Nová náboženská hnutí a konflikty Jan Lachman

Definice NNH Vznikají na základě náboženských idejí považovaných za nové Snaží se dávat odpovědi na existenciální otázky Mají protestní charakter – nerespektují zavedené společenské normy

Definice NNH Novost náboženských idejí znamená též odlišnost Nové náboženské ideje jsou zřídkakdy nové (často převzaté z jiných kultur, dob, nově formulované, nebo naopak prohlašované za původní) Staré náboženské ideje světových náboženství již nevyhovují, snaha je nahradit životnějšími

Charakteristiky NNH Charismatický vůdce: má mimořádné vlastnosti a schopnosti, které ho opravňují k zásahu např. do manželského či rodinného života; zavazuje k poslušnosti Jednoduché vidění světa: ideje jsou formulovány jednoduše, pochybnosti a reflexe se zapovídají Příslušnost ke společenství: vřelé, neformální vztahy, nahrazují rodinu či partnerský vztah

Charakteristiky NNH Přizpůsobivost: jednotný oděv, obyčeje, rituály, výrazové prostředky, hodnotové stupnice, mravní normy Entusiasmus: nadšení podporuje soudržnost; příslušník objevuje duchovní rozměr života; problémy mají snadná řešení; existence osobních vztahů; odpor společnosti stmeluje; nasazení, oběti přinášené pro hnutí

Charakteristiky NNH Napětí: jak se zavedenými náboženskými institucemi, tak se společností, protože zpochybňuje stávající společenské uspořádání, dokonce jej ohrožuje; napětí zesilují i média Označení sekta: stigmatizace hnutí, prohlášeno za deviantní, nebezpečné Reakce společnosti: hnutí rodičů či příbuzných, osvětové projekty, právní předpisy

Charakteristiky NNH NNH na represe reaguje uzavřeností, utajováním; potenciál napětí a násilí vzrůstá

Svatyně lidu Peoples Temple Zakladatelem James Warren Jones (1931-1978) Vyrůstal v Indianě, v chudé rodině jako nemilované dítě Vnímal ostře sociální rozdíly, útočiště hledal v probuzeneckých církvích Po sňatku s Marceline Baldwinovou postupně adoptovali 6 dětí vč. černošského dítěte

Svatyně lidu Stal se pastorem v metodistické církvi, zavedl rasově smíšené bohoslužby, kde černoši seděli vpředu Rozkol vedl r. 1955 k založení nové církve: Církev plného evangelia Svatyně lidu Navenek křesťanská církev se stala místem šíření „apoštolského socialismu“. Jones v 50. letech byl prý členem komunistické strany

Svatyně lidu Jones se považoval za nového mesiáše, na němž se měl manifestovat Princip Socialismu Chtěl učit lidi, jak se stát bohy, podobně jako se jím stal on sám Věřil v reinkarnaci, rasovou a genderovou příslušnost považoval za cosi dočasného Věřil v chiliasmus a dualismus dobra a zla

Svatyně lidu Hnutí mělo úspěch a šířilo se V r. 1962 byl ovlivněn článkem, který určoval 9 míst na světě, kde lze přežít jadernou katastrofu a postupně některá z nich zvolil jako sídlo hnutí (Brazílie, severní Kalifornie, Guyana) V 70. letech už mělo hnutí tisíce příznivců, oslovovalo různé sociální skupiny Požadoval nekompromisní následování, finanční oběti

Svatyně lidu Nechal se nazývat Otcem, příp. Dědečkem, jeho manželka Matkou, hnutí udržoval v tempu systémem ovládání včetně fyzických trestů Sex byl nástrojem udržování loajality – Jones se stával partnerem i vdaných žen a otcem dětí v rámci hnutí V polovině 70. let na vrcholu úspěchu, ale sílily kritické hlasy

Svatyně lidu Odpadali někteří následovníci, hnutí zažilo rasově motivovaný útok Poprvé zazněla myšlenka „revoluční sebevraždy“ V roce 1975 začal proces přesídlení hnutí do Guyany Odpadlíci zformovali skupinu Znepokojení příbuzní, která přispěla k vytvoření atmosféry nebezpečnosti sekt v americké společnosti

Svatyně lidu V r. 1977 již tisíc členů hnutí žilo v Jonestownu v Guyaně Znepokojení příbuzní začali bojovat o dítě manželů Stoenových, kteří též z hnutí odešli Rituál „bílé noci“ – nácvik kolektivní sebevraždy Senátor Leo Ryan si 17.11. 1978 vynutil návštěvu v komunitě

Svatyně lidu 16 členů komunity chtělo odejít s Ryanem Layton předstíral odpadnutí a začal na Ryana střílet. Zabil jeho a další 4 lidi, další zranil Noc poté následovala revoluční sebevražda: 909 lidí požilo jed v limonádě, z toho 294 dětí, Jones a Moorová se zastřelili. Celkem zemřelo 921 lidí.

James W. Jones „Zemřeli jsme, protože jste nás nenechali žít v míru“

Řád slunečního chrámu Ordre du Temple Solaire, OTS Vznik v r. 1981 jako součást neotemplářské tradice ve Francii Zakladatel Joseph di Mambro (1924-1994) se připojil k rosikruciánům, ale byli pro jeho založení příliš povrchní Proto zakládá OTS a daří se mu získávat učedníky i finanční podporu R. 1984 se Di Mambro stěhuje s částí řádu do Kanady, kde zakládá komunitu poblíž Québecu

Joseph di Mambro

Řád slunečního chrámu Di Mambro tvrdil, že je napojen na duchovní bratrstvo nanebevzatých mistrů, kteří mu komunikují vzkazy při tajuplných obřadech Apokalyptické očekávání a příprava na Nový věk „Kosmická manželství“ aranžovaná nezávisle na partnerských vazbách členů řádu

Řád slunečního chrámu Problémy s „kosmickými dětmi“ a s odpadlíky Policejní vyšetřování kvůli finančním machinacím a nelegálnímu ozbrojování se Negativní medializace Uplácení odpadlíků Velmistr ztrácel autoritu díky zdravotním problémům a rozhazovačnému způsobu života

Řád slunečního chrámu První zmínky o „tranzitu“ již na počátku 90. let: chápán jako přechod na jinou planetu Ani skalní členové netušili, že se bude jednat o vraždy a sebevraždy První vražda rodiny Dutoita 30. 9. 1994, další hromadné vraždy a sebevraždy 4. a 5. 10. ve dvou švýcarských kantonech

Účastníci zemřeli při rituálu Řád slunečního chrámu 3 kategorie obětí: Poprava zrádců Sebevraždy přesvědčených členů Pomoc k sebevraždě váhajícím Účastníci zemřeli při rituálu Další vlna v prosinci 1995 poblíž Grenoblu, poslední v březnu 1997 v provincii Québec Celkem 74 mrtvých

Řád slunečního chrámu Řád těžce nesl odmítnutí veřejností, které si vykládal jako pronásledování a světovou konspiraci proti sobě Poselství Řádu bylo odmítnuto, proto se Řád stahuje do svého domova Toto vidění skutečnosti neodpovídalo realitě, ale vnímali se jako elita lidstva Pro nemocného Di Mambra se jevil tranzit jako nejlepší cesta, jak zachránit pověst svou i pověst Řádu

Imanuelité Nešlo o kolektivní násilí v pravém smyslu, byť byly pokusy o sebevraždy vyhladověním Zakladatel hnutí Jan Dvorský (nar. 1965) zvolil duchovní jméno Parsifal Imanuel V roce 1989 se seznámil s knihou Oskara E. Bernharta „Ve světle pravdy. Poselství Grálu“, což vedlo ke změně života Dvorského i jeho partnerky

Jan Dvorský

Imanuelité Bernhart (duchovním jménem Abd-dru-shin) inspiroval nové náboženské hnutí Grálu Sám si nárokoval roli Syna Člověka, očekával konec světa ve 30. letech Hnutí pak od chiliasmu ustoupilo, ale kniha dále působí Dvorský si při čtení uvědomil, že Synem Člověka je on, povolán k soudu nad lidstvem a nastolením tisícileté říše

Imanuelité V r. 1993 vydal Dvorský knihu Syn Člověka. Mesiášovo živé Slovo k všenápravě lidstva Na jeho adresu se začali hlásit čtenáři, kteří se rozhodli jít za Pravdou V té době žil v Komárově na Hořovicku, kde se k němu mohli připojovat ti, kteří se chtěli též připravovat na příchod Tisícileté říše

Imanuelité Zájemci s sebou přinášeli veškerý majetek, přijímali nová jména, odpoutávali se od rodin, pálili vše, co je poutalo k minulosti Pomocníci Syna Člověka jedli jednoduše a střídmě, dlouze se postili, proto ztráceli na váze Žili v obráceném rytmu: v noci duchovně žili, přes den spali

Imanuelité Nestýkali se s obyvateli vesnice, neposílali děti do školy Šířili Dvorského knihu, četli ji, sbírali léčivé byliny Celkem asi 20 členů v jedné době, další desítky byly v kontaktu, mnoho členů bylo vyloučeno Důvodem byly chyby a žlutá aura

Imanuelité S vyloučením odsouzení, vzbuzení pocitů viny za zradu mesiáše, vyhrožování utrpením před smrtí i po ní Doporučení vyhledat smrt dobrovolně Přesto někteří nosili Dvorskému peníze a svěřovali do komunity děti i po vyloučení Při modlitbě za smrt a smrti vyhladověním byla šance převtělit se a vstoupit do Tisícileté říše

Imanuelité V r. 1994 vrcholily přípravy na Tisíciletou říši na základě toho, jak budou okolní svět zachvacovat katastrofy Apeninský poloostrov měl klesnout pod hladinu, na severu poblíž Udine měla být říše založena 1.9. se však nic nestalo, jasnovidec byl proto vyloučen a Dvorský se vrátil do ČR Předtím se ovšem komunita dostala do hledáčku médií

Imanuelité Došlo totiž ke střetu členů s policií, když jedna členka měla být nedobrovolně převezena na psychiatrii Komunita se rozpadla, 9 bývalých členů dostalo podmíněné tresty za odmítání povinné školní docházky Obviněn byl i Dvorský, ale mezitím zmizel V roce 2008 zjistila totožnost Dvorského rodiny nedaleko Ostende

NNH a násilí Násilných událostí velmi málo vzhledem k počtu NNH Těžko se hledají společné prvky, přesto nalézáme určité mechanismy, které se opakují

NNH a násilí Zjednodušené závěry: Zakladatelé (členové) byli duševně nemocní, proto se společnost cítí méně ohrožena Násilná NNH nebyla vlastně náboženská, ale vykonávala kriminální činnost (náboženství je dobré, proto spáchání něčeho zlého znamená, že skupina nebyla náboženská) Náboženství je triviální, nemůže motivovat k násilí (za násilím je tudíž cosi jiného – konspirační teorie)

NNH a násilí Diskutované příčiny: Charisma vůdce (narcisismus a velikášství, schopnost odpovídat na potřeby lidí); snaha vůdcovskou roli udržet; poslušnost až závislost skupiny Dualismus: zjednodušené rozdělení světa na dobrý a zlý Chiliasmus: zvláštní poslání kosmického dosahu (katastrofický vs. progresivní)

NNH a násilí Uzavřenost: nejen život v (totalitní) komunitě, ale též izolace od obvyklých způsobů interpretace skutečnosti; odpadlíci jsou ohrožením skupiny, jejích norem, hranic, ekonomiky, pocitů… Vnější formy nepřátelství: oponenti přesvědčující média, politiky, stát o nebezpečnosti hnutí

NNH řeší následující problémy: NNH a násilí NNH řeší následující problémy: Stabilní vedení Dostatečný počet členů Zvládnout nepřijetí společnosti V další fázi: Předání moci nástupci zakladatele Zvládnutí vytvoření organizační struktury Problém 2. generace Optimální míra napětí vůči společnosti

Společnost vůči NNH řeší: NNH a násilí Společnost vůči NNH řeší: Toleranci vůči NNH v rámci právního řádu, občanských a náboženských svobod Proces denominalizace: znamená proměnu NNH v náboženskou denominaci přijímanou většinovou společností Neschopnost řešit problémy jak ze strany NNH, tak společnosti vede buď k zániku hnutí nebo k násilí