Duchovní dimenze doprovázení osob ve výkonu trestu Biblicko teologické teze Služba církve ve věznicích Univerzita Palackého v Olomouci Cyrilometodějská teologická fakulta Prof. Dr. Heinrich Pompey Katedra křesťanské sociální práce

Služba doprovázení odsouzených se opírá o toto teologické tvrzení: V chudém a trpícím člověku, dokonce i v osobě vraha se setkáváme s Kristem. „Zejména na pozadí křiklavého bezpráví a různých forem násilí proti člověku uznání přítomnosti Kristovy v dotyčném člověku k obtížně přijatelným důsledkům.“ Jeho odůvodnění: Jelikož Kristus přijal svým vtělením celé lidstvo a svým utrpením a umíráním se postavil na místo každého člověka, je skrytě přítomný v každém člověku. Nelze vycházet z výlučné přítomnosti Kristovy jen v „hodných“ chudých. Zdroj: V. Lengerke, G. Die Begegnung mit Christus im Armen. Würzburg: Echter, 2007

Z teologické tradice reformace je známa zásada: Člověk je „simul iustus et pecator“, zároveň spravedlivý i hříšný Kristus nepůsobí jen v trpícím bližním, je přítomen rovněž v pomáhajícím. Díky této jeho oboustranné přítomnosti je pro nás Kristus také „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). Na těchto východiscích stojí duchovní i charitní a diakonická služba (nejen) odsouzeným.

V pozadí teologické úvahy stojí sociálně psychologická skutečnost: Prožívání a zpracování konfliktu= K určují osobnostní proměnné (psychické, fyzické, duchovní) = O a sociální podmínky (šance na vzdělání, pracovní prostředí, rodinná situace, podpůrné sociální systémy atd.) = S Americký sociální psycholog Cattel: K = ƒ (O,S)

Mírou křesťansky orientované pomoci vedoucí ke smíření a vnitřnímu uzdravení není jen člověk Jako je tomu v odborných disciplinách: psychiatrie, psychologie, pedagogika, sociální práce atd. ale také Bůh, tzn. Ježíš Kristus, jeho životní zásady, jak je představil např. papež Benedikt XVI. v encyklice Deus caritas est. Tato pomoc náleží každému, vrahy atd. nevyjímaje. Zohledněním Boží kvality vztahu k nám lidem posiluje křesťanská sociální služba svou lidskost a usiluje zprostředkovat i odsouzeným zkušenost osvobozujícího Ducha Kristova.

Humanitně orientované metody pomoci (pedagogické, sociální, psychologické, právní atd.) a křesťansko-humánní cíle psycho-sociální pomoci (sociálního pracovníka, duchovního, dobrovolníka atd.) netvoří dvě oddělené skutečnosti, ale jedinou propojenou realitu. (Chalcedon: „bez oddělení a bez rozloučení“)

Axiomy komunikace a interakce podle Paula Watzlawicka Každá komunikace a interakce zahrnuje z hlediska sociální psychologie obsahový aspekt (v našich souvislostech sociální, pedagogické a psychologické metody naší práce) a vztahový aspekt (ono „jak“ intervenci provádím) Jednoduše řečeno, „co“ je konáno, určují právo, sociální práce, pedagogika atd. „jak“ je to konáno, tzn. v jakém duchu se s klientem zachází, se odvíjí od poslání („mission“) a spirituality pomáhajícího Rovněž víra (podle středověké teologie) zahrnuje „Fides quae creditur“ (V co věřím) „Fides qua creditur“ (Jak věřím)

Biblicko praktické koordináty vztahové spirituality křesťanské sociální služby 1. Je-li Ježíš provokativně tázán, o co mu zde jde, odpovídá: „Já jsem přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti.“ (Jan 10,10) Touto větou definuje Ježíš své poslání. V následování Krista jde o to pomoci i odsouzeným nalézt naplněný život navzdory vnitřní vině či vnější izolaci. To vyžaduje podporu v důstojnosti, lásce, soukromí a bezpečí.

2. Svými protivníky a dalšími hledajícími byl Ježíš poté tázán: Co znamená vést naplněný život? (srov. Lk 10,25) V odpovědi konkretizuje a objasňuje cíl své služby životu: „ Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe.“ (Lk 10,27)

Odsouzenému je třeba pomoci - navzdory jeho vině a způsobenému utrpení – obnovit laskavý vztah K sobě K bližním K Bohu aniž by se vytěsňovala pravda o spáchaném zle a vyplývající vině. Jen takto můžeme odsouzený vnitřně zpracovávat vědomí své viny, trestu a smíření.

. 3. Ve své řeči na rozloučenou upozorňuje Ježíš na další prvek: „…jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem.“ (Jan 13,34) Vytvářet se mají nejen jednotlivé „face-to-face“ vztahy pomoci, ale je třeba otevírat životní prostor vzájemného přijímání a lásky, tzn. darovat druhému domov, i v prostředí věznice. To platí zejména pro propouštění z výkonu trestu, kdy je třeba předem budovat vnitřní i vnější mosty ke „společenstvím lásky“. Teprve takto je poskytovaná charitní a diakonická služba úplná a křesťansky optimální.

Otázka: Jsou naše církevní obce připraveny a schopny být místem laskavého-charitního společenství s propuštěnými, chudými a jinak sociálně vyloučenými, stát se životním prostorem pro tyto lidi tzn. integrovat do života obce i odsouzené např. pomocí dobrovolnických služeb?

4. V čem spočívá význam víry v rámci charitní a diakonické služby odsouzeným? Apoštol Pavel: V Kristu Ježíši … rozhodující je víra, která se uplatňuje láskou.“ (Gal 5,6) Služba životu, diakonie životu, zahrnuje také službu víry, diakonii víry. a. Věřit zástupně za odsouzeného v hluboké a nezlomné dobro jeho života, navzdory zavrženíhodnosti jeho činů či zlobě jeho chování – věřit v přítomnost Ježíše v něm b. Doufat v pozitivní budoucnost odsouzeného či propuštěného, navzdory marnosti vyhlídek na odčinění kriminálního skutku a beznaději viníka s ohledem na čekající život ve vězení či mimo něj c. Milovat odsouzeného jako člověka – nikoliv jeho činy -, tzn. být k němu laska-vý k navzdory odpudivosti jeho zločinů nebo jeho konkrétního odmítavého chování vůči pomáhajícímu

Tyto základní pomáhající postoje umožňují snášet život ve vězení snižovat napětí mezi vězni a odbourávat jejich frustrace Jde zde o předpoklady životního obratu a nalezení smysluplného života bez kriminality. Známé cíle trestu: pokání, resocializace a odstrašení nebudou naplněny, pokud odsouzený nebude doprovázen ve víře, naději a lásce

Stojíme zde před řetězcem příčinnosti lásky, víry a naděje, jehož počátkem i koncem je trojjediný Bůh a jehož mezičlánky jsme my, naši rodiče, přátelé, učitelé atd. Ale často se ocitáme v příčinném řetězci ne-laskavosti, ne- víry a bez-naděje. Odsouzení nejsou jen pachateli, ale mnohdy také oběťmi svého životního příběhu. Kriminální kariéra je často už sociálně naprogramovaná. Tato služba je jádrem křesťanské sociální práce či duchovenské služby ve věznicích. Jen takto je možné vnitřní uzdravení odsouzeného. Vnitřní uzdravení je pak předpokladem sociálního uzdravení.

Revitalizaci víry, naděje a lásky můžeme psychologicky označit jako coping proces - jako mobilizaci životní energie a inspirujícího životního smyslu. K tomu však nedochází prostřednictvím verbálních nebo technických aktivit, nýbrž existenciálně, pomocí adekvátního vztahu sociálního pracovníka či duchovního. –Křesťanská sociální práce tedy nesmí být orientovaná na deficity, ale podporovat přítomné zdroje. –Přijímá delikventa jako subjekt a nečiní z něj objekt pomoci a péče.

5. Apoštol Pavel formuluje ve své Magna Charta (1 Kor 12, 31b – 13, 13) klíčové podmínky zdařilého soužití, resp. pomáhajícího vztahu, vedoucí k revitalizaci víry, naděje a lásky: –„Láska je trpělivá“ –„Láska je laskavá“ –„…nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá“ –„Nejedná nečestně“ –„Nehledá svůj prospěch“ –„Nedá se vydráždit, nepočítá křivdy“ –„Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy“ –„Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá“ Tímto způsobem kvalifikovaná kultura služby a pomoci představuje zajisté vysoký ideál, ke kterému je možné se pouze přibližovat. Nikdo není povinen se přetěžovat: „ultra posse nemo tenetur“. To platí jak pro profesionály, tak pro dobrovolníky.

6. „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky … a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ (Mt ) Tedy i odsouzené, aby mohli mít život a navzdory životním křížům, které nesou a ponesou, aby jej nalezli v náznacích již nyní a jednou v plnosti. V tomto smyslu přispívá christo-logicky ražená sociální práce či vězeňská duchovní služba významně K mezilidskému klimatu ve věznici Pomáhá při zacházení s obtížnými trestanci Pomáhá odbourávat vnitřní i vnější napětí odsouzených Motivuje k nápravě způsobených škod Přispívá k bezpečí společnosti po propuštění odsouzených