Interpretace basketbalového učiva pro jednotlivé lekce Čtvrtá lekce – střelba z místa a střelba v pohybu (90 minut – interpretace učiva, praxe) Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.
Interpretace basketbalového učiva pro jednotlivé lekce Didakticko-metodické kritérium po částech a manipulace s učivem ve smyslu progresivního propojování částí v celek v rámci elementární redukce Specifika didaktiky střelby z místa a střelby v pohybu Ukázky MOF Předložení testu herních dovedností (v rámci zápočtových požadavků) Čtvrtá lekce – střelba z místa a střelba v pohybu (90 minut – interpretace učiva, praxe)
Z didaktického hlediska basketbalová střelba dobře dokumentuje možnosti manipulace s učivem sportovní hry. V podmínkách učení lze činnost uplatnit v dílčích elementárních částech (postoj, držení míče, odraz, vlastní odhod), v celku (střelba na koš), ve vyšších elementárních celcích (střelba jako završení komplexu více činností jednotlivce) i technicko-taktických celcích (řešení situací jeden proti jednomu). Didakticko-metodické kritérium po částech a manipulace s učivem ve smyslu progresivního spojování částí v celek v rámci elementární redukce.
Specifika didaktiky střelby Koordinačně velmi náročný pohybový celek. Každý nedostatek v koordinaci se okamžitě projeví na efektivitě, tj. na úspěšnosti střelby. Plné osvojení a automatizace pohybu trvá několik let. V herních podmínkách se střelba nikdy nevyskytuje samostatně. Tvoří vždy završení komplexu nějakých činností jednotlivce (např. uvolnění pro míč, chycení míče, zastavení, klamný pohyb, střelba). Výjimkou jsou trestné hody. Jde však o standardní herní situaci. Výhodou střelby je, že provedení činnosti je okamžitě prokazatelné. (Lze využít pro sebe-kontrolu). Za základní způsoby se považuje střelba z místa (míněno střelba jednoruč po odrazu oběma nohama – ve výskoku) a střelba v pohybu (po tzv. dvojtaktu). V podmínkách školní TV nemusíme úzkostlivě trvat na dokonalém osvojení. Lze např. připustit i střelbu obouruč.
V základech techniky popisujeme u střelby z místa postoj a držení míče (u začátečníků se doporučuje držení míče nad hlavou), vlastní pohyb (vychází z pokrčených nohou a jejich impulsivním propnutím) a odhodovou fázi. Celý pohyb směřuje vzhůru !!! A. Střelba z místa
Podle určitých kritérií lze pro osvojování střelby vytipovat pět typů (okruhů) cvičení. První typ představují cvičení, kdy hráči (hráčky) nestřílejí na koš. Jejich pozornost je plně soustředěna na techniku provedení (PC 1). Příklady MOF Hráči jako jednotlivci odhazují míč předepsaným způsobem do výšky nad sebe, před sebe, za sebe. Dvojice hráčů stojí proti sobě na vzdálenost zhruba tří metrů a odhazují míč jeden na druhého tak, jako by stříleli na koš (vysokým obloukem). Různé modifikace odhodů (např. hráč před tím, než „vystřelí“ na spoluhráče, třikrát nadhodí míč nad sebe.
Druhým typem cvičení je střelba na koš. Jde o běžná cvičení, kdy např. jeden hráč střílí z určeného místa, druhý stojí pod košem, chytá odražené míče a přihrává je zpět spoluhráči provádějícímu střelbu (PC 1). U začátečníků dbáme na vzdálenost, která musí odpovídat jejich silově koordinačním schopnostem (viz schéma). Při této činnosti se provedení hráčů na nižších výkonových úrovních rychle vrací k původně začátečnickým projevům. Je to tím, že hráči víc upínají pozornost na dosažení koše, méně na vlastní provedení.
Třetí typ cvičení obsahuje rovněž střelbu na koš, ale snahou je eliminovat pozornost na provedení. Naopak zvýrazňujme pouze dosažení koše. Důvodem k zařazování toho typu cvičení jsou herní podmínky. V nich hráč nemůže myslet na provedení. Příkladem jsou cvičení ve trojicích se dvěma míči, kdy hráč po podání míče musí okamžitě vystřelit. Jeden střílí, druhý stojí pod košem a přihrává míč třetímu, který stojí vedle hráče provádějícího střelbu. Jiným příkladem jsou soutěživá cvičení (výborně hráče motivují), kdy je snaha dosáhnout co možná nejrychleji stanovený počet košů.
Čtvrtý typ cvičení vychází ze skutečnosti, že v herních podmínkách se střelba nevyskytuje jako diskrétní dovednost. Lze naopak vyčíst různě obsažné a různě složité činnostní celky, které střelbě předcházejí. Na to musí učební podmínky pamatovat. Lze rozlišit dvě skupiny činnostních celků: Hráč provádí činnost samostatně. (Tyto celky jsou relativně jednodušší, neboť hráč si veškerou činnost řídí a koriguje sám); Hráč provádí činnost se spoluhráčem.
Nahození míče před sebe, doběhnutí míče, chycení a zastavení, střelba. Jedno-úderový dribling, zastavení, střelba. Více-úderový dribling na delší vzdálenost, zastavení, střelba. Více-úderový dribling se změnami směrů, zastavení, střelba. Přihrávka, uvolnění bez míče, chycení míče a zastavení, střelba. Příklady činnostních celků (PC 1, PC 2):
Pátým typem cvičení je řešení situace jeden proti jednomu. Jde o zvýraznění střelby v herních podmínkách. V nich se mohou objevit oba způsoby střelby. Řešení situace předpokládá plnou aktivitu obou soupeřů (HC 2, PH). Lze různým způsobem modifikovat.
B. Střelba v pohybu Používá se pro zakončení v bezprostřední blízkosti koše. Vlastní střelbě zpravidla předchází dribling nebo uvolnění bez míče a chycení přihrávky. Pro základní nácvik se používá: jedno-úderový dribling v postoji opačnou nohou ke koši, chycení míče, provedení „dvojtaktu“ a střelba jednoruč (viz obr.); stejné provedení, ale z nižšího postoje a rychleji; stejné provedení po více-úderovém dribling na místě; stejné provedení po více-úderovém driblingu z delší vzdálenosti od koše.
V dlouhodobějších podmínkách osvojování lze nácvik střelby v pohybu uskutečňovat v různých činnostních celcích a v různých MOF. Nejkomplexnějším celkem je stejně jako u střelby z místa řešení situace jeden proti jednomu. Příklady MOF
Střelba v pohybu po více-úderovém driblingu od středové čáry v provedení z pravé strany a z levé strany. Z pravé strany provedení driblingu pravou rukou a zakončení střelbou pravou rukou po „dvojtaktu“ pravá levá. Z levé strany opačně. Hodnotí se způsob provedení (technika), rychlost a plynulost provedení. Zápočtový test - ukázka