Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze. Venuše SLUNEČNÍ SOUSTAVA Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Věra Gošová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz, ISSN: 1802-4785, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.

Její rovníkovým průměr je 12 103,7 km. Merkur Venuše Země Mars Jupiter Saturn Uran Neptun Venuše, druhá nejbližší planeta od Slunci, je temný svět vulkánů a dusivé husté atmosféry. Otáčí se opačným směrem než většina planet. Její rovníkovým průměr je 12 103,7 km.

Jedná se o jednu ze čtyř terestrických planet v soustavě, která má pevný kamenitý povrch. Z terestrických planet má nejhustší atmosféru, která ji předurčila stát se nejteplejší planetou sluneční soustavy.

Přesto, že je Venuše nejbližší planeta co do vzdálenosti od Země, má srovnatelnou velikost a je nazývána sesterskou planetou Země, tak se naší planetě vůbec nepodobá. Poloměr Venuše je pouze o 650 km menší než v případě Země, současně její hmotnost dosahuje 81,5 %.

ROTACE A OBĚŽNÁ DRÁHA PLANETY Venuše obíhá okolo Slunce ve střední vzdálenosti okolo 108 milionů km jednou za 224,65 dne. Planeta obíhá podobně jako všechny planety sluneční soustavy po eliptické dráze, která je ale nejvíce blízká kruhové. Během svého pohybu kolem Slunce se Venuše přibližuje každých 584 dní nejblíže k Zemi ze všech planet soustavy, a to na vzdálenost menší než 41 milionů km. Venuše rotuje kolem své rotační osy ze všech planet sluneční soustavy nejpomaleji, a to v intervalu jednou za 243,16 dne. Má pomalou zpětnou rotaci, což znamená, že rotuje od východu k západu namísto od západu k východu jako většina ostatních planet. Při pozorování Slunce z povrchu planety se východ Slunce objeví každých 116,75 dnů.

VNITŘNÍ STAVBA PLANETY kůra je z křemičitanů kamenný plášť Jádro ze železa a niklu Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem o průměru 6 000 km, obklopeným roztaveným kamenným pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Spodní hranice pláště leží podle odhadů v hloubce okolo 2 840 km. Předpokládá se, že je zde bohatě zastoupeno zejména železo, a to buď v čistém stavu, nebo vázané se sírou ve formě sulfidu železnatého.Na rozhraní jádra a pláště se odhadují teploty okolo 3 500 °C, v jádře by mohly dosahovat až k 4 000 °C.

POVRCH Povrch Venuše je přibližně z 80 % tvořen lávovými planinami. Na velké části povrchu Venuše se vyskytuje značné množství sopek (např. Sif Mons), z nichž 167 má průměr základny větší než 100 km. Maat Mons jedna z největších sopek na Venuši Na zbylých územích tvoří několik vyvýšených ploch, které byly vyzdvihnuty energií tektonických pohybů v kůře planety. Odhaleny byly i duny a rýhy v horninách způsobené činností větru. Sif Mons

ATMOSFÉRA Atmosféra Venuše Oxid uhličitý 96,5 % Dusík 3 % oxid siřičitý, oxid uhelnatý, argon, vodní páry, helium, neon, karbonylsulfid, chlorovodík, fluorovodík Stopové plyny Atmosféra Venuše má stonásobnou hmotnost v porovnání se zemskou, je tak hustá, že z povrchu planety nejsou hvězdy vidět. Je složena převážně z oxidu uhličitého a obsahuje také zrníčka síry a kapičky kyseliny sírové z mnoha sopečných výbuchů. Atmosférický tlak je 9321,8 kPa. Atmosféra se okolo kamenné planety rychle pohybuje. V horních vrstvách atmosféry vanou silné větry, které mohou dosahovat rychlosti až 360 km/h, naproti tomu na povrchu planety vane jen velmi slabý vítr, u kterého rychlost nepřesahuje 4 až 7 km/h. Mraky oběhnou planetu za 4 dny, pohybují ve stejném směru, ve kterém rotuje planeta, avšak 60krát rychleji.

TEPLOTA Hlavní oblačnost se nachází ve výšce přibližně 50 až 70 km nad povrchem planety. Hrubá vrstva mraků odráží okolo 60 % slunečního svitu zpět do okolního vesmíru. Méně než čtvrtina slunečního záření dopadajícího na Venuši se dostane až na její povrch. Světlo, které se prodere přímo skrz mraky, zahřívá kamenný povrch, ten postupně teplo uvolňuje ve formě infračerveného záření. Podobně jako sklo ve skleníku zadržuje teplo, tak atmosféra Venuše zachycuje infračervené záření, čímž je její teplota vždy velmi vysoká.. Vlivem silného skleníkového efektu se zvyšuje teplota na povrchu o více než 400 °C, v oblastech okolo rovníku dokonce až na 500 °C. Silný skleníkový efekt způsobuje, že povrch Venuše je teplejší než Slunci nejbližší planeta – Merkur – i přes to, že je od Slunce více než dvakrát vzdálená a přijímá pouze 25 % slunečního záření. Vlivem tepelné setrvačnosti a proudění atmosféry se teplota na denní a noční straně Venuše výrazně neliší (rozdíl se pohybuje v rozmezí 25 °C).

POZOROVÁNÍ VENUŠE Venuši se lidově říká večernice či jitřenka. Obíhá blíže okolo Slunce než Země, takže v okamžiku spodní konjunkce se nám v žáru Slunce ztrácí z dohledu. Nejjasnější bývá v době, kdy je na obloze na své dráze úhlově nejdále od Slunce. V takových polohách vidíme planetu chvíli po západu Slunce nebo před jeho východem. Horní konjunkce – Venuše je přezářená Sluncem Dolní konjunkce – Venuše se ztrácí v záři Slunce Východní elongace – Venuše je viditelná po západu Slunce Západní elongace – Venuše je viditelná před východem Sluncem Venuše má tak jako Měsíc fáze. Nikdy však nevidíme Venušin úplněk, neboť je Venuše Sluncem přesvícena. Při oběhu okolo Slunce, kdy se k nám dostává blíže, je na pozemské obloze Venuše úhlově stále větší, avšak z její osvětlené strany vidíme stále méně a méně.

VÝZKUM Program Veněra byla série sovětských meziplanetárních sond určených k výzkum planety Venuše. Po překonání počátečních chyb, především problémů s nosnými raketami, byl program realizovaný v letech 1961−1983 úspěšný a přinesl cenná data o Venuši. Pioneer-Venus 1,2 – NASA s pomocí sondy prozkoumala atmosféru i povrch pomocí přístrojových pouzder, získala další informace o planetě. Venus Express je evropská planetární sonda organizace ESA určená pro průzkum planety Venuše, především chemického složení a dynamiky její atmosféry.

CITACE Veškeré obrazové materiály [cit. 2010–09–22] Dostupné pod licencí Public domain na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Terrestrial_planet_size_comparisons_edit.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:SolarSystem.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:NewSolarSystem-Eris-noquote.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Venus_Earth_Comparison.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Venus_globe.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Maat_Mons_on_Venus.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PIA00233-_Venus_-_3D_Perspective_View_of_Eistla_Regio.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Venera9superficie.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mariner_10_UV_Venus.gif> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sif_Mons_3D.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Venus_Express_in_orbit.jpg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pioneer_Venus_Multiprobe_spacecraft.jpg> Všechny obrazové materiály [cit. 2010–09–22] Dostupné pod licencí GNU Free Documentation na WWW: <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Phases_of_Venus_cs.png> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Venus_atmosphere_cs.svg> <http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Venus_structure.jpg> ODKAZY Velká rodinná encyklopedie Vesmír. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Slovart, 2000. ISBN 807209251 Všechny obrazové materiály [cit. 2010–09–22] Dostupné pod licencí Creative Commons na WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Venu%C5%A1e_%28planeta%29>