Metody psychoterapie Doc. PhDr. Karel Balcar, CSc. Pražská vysoká škola psychosociálních studií

PSYCHOTERAPIE je … „léčba psychologickými prostředky“ Otázka: A jak (se) to (kdy) prakticky dělá? Odpovědi nabízejí PSYCHOTERAPEUTICKÉ METODY…

Dva teoretické zdroje psychoterapie Psychologie osobnosti a mezilidských vztahů Psychologie mezilidského komunikačního působení Které osobnostní a vztahové kvality a děje jsou klíčové pro vznik a trvání přítomné poruchy a pro vyvolání léčebné změny a které jsou pak až na nich závislé? Které způsoby komunikace jsou za daných okolností nejvhodnější pro terapeuticky žádoucí ovlivnění člověka v klíčové osobnostní či vztahové kvalitě a dění? Tím se psychoterapeutické přístupy navzájem teoreticky liší … a o toto půjde nyní!

LÉČBA PSYCHOLOGICKÝMI PROSTŘEDKY, Psychoterapie je… LÉČBA PSYCHOLOGICKÝMI PROSTŘEDKY, tj. léčebné ovlivňování pacientova prožívání a počínání významovou stránkou interakce s terapeutem – na rozdíl od ostatních druhů léčby účinkujících hmotnými vlastnostmi poskytovaných zásahů do životních dějů pacienta cestami působení fyzikálního, chemického, nebo biologického. Nástrojem pro navození psychologicky působivé léčivé zkušenosti u pacienta je slovní i mimoslovní komunikace s terapeutem, popřípadě s dalšími účastníky terapie, v terapeutem řízené interakci, spolu s tím probíhající utváření a působení žitého terapeutického vztahu s ním či s nimi, a konání praktických činností sloužících vyvolání potřebných změn v pacientově prožívání a chování. Terapeutovo vedení psychologické léčby může probíhat s důrazem na různé stránky pacientova prožívání a počínání a s využíváním různých postupů s ohledem na možnosti, které terapeut získal svým odborným vzděláním a výcvikem, a na druhé straně průběžně zjišťovanými osobními možnostmi, omezeními a potřebami na straně pacienta.

Terapeuticky důležitá hlediska, záměry a cíle vzhledem ke stránce… DUCHOVNÍ: „SMYSL“ – DOBRO, SVĚDOMÍ, VŮLE … DUŠEVNÍ: „ZDAR“ – USPOKOJENÍ, ZVLÁDÁNÍ … TĚLESNÉ: „ZDRAVÍ“ – PŘEŽITÍ, ZDATNOST … CHOVÁNÍ: „ÚČINEK“ – ÚČEL, ÚSPĚCH … PROSTŘEDÍ: „PŘIZPŮSOBENÍ“ – VYROVNÁVÁNÍ …

Hlavní modality psychoterapie Individuální psychoterapie (včetně „hromadně“ probíhající) Skupinová psychoterapie (v uměle vytvořených skupinách) Rodinná (psycho)terapie (včetně manželské/partnerské) Odlišují se: Počtem a vzájemnou obeznámeností společně zúčastněných pacientů Povahou a intenzitou ustavovaného psychoterapeutického vztahu (Ne)sdílenými minulými, současnými a budoucími vzájemnými vztahy mezi účastníky Předpoklady o zprostředkovanosti / bezprostřednosti uplatnění terapií docilovaných změn v přirozených životních situacích a činnostech pacienta

Zacílení psychoterapeutických metod I Podle převládajícího záměru a způsobu vedení psychoterapie stojí proti sobě její alternativy: „REKONSTRUKTIVNÍ“ x „SYMPTOMATICKÁ“ Cílem je buď „rekonstrukce“ či změna osobnosti pacienta v některých jejích pro léčenou poruchu podstatných stránkách, anebo směřuje přímo k odstranění či vyléčení jeho chorobných příznaků. „ODKRÝVAJÍCÍ“ ¨x „ZAKRÝVAJÍCÍ“ Terapie směřuje buď k nalezení skrytých příčin současné poruchy a jejich odstranění nebo zamezení jejich vlivu, anebo k docílení léčebného účinku jejím zaměřením na současnou podobu poruchy. „DIREKTIVNÍ“ x „NONDIREKTIVNÍ“ Terapeut určuje pacientovi, co má vykonávat, anebo ho jen vede a podněcuje k tomu, aby si sám po svém objevoval, volil a vykonával, co mu k překonání poruchy a získání zdraví pomůže.

Zacílení psychoterapeutických metod II „TERČEM“, na nějž jsou různé postupy psychoterapeutického působení zaměřeny prvotně, bývají podle zvoleného přístupu: POZNÁNÍ: vnímání, chápání, rozhodování, řešení problémů SEBEPROŽÍVÁNÍ: sebeuvědomování, sebepojímání, sebeřízení SNAŽENÍ: uspokojování motivů, přestavba motivací, zvládání frustrací a konfliktů, dosahování cílů CÍTĚNÍ: citová abreakce, citová korekce, citové sdílení CHOVÁNÍ: řízení chování, nácvik praktických a sociálních dovedností, komunikace a řešení vztahových problémů FYZIOLOGIE: psychofyziologická auto- a heteroregulace sugescí, představou, podmiňováním, vhledem, tělesnou činností EXISTENCIALITA: zaujímání postojů, odpovědná volba činů a zážitků, naplňování smyslu uskutečňováním hodnot

Psychoterapeutická komunikace I: kvalita zdroje projevu a kvalita účinku PODNĚTY + CHOVÁNÍ FYZIOLOGIE PROŽÍVÁNÍ UVĚDOMO- VÁNÍ TERAPEUT PACIENT CH F V P CH P F V

Otázka po relativní prospěšnosti různých způsobů psychoterapie Které kombinace (typových) vstupů vícerozměrné jsou terapeuticky úspěšnější, než jiné? „MATICE ZÁKLADNÍCH VZTAHŮ V PSYCHOTERAPII“ Odpovědi – zatím jen velmi částečné – nabízejí INTUICE, OSOBNÍ ZKUŠENOST, TEORIE, VÝZKUM …

Matice základních vztahů v psychoterapii K O N T E X T P R O B L É M P A C I E N T T E RAP E UT ! M E T O D A

Psychoterapeutická komunikace II: direktivnost působení PODNĚCOVÁNÍ, SUGEROVÁNÍ VÝROKY A ČINY TERAPEUTA SPOLUBYTÍ, SDÍLNÉ MLČENÍ PŘIKAZOVÁNÍ, ZAKAZOVÁNÍ NASLOUCHÁNÍ, REFLEKTOVÁNÍ VYZÝVÁNÍ, NAVRHOVÁNÍ DOTAZOVÁNÍ, ODPOVÍDÁNÍ DOPORUČOVÁNÍ, VAROVÁNÍ VYJASŇOVÁNÍ, VYSVĚTLOVÁNÍ SCHVALOVÁNÍ, ZAMÍTÁNÍ

Pojetí psychoterapie I: „PŘÍRODOVĚDNÉ“ x „ANTROPOLOGICKÉ“ PŘEVAŽUJÍCÍ DŮRAZ V LÉČBĚ: VĚDECKÁ TECHNOLOGIE x LIDSKÉ SPOLUBYTÍ OBJEKTIVNÍ POZOROVÁNÍ SUBJEKTIVNÍ CHÁPÁNÍ PŘÍČINNÉ PŮSOBENÍ VZÁJEMNÉ SDÍLENÍ PODNĚCOVÁNÍ SIGNÁLY POSKYTOVÁNÍ POROZUMĚNÍ ZMĚNA ODEZEV PROMĚNA OSOBY PRAKTICKÁ ČINNOST OSOBNÍ VZTAH

Pojetí psychoterapie II: Co léčí? PRAKTICKÁ ČINNOST x OSOBNÍ VZTAH LÉČÍ KONKRÉTNÍ „SPRÁVNÁ“ TERAPEUTICKÁ ČINNOST NA POZADÍ DOBRÉHO VZTAHU LÉČÍ „SPRÁVNÝ“ TERAPEUTICKÝ VZTAH NA POZADÍ KONKRÉTNÍCH ČINNOSTÍ ČINNOST ! V Z T A H ! Č I N N O S T V Z T A H