Jan Žižka

Narodil se kolem roku 1360 v Trocnově v chudé zemanské rodině Žižků z Trocnova. Podle čáslavské kalvy (patrně lebky Jana Žižky) přišel ve věku 10-12 let úderem sečné zbraně o oko. Kolem roku 1378 začal hospodařit, majetek trocnovského zemana ztrácel postupně na hodnotě a Žižka se musel stále zadlužovat. Prodával polnosti a během několika let přišel o všechno včetně Trocnova. Oženil se s Kateřinou, z jeho dětí známe pouze jeho dceru.

V letech 1406 - 1409 působil mezi silničními lapky V letech 1406 - 1409 působil mezi silničními lapky. K této „kariéře“ byl Žižka donucen právě existenční nouzí. Žižka tehdy vedl drobnou záškodnickou válku proti Rožmberkům. Právě v této době se učil způsobům boje, které později úspěšně uplatnil, totiž přepadům ze zálohy, životu ve stálém střehu a hlavně použití lsti. V červenci r. 1409 vystavil král Václav IV. Žižkovi amnestní list. Mohlo to být za nějaké dřívější zásluhy, o nichž opět není nic známo. Žižka tak mohl vstoupit do královských služeb.

V letech 1411-1412 se usadil v Praze, kde nastoupil službu u královského dvora, u něhož vykonával funkci „vrátníka“. V té době ještě kázal v Betlémské kapli Mistr Jan Hus a Žižka se stal jeho horlivým posluchačem. Později se Žižka ztotožnil s programem čtyř pražských artikul a rozhodl se dát do vojenských služeb husitů, aby jej pomohl prosadit. 30. července 1419 se podílel na defenestraci na novoměstské radnici.

Na podzim roku 1419 odchází v čele radikálně orientovaných husitů do Plzně, v jejímž okolí pak svede v bojích proti katolickým pánům své první vítězné bitvy jako husitský vojevůdce (bitva u Nekmíře, bitva u Štěnovic). V březnu roku 1420 Jan Žižka z Trocnova se svými stoupenci Plzeň opouští (tlak katolíků je stále silnější, situace v Plzni je pro husity jen stěží udržitelná) a vydává se jihovýchodním směrem – do Sezimova Ústí, centra jihočeských husitů. Během této cesty jsou pak husitské oddíly 25. března roku 1420 u Sudoměře napadeny vojskem katolických pánů z Písku a Strakonic – toto střetnutí končí slavným vítězstvím husitů.

Po svém vítězství husité přicházejí na Tábor, kde se Žižka stává hejtmanem. Brzy se musel vrátit do Prahy, protože papež vyhlásil do Čech křížovou výpravu. Ta pod velením Zikmunda Lucemburského chtěla oblehnout Prahu. Praha byla v červnu obležena, ale Žižka uštědřil Zikmundovi porážku na hoře Vítkov. Tím mu znemožnil Prahu obklíčit a křižácká armáda se sama rozpadla. V roce 1423 byl Žižka zraněn a přišel i o druhé oko.

Papež vyhlásil druhou křížovou výpravu do Čech Papež vyhlásil druhou křížovou výpravu do Čech. Ta byla vedena dvěma proudy. První proud oblehl neúspěšně Žatec. Druhý, vedený Zikmundem Lucemburským v listopadu vpadl do Čech. Zikmund se vydal na Kutnou Horu, kde 8. listopadu obklíčil Žižkovu armádu. V noci z 22. na 23. prosince se Žižka z obklíčení probije a 6. ledna se vrací s čerstvými jednotkami. Zikmund je poražen a donucen z Čech utéct. Žižka odešel do východních Čech, kde vytvořil ze zbytků Orebského svazu nové uskupení, do jehož čela se postavil. Nově vzniklá Svatohavelská koalice složená z umírněných husitů a katolíků se snažila ze hry vyšachovat Orebskou a Táborskou obec. Tím vyvolala Žižkovu tvrdou reakci.

6. ledna 1424 vítězí Žižka u Skalice a 7. června u Malešova 6. ledna 1424 vítězí Žižka u Skalice a 7.června u Malešova. Žižka poté hrozí Praze dobytím, ale nakonec se s ní usmíří. Během vojenského tažení na Moravu Žižka umírá 11. října 1424 u Přibyslavi. Po jeho smrti se jeho příznivci z východních Čech nazvali sirotci. Žižka je pravděpodobným autorem pravidel husitských bojovníků s názvem Žižkův vojenský řád.

Žižka vybudoval stálé polní vojsko s jeho vojenským řádem, rozhodujícím způsobem zdokonalil systém obrany ve vozové hradbě s pravidelným nasazováním dělostřelectva. Žižkovo jméno je spjato s defenzivní fází husitské revoluce a upevňováním pozic uvnitř státu. Jan Žižka je po právu označován za největšího vojenského génia v českých dějinách.

Zdroje: www.wikipedia.cz www.husitstvi.cz Robin Křenecký