Právo Evropské unie 2 Prezentace 1 2017

Program přednášek ES a EU, pravomoci a politiky, prameny, realizace práva Vývoj a právní rámec vnitřního trhu. Volný pohyb zboží (primární právo, sekundární legislativa a judikatura klíčová pro rozvoj právní úpravy - Cassis de Dijon, Dassonville, Keck a Mithouard. Volný pohyb osob a svoboda usazování (primární právo, sekundární legislativa a judikatura klíčová pro rozvoj právní úpravy – Bosman, Vlassopoulou. Volný pohyb služeb (primární právo, sekundární legislativa a judikatura klíčová pro rozvoj právní úpravy – Gebhard.); volný pohyb kapitálu a plateb (primární právo, sekundární legislativa a judikatura klíčová pro rozvoj právní úpravy – Casati. Ochrana hospodářské soutěže v EU - kartelové dohody a zneužití dominantního postavení. Ochrana hospodářské soutěže v EU – kontrola spojování podniků, řízení o povolení spojení. Pravidla ochrany hospodářské soutěže pro státy (veřejné podpory, státní monopoly a veřejné podniky, judikatura klíčová pro rozvoj právní úpravy - Altmark). Spotřebitelské právo EU – vznik, programy, ochrana bezpečnosti a zdraví spotřebitele, ochrana hospodářských zájmů spotřebitelů. Právo obchodních společností EU – společnosti evropského práva. Právo obchodních společností EU – směrnice k harmonizaci společenského práva členských států národních. Společná obchodní politika EU.  

ES a EU Evropská společenství – původně tři Společenství 1951 – ESUO (fungovalo v období 1952 – 2002) 1957 – EHS, ESAE (EHS od roku 1992 jen ES) Od vzniku ES si tato postupně tvořila a rozvíjela svébytný právní systém – komunitární právo Právo odlišné od mezinárodního práva svou „supranacionální“ povahou (bezprostředně závazné a použitelné) Co je to supranacionální ? 1992 – Maastrichtská smlouva - vedle revize smluv o ES obsahuje Smlouvu o EU – stanoví smluvní rámec rozšířené spolupráce uvnitř ES („tři pilíře“) Vytváří se právo EU jako „právo druhého a třetího pilíře (odlišnosti od komunitárního práva) EU v této době nemá právní subjektivitu

ES a EU 2007 - podepsána Lisabonská smlouva ALE - nabyla účinnosti teprve 1. prosince 2009 (proč ?) mění zakládající dokumenty ES a EU Smlouvu o EU (SEU) Smlouvu o založení Evropského společenství (SES)- nově Smlouva o fungování Evropské unie (SFEU) Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii (ESAE) – ESAE (též EURATOM) zůstává samostatné zrušení dosavadní struktury „tří pilířů“ EU (vytvořené MAASTRICHTSKOU SMLOUVOU roku 1992) EU se stává právním subjektem namísto ES splynutí oblastí komunitárního a unijního práva

Pravomoci EU Svěřeny EU k dosahování cílů (zakládací smlouvy) dány trvalým přenesením některých suverénních práv členských států na EU (dle judikátu ESD na dobu neurčitou) Judikát ESD 6/64 Costa „Přenos práv a povinností, odpovídajících ustanovením Smlouvy, učiněný státy z jejich vnitřního právního řádu do práva Společenství, vytváří tedy definitivní omezení jejich suverénních práv, jemuž nemůže odporovat pozdější jednostranný akt neslučitelný s pojmem Společenství“

Druhy pravomocí Dělení pravomocí: Výlučné unijní Společné - sdílené EU a členskými státy Koordinační, podpůrné a doplňkové (k výlučným pravomocem členských států)

VÝLUČNÉ PRAVOMOCI EU Výlučné pravomoci Evropská unie má v podstatě monopol na tvorbu pravidel. Členské země zde mohou přijímat rozhodnutí jen s povolením EU: celní unie společná měna společná obchodní politika hospodářská soutěž zachování biologických mořských zdrojů v rámci politiky rybolovu uzavírání vnějších /mezinárodních/ smluv (obchodní smlouvy),

Společné (sdílené) pravomoci pravomoci sdílené mezi členskými státy a EU patří mezi ně ty, které SEU neoznačuje jako pravomoci výlučné nebo doplňkové V oblastech s tzv. sdílenými kompetencemi mohou členské země vydávat vlastní legislativu jen tehdy, pokud zde již neexistuje společná evropská úprava, případně jako doplněk k ní. svobody vnitřního trhu, zemědělství a rybolov, doprava, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele, vízová, přistěhovalecká politika.

Koordinační, podpůrné a doplňkové pravomoci EU slouží k podpoře a sladění výkonu pravomocí členských států v oblastech, kde svou činností podporuje politiku jednotlivých členských zemí. jádro pravomocí zde zůstává v rukou národních vlád. např. hospodářská politika, zaměstnanost, vzdělání, ochrana veřejného zdraví,

Právo EU - pojem svými kořeny vychází právo EU ze základních demokratických hodnot, uznávaných všemi členskými státy, a jím odpovídajících ústavně právních principů mezi tyto hodnoty patří např. rovnost všech států v rámci integrace respekt k základním lidským a občanským právům vzájemná solidarita zajištění stability ekonomického rozvoje a z ní plynoucích jistot Od počátku byly tyto hodnoty vyjádřeny v preambulích zakládajících smluv Evropských společenství a v mnohostranných mezinárodních úmluvách, k nimž se státy ES/EU hlásily (EÚLP)

Právo EU - členění dle obsahu A Normy regulující strukturální otázky EU (organizační struktura, pravomoci orgánů EU , vztahy mezi orgány EU navzájem atd.) = INSTITUCIONÁLNÍ PRÁVO B Normy regulující oblasti činnosti (tzv. společné politiky) EU vnitřní trh životní prostředí hospodářská soutěž ad. = MATERIÁLNÍ PRÁVO

Co jsou to prameny práva ? Prameny práva EU Co jsou to prameny práva ?

Prameny národního práva vs prameny práva EU OPAKOVÁNÍ Prameny národního práva vs prameny práva EU Prameny práva obecně = formy, v nichž je obsaženo objektivní právo (právní normy) - bezprostředně závazná pravidla chování V národním právu „normativní právní akty“ (zákony, vládní nařízení) Opakem jsou akty aplikace práva V národním právu „individuální právní akty“ (soudní rozsudek, daňový výměr, stavební rozhodnutí)

Prameny práva EU V právu EU jinak čl. 249 SFEU považuje za pramen práva i soudní a správní rozhodnutí součástí práva EU a druhem pramene jsou též doporučení, stanoviska nemají povahu právních norem (neobsahují bezprostředně závazná pravidla chování) Jaká je jejich funkce (právní následky ) ? představují podmínky pro závaznost jiných pramenů práva vymezují meze správní či soudní úvahy

Prameny práva EU Prameny práva EU se odlišují nejen od pramenů národního práva, ale též mezinárodního práva (veřejného) v otázkách tvorby (kodifikace) kdo právo EU vytváří členské státy orgány Evropské unie podle jakých pravidel postupuje ( tzv. procesní normy - legislativní proces upravený v SFEU) NĚKOLIK KATEGORIÍ PRAMENŮ PRÁVA EU Ale ZÁKLAD představují právní akty vydávané orgány EU (v rámci naplňování společných politik EU)

Kdo tvoří právo EU ? prameny vytvářené členskými státy Zakládající smlouvy - SFEU Listina základních práv a svobod Vnější smlouvy (s nečlenskými státy nebo mezinárodními organizacemi – smlouva o EHP) prameny vytvářené normotvornými orgány EU (Rada EP, Komise EU) Prameny vytvářené soudy EU („case law“ , obecné zásady práva) Prameny smíšené – vytvářené členskými státy i orgány EU - smíšené smlouvy

Hierarchie pramenů práva EU PRIMÁRNÍ PRÁVO EU (“ akty členských států”) Rozhodnutí představitelů vlád a států v rámci Evropské rady (s prvky mezinárodního práva veřejného) OBECNÉ ZÁSADY PRÁVNÍ (“nepsané právo” EU) VNĚJŠÍ SMLOUVY a smíšené smlouvy E. SEKUNDÁRNÍ PRÁVO EU (akty přijímané orgány EU) a/ nařízení b/ směrnice c/ rozhodnutí d/ doporučení a stanoviska E. SOUDNÍ ROZHODNUTÍ - „case law“ F. tzv. SOFT LAW – atypické akty vytvořené orgány EU

Primární právo EU Primární právo = normy nejvyšší právní síly obsažené ve smlouvách uzavřených mezi členskými státy ES -EU zakládací smlouvy Smlouva o EU (1992) Smlouva o fungování EU (1957, býv. Evropské hospodářské společenství (EHS) Smlouva o Evropském společenství pro atomovou energii (1957, EURATOM)

Primární právo EU revize a doplňky smluv Jednotný evropský akt (JEA) 1987 Maastrichtská smlouva 1992 Amsterdamská smlouva 1997 Niceská smlouva 2000 Lisabonská smlouva 2007 další smlouvy mezi členskými státy a EU smlouvy o zdrojích rozpočtu (tzv. rozpočtové smlouvy) smlouvy o přístupu nových členských států Listina základních práv a svobod EU (2000, právně závazná od 2009)

Sekundární právo EU Sekundární právo = právní normy přijímané institucemi EU v souladu se zmocněním vyplývajícím ze zakládacích smluv Nařízení směrnice Rozhodnutí doporučení, a stanoviska Článek 288 SFEU charakterizuje právní povahu těchto legislativních aktů: „Ke splnění svých úkolů a za podmínek stanovených v této smlouvě Evropský parlament společně s Radou, Rada a Komise vydávají nařízení a směrnice, přijímají rozhodnutí a vydávají doporučení nebo zaujímají stanoviska.“

Nařízení základní pramen - normativní akty s obecnou závazností jednotný nástroj rozvoje práva EU platí ve všech členských státech jednotně v zásadě nevyžadují vydání prováděcího vnitrostátního aktu přímo závazné pro občany EU - mohou se dovolávat ustanovení nařízení stejně, jako zákonů a dalších předpisů práva vnitrostátního.

Nařízení Platnost nařízení platí sama o sobě (přímá působnost) členské státy zajišťují jejich administrativní implementaci svými orgány bezprostřední účinnost nařízení - realizace z něj vyplývajících subjektivních práv nesmi být vázána na vydání vnitrostátních prováděcích předpisů (s výjimkou těch, která nařízení samo předpokládá) Uveřejnění v Úředním listu EU má konstitutivní účinek Co je to konstitutivní účinek ?

Směrnice nástroj s menší normativní účinností než nařízení Co je to normativní účinnost ? obsahují právní normy, závazné pro všechny členské státy závazné právní účinky z hlediska výsledků, jichž má být dosaženo, nikoli pokud jde o prostředky, které mají být použity k dosažení daného cíle směrnice je pramenem s dvoustupňovou realizací v prvním stupni - směrnice stanoví jednotný cíl ( = jádro dané úpravy) z pohledu EU v druhém (národním) stupni – cíl uskutečněn provedením změny právních řádů členských států

Směrnice Působení směrnice v členských státech Směrnici je třeba ve stanovené lhůtě (většinou do pevně stanoveného data), transponovat (převést) do národního práva získává účinnost teprve tímto transpozičním aktem členského státu účinek transpozice převádí obsah směrnice do vnitrostátního právního řádu vyplňuje prostor mezi obecnou formulací pravidel a možností konkretizace (přizpůsobení) úpravy, ponechanou členským státům K transpozici je vždy třeba vydání závazného právního aktu obecné povahy (zákon, vládní nařízení ad.)

Rozhodnutí "právotvorná" rozhodnutí, např. o úpravě vnitřních poměrů institucí či úpravy konkretizující pravidla z nařízení právně závazná povaha (stejně jako nařízení) - je závazné ve všech svých bodech (na rozdíl od směrnice). objekt je konkrétně určen (jeden nebo více členských států, jedna nebo více soukromých osob) nemusí mít obecnou platnost

Rozhodnutí mají přímý účinek (potvrdil Soudní dvůr EU) Co je to přímý účinek ? vydává buď Rada EU nebo Komise obvykle zveřejněno v Úředním listu EU PŘÍKLADY - Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 3052/95/ES ze dne 13. prosince 1995, kterým se stanoví postup výměny informací o vnitrostátních opatřeních odchylných od zásady volného pohybu zboží v rámci EU Rozhodnutí Komise ze dne 29. dubna 2004 stanovící obecná pravidla pro řízení Systému ES pro rychlou výměnu informací (RAPEX) a pro notifikace činěné v souladu s článkem 11 směrnice 2001/95/EC

Doporučení a stanoviska právně nezávazné akty (např. doporučení Komise členským státům k uzpůsobení jejich státních obchodních monopolů) nemohou zakládat soudně vynutitelná práva jednotlivců představují oporu pro výklad závazného práva EU „soudy jsou povinny brát při rozhodováni zřetel na doporučení, zvláště pokud jsou směrodatná pro výklad vnitrostátních právních předpisů vydaných k jejich provedení nebo pokud mají doplňovat závazné předpisy.“ (ESD v případu Grimaldi 322/1988)

JUDIKATURA SOUDŮ EU („Case Law“) Judikáty tvoří v rámci pramenů práva EU tzv. case law judikatura ESD není z hlediska právní formy pozitivním právem tudíž není ani pramenem ve formálním smyslu je však pramenem z hlediska obsahu (čl. 220 SFEU – ESD formuluje právní pravidla, která nejsou výslovně obsažená v psaném právu, avšak vyplývají z jeho norem)

JUDIKATURA SOUDŮ EU („Case Law“) ESD tak mnohdy činí na žádost národních soudů členských států v rámci tzv. řízení o předběžných otázkách některé judikáty ESD znamenaly vyvození a formulaci nového pravidla vytvářejí nové pojmy práva EU či teorie Koncept přímého účinku práva Společenství v členských státech přednost práva EU před právní úpravou národní Povinnost respektovat základní lidská práva

Účinky a realizace práva EU principy nadřazenosti a autonomie Vnitrostátní právo nesmí odporovat Směrnice povinně harmonizují národní právo princip přímého účinku Zakládající smlouvy, nařízení a rozhodnutí platí přímo a jsou aplikovány v členských státech princip státní odpovědnosti za škody Pokud neprovedením předpisu EU národními orgány ČS vznikne jeho občanům či iným subjektům škoda, stát je povinen ji nahradit

Konec opakování pokračování příště…