Wieliczka Solný důl ohromující podzemní solná katedrála     V Polsku, hluboko pod zemí se nachází obdivuhodný, unikátní solný důl, mimo Východní Evropu však málo známý. Po celá staletí zde horníci sůl nejen těžili, ale vytvářeli v ní pozoruhodná umělecká díla.

malé město s dvaceti tisíci obyvatel Wieliczka , malé město s dvaceti tisíci obyvatel leží 10 km jihovýchodně od Krakówa. Bylo založeno ve dvanáctém století místními vévody k dobývání bohatých ložisek soli, které leží pod ním. Důlní práce probíhaly do roku 1996, kdy byly zastaveny.

není nikterak mimořádný. Vypadá na dobře udržované místo, Z vnějšku Solný důl Wieliczka  není nikterak mimořádný. Vypadá na dobře udržované místo, které není už více než deset let poznamenané těžbou soli, na němž není mnoho zajímavého. Přes 200 metrů pod zemí se však skrývá úžasné tajemství. Je to solný důl, z kterého se stala galerie, katedrála i podzemní jezero.  

který prožili pod zemí v podobě náboženských, Horníci mnoha generací zde sůl nejen těžili, ale též v ní vytvářeli unikátní umělecká díla. Nechali za sebou úchvatný záznam svého času, který prožili pod zemí v podobě náboženských, historických a mýtických soch. Horníci vytvořili dokonce své vlastní kaple, aby se měli kde modlit. Snad nejúžasnější dědictví dalším generacím je obrovská podzemní katedrála.

Zde přímo cítíte, jako byste se dostali do dobrodružného románu Julese Verna a sestoupili do hlubin světa. Sestupujete do hloubky sto padesát metrů po dřevěných schodech, abyste mohli shlédnout úžasné části solného dolu. A nejvíce budete ohromeni rozlehlým sálem a kaplí . Poláci jsou po staletí oddanými katolíky a to, co vytvořili, bylo více než jen výsledkem dlouhodobého koníčku pro zmírnění únavy z těžké jednotvárné práce. Byl to akt uctívání.

Vše bylo prostě vytesáno z přírodní soli, ale osvětlení vyžadovalo poněkud pracnější proces. Na zhotovení lustrů v solné katedrále byla po těžbě kamenná sůl rozpuštěna, roztok poté zbaven nečistot a znovu vysušen tak, až dosáhl vzhledu skla. Mnozí návštěvníci si proto představují, že zbytek kavernózního dolu bude vypadat jako lustry a přitom mají na mysli čistě bílou sůl, kterou používáme v kuchyni. Kamenná sůl se však přirozeně vyskytuje v různých odstínech šedé, tak, jako je tomu například u žuly.

Mimo neutuchajícího přílivu více než jednoho milionu návštěvníků (především z Polska a východních sousedů) proudí sem zástupy turistů i ze zemí vzdálených. Proto je zde vývoj způsobů těžby soli v jednotlivých historických obdobích zobrazen na mnoha panelech vícejazyčně .

Z bezpečnostních důvodů je pro návštěvníky otevřeno pouze méně než jedno procento z dolu, ale je téměř čtyři kilometry dlouhé. I to stačí dost unavit průměrného turistu po dvou hodinách prohlídky. Důl byl uzavřen ze dvou důvodů: Nízká cena soli na světovém trhu, těžba se nevyplácela. Důl je pomalu zaplavován - další důvod, proč je návštěvníkům vymezena pouze určitá oblast.

Z náboženských řezbářských prací může pro jejich úžasnou pravdivost a pro jejich křesťanské poslání čerpat poučení a povzbuzení mnoho návštěvníků tohoto dolu. Nahoře se ukazuje Ježíš apoštolům po ukřižování. Nevěřící svatý Tomáš zkoumá rány na zápěstí.

Dalším pozoruhodným řezbářským dílem je Poslední večeře podle obrazu Leonarda da Vinciho. Návštěvníci zde dále mohou vidět sochy králů, bojovníků a zbrojnošů, i nespočetné množství trpaslíků . Početně ale převažují sochy svatých a patronů. Svojí monumentálností vyrazí dech rozlehlý sál, kaple svaté Kingy, jehož dominantou je oltář, kříž s Ježíšem a po stěnách obrazy, plastiky i reliéfy. To vše je vytvořeno ze soli. I v nejrušnějších obdobích devatenáctého století navštívilo důl množství světových osobností a myslitelů, jak dokládá spousta zápisů ve sterých návštěvních knihách.

Tyto solné reliéfy jsou možná jediná ikonografická díla křesťanského lidového umění tohoto druhu na světě a opravdu si zaslouží být shlédnuta. Jako malé překvapení zde dostanete informaci, že důl byl zapsán na původním seznamu světového dědictví UNESCO už v roce 1978.

Z dolu se sice stále odčerpává solanka, která se odpaří Ne všechny práce byly snadné. Existuje mnoho soch v životní velikosti, jejichž vytvoření vyžadovalo značné množství času, mnoho měsíců, možná i let. V expozici dolu je také hodně předmětů, které používali horníci a které najdete na staletých zobrazeních. Katastrofální povodeň v roce 1992 zasadila poslední ránu komerční těžbě soli v oblasti a nyní důl funguje čistě jako turistická atrakce. Z dolu se sice stále odčerpává solanka, která se odpaří a zůstává nějaká sůl, ale nedosahuje ani starověkého měřítka těžby. Ale bez této činnosti by se důl brzy zaplavil.

Všechny sochy nemají náboženský nebo symbolický charakter. Horníci měli i smysl pro humor. Je zde vidět jejich vlastní pohled na pohádku o Sněhurce a sedmi trpaslících. Na složitě vyřezávaných postavách trpaslíků poznáme, že inspirovaly některé z horníků pro ironické zobrazení jejich vlastní práce .

Hodiny v podzemí byly dlouhé a celodenní práce ve štole ubíjející. Lze tak pochopit touhu horníků v těžkých podmínkách trochu svůj život prosvětlit a zkrášlit. Jako každé umělecké dílo, i výzdoba solného dolu vzešla z jejich strastí a bolesti.

Završením všeho je podzemní jezero, osvětlené tlumenými elektrickými svíčkami. Staré legendy o jezerech v podsvětí dávají vzniknout co nejsilnějšímu dojmu. Jak velice se liší pár minut přítomnosti zde od hluku a potu každodenního pracovního života v tehdejším solném dole...

Krychlový minerál Halit , chemický vzorec NACL Název z řeckých slov Halos – slaný a Lithos – kámen, česky Sůl kamenná Solný krystal na jílovci, Wieliczka Polsko

Doplnění obrázky, texty a hudbou a upravení do Prezentace Power Point Obsah  [skrýt]  . . Foto a text internet. Doplnění obrázky, texty a hudbou a upravení do Prezentace Power Point STreSS