Slovesné tvary určité a neurčité sloveso vyjadřuje nějaký děj nebo stav ve větě stojí jako přísudek (jdeme, hoří) slovesné tvary dělíme na: určité - vyjadřují vždy kategorii osoby a způsobu neurčité, tj. infinitiv, příčestí činné, příčestí trpné a přechodník přítomný a minulý skutečným slovesem je sloveso určité - verbum finitum - takový tvar slovesa, který sám vyjadřuje mluvnickou osobu podmětu - jdu, jdeš, jde atd.

Mluvnické kategorie slovesné osoba číslo čas způsob rod vid třídy a vzory

Osoba (persona) slovesné tvary v češtině mohou být kromě infinitivu v těchto osobách (sg. i pl.) 1.osoba (já, my) 2.osoba (ty, vy) 3.osoba (on, ona, ono, oni, ony, ona) existují tvary neosobní: sněží, prší - tvoří základ jednočlenných vět

Číslo jednotné (singulár) množné (plurál) ve staré češtině existovalo číslo dvojné (duál) do 15. stol

Posun u kategorie osoby a čísla autorský plurál ("mykání") - místo osoby singuláru použití osoby plurálu Přejdeme k výkladu - myšleno - já přejdu k výkladu plurál majestikus - slavnostní styl hlavně panovníků My, Karel IV., král český, jsme rozhodli takto. vykání - zdvořilostní styl, vyjadřování úcty onkání (archaismus) Šel domů ! ( myšleno jako jdi domů ) onikání - vyjadřuje společenskou nadřazenost (také archaismus) Co ráčejí poroučet? - myšleno - co (vy, ty) poroučíte?

Způsob a jeho druhy vyjádření vztahu děje ke skutečnosti (reálný, možný nebo nutný děj, skutečnost, hypotéza) oznamovací (indikativ) mluvčí oznamuje reálný děj v jakémkoli čase s částicemi vyjadřuje přání: Ať přijde! význam výzvy: Mlčíš!

Způsob oznamovací oznamovací (indikativ) mluvčí oznamuje reálný děj v jakémkoli čase s částicemi vyjadřuje přání: Ať přijde! význam výzvy: Mlčíš!

Způsob rozkazovací rozkazovací (imperativ) vyjádření výzvy - pokyn, rozkaz, rada užívání pouze u 2. osoby jednotného čísla a u 1. a 2. osoby čísla množného pasivní imperativ: Buď pozdraven…

Způsob podmiňovací podmiňovací (kondicionál) vyjadřuje nereálnost obsahu a)přítomný - vyjadřuje potenciálně možný děj (šel bych) b)minulý - vyjadřuje neuskutečnitelný děj (bych byl šel) vyjádření úcty, zdvořilosti: Mohl bych zaplatit? Volný morfém by se může spojovat se spojovacími výrazy: A + by - abych, abychom, abyste… Kdy + by - kdybych, kdybychom, kdybyste…

Čas přítomný latinsky prézens děj probíhá v okamžiku promluvy vyjadřují ho pouze nedokonavá slovesa tvoří se pomocí zvláštních koncovek v 1. osobě v jednotném čísle – koncovky -m/-i/-u v 1. osobě v množném čísle - koncovka -me ve 2. osobě č. j. -š ve 2. osobě č. mn. -te ve 3. osobě č. j. -á/-í/-e ve 3. osobě č. mn. -ají/-(ej)í/-ou

Čas minulý préteritum děj se odehrál před okamžikem promluvy tvoří se z příčestí minulého ( = kmen minulý + -l, -la, -lo, -li, -ly, -la) + prézentní tvary a pomocného slovesa být 1. os. č. j. - dělal jsem 1. os. č. mn. - dělali jsme 2. os. č. j. - dělal jsi 2. os. č. mn. - dělali jste 3. os. č. j. dělal, a, o 3. os. č. mn. – dělali, y, a

Pozor! zkrácená hovorová podoba: viděls, cos to napsal? zvratné sloveso: smál ses, přál sis

Plusquamperfektum plusquamperfektum - archaické vyjadřuje děj minulý, předcházející před jiným dějem minulým Stalo se, jak byl předpověděl.

Čas budoucí - futurum a) Slovesa nedokonavá u nedokonavých sloves se tvoří pomocí budoucích tvarů pomocného slovesa být a infinitivu významového slovesa; vyjadřují děj následující za okamžikem promluvy b) Slovesa dokonavá vyjadřuje ukončení děje po okamžiku promluvy 1. os.č. j. (N/D)a mn.(N/D) - budu dělat / dodělám - budeme dělat / doděláme 2. os. č. j. a č. mn. - budeš dělat / doděláš - budete dělat / doděláte 3.os. Č. j. a č. mn. - bude dělat / dodělá - budou dělat / dodělají

Předpona u budoucího času u některých sloves (v první slovesné třídě) vyjadřujících pohyb se budoucí čas tvoří přidáním předpony po-/pů- k tvarům přítomného času: půjdu, ponesu, povezu Vyjádření: nejistoty v přítomném ději Asi bude nemocný. výzvy Budeš poslouchat? výtky Ty si budeš ležet, a já abych uklízel.

Rod vyjadřuje vztah mezi původcem děje a podmětem věty činný (aktivum) - podmět je původcem děje (píši úkol) trpný (pasivum) - podmět není původcem děje (úkol je psán)

Pasivum opisné a zvratné pasivum opisné – pomocné sloveso být + příčestí trpné - vyjadřuje stav, výsledek děje Obchody byly zavřeny. (sloveso D) pasivum zvratné – sloveso nezvratné + se – vyjadřuje opakovanou činnost, děj Obchody se zavírají večer (sloveso N)

Vid schopnost slovesa vyjádřit týž děj podle různého chápání jeho průběhu dokonavý: děj časově ohraničený slovesa dokonavá nemohou vyjadřovat přítomnost, ale jen děj: uskutečněný - dočetl jsem ještě neuskutečněný – dočtu nedokonavý: děj neohraničený: stále probíhal/probíhá/bude probíhat slovesa nedokonavá mohou vyjadřovat přítomnost (čte), budoucí čas: předponou (ponesu)

Třída a vzor určujeme pět tříd, a to podle zakončení 3. sg.: I. třída - koncovka -e - nese, bere, maže, peče, umře II. třída - koncovka -ne - tiskne, mine, začne III. třída - koncovka -je - kryje, kupuje IV. třída - koncovka -i - prosí, trpí, sází V. třída - koncovka -á - dělá Kategorie shodové: číslo, rod, osoba Kategorie přisuzovací: způsob, čas