Popis osoby si všímá vnějších znaků osoby, má být přesný, postupně uspořádaný. Postupujeme od nápadných znaků ke znakům méně důležitým. Jazykové prostředky – vlastnosti označujeme zejména přídavnými jmény, které vlastnosti označují přímo, nebo pomocí přirovnání a rčení, které vlastnosti označují nepřímo. Charakteristika vystihuje povahu (charakter) člověka, všímá si duševních a povahových vlastností. Charakteristika vnější – popisuje, jak osoba vypadá. Charakteristika vnitřní – popisuje povahové rysy, schopnosti a zájmy.

Přímá charakteristika – vyjadřuje vlastnosti přímo, konstatováním (je milý, hodný…). Nepřímá charakteristika – vyjadřuje vlastnosti nepřímo, např. popisem chování, jednání v určité situaci (je vždy ochoten pomoci). Nejdříve se seznámíme s charakterizovanou osobou, potom si všímáme rysů povahy, např. nadání, schopností, vztahu k lidem, vztahu k práci, v závěru poznatky zobecníme, shrneme. Jazykové prostředky – užíváme hodnotící výrazy, hlavně přídavná jména, slovesa spojená s příd. Jmény, přirovnání, rčení.

OTÁZKY PRO OPAKOVÁNÍ 1. Čeho si všímá popis osoby? 2. Jak postupujeme při popisu osoby? 3. Co je charakteristika? 4. Jaký je rozdíl mezi charakteristikou přímou a charakteristikou nepřímou? 5. Jak postupujeme při charakteristice? 6. Jaké jazykové prostředky užíváme při popisu osoby a při charakteristice?

POPIS OSOBY, CHARAKTERISTIKA ZDROJE: SOCHROVÁ Marie. Český jazyk v kostce pro stř. školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, ISBN 978-253-0189-0 Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80-7358- 082-9 ŠTIKOVÁ Stanislava. Písemná a elektronická komunikace 2 a 3. Nakl. Ing. Stanislava Štiková – Korespondent, Plzeň 2007 HANZOVÁ, Marie, SCHNEIDEROVÁ, Eva. Klíč ke slohu. Praha: Albatros, 2007, ISBN 978–80–00 – 01825 -6