Rok v jeho proměnách a slavnostech Máje; Den matek Rok v jeho proměnách a slavnostech

Máje; Den matek Základní škola Choltice, okres Pardubice – „Učíme se pro život“ Šablona: č. III/2 Inovace a zkvalitnění výuky pomocí ICT Pořadové číslo: 57 Autor: Machová Alena Ověření ve výuce: 6. třída Datum ověření: 7. 5. 2013

Metodika: Žákům promítneme prezentaci, kterou lze doplnit vlastním výkladem. Z prezentace vybereme několik nejdůležitějších poznámek jako zápis. Pro kontrolu pozornosti žáků při výkladu je určen závěrečný test. Cíl: Žáci by měli porozumět novým pojmům, seznámit se s historií. Klíčová slova: historie, tradice.

Máje – 1. květen Květen = měsíc plný vůně, květů a svěží zeleně. Kořeny této tradice sahají pravděpodobně hluboko do minulosti – prastaré slavnosti vítající jaro. Ústředním předmětem = máj, májka – ověnčený strom symbolizující jaro a lásku.

Stavění máje Velmi stará tradice, která se praktikovala na vesnicích i ve městech. Máj – stával na návsi, před radnicí, zámkem, kostelem, domy vrchnosti apod. Staví se každoročně 30. dubna.

Podoba máje Byl zhotoven z jehličnanu (aby co nejdéle vydržel) – nejčastěji: smrk, jedle, borovice. Z listnáčů se nejvíce používala bříza. Kmen = zbaven kůry. Zelená část = ozdobena různobarevnými stuhami, proužky papíru, krepovými růžemi a květy. K zelenému vršku byl na fáborech připevněn rovněž ozdobený věnec z chvojí.

Tradice Zdobení máje byla ženská záležitost, stavění byla chlapská práce. Máj musel být dobře zabezpečen, aby se nezřítil. Poté následovaly dny a noci, kdy se hlídky střídali při jeho hlídání. Podřezaný máj a ukradený věnec = největší potupa pro muže, důvod pro výsměch.

Májky Máje menších rozměrů - tzv. KRÁL = osobní. Stavěli je mládenci před domy svých dívek, aby jim vyjádřili svou lásku. Někde bývalo zvykem stavět májky všem poctivým děvčatům (podle chování k mužům), jinde dostávaly májky všechny dívky, které v domě žily.

Lásky čas Květen se stal symbolem lásky. Traduje se, že každá dívka musí být na 1. máje políbena pod rozkvetlým stromem, aby do roka „neuschnula“.

Zvyky „Kytka“ = oslava, kterou organizovali chlapci. První májovou neděli obcházeli chlapci vesnici a přibírali k sobě dívky z domů, před kterými stály máje. Dávaly jim drobné dárky. Nakonec se průvod shromáždil u hlavního máje, kde probíhal další program – soutěže, hry, tanec. „Věneček“ = zábava, kterou organizovaly dívky Kácení máje = hudba, zpěv, taneční zábava. Majáles = pestrý průvod masek a kostýmů, patronem – studenti.

1. květen – Svátek práce Historické kořeny v době minulého režimu. Svátek dělníků, kteří v 19. století bojovali za svá práva. 1. května 1866 demonstrovali dělníci v Chicagu za svá práva. Vhozením bomby mezi policisty někdo vyprovokoval střelbu – mrtví, zranění, odsouzení.

Den matek Oslava jedinečnosti a nepostradatelnosti ženy ve společnosti – dlouhá tradice. Anny Reevers Jarvisová = dcera protestant. Kazatele, bojovala za práva matek – oslava svátku po celém světě. Za svátek vyhlásil Den matek americký prezident Thomas Woodrow Wilson. Slaví se druhou květnovou neděli.

Den matek u nás Začal se slavit v roce 1923 zásluhou Alice Masarykové (dcera prezidenta). V době komunismu – vytlačen MDŽ (Mezinárodní den žen). Znovu se začal slavit po roce 1989.

Opakování: Co je máje a jaká je jeho podoba? Kdy se máje staví, kde a proč? Proč je 1. máj označován jako „Svátek práce“? Proč se slaví den matek, kdo se o jeho oslavu zasloužil u nás?

Řešení: Ověnčený strom symbolizující jaro a lásku. Kmen = zbaven kůry. Zelená část = ozdobena různobarevnými stuhami, proužky papíru, krepovými růžemi a květy. 30. dubna; před radnicí zámkem, kostelem, domy dívek, apod.; vyznání lásky. Oslava výročí dělnického povstání. Ocenění jedinečnosti ženy. Zásluha: Alice Masaryková.

Zdroje: Výchova k občanství: učebnice vytvořená v souladu s RVP ZV. 3. vyd. Brno: Nová škola, 2012. ISBN 978-80-7289-367-6. Občanská výchova: učebnice pro ZŠ a víceletá gymnázia. 2. vyd. Plzeň: Fraus, 2009. ISBN 978- 80-7238-886-8. ŠOTTNEROVÁ, Dagmar. Lidové tradice. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2009. ISBN 978-80-7346-096-9. VELEBNÁ, Eva a Karel MAJER. Lidové zvyky a obyčeje v křesťanském roce. 1. vyd. Praha: Albra, 1996. ISBN 250-030.

Zdroje obrázků: Obrázky jsou uloženy s hypertextovými odkazy.