Úvod do etiky v podnikání (1) - morálka, etika, mravnost EvP (P-1) Pavel Seknička

OBSAH: Základní pojmy Morálka, morální regulace, definice morálky Morální smysl, morální jednání, morální integrita Morální soud Etika Mravnost Vztah morálky a etiky

Základní pojmy Základní pojmy v etice v podnikání lze rozčlenit do tří segmentů: Morálka, etika, mravnost; Hospodářská etika, etika v podnikání; Ctnosti (tradiční ctnosti), hodnoty (moderní ctnosti);

Morálka (1) Morálka je odvozena od latinského slova mós (mós – moralis – moralitas), slovo mós označuje v latině zvyk, obyčej nebo mrav, Morálka z obecného pohledu je proces hledání základních příčin lidského jednání a chování. Jedná se o pojem celostní povahy, jež zrcadlí komplexitu povahy (rozum, cit, emoce a vůle) a vícedimenzionální charakter (smysl morálky, morální jednání a morální integritu). Velmi významná je morální regulace, kterou se člověk odlišuje od jiných živých bytostí. Člověk je tvor společenský, odkázaný na spolupráci s ostatními lidskými bytostmi v kolektivitě (skupině). Důležitá je morální regulace jednání a chování lidí. Na morálních pravidlech v kolektivitě závisí kvalita lidského života. Morálka tak je základem kultury. Kulturní vzorce však nemůžeme ztotožnit s etickými pravidly.

Morálka (2) Morálka je předávána tradicí (zvyky, rituály). Morálka má svoji dynamiku, mění se v čase a bezprostředně reaguje na celospolečenské jevy. Projevuje se ve třech základních rovinách: Obecné (všelidské); Zvláštní; Jedinečné.

Morální regulace Podstata morální regulace spočívá v dosažení požadovaného jednání jednotlivce v kolektivitě (skupině) a kolektivity jako celku. Cílem morální regulace je zabezpečit, že spolužití lidí bude mít normativní základ, tj. dodržení řádu, stability a míru ve skupině. Základní ideou morální regulace je: „Neškodit jiným!“. Morální myšlení se rozvíjí ve vztahu morálka (to co je) a etika (to co by mělo být), tj. morální myšlení do sebe absorbuje etické poznatky. V morálním systému existují jen dva základní mechanismy prostřednictvím nichž dokáže člověk reagovat na svoje jednání: Svědomí (individuální regulátor); Veřejné mínění (skupinový a společenský regulátor).

Definice morálky Morálku charakterizujeme jako soubor specifických zvyklostí, norem, standardů, etických pravidel či vzorců, jež jsou požadovány a očekávány od jednotlivce, který se ve společnosti nebo kolektivitě identifikuje jako „dobrý člověk“. Cílem je vývoj v pozitivním smyslu „morální jednání“, tj. morální jednání by mohlo být prospěšnější, funkčnější a hlavně lidsky hodnotnější.

Morální smysl Úsilí o přirozené chápání mravního smyslu v moderní éře od Ch. Darwina, v historickém kontextu od Aristotela. Dva klíčové přístupy: Psychologicko-biologický koncept morálního smyslu Filozofický koncept morálního smyslu Morální smysl v současnosti chápeme jako součást smyslu života. Morální smysl je v soudobé etické teorii často reflektován jako závazek, který ne vždy musí být naplněn.

Morální jednání Základními komponenty morálního jednání jsou: Empaticko-soucitný vztah, Teoretická rozvaha, Osobní odvaha a statečnost, jakož i riziko a nejistoty, mezi něž zahrnujeme především sklony ke kompromisu a dehumanizaci. Morální jednání se opírá o celou škálu hodnot např. Ch. Darwina, který hovoří o sebe-zohledňujících ctnostech, kam řadí: Modrost a rozumnost, Střídmost, Zdrženlivost.

Morální jednání jako základ morálního hodnocení Jedná se o prostý fakt, že svému vlastnímu jednání a jednání druhých lidí přesuzujeme morální (mravní) hodnotu. Hodnotíme většinou jednání jako dobré nebo špatné. Morální (mravní) hodnocení se ovšem primárně týká jednání a sekundárně osob a sociálních útvarů. Osoby posuzujeme morálně na základě jejich jednání a sociální útvary hodnotíme, protože jsou výsledkem jednání a mohou být utvářeny jednáním.

Morální integrita Morální integrita je zastřešující pojem, který spojuje morální smysl a morální jednání a zároveň vytváří novou finální kvalitu morálního jednání. Tento proces je klíčoví ve společenské odpovědnosti podnikání (CSR).

Morální soud Morální soud se často týká vztahu vlastních potřeb a zájmů k potřebám a zájmům druhých lidí. Pokud souvisí se základními podmínkami pokojného a humánního soužití lidí a tím i s otázkami spravedlnosti a zlatého pravidla morálky.

Morálka - souvislosti S tématem morálky souvisí: Společenská/kulturní relativizace hodnot; Negativní relativizace hodnot (relativizace individuální a kolektivní); Vztah morálky a práva (rozdíly mezi právní a morální regulací); Vztah morálky a politiky.

Etika Etika je naukou o lidských záměrech a jednání z pohledu dobra a zla, o štěstí a smyslu života. Etika je tak vědou o mravně relevantním jednání. V širším slova smyslu teorií morálky. Etika ve vědní disciplínou filozofického charakteru. Na jejím utváření se podílejí také sociální, politická a náboženská kultura, v rámci, které se rozvíjela. Základní otázky etiky jsou: Co je dobré a zlé? Co je spravedlivé? S uvedenými otázkami souvisí i otázka Co je to být svobodný?, tj. autonomnost (svoboda) člověka.

Etické argumenty Dobrý etický argument obsahuje tři různé prvky: fakta, hodnoty a logiku samotného argumentu. Jinými slovy: Měli bychom znát fakta týkající se situace, kterou posuzujeme; Měli bychom pečlivě zvážit hodnoty a normy, podle nichž by měla být situace posuzována; Měli bychom si také uvědomovat povahu svých tvrzení a protiargumentů, které by proti nim bylo možné vznést. Z hlediska etických teorií můžeme rozlišit tři základní přístupy: Nekognitivní, názor, že výroky o etice nemají objektivní platnost; Relativistický, názor, že neexistují žádné univerzální morální, etické normy; Absolutistický, názor, že je možné stanovit jednu nebo více univerzálních morálních, etických norem. Vztah teorie a praxe( vztah jednotlivých situací k obecným mravním principům): Obecné argumenty a konkrétní situace; Každý čin je ve svých důsledcích globální.

Mravnost Mravnost je důležitý a často používaný pojem, jelikož má slovanský základ, označuje soulad jednání a chování s pravidly a normami, zároveň by mělo být aktérům sympatické. Mravnost v nejobecnější rovině může být totéž co morálka, ale pojem může být vymezen i specificky např. v rámci konkrétního filozofického systému.

Vztah morálky a etiky Důležitý je vztah morálky, tj. to co „je“ a etiky, tj. to, co by „mělo být“. Uvedené oblasti jsou v realitě velmi blízko u sebe a mají obrazně řečeno podobu „přesýpacích hodin“. Etika působí jako výzva pro morálku, resp. pro to co je žité. Vztah morálky a etiky je dynamický, ale v dlouhodobém kontextu. Morálku bychom měli odlišovat od tzv. amorálního stavu, tj. stavu, kdy je morálka v nerozvinuté podobě, tj. závislá pouze na vrozených schopnostech. Etiku musíme odlišit od etického ideálu. Souvztažnost morálky a etiky vytváří základní platformu pro řešení klíčových otázek etiky: Co je dobré? Co je spravedlivé?

Použitá literatura Anzenbacher, A.: Úvod do etiky. Praha: Zvon ČKN, 1994. Putnová, A. – Seknička, P – Uhlář, P.: Etické řízení ve firmě. Praha: Grada Publishing, 2007. Rolný, I.: Budujeme důvěryhodnou firmu. Praha: C. H. Beck, 2014. Seknička, P. – Putnová, A.: Etika v podnikání a hodnoty trhu. Praha: Grada Publishing, 2016 Thompson, M.: Přehled etiky. Praha: Portál, 1999.