Společenská odpovědnost podniku – významná součást kultury a etiky podnikání Pavel Seknička

Obsah Význam etiky v podnikání, Odpovědnost jako klíčová hodnota trhu a ekonomické činnosti, Akontabilita, Odpovědnost, Společenská odpovědnost podniku.

Význam etiky v podnikání Výchozí vzájemné souvztažnosti: Etická pravidla (hodnoty, normy a principy) Etika v podnikání Jednání, chování, rozhodování a hodnocení

Význam kultury a etiky podnikání Významný je proces harmonizace zájmů a hodnot, který je závislý na: Silné podnikové kultuře Implementované etice v podnikání

Základní cíle Důvěryhodnost (důvěryhodný podnik a podnikání), Dobrá pověst (dobré jméno, reputace) Minimální riziko (kvalitní řízení rizik, bedlivé vnímání vztahu jistoty a nejistoty v podnikatelské či ekonomické činnosti) Udržitelné finanční výsledky

Odpovědnost jako klíčová hodnota trhu a ekonomické činnosti V podnikatelské a ekonomické činnosti usilujeme o prosazení odpovědnosti: Odpovědnost podniku (organizace) Společenská odpovědnost podniku (CSR)

Odpovědnost Odpovědnost jako skládání účtů (accountability); Odpovědnost (responsibility), morální (etická) odpovědnost;

Odpovědnost jako skládání účtů Pojem odpovědnost jako skládání účtů (accountability) je odvozen od slova účet (accounts) a mohl by být využit tam, kde je naše činnost či čin vystaven požadavku hodnocení. Akontabilitu tak můžeme označit jako skládání účtů ve vztahu k okolí. Podrobnější charakteristiku uvádí Tetlock (1992): Akontabilitu můžeme definovat jako explicitní a implicitní očekávání, vysvětlování a nebo obhajobu vlastních přesvědčení, pocitů, jednání jiným.

Druhy účtů Výmluva, zahrnuje možnost, že akt, čin, činnost byla špatná, nesprávná, v nevhodná, avšak aktér popírá plnou zodpovědnost. Cílem výmluvy je zmírnění zodpovědnosti a jistá úleva od důsledků zodpovědnosti. Obhajoba, má za cíl neutralizovat zodpovědnost a to zejména vůči kritickému hodnocení. Obhajoba uznává nepřípustnost činu, činnosti, ale poukazuje na specifické podmínky, které legitimizují a to jak společensky, tak institucionálně požadované výjimky.

Operacionalizace akontability Akontabilita se prosazuje s ohledem na to: Komu se člověk zodpovídá, Za jakých podmínek atd. Od uvedených faktorů se odvozuje povaha akontability se strategickým důrazem na konformitu (heuristika akceptability) a komplexitu (retrospektivní racionalita). V tomto směru motivuje multidimenzionalitu a flexibilitu myšlení.

Operacionalizace akontability Akontabilita je mnohoznačný fenomén, a proto se většinou uvádějí čtyři stupně operacionalizace (Lerner a Tetlock, 1999): Přítomnost nezávislého pozorovatele, Identifikovatelnost (činu, aktu apod.), Hodnocení (očekává se hodnocení činu, výkonu a to podle normativních standardů a s předpokládanými důsledky, Zdůvodnění (s vazbou na čin, akt, výkon apod.)

Vztah akontability k výsledku rozhodování Akontabilita výsledku (outcome accountability) – v průběhu realizace dochází k méně přesným rozhodnutím, neposkytuje návod jak adekvátně dosáhnout cíle, Akontabilita procesu (procedural accountability) – klade důraz na metody uvažování a posuzování ve strategii jak dosáhnout cíle, bere v úvahu nejistoty související s prostředím, může přispět k odhalení porušování práv a povinností, např. diskriminace.

Akontabilita a sklony k chybám Problém nadměrné jistoty, Klasifikace omylů, chyb a iluzí, Nejednoznačné hodnocení rozhodovacích strategií, Důležitá je práce s informacemi (sklony k chybám v procesu zpracování informací, hloubka zpracování informace), jelikož na ní závisí kvalita úsudku.

Akontabilita a odpovědnost v rozhodování se v podmínkách rizika Inspirace v prospektové teorii Kahnemana a Tverského (1979), Riziková volba a vztah akontability k averzi ke ztrátě, Akontabilita většinou zredukovala averzi ke ztrátě a zvýšila racionalitu rozhodnutí v porovnání s se skupinou bez akontability, avšak výsledky nejsou přesvědčivé, Vlivem zodpovědnosti minimálně za další osobu na principu dilematu důvěry, lidé volí bezpečnější strategii, než když se rozhodují sami za sebe – to se týká obecné roviny tolerance vůči riziku, Měli bychom rozlišovat akontabilitu a odpovědnost, Optimální se jeví uplatňovat akontabilitu a odpovědnost zároveň zejména v oblasti rizikového rozhodování v sociálním prostředí.

Odpovědnost Odpovědnost je pojem filozofický, morální, etický, ale i právní. Z pohledu etického se jedná o reflexi individuální a sociální odpovědnosti, jakož i subjektivní a objektivní. Objevuje se tak dimenze personality a interpersonality v kategorii odpovědnosti. Jedinec se musí ze svého jednání zodpovídat nejenom vlastnímu svědomí a rozumu, ale i jiné dimenzi, především okolí či druhým. V zodpovědném jednání nejde jenom dostát vlastnímu úsudku či svědomí, ale také o to, moci se zodpovídat před druhými.

Odpovědnost Odpovědnost, ale také znamená, že musíme přiznat vlastní vinu a tím udělat vlastní krok ke změně smýšlení a obrácení se k lepšímu. Odpovědnost tedy není pouze vypořádáním s minulostí, nýbrž také pokusem se s ní vyrovnat a nově vykročit do budoucnosti. Odpovědnost je také odpovědnost za budoucnost, touto dimenzí je např. odpovědnost za stav a využívání přírodního prostředí a přírodního bohatství, stejně tak odpovědnost za budoucnost svých potomků apod.

Odpovědnost Ve vztahu k etické odpovědnost můžeme uvést i názor H. Jonase: „… jednající člověk se musí zodpovídat za svůj čin: je považován za odpovědného, za jeho důsledky a případně za ně má ručit.“ V etice v podnikání tak rozlišujeme: odpovědnost podnikatele, odpovědnost podniku, odpovědnost vlastníků apod.

Odpovědnost – souvztažnosti k dalším etickým hodnotám Odpovědnost souvisí s dalšími etickými hodnotami: dobru, svobodě, spravedlnosti, povinnosti apod.

Odpovědnost - členění Odpovědnost ekonomická, Odpovědnost právní, Odpovědnost etická, Odpovědnost sociální, Odpovědnost ekologická, Odpovědnost politická, Odpovědnost filantropická.

Nároky společnosti ve vztahu k odpovědnosti Společnost ve vztahu k odpovědnosti: Požaduje – právní a ekonomickou odpovědnosti, Očekává – etickou, politickou, sociální a ekologickou odpovědnost, Přeje si – filantropickou odpovědnost.

Definice CSR CSR jako dobrovolné integrování sociálních a ekologických hledisek do každodenních firemních operací a interakcí firemními stakeholdery (Trnková 2004, Putnová – Seknička – Uhlář 2007)

Etické rámce a CSR Etický egoismus; Etika ctností; Deontologická etika; Konsekvencialistická etika; Etika založená na právech; Etika založená na spravedlnosti; Kulturní relativismus; Postmoderní etika.

Klasifikace evolučních přístupů k CSR Od filozofického a etického vztahu mezi podnikáním a společností k odpovědnosti podniku (CSR 1); Reakce podnikání na společenské prostředí a související vlivy (CSR 2); Fáze, v níž podnikání vytvořilo normativní přístup ohledně etiky a zejména etických hodnot (CSR 3); Model, který zahrnuje kosmos nebo harmonický vesmír jako referenční normativní bod pro manažerské úvahy ohledně dopadu podnikání na společnost (CSR 4).

Základní komponenty společenského systému (ve vztahu k odpovědnosti) Přizpůsobení se prostředí; Dosažení cílů; Společenská integrace; Zachování systému. Na základě modelu CSR vznikly čtyři skupiny teorií (resp. čtyři skupiny hypotéz): instrumentální, politické, integrativní, etické.

Základy CSR Ekonomická odpovědnost (etický kodex, zásady CG OECD, transparentnost jednání, snaha o trvalý dialog, protikorupční politika, ochrana duševního vlastnictví), Sociální odpovědnost (rozvoj lidského a sociálního kapitálu, dodržování lidských práv), Ekologická odpovědnost (ochrana životního prostředí s přírodních zdrojů apod.).

Vznik „trojí“ odpovědnosti Ekonomická prosperita – profit Kvalita životního prostředí – planet Sociální (společenský) kapitál – people

Typologie faktorů konkurenceschopnosti podniku Ekonomické, finanční a marketingové faktory – tradiční korporátní hodnoty, Faktory kvality aktivity (produkce) – inovace, znalosti, vzdělání, informace, životní prostředí apod. Faktory kulturní a etická – zahrnují podnikovou kulturu a etické hodnoty důležité pro podnikatelskou a ekonomickou činnost.

Odpovědnost jako faktor konkurenceschopnosti podniků Odpovědnost jako princip jednání – vztah k činu a činnostní stránce chování, Odpovědnost za jednání – pro-aktivní, re-aktivní, Odpovědnost k mravním citům Společenská odpovědnost jako odpovědnost ve vztazích

Související otázky Měření CSR Vztahy k podobným metodám

Rozvoj CSR a související výzvy Rozvoj CSR je orientován na dynamiku metody, nástroje etického řízení: Orientace na vztah udržitelného rozvoje a kvality života, Související výzvy: Budování vztahů mezi etikou, rizikem a správou, Nová role interního auditu – ověřování podnikové kultury, Rozvoj komunikace etických hodnot v podniku

Použitá literatura Jonas, H: Princip odpovědnosti. Pokus o etiku pro technologickou civilizaci. Praha, Oikoymenh, 1997 Kahneman, D. – Tversky, A.: Prospekt theory: An analysis of decision under risik. Econometrica 47, 1979, s. 263 – 292