Politický vývoj Ukrajiny po roce 1991 Ukrajina v letech 1991 - 2004

Demokratická tranzice Tři typy demokratické tranzice podle S. P. Huntingtona Transformace – staré a reformě naladěné vládní elity hrají rozhodující roli v procesu likvidace starého režimu a nastolení demokracie Nahrazení – opozice zesílí natolik, že je schopna svrhnout starou moc a nastolit demokracii Přesun – kooperace staré vládnoucí elity i opozice v procesu přechodu od nedemokratického k demokratickému režimu

Konsolidace demokracie Vybudování nového demokratického politického systému a jeho stabilizace Podmínky: Pravidelné konání svobodných voleb (výsledky jsou respektovány) Alternace politických sil u moci Existence právního státu Ochrana lidských práv (neexistence diskriminace) Politické svobody (svobody politických názorů) Volný přístup k alternativním zdrojům informací Regulovaný vztah mezi státem a (volným) trhem (ekonomické kritérium)

Ekonomická situace 1991 - 1994 Vládnoucí elita nezahájila potřebné ekonomické reformy Nejvyšší radu tvořili z větší části členové bývalé KPU – neochota k přijímání jakýchkoli reforem (i politických) Zemi zasáhla vysoká míra inflace a kolaps řady velkých podniků V roce 1993 vypukly obrovské stávky ve východních částech země (Doněck, Luhansk) Stávkující vznášeli politické požadavky (změna prezidenta, volby do parlamentu)

Politická situace 1991 - 1994 Souboj mezi zákonodárnou a výkonnou mocí o dominanci v politickém systému Snaha prezidenta Kravčuka o získání kontroly nad výkonnou mocí skončila neúspěchem Kontrolu nad velkou částí výkonné moci si zachoval parlament Omezit moc prezidenta se snažil předseda parlamentu Ivan Pljušč vydáním zákona O formování místních orgánů moci a samosprávy Tímto zákonem zlikvidována vertikála výkonné moci podřízená prezidentovi

Politická situace 1991 - 1994 Pljušova reforma umožnovala totální dominanci parlamentu až do podepsání ústavní dohody mezi NR a prezidentem Kučmou (1995) Na přelomu let 1992/1993 si premiér Leonid Kučma vymohl mimořádné pravomoci na 6 měsíců (oblast finanční, hospodářská) Důvodem byla katastrofální ekonomická situace země V září 1993 podal Kučma demisi (neúspěch v řešení krize) V roce 1994 byly vypsány předčasné parlamentní i prezidentské volby

Ivan Pljušč (1941 – 2014), Leonid Kučma (1938)

Parlamentní a prezidentské volby 1994 V parlamentních volbách v březnu a dubnu 1994 nejvýrazněji uspěla obnovená KPU Většinu poslaneckých mandátů obsadili nezávislí kandidáti Levici se nepodařilo vytvořit stabilní a trvalou většinu (hlavním úspěchem zvolení O. Moroza do čela nového parlamentu) Na přelomu června a července proběhly prezidentské volby, v nichž uspěl Leonid Kučma Kučma byl zvolen až ve druhém kole ziskem 52% hlasů

Parlamentní volby 1994

Oleksandr Moroz (1944)

Prezidentské volby 1994

Prezident Kučma Kučma se před volbami prezentoval jako zastánce spolupráce s Ruskem (ve druhém kole proto podpora KPU) Po volbách změnil rétoriku – zastánce posilování Ukrajinské samostatnosti Kučma měl úzké vazby s regionálními elitami z Dněpropetrovska (obsazování vládních postů) Velká část ekonomického bohatství na Ukrajině koncentrována v rukou několika regionálních elit (klanů) Klany úzce spojeny s politikou, kterou ovlivňují – oligarchizace politiky

Léta 1995 - 1996 Začátek prezidentské dominance v politickém systému země Kučma vytvořil jako svůj poradní orgán Radu regionů (zisk podpory části regionálních elit) Zvýšil se tlak na parlament – cílem vyjasnit postavení jednotlivých ústavních orgánů Výsledkem kompromisní Ústavní dohoda mezi prezidentem a parlamentem z června 1995 Dohoda přechodně jasněji vymezila postavení ústavních orgánů a předpokládala brzké přijetí regulérní Ústavy

Nová ústava Novou ústavu schválil parlament 28. června 1996 (pod určitým tlakem) Nová ústava upravila dělbu moci – po formální stránce se Ukrajina přiblížila poloprezidentskému politickému systému Přinesla jistou stabilizaci politického systému Konfliktní stav mezi prezidentem a parlamentem však přetrvával i nadále Velkou zásluhu na přijetí Ústavy měl předseda parlamentu O. Moroz (dobré vyjednávací schopnosti)

Léta 1996 - 2000 Napětí a konflikty mezi jednotlivými ústavními orgány pokračovaly Parlament atomizovaný – nemožnost zformovat trvalou vládní většinu Jistou změnu přinesly parlamentní volby v roce 1998 (smíšený volební systém 225/225) Jejich výsledek složení parlamentu výrazně zpřehlednil V říjnu a listopadu 1999 proběhly volby prezidenta, v nichž L. Kučma obhájil svoji pozici Ve druhém kole voleb porazil L. Kučma předsedu KPU Petra Symonenka

Parlamentní volby 1998

Prezidentské volby 1999

Petro Symonenko (1952)

Prezident Kučma II Kučma po znovuzvolení zesílil tlak na posílení své moci Na duben 2000 vypsal referendum, v němž navrhoval rozšíření pravomocí prezidenta (redukce počtu poslanců, dvoukomorový parlament, zrušení poslanecké imunity, možnost rozpustit parlament na základě referenda o nedůvěře ukrajinského lidu v parlament) Razantně zasáhl Ústavní soud – část otázek prohlásil za protiústavní, zbytek musel být potvrzen kvalifikovanou většinou NR, a to i po kladném výsledku referenda (nereálné) Referendum nakonec skončilo fiaskem (nepodařilo se nic prosadit)

Kauza Gongadze v roce 2000 (kazetový skandál) Hlubokou a vleklou politickou krizi na Ukrajině způsobila nevyjasněná smrt (vražda) známého opozičního novináře Georgije Gongadzeho Z podílu na vraždě byl opozicí obviněn prezident Kučma Celou kauzu odstartoval O. Moroz s tím, že existují audionahrávky, které dokazují podíl prezidenta Kučmy na vraždě novináře Ostré útoky opozice na prezidenta a výrazný pokles jeho podpory ze strany EU a USA Rozsáhlá antiprezidentská kampaň „Ukrajina bez Kučmy“ však neuspěla

Georgij Gongadze (1969 – 2000)

Parlamentní volby 2002 V parlamentních volbách v roce 2002 se podařilo uspět antiprezidentským formacím Na prvním místě skončil volební blok bývalého premiéra Viktora Juščenka Naše Ukrajina Kučmovi se nicméně podařilo zajistit přetrvání sobě oddaného vládního kabinetu (fragmentace parlamentu a neschopnost opozice zformovat pevnou parlamentní většinu) Kučma získal podporu většiny nezávislých poslanců – zajištěna proprezidentská parlamentní většina

Parlamentní volby 2002

Léta 2002 - 2004 Po parlamentních volbách období stupňující se mobilizace společnosti před prezidentskými volbami v roce 2004 V roce 2002 odvolal prezident Kučma z funkce premiéra Anatolije Kinacha a nahradil ho Viktorem Janukovyčem Kučma se snažil získat silnější podporu doněckého klanu, ze kterého pocházel Viktor Janukoyč (dosavadní gubernátor Doněcka) Na konci roku 2003 ukrajinský Ústavní soud rozhodl, že Kučma může kandidovat potřetí na prezidenta Ústava umožňuje zastávat pouze 2 funkční období po sobě, ale Kučma poprvé zvolen již v roce 1994 (před přijetím Ústavy)

Anatolij Kinach (1954), Viktor Janukovyč (1950)