Svatá říše římská a boj o investituru Petr Procházka Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petr Procházka. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802–4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV).
vznik: z východofrancké říše rozloha: dnešní Německo + přilehlá území, Svatá říše římská: vznik: z východofrancké říše rozloha: dnešní Německo + přilehlá území, sever Itálie, dočasně Sardinie + Korsika trvání: 2. polovina 10. stol. – počátek 19. stol. cíl: snaha o sjednocení křesťanské Evropy pod vládou 1 panovníka – císaře Úkoly: Odvoď z názvu státního útvaru i z panovnického titulu, na jakou tradici chtěla říše navázat. Kdo se r. 800 stal vůbec prvním císařem raně křesťanské Evropy?
Obr. 1 Území Svaté říše římské v době svého vzniku Úkol: Na území jakých současných států zasahovala Svatá říše římská v 2. polovině 10. století?
opírá se o církev, kláštery zastavení maďarských dynastie Otonů: Ota I. Veliký (936–973) 962 korunován papežem na 1. císaře říše opírá se o církev, kláštery zastavení maďarských nájezdů do střední Evropy r. 955 na řece Lechu Úkol: Na porážce Maďarů se podílela i vojska tehdejšího českého knížete. Kdo jím tehdy byl? Obr. 2 Císař Ota I. Veliký, zakladatel Svaté říše římské (kronika Oty z Freisingu, asi 1200)
Obr. 3 Porážka Maďarů na řece Lechu (v jižním Německu) patří k nejvýznamnějším událostem raného středověku. Císaře Otu I. podpořil vojensky i český kníže Boleslav I. (Saská světová kronika, 13. stol.)
pokračovatelé politiky Oty I. Ota II. (973–983), Ota III. (983–1002) pokračovatelé politiky Oty I. představa vlády nad křesťanským světem – 2 moci: císař nejvyšší představitel moci světské (pozemské) + papež nejvyšší představitel moci církevní (duchovní) Úkol: Jak se jmenuje současný papež? Kde se nachází jeho sídlo?
myšlenka sjednocení křesťanského světa ALE: roste vliv církve a mezi císaři a papeži roste napětí: Čí moc je vyšší? myšlenka sjednocení křesťanského světa pod 1 panovníkem se ukazuje jako nereálná Německo zůstane rozdrobené až do 2. pol. 19. stol. Úkol: Jak se na současném politickém uspořádání Německa projevuje, že bylo po celá staletí nesjednocené?
kulturní období za vlády Otonů rozvoj umění, vzdělanosti otonská renesance: kulturní období za vlády Otonů rozvoj umění, vzdělanosti Obr. 4 Koruna římských císařů z 2. poloviny 10. století Obr. 5 Císař Ota II. (iluminace z rukopisu kláštera v Reichenau)
Obr. 6 Kostel kláštera v Reichenau, významném středisku vzdělanosti v otonské době (ostrov Reichenau, Bodamské jezero) Obr. 7 Benediktýnské opatství v Corvey (severní Německo), působiště saského kronikáře Widukinda
hotový rukopis (iluminace z 10. stol.) Obr. 8 Mnich pracující ve skriptoriu (klášterní písařské dílně) předává hotový rukopis (iluminace z 10. stol.) Obr. 9 Korunovace Oty II. a jeho ženy Theofano Kristem (dobový reliéf vyřezaný do slonoviny)
moc církevní stojí nad světskou sálská dynastie: Jindřich IV. (1056–1106) boj o investituru s papežem Řehořem VII. investitura = právo uvádět do úřadů biskupy vítězí papež moc církevní stojí nad světskou Obr. 10 Klečící císař Jindřich IV. kajícně prosí opata Huga a markraběnku Matyldu Toskánskou, aby se na jejím hradě Canossa mohl setkat s Řehořem VII. a vyprosit si u něj zrušení církevní klatby
Obr. 11. Trosky hradu Canossa v severní Itálii Obr. 11 Trosky hradu Canossa v severní Itálii. Sem v zimě mezi roky 1076 a 1077 přišel (prý bosý) císař Jindřich IV. s malou družinou, ženou i dětmi, aby uznal svrchovanost papeže a požádal ho o zrušení klatby (vyloučení z církevního společenství), kterou na něj Řehoř VII. uvalil. Rčení „jít do Canossy“ se od té doby používá ve významu „kát se, prosit za odpuštění“.
boj o investituru a české dějiny: podpora císaře Jindřicha knížetem Vratislavem II. 1085 − Vratislav získává od císaře titul krále (nedědičný pro jeho nástupce) Úkol: Jak se jmenovala listina zaručující dědičnost českého královského titulu, kterou císař Fridrich II. udělil r. 1212 Přemyslu Otakaru I.? Obr. 12 Kníže Vratislav II. (pozdější král Vratislav I.) na fresce v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě
kompromisní řešení boje o investituru konkordát wormský (1122): kompromisní řešení boje o investituru papež a císař se dohodli, že biskupy do úřadů budou uvádět oba současně napětí trvá Obr. 13 Původní text konkordátu wormského z roku 1122 uložený ve vatikánském archivu. Dohodu mezi sebou uzavřeli papež Kalixtus II. a císař Jindřich V. (syn Jindřicha IV.).
od poloviny 13. století volen 7 kurfiřty římskoněmecký král: od poloviny 13. století volen 7 kurfiřty kurfiřti (volitelé): 3 němečtí arcibiskupové český král 3 němečtí zástupci světské moci Obr. 14 Sbor sedmi kurfiřtů volí římskoněmeckého krále. Vpravo (pod znakem dvouocasého lva) též český král (iluminace ze 14. stol.)
zvolený král je korunován na císaře papežem v Římě římskoněmecký císař: zvolený král je korunován na císaře papežem v Římě korunovace symbolizuje podřízenost císaře papeži vyjádřena je též v názvu říše: Svatá Obr. 15 Korunovace Oty III. na císaře papežem Řehořem V. (iluminace z poloviny 15. stol.)
Doplň tvrzení náležitými fakty: Jádro Svaté říše římské se rozkládalo na území dnešního ____________. Svatá říše římská vznikla v 2. pol. ____ stol. a zanikla počátkem ____ stol. Hlavním cílem říše bylo __________ křesťanského světa pod 1 panovníkem. Zakladatelem říše byl __________ , korunovaný r. 962 na císaře. Kulturní období Německa přelomu 10.–11. stol. nazýváme_______________. Rostoucí moc církve zapříčinila napětí mezi císaři a ____________. V 11.–12. stol. napětí přerostlo v boj o _____________. Za pomoc císaři v tomto boji získal titul krále český kníže ____________. Od 13. stol. volilo římskoněmeckého krále sedm tzv. ______________. Aby se římskoněmecký král stal císařem, musel být ____________ papežem.
správné odpovědi: Německa 10., 19. sjednocení Ota I. otonská renesance papeži investituru Vratislav II. kurfiřtů korunován
Citace obrazových materiálů: Obr. 1 JackPotte. [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:HRR-1_%28962%29.png> Obr. 2 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Otto_I_Manuscriptum_Mediolanense_c_1200.jpg?uselang=de> Obr. 3 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ota1_madari.jpg> Obr. 4 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Weltliche_Schatzkammer_Wien_%28169%29pano2.jpg?uselang=de> Obr. 5 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Otto_II._%28HRR%29.jpg> Obr. 6 Schlampi. [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Klosterkirche_Mittelzell_Reichenau.jpg?uselang=de> Obr. 7 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Corvey_Westwerk.png> Obr. 8 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Gero-Kodex01.jpg?uselang=de>
Citace obrazových materiálů: Obr. 9 Clio20. [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Otton_II_et_Th%C3%A9ophano.JPG> Obr. 10 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hugo-v-cluny_heinrich-iv_mathilde-v-tuszien_cod-vat-lat-4922_1115ad.jpg> Obr. 11 Franz Xaver. [cit. 2012-01-23]. Dostupný pod licencí Creative Commons na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Castello_di_Canossa.jpg> Obr. 12 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:W_vratislav_ii_198_320.jpeg> Obr. 13 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Urkunde_Wormser_Konkordat-bg.png?uselang=de> Obr. 14 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Balduineum_Wahl_Heinrich_VII.jpg> Obr. 15 [cit. 2012-12-28]. Dostupný pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Otto_III_wird_von_Papst_Gregor_V._zum_ Kaiser_gesalbt.jpg>
Literatura: ČORNEJ, Petr a kol. Dějepis pro SOŠ: české a světové dějiny. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 2002. ISBN 80-7235-194-X. ČORNEJ, Petr a kol. Dějiny evropské civilizace I. 4. vyd. Praha a Litomyšl : PASEKA, 2002. ISBN 80-7158-472-7. FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. 1. vyd. Praha : ZVON, české katolické nakladatelství, 1992. ISBN 80-7113-008-7.